pokračování
Cestou do klubu Bill mlčel. Tom mluvil s Andreasem a Andreas občas nervózně těkal pohledem mezi dvojčaty.
Už to nebyli oni. Už to byl jen Tom a Julie. Bill zůstal sám se svou pravidelnou dávkou něžností a vášně.
K uším už jim začala doléhat hudba z klubu. Zatím jen z CDček. Dnes u nich měla hrát kapela až z Berlína. Bill by to ani nevěděl, kdyby neposlouchal, co Andreas brebentil. Většinou to byl on, kdo obstaral většinu mluvení.
Postavili se do řady u vstupu. Bill vepředu v zástupu lidí zahlédnul blond hřívu. Tom po něm vrhl vyděšený pohled a Billovi se v očích objevily rudé otazníky. Andy si ničeho nevšiml. Lidé postupovali rychle, za minutu už měli na rukou plastové náramky a mířili k prázdnému stolu. Bill se podíval k pódiu. Stáli tam čtyři kluci, o trochu starší než oni, ladili kytary a zkoušeli bicí. Bill si změřil pohledem toho u mikrofonu.
„Hej, Bille.“ Někdo do něj žduchnul. Tom něco pošeptal Andreasovi a oba se zasmáli.
„Co je?“ zašklebil se na ně Bill.
„Dáš si pivo?“ zeptal se Andreas s úsměvem na rtech. Pohledem stále utíkal k vedlejšímu stolu, kde seděly dvě holky z jejich školy. Bill přikývnul, čímž si vysloužil Tomovo významné zapísknutí.
„No a co?“ Bill cítil, jak mu do tváří stoupá červeň.
„Abych to neřekl mámě,“ zasmál se Tom.
„Idiote,“ zamračil se Bill. Zvedl oči nad Tomovu hlavu, protože tam stála ta blondýnka, kterou zahlédl před vchodem.
„Ahoj, Tomy,“ řekla usměvavě a políbila Toma na tvář. Bill si odfrkl a hlavu obrátil zpátky k pódiu. Říkala to s tak tvrdým přízvukem, až mu z ní bylo špatně.
„Ahoj Jul,“ Tom se tvářil nejvyděšeněji ve svém životě a Bill si to užíval. Julie si sedla vedle Toma na sedačku a stále se zářivě usmála. „No, hm, bráchu znáš a tohle je Andreas, chodí s náma do školy.“ Ukázal prstem na Andyho, který se na ni zašklebil.
„Čau, Andy.“
Další dvě hodiny se nesly v duchu přetvářky a ironie. Všichni čtyři seděli u jednoho stolu, po jednom pivu pili už druhý džus s vodkou, a ve chvílích ticha poslouchali první tóny neznámé kapely. Bill měl teď chuť udělat Tomovi scénu. Vážně jako hysterka. Občas se zapojil do rozhovorů, to pak ale všechno dával najevo dvojsmysly.
Když se ručičky přehouply k půl deváté, Bill, který byl přesně v polovině sklenky s alkoholem, se rozhodl, že půjde tančit.
„Půjdu s tebou,“ rozhodl se Andreas. Zabíjelo jej sledovat opilou Julii sápající se po Tomovi, protože to zjevně zabíjelo i Billa.
„Pojďme taky, Tomy,“ Julie vyskočila z Tomova klína a začala jej tahat za ruku. Tom souhlasil, a tak šli všichni čtyři. Bill už se vecpal dopředu v hloučku lidí křepčících na parketu, nejblíž pódia. Líbil se mu hlas toho zpěváka a zároveň kytaristy. Vlastně se mu líbil celý. Usmál se na něj a zpěvák mu úsměv opětoval. Černovlasý chlapec se nechal unášet rytmem tvrdé hudby. Až po chvíli si všiml, že se k němu přidal Andy, Tom a ta holka, co mu ukradla brášku.
„Ten zpěvák na tebe pořád zírá,“ zakřičel mu Andreas do ucha. Bill se zahihňal a stočil pohled na vysokého kluka na pódiu. Vážně si ho prohlížel. Dobře, uvidíme, co tomu řekne Tom, říkal si Bill v duchu. Pohodil vlasy do závěrečného partu bicích a hluboce vydechl.
