autor: Emilia
Ahojky twincesťáci :), po trošku delším čase jsem spatlala další díl. Ale musím vás upozornit, že nejspíš bude stát za pěkně smradlavou bačkoru. Psala jsem to po částech 3 dny. Úplně jsem to tam domotávala, no zejména k první části, až po část tzv. ‚Před koncertem‘, se raději nevyjadřuju×D Vůbec jsem nevěděla jak začít, tedy, abych byla přesnější, měla jsem zhruba naplánované, co ta část má obsahovat, ale ten obsah jsem jaksi promyšlený neměla, plácala jsem tam, co mě napadlo. No, psala jsem tam úplný hovadiny stručněji řečeno×D takže se nedivte. Ale od tý první části myslím, že už by se to mohlo jevit zdánlivě čitelné. No uvidíte sami, tak se do toho pusťte 🙂 PS: děkuji všem, kdo u minulého dílu věnovali tu minutku navíc komentáři, potěší to:)
„No to to zase David parádně vymyslel.“ Bručel si Tom pod nos. David je včera svolal proto, aby jim oznámil, že domluvil jeden photoshoot. Bylo to neplánované a kluci měli mít po celý den volno, protože je večer čekal velký koncert. Museli být dostatečně fit, jenže vidina válení se v posteli a požírání fůry nezdravého jídla, se vzdalovala čím dál víc. Ten fotograf totiž nebyl s ničím spokojený. Tedy přesněji řečeno s Tomem. Pořád chodil upravovat jeho postoje a říkal mu, jak se tvářit. ‚Jestli mi ten panák ještě jednou sjede tou svojí prackou na zadek, tak se neznám. Si myslí, že je nenápadnej nebo co? Vypadám snad na to, že mě berou transvouši? A co to nacvičuje s těma očima? Mrká na mě, jak praštěnej po hlavě.‘
„Říkal jsi něco, cukrouši?“ Zašveholí na Toma fotograf.
„Cukrouši?“ Zopakuje nevěřícně a vztekem mu ztmavnou oči. Bill vyprskne smíchy a ostatní se to snaží skrývat, ale výsledkem bylo, že si spíš naprskali do dlaně, kterou měli připlácnutou k ústům. „Tak to ne, já končím!“ Vyhrkl naštvaně Tom a měl se k odchodu. David ho dohonil a pohotově chytil za ruku.
„Tome, neblázni, přece se nenaštveš kvůli takový hovadině. Asi si holt jeho typ.“ Uchechtne se, ale když do něj Tom vražedně zabodnul oči, nasadil vážnější tvář. „Jeho typ?! Davide, vzpamatuj se! Až se bude chtít do kalhot dostat tobě, tak dej vědět. Protože já s touhle šaškárnou končím!“ Zakřičel na něj celý rudý a odpochodoval pryč. David se tedy vrátil do ateliéru bez něj.
„Řekl jsem snad něco?“ Vyřkl fotograf otázku nepříjemně francouzským přízvukem.
„Z toho si nic nedělejte, on je stydlivý typ, i když na to nevypadá. Určitě jste si všimnul, jak zčervenal, když jste mu věnoval pohled.“ Musel to hned okomentovat Bill.
„Myslíš?“ Zeptá se ho fotograf nejistě a u toho koketně zamrká.
„Vím.“ Ujistí ho Bill, div, že nevyprskne znovu, a dál pokračujou ve focení bez zbývajícího člena kapely.
Když se vrátili zpátky na hotel, cestou do svých pokojů potkali Toma sedícího na jedné ze sedaček v menší hale. A nebyl by to Bill, kdyby si nerýpnul.
„Tak co, cukrouši?“
„Vážně vtipný, Bille. Ale divím se, že nevyjel spíše po tobě, vzhledově toho máte společnýho víc.“ Oplatí mu a na tváři se mu vytvoří nepatrný úšklebek.
„Ty idiote, jak mě vůbec můžeš srovnávat s tím hastrošem?! Byl oblečený jak kdyby to před chvílí vyhrabal někde z kontejneru a a… ty vlasy byly příšerný.“ Rozčiloval se. Na svůj vzhled si potrpěl a moc dobře věděl, že vypadá více než dobře. „To s těmi mými.“ Prohrábne si Bill vlasy a pousměje se, načež se následně na Toma obrátí s bojovným pohledem v očích a pokračuje. „Se ty jeho, vůbec nedají srovnávat.“ Otočí se Bill na podpatku a uraženě kráčí k výtahům. Tom jenom kroutí hlavou, zasměje se a pomyslí si. ‚No jo, malá hysterka Bill.‘
Před koncertem
„Sakra, kde je zase Tom?“ Rozčiluje se David. Je 15 minut před koncertem a on není k nalezení. „Bille, běž se po něm podívat.“
„Proč já?“ Zaprotestoval.