„Tak vážení, myslím, že je čas na kratší přestávku,“ oznámil černovlasý zpěvák a při posledním slovu mrkl na Billa. Bill protáhnul koutky do úsměvu. Chvíli počkal, až si lidi odejdou sednout. Opřel se o hranu pódia a sledoval, jak si zpěvák z ramene sundává kytaru a míří k němu.
„Ahoj,“ pozdravil jej Bill sebevědomě a upravil si ofinu. V duchu se smál sám sobě.
„Ahoj,“ opětoval mu zpěvák pozdrav mnohem hlubším hlasem. Chvíli bylo ticho. „Hm, takže ty jsi tady sám?“ zajímal se zpěvák a rozhlédl se po klubu.
Bill zavrtěl hlavou: „Jsem tady s mým bratrem a kamarádem,“ Bill ukázal prstem k jejich stolu. Julii záměrně vynechal. S ní tady přece nebyl on, ale Tom.
„A co ta blonďatá holka?“ Bill se na zpěváka překvapeně podíval. Ten se nevinně usmál. Proč ho tolik zajímá?
„To je Julie. Bráchova holka. Nesnáším ji,“ řekl Bill opovržlivě. Nevěděl, proč mu říkal pravdu.
„Mimochodem, jsem Nikolas,“ vycenil zpěvák zuby a natáhl k Billovi ruku.
„Bill,“ chlapec mu potřásl rukou. Teprve teď si všimnul stříbrného kroužku uprostřed jeho rtu.
„Můžu tě na něco pozvat?“ navrhl Nikolas a podíval se k baru.
„Okay,“ souhlasil Bill nadšeně. Ještě odpoledne se chtěl přece pořádně opít. Chtěl Toma vlastně naštvat. Donutit ho žárlit. Donutit ho k nějakému citu. Nikolas bude dobrá návnada.
S Nikolasem vypili tři panáky bůhví čeho. Po prvním se Bill začal rozpustile usmívat a uchechtávat, po druhém se mu v očích objevily zářivé hvězdičky a po třetím si na prst začal natáčet pramínek vlasů. Měl dobrou náladu. Podíval se na Nikolase a skousnul si spodní ret, aby se neusmál moc široce. Zapomněl na špatné zkušenosti s mixováním různých druhů alkoholu.
„Kolik ti je, Bille?“ začal Nik znovu s otázkami. Sledoval Billův obličej. Zdá se mu to nebo se ho ten kluk snažil sbalit?
Bill se začervenal. „Patnáct.“
Nikolas se zasmál. „Tak mladý a už tak…“ nedokázal najít správné slovo.
„Kolik je tobě?“ oplatil mu Bill stejnou mincí a připadal si vedle něj jako malé dítě.
„Devatenáct,“ odpověděl Nikolas. To ještě není tak moc, pomyslel si Bill a v obličeji se mu znovu objevilo rozpustilé pousmání. „Proč tady taky nejsi s holkou?“
„Já…“ zajíknul se Bill. „Měl bych být? K životu nepotřebuju nutně jen holky.“
Nikolasovi v očích problesklo cosi, co Bill identifikoval jako stopy poznání.
„Asi už bych měl jít,“ řekl Nik nakonec a zvedl se z vysoké židličky. Zamával Billovi a odešel do malé místnosti za pódiem. Bill se vrátil ke stolu. Musel uznat, že v těch panácích bylo něco silného. Jen se snažil doufat, že se nemotal. U stolu se do něj zvídavě zaryly tři páry očí. Posadil se vedle Andrease a hlavu si opřel o stěnu. Bylo mu horko. Než sem přišel, nejspíš se o něčem bavili, pravděpodobně o něm, protože teď u stolu panovalo rozpačité ticho.
„Co je?“ zasténal Bill nakonec. Zjistil, že už mu teď Julie tolik netrhá žíly a podíval se i na ni.
„Nic,“ odpověděl Andreas příliš rychle. Pohrával si se svými prsty. „Mohl bys na chvilku, Bille?“ ozval se po chvíli a postavil se. Bill se zatvářil nechápavě, ale pokusil se vypadat co nejstřízlivěji a šel za Andym. Dovedl ho na pánské záchody. Došli až k poslednímu.
„Až po tobě,“ řekl s ironií v hlase Andreas a počkal, až Bill vleze do kabinky. Pak za nimi zavřel a chvíli zíral do Billovy doruda zbarvené tváře.
„Děje se něco?“ zeptal se Bill a uhýbal pohledem.
„Jo, to teda děje, do hajzlu,“ Andy se najednou zdál být naštvaný. „Co jste si s Tomem zase udělali, že se chováš takhle?“
Bill se zasmál. „To se zeptej Toma. Já jsem zatím neudělal nic, co by mu vadilo.“
Andy chytil Billova ramena a přišpendlil ho k chladné stěně záchodků. Bill se znovu zasmál. Tentokrát o něco hlasitěji. Špinavý blonďák jeho počínání nechápavě sledoval.
„Ne, Andy, už se mě na nic neptej. Zeptej se Toma, kdo do koho cpe svýho ptáka.“ Andreas jeho poznámku ignoroval. Bill byl opilý a žvanil blbosti.
„Poslouchej mě, Bille. Jestli si myslíš, že si tím, že toho kluka sbalíš, pomůžeš, tak se mýlíš.“
„Tom si taky balí, koho chce, tak proč ne já?“ Bill měl nyní vražedný pohled. Andreas se cítil nesvůj.
„Protože ty nejsi Tom.“ Andy pustil jeho ramena a udělal malý krok dozadu. Bill zatajil dech. Najednou mu došly argumenty. Andreas měl pravdu. Celou dobu se snažil být jako bratr. Ale Tom… Zranil jej. A bylo mu jedno, že on ho miluje. Bill se zadíval do očí svého nejlepšího kamaráda a pak rychle odešel. Potřeboval na vzduch. Klub se mu před očima míhal nebezpečnou rychlostí.
Venku začalo pršet. Bill se zhluboka nadechl. Cítil, že ho opouští síly, a tak si na chvíli dřepnul ke zdi. Všiml si, že se na něj zvědavě zadíval chlap v těžkém černém oblečení, který seděl u vchodu do klubu. Andreas měl zatraceně pravdu. No a co, že měl? Co na tom záleželo? Bill chtěl, aby byl Tom naštvaný a rozešel se s Julií. Aby si třeba uvědomil, že jen neví, co pro něj jeho malý bráška znamená. Bill zvedl hlavu proti dešťovým kapkám. Půjde zpátky a bude si dělat, co bude chtít.
Poté, co mu nebezpečně vypadající muž u vstupu zkontroloval, že má na zápěstí náramek, se vrátil do vydýchaného vzduchu v klubu. Zjistil, že kapela už zase hraje a většina lidí tančí. Rozhodl se, že půjde tančit až za chvíli. Nedostatek kyslíku jakoby zpomalil jeho přemýšlení. Líně seděl na polstrované sedačce a sledoval své známé na parketu. Občas usrkl ze svého pití. Byl asi moc opilý. A vlastně mu bylo jedno, jestli se opije ještě víc a bude dělat věci, kterých bude později litovat.
Bill omámeně sledoval velké hodiny na protější zdi. Pět minut, deset minut, čtvrt hodiny. Jak dlouho v kusu může hrát kapela? Znovu se procpal až k pódiu, kde se snažil neupadnout. Zjistil, že přišel právě včas, protože hrála poslední písnička před přestávkou. Kolem sebe nikde neviděl Toma, Andyho ani Julii. Na Nikolase vrhnul zářivý úsměv přesně ve chvíli, kdy dozpíval poslední slova. Už nečekal, až lidé odejdou.
Šel k místu, kde se pódium stýkalo se zdí, a opřel se. Zavřel oči a snažil se zhluboka dýchat. Vážně bylo možné, aby se mu takhle motala hlava?