„Protože je to tvůj bratr a prostě proto.“ Bill se tedy neochotně zvedl a jal se hledat svého ctěného bratříčka. ‚Kde sakra může bejt?‘ Zoufal si v duchu a zamířil do další místnosti připadající v úvahu.
Tom však posedával ve společnosti svých tolik oblíbených kytar. Melodii, kterou vydávaly, když se jeho prsty rozeběhly po strunách, ho uklidňovala. Potom přestalo existovat všechno kolem něj. Jako by se zastavil čas a on byl uprostřed víru ticha a těch líbivých zvuků vycházejících z jedné jeho kytary. Ten pomyslný vír ho vždy dokázal alespoň na chvíli izolovat od té tíživé reality, která měla příliš ostré hrany, o něž se často odíral. V poslední době se to stávalo čím dál častěji. Jak se to vlastně všechno takhle najednou seběhlo? Bylo to vůbec najednou? Jistě, že ne. Jenomže on si toho za ten poměrně dlouhý čas nestačil všimnout. Hromadilo se to postupně, ale on byl jen přihlížející zpoza rohu, za který se snažil schovávat. Nikdy se neodvažoval vylézt a nad vším se zamyslet, natožpak to vyslovit. A ještě víc se bál toho důvodu, kvůli kterému se to dělo. Nemohl si přeci přiznat, že tenhle kolotoč, v němž se ztrácel každým dnem čím dál víc, snáší jen kvůli svému bratrovi.
Nazval ho bratrem, zvláštní. Vždycky tak urputně upozorňovali každého, kdo vynechal slovíčko nevlastní. A teď jej on sám vynechal. Ale vždyť on také miloval hudbu, stejně tak jako Bill. Jenže vždycky, když měli odehrát koncert, mísila se v něm nervozita s jakýmsi pocitem úzkosti, jenž mu svíral všechny útroby v těle. Zvyšovalo se v něm napětí… samozřejmě pociťoval také vzrušení a následné uvolnění, jakmile se blížili k závěrečnému songu. Protože to už věděl, že vše proběhlo v pořádku, bez zbytečných chyb. Tyto pocity zažíval tak často a přece si na ně nedokázal zvyknout. Bylo to jako by ho čekal první koncert, před kterým měl chuť někam daleko utéct, jak moc se mu klepala kolena a potily dlaně. Už tolikrát jeho nitro svíraly obavy, že tohle prostě nemůže zvládnout. Zdálo se to pokaždé být tak těžkým, stát před tím několikatisícovým davem a zahrát perfektní koncert, neudělat chyby, uspokojit fanoušky. Cítil se tak malý a sám. Prázdnota se jím šířila jako mor a vytvářela tak zvláštní směsici nepopsatelných pocitů, jež jím proudily, když stál ve světle reflektorů. Přitom nejbližší člověk od něj byl zdánlivě pár kroků, ale ve skutečnosti to byly tisíce světelných let. Nevěděl, jak tu vzdálenost překonat. Možná to nedokáže za celý svůj mizerný život. Chce ji vůbec překonávat? Tím si není tak úplně jistý. Čím si vlastně jistý je? Moc toho není… tak jak má potom nalézt odpovědi na otázky, které visí ve vzduchu celý jeho dosavadní život?
„Ehmm.“ Odkašlala si osoba stojící za ním. Leknul se a kytara, jež do teď pokojně spočívala v jeho klíně, s hlasitým řinkotem dopadla na zem. Zvedl pohled a zabodnul ho do toho jeho. Nehnutě tam stál a snažil se ve svých čokoládových duhovkách skrýt mírné zděšení. Moc dobře věděl, jak Tom miluje své kytary. A teď tak trochu mohl za to, že se jedna z nich ocitala na chladné zemi. Čekal salvu nadávek, ale Tom ji jen zvedl ze země, krátce ji zrentgenoval svým pohledem a přešel ke stojanu, kde ji začal ukládat.
„Chtěl si něco?“ Ukončil tu tichou chvíli mezi nimi, stojíc k němu zády. Když Bill viděl, že se kytaře nic nestalo, znovu nasadil svůj nepřístupný výraz. „Koncert začíná za 10 minut, takže by ses měl jít rychle připravit.“ Tom se konečně otočil jeho směrem, krátce se na něj zadíval a vydal se ke dveřím. V polovině ho však zastavil Billův hlas.
„Tome?“
„Jo?“ Nadhodil, když se Bill delší dobu neozýval. Nedíval se na něj, těkal očima po místnosti a špičkou tenisky vyrýval do země pomyslný důlek. Chystal se ho zeptat na onu kytaru.
„Proč si… tedy máš tolik kytar, vlastně všechny, co si vždycky chtěl a…“
„Tak tady jste. Bille, když ti řeknu, abys našel svého bratra, nemyslel jsem tím, že se tu máš zašít taky. Zbývá 5 minut do začátku koncertu, tak bych byl rád, kdybyste své ctěné zadnice laskavě odebrali do šatny a začali se připravovat.“ Vyrušil je z rozhovoru David a popostrkoval je ven.
Tenhle koncert byl něčím jiný. Postřehli to i Georg s Gustavem. Vládla na něm úplně odlišná atmosféra, taková jako nikdy ne. Ve vzduchu proudilo napětí spolu s nevyřčenými a nezodpovězenými otázkami. Bill nesršel takovou energií jako obvykle a častokrát očima zabloudil Tomovým směrem. Vysílal k němu prapodivné pohledy. Fanoušci však, zdá se, nic nepostřehli a jejich obvyklý povzbuzující křik nijak neztratil na hlasitosti. Po skončení koncertu se všichni odebrali již do připraveného tourbusu. Chystali se ještě dnes do dalšího města. Do hotelu by měli dorazit někdy k ránu. Kluci sice trochu brblali, že by si ještě rádi dali sprchu, avšak nakonec se na to vykašlali, protože s Davidem to očividně nehnulo, a tak všichni zalehli do svých úzkých postelí a okamžitě zabrali. Čeká je ještě dlouhá cesta.
Na recepci v dalším hotelu
David zařizoval všem pokoje a bratry dal záměrně spolu.
„Davide, na to zapomeň, s ním já na pokoji nebudu.“ Rozčiloval se Tom.
„Nápodobně.“ Odseknul Bill. Cestou sem se ještě stačili zase dvakrát chytnout. Nejdřív to bylo kvůli koupelně a následně kvůli poslednímu toustu. Tento spor za ně však vyřešil Gustav, který jim ho vyfouknul. Ale na Davida těch jejich hádek už dnes bylo dost, takže jim nehodlal v ničem ustoupit.
„Tak dost, je vám 20 a chováte se jako malý děti. Pořád mi to tady předhazujete, jak jste dospělí a chcete si o všem rozhodovat sami. Fajn, ale taky je se podle toho třeba chovat. Tohle už tady bylo tisíckrát, a zdá se, že to nemá konce. Máte snad nějakou dohodu, ne? Jenže to, co teďka poslední dobou předvádíte, se nedá nazývat normálním chováním. Ztropit dvě scény po sobě. Na veřejnosti! Kapela je na vrcholu, všechno se rozjíždí a určitě nechcete, aby začala klesat ke dnu. Bulvár si na vás pěkně smlsne, s tím počítejte. Takže teď budete mít společný pokoj a všechno si mezi sebou vyříkáte, nechci slyšet žádné odmlouvání!“ Dokončil svůj vyčerpávající proslov. Ani jeden se nesnažil protestovat, jelikož věděli, že by to stejně nemělo cenu. Na tohle prostě nemohli nic říct. Bill tedy naštvaně odkráčel směr jejich pokoj.
„No to si snad dělaj prdel!“ Zaúpěl. Byla tam jen jedna obrovská společná postel. Úplně ho to rozhodilo. A to měli jít ještě dnes večer na jednu párty. David tam měl něco důležitého vyjednat nebo co, a tak bere kluky s sebou. No na nějakou žhavou noc může rozhodně zapomenout. A to potřeboval tolik vypustit to napětí ze svého těla. ‚Doufám, že se ten idiot alespoň nebude roztahovat.‘ Teď se tím však Bill dlouho nezabýval, jelikož měl ještě spoustu práce se svým zevnějškem. Takže dokud tu Tom ještě není, musí využít příležitosti a rychle obsadit koupelnu.