„Jsi opilý, Bille,“ zaslechl Nikolasův hlas jakoby z dálky.
„Já vím,“ přitakal Bill a stiskl víčka víc k sobě.
„Je ti špatně?“ zeptal se Nik.
Bill cítil, jak seskočil z pódia za ním. Zavrtěl hlavou.
„Chceš si sednout?“ ozval se zpěvák poté, co se napil piva.
„Možná,“ řekl Bill potichu, takže si nebyl jistý, jestli jej jeho společník slyšel. Opatrně se na něj podíval a pak rychle zamrkal. Nikolas se pobaveně šklebil. „Nesměj se mi,“ zaúpěl Bill.
„Promiň, nemůžu si pomoct,“ omlouval se Nik. Položil sklenici s pivem na pódium a provrtal Billa pohledem, který považoval za svůdný. Přejel palcem po Billově čelisti. Bill se zahihňal a zaryl zuby do spodního rtu.
Dvě postavy stojící u stěny klubu těkaly pohledy mezi rty a očima toho druhého. Nik propletl prsty do Billových černých vlasů a jemně jeho obličej přiblížil ke svému. Usmál se na něj a přitiskl své rty na jeho, jen lehce. Bill přivřel oči a dal své ruce kolem Nikolasova krku. Nechal Nika, aby si s ním dělal, co chtěl. Vyšel vstříc jeho pootevřeným ústům a zkusmo cinknul kovovou kuličkou v jazyku o jeho piercing ve rtu. Nikolas popošel blíž k Billovi a přitisknul se k jeho tělu. Dal do polibku víc ze sebe a najednou už hladově plenil Billova ústa a Bill sténal.
Odtáhli se od sebe. Přerývaný dech, lačné pohledy.
„Vážně je ti teprve patnáct?“ řekl Nik potichu a zíral do Billových opilých očí.
„Co na tom sejde,“ usmál se Bill a přejel jednou rukou z Nikova krku, přes záda až na zadek a stisknul. Nik se zatvářil překvapeně. Znovu Billa vášnivě políbil.
„Nečekal jsem, že to půjde tak rychle,“ vyslovil Nik své myšlenky. Bill souhlasil, ale nedokázal to říct nahlas. „Proč nemáš rád holku tvýho bráchy?“ zeptal se Nikolas, zatímco Billa stále tisknul ke zdi.
Bill uhnul pohledem. „To je jedno.“
„Proč by mělo?“ Nikovo obočí vyletělo vzhůru.
„Proč se tak staráš?“ zamračil se Bill.
„Zajímáš mě,“ ušklíbl se zpěvák a rozcuchal Billovi vlasy.
„Hej!“ křiknul Bill a odrazil se od stěny. Nikolas se ani nepohnul, takže chlapec vrazil do jeho těla. „Pusť mě!“ Nelíbilo se mu, jak Nik změnil tón hlasu. Ještě neztratil ruiny posledních zábran.
Nikolas si Billa změřil pohledem. Když ho pustí, spadne na zem. Patnáctiletý teplouš, co neumí pít. Co už se dá dělat. Chytnul Billa za ramena a udělal krok dozadu. „Dobrý?“
„Nevím,“ zamručel Bill. Zatřásl hlavou a zhluboka se nadechl. Nik protočil oči. Chytil Billa pod zadkem a posadil ho na pódium. Černovlasý chlapec se zatvářil zmateně, ale pak se usmál. „Tady to znám.“
„Jo, to je dost možný,“ Nikolasovi se chtělo smát, jak Bill nevyzpytatelně měnil svoje reakce a nálady. Všiml si, že smutně šilhal po mikrofonu.
„Už jsme dlouho nikde nehráli,“ řekl potichu a otočil se zpátky k Nikolasovi, který se na něj zaujatě díval. „Co?“
„Hraješ ve skupině?“ otázal se zpěvák a vyskočil za Billem na pódium.
„Zpívám,“ kývnul Bill hlavou.