Ten teprve teď dorazil do pokoje a pohlédl na obrovskou postel. ‚No skvělý.‘ Pomyslel si. ‚Tohle už David vážně přehání. Jedna věc je s tím otravou sdílet pokoj a druhá, mít s ním společnou postel.‘ Podíval se ke dveřím koupelny a uslyšel téct sprchu. ‚Paráda, to se tam zase dlouho nedostanu. Tak nic, no, aspoň si přeberu hadry.‘
Po dvou hodinách
„Doprdele, Bille, mohl bys pohnout prdelí? Za 15 minut máme odcházet a já se ještě potřebuju osprchovat!“ Bušil Tom naštvaně na dveře koupelny. Zámek cvaknul.
„No jo, tobě už stejně žádný úpravy nepomůžou.“ Zašklebil se Bill a jen s ručníkem přes boky kolem Toma ladně prošel ke svým kufrům. Tom jenom zavrtěl hlavou, sjel ho od hlavy k patě nic neříkajícím pohledem a zapadnul do koupelny. Když z ní po chvíli vyšel, Bill už v pokoji nebyl. Což pro něj vlastně bylo dobře, protože za ten bordel, co nechal na posteli, by mu Tom nejradši vrazil pár facek. Nebyl sám nějak zvlášť pořádný, ale Bill nechal skoro všechen obsah svých kufrů poházený na posteli, což byla pořádná hromada. ‚No to jsem zvědav, až přijde určitě slitej a unavenej z klubu, jak to bude uklízet, protože já teda kvůli těm jeho hadrům spát na zemi nehodlám. A jestli mě nasere, bude tam spát on i s těma jeho krámama.‘ Bill byl velice úzkostlivý, co se týkalo jeho oblečení. V životě by všechny své věci nepohodil jenom tak na zem. Pro tuto chvíli se na to Tom vykašlal, vyřídí si to s Billem později. Už tak kvůli němu nestíhá.
„No kde seš, člověče? Teď tady jako pro změnu čekáme na tebe? Jste oba dva jeden jako druhý. Měli byste si vzít příklad tady z Géček, řekněte mi, kdy ti dva naposledy přišli někam pozdě? No u nich bych to spočítal na prstech jedné ruky, ale u vás je to už rutinní záležitost.“ Spustil David své obvyklé přednášky na téma „pozdní příchody.“
„Víš co, Davide? Naser si.“ Řekne jen Tom, posune si kšilt a vydá se směrem k autům. Ostatní se jen zasmějou a obejdou Davida, který pořád hledí s otevřenou pusou na Tomova vzdalující se záda. Tak tohle má za to, jak se stará.
Na párty
‚Sakra, stojí to tu za hovno.‘ Pomyslí si Bill. Holky nic moc, jsou tu jenom takový puťky, který z něho omdlívaj už od pohledu, s těma by asi nic mimořádnýho nezažil. Zamířil k baru. ‚Alespoň ten chlast by mohl za něco stát.‘
„E-hm a-ahoj.“ Ozvalo se vedle něj potichu. Sotva to zaslechl. Ohlédnul se tedy a vedle něj na barové židličce seděla malá zrzka, jejíž drobný nos pokrývaly pihy. Nikdy neměl rád tenhle typ. Navíc s tou oddaností v jejích očích… jistě to musela být fanynka.
„Nazdar.“ Odsekl.
„A-asi mě neznáš, jmenuju se Julie. Můžu tě pozvat na drink?“ Pípla a nesměle se usmála. Bill nadzvedl sklenku, aby svým slovům dodal patřičný důraz.
„Teď jeden piju nebo sis nevšimla?“ Řekl uštěpačně. Už ho to přestávalo bavit.
„Aha, no promiň. A nechtěl by sis třeba zatancovat?“ Zkusila to ještě.
„Ne.“ Vypadlo z něj pohotově, chtěl se jí co nejdřív zbavit, když mu najednou hlavou bleskla jedna myšlenka. „Anebo počkej, mám lepší nápad.“ Vyloudil na tváři nucený úsměv a vtáhnul ji do jednoho z prázdných boxů. Zaháknul si prsty za opasek a zvedl obočí. Dívka pochopila, co po ní nejspíš chce, ačkoli v téhle oblasti moc zkušeností neměla. Bylo to na ni trochu rychle, ale tak co… Tohle se nejspíš nepoštěstí každý den. „Silněji.“ Poručil si Bill a tlačil dívčinu hlavu více do svého klína. ‚Stojí to za pěkně posranou bačkoru. Ta holka viděla ptáka maximálně v televizi. I když i o tom teď silně pochybuju.‘ „Au.“ Zapiští Bill. ‚Doprdele ta kráva mě kousla.‘ Urychleně si natáhne boxerky a následně i džíny, které měl doteď stáhnuté, až někde ke kolenům.
„Pro-promiň, já jsem nechtěla.“ Vyhrkla trochu vystrašeně.