„Aha.“ Zpívám, znělo stále Nikovi v hlavě. Nevěřil by, že právě Bill zpívá ve skupině. Nenapadlo jej nic, co by na to řekl. „Řekneš mi už, co je s Julií špatně?“ ozval se po chvíli, když zaregistroval tázavý pohled Billova bratra.
„Bere mi moje dvojče,“ zasmál se Bill a jeho hlas sršel ironií. Bylo mu jedno, že to Nikolasovi řekne, stejně ho vidí naposled v životě.
„Cože?“ Nik se na Billa překvapeně zadíval.
„Nesnáším ji proto, že mi bere Toma,“ opakoval Bill a Julii provrtával pohledem. „Tom má být můj.“
Starší z chlapců se stále tvářil nechápavě.
„Bože můj, to je jedno,“ vyhrkl Bill.
„Tom má být tvůj?“
„Byl, dokud se neobjevila ona,“ Julie se na Billa otočila a zamávala mu. Bill protočil oči.
Nikolasovi stále něco unikalo. Ucítil dotek na své bradě. Bill ho chtěl líbat. Nechal se, ale nehnul ani brvou.
„Co se děje?“ pošeptal Bill a díval se Nikovi do očí.
„Nerozumím tomu,“ řekl Nik. Svádivě přejel svým nosem po Billově krku. Bill zatajil dech.
„Hmm,“ zamručel Bill. „Chce se mi spát.“
„Chceš jít domů?“ Nik překvapeně zamrkal. Bill zavrtěl hlavou a položil si ji na jeho rameno.
„Chci být s Tomem,“ zamračil se nespokojeně Bill.
„Tak proč s ním nejsi?“ Nik následoval Billův směr pohledu.
„Protože je s Julií.“
„Ty na Julii žárlíš,“ došlo konečně Nikolasovi.
„Snažím se ti to říct asi hodinu. Proč nikdo nedokáže pochopit, že…“ ho miluju? Bill křečovitě sevřel víčka. V očích ho pálilo. Nikolasovi se zdálo, jako by zaslechl vzlyknutí. Nevěděl, co říct.
„Chceš něco na pití?“ zeptal se nakonec.
„Chci jít na záchod,“ usmál se na něj Bill. Jazykem si přejel po spodním rtu. Nik si všiml, že se mu v koutcích očí lesknou slzy.
„Snažíš se mě svést?“ zakřenil se Nikolas. Bill sklopil pohled.
„Možná,“ špitnul Bill. „Jo, chci.“ Líce mu zalila červeň.
Nikolas se hlasitě zasmál, ale pak se sklonil k Billovu uchu: „Dobře.“ Jazykem se dotknul jeho ušního lalůčku a jemně skousnul. Cítil, jak se Bill napřímil. „Dobře,“ zopakoval tiše. Rukama rychle zajel pod Billovo tričko.
„Chci jít na záchod,“ zopakoval Bill šeptem a zavrtěl se pod doteky Nikolase. „S tebou.“
„Teď nemůžu, Bille,“ usmál se omluvně Nik. „Budeme zase hrát. Už tak je ta přestávka dlouhá.“
„Aha,“ zamračil se Bill. Úplně zapomněl, že Nikolas není jen návštěvník klubu jako on.
„Jdi si sednout a napij se trochu čisté vody,“ řekl Nik poté, co seskočil z pódia.
„Dobře,“ souhlasil Bill. S vynaložením jistého úsilí slezl na zem a odešel si sednout.
U stolu na něj čekal naštvaný Andreas a Tom. Julie se někam vypařila. Ignoroval jejich pohledy a zhluboka dýchal, aby se mu svět přestal točit.
Tom šokovaně zíral na své dvojče, které se ovíjelo kolem vysokého kluka. Nevěřil svým očím. Svatý Bill se měnil.
„Panebože,“ vydechl po chvíli. Andreas se tvářil podobně. Julie odešla za svými kamarádkami. „O čem jsi to s ním mluvil?“ otočil se na Andyho.
Andreas zatřásl hlavou, snažil se vybavit si rozhovor s Billem. „Ptal jsem se ho, proč se takhle chová.“
„Aha,“ zamračil se Tom. „