„Na to si měla myslet dřív, než si mi málem ukousla péro. No nic, já už musím.“ Zavrčel Bill a měl se k odchodu. Už toho měl dneska dost, a tak požádal jednoho z bodyguardů, aby ho odvezl na hotel.
Když však celý nevrlý a mrzutý otevřel dveře jejich společného pokoje, čekalo jej další nemilé překvapení. Tom seděl v jednom z pohodlných červeně potáhlých křesel a na něm nějaká ‚cuchta‘, jak ji v duchu otituloval.
„Hm, vidím, že tady rozjíždíš vlastní párty. Takže ti jistě nebude vadit, když se k vám přidám.“ Sykne. Tohle si teda nedomluvili. On měl tolik slušnosti, zalezl v baru někde do kouta a Tom si tu běhnu přivede klidně až do jejich pokoje, kde se to s ní jistě chystal dělat v posteli, kterou měl obývat i on? Tak to v žádném případě!
„Myslím, že ji klidně rozjedem i bez tebe, Bille.“
„Tohle je taky můj zasranej pokoj!“ Zvýšil Bill hlas, popadl tu fuchtli za rameno a táhnul ji ke dveřím.
„A-ale moje kabelka.“ Zakoktala zmatená dívka stojící před dveřmi pokoje. Bill se rychle rozhlédnul, a když na zemi konečně uviděl onu kabelku, vrazil jí dívčině do rukou, div, že ji po ní nehodil a přibouchl jí dveře před nosem.
„Bille, co si doprdele myslíš, že děláš?“ Rozčílil se nechápavě Tom.
„Co já dělám? To snad nemyslíš vážně! Ty to chceš dělat s nějakou cuchtou v posteli, na který mám spát i já, a ty se mě ještě ptáš, co to doprdele dělám?“ Vztekal se Bill a ve tváři vzteky celý zrudnul.
„Jo, takže ty mi zkazíš šuk kvůli posteli, na kterou bysme se nejspíš ani nedostali, díky tý hromadě tvejch zasranejch krámům!“ Nepříčetně na něj Tom zakřičel a začal shazovat Billovy věci z postele.
„Ty idiote, okamžitě přestaň!“ Chytil ho za zápěstí Bill. „Stejně stojíš v posteli za hovno.“ Podíval se na něj vzpurně.
„Nevíš, jaký v ní jsem!“ Urážky ohledně výkonu v posteli nenesl Tom moc dobře.
„No to můžu být jenom rád. Měl bych doživotní trauma!“ Přiléval Bill dál vodu do ohně.
„Jo to měl, ale tak akorát z toho, že bys už nikdy nenašel v posteli nikoho tak kurevsky dobrýho, jako jsem já!“ Vrátil mu Tom. Bill se k němu přiblíží na minimální vzdálenost a provokativně zašeptá.
„Jo? Tak se předveď…“
autor: Emilia
betaread: Janule
Klikni na anketu, díky J. :o)
Tak tohle se mi moc líbí, jen doufám že to bude pokračovat na stejně vlně a ne že si to jeden z nich rozmyslí XD
Tak jo, děvče. A jestli v příští díle nebude něco žhavého, tak tě bacím 😀
ha…a teď mu to vrátí s úrokama…xD
Néééé!!!!!Kdovíjak dlouho teď budu čekat???!!!!A jestli se nedočkám,tak…..mě trefí xD!!!!
Tak tohle se mi líbí 🙂
Tome, pěkně mu to natři..ať si billouš moc nemyslí..:D
joo ten konec je žhavej xD tak doufám, že v dalším díle bude nějaký zajíamvý pokračování xD parádní povídka ^^
Tome, je čas.. předvěď se xD
A Tom jako hlavní egoista se samozřejmě nenechá zahanbit a tak to rozjedou radši společně… xD Super!
Wow.. tak to se parádně rozjelo. xD Prý "Tak se předveď!" Tak to bude záhul. xD
omfg rychle dál 😀 fakt jako se nemůžu dočkat.. zvědavááá 😀
ja se z ty povidky zblaznim ^^ xD
takhle to utnout, no doufám, že další díl bude co nejdřívě 🙂 a ať se Tom pěkně předvede, aby Bill nechtěl už někoho jinýho 🙂
Tak se předveď Tome xD
Jsem dneska musela dohánět povídky v kterých jsem pozadu xD (A ještě nemám všechny xD ) Tato patřila mezi ně, ale teď už tu budu vyhlížet další díl… těším se.. a doufám že se něco stane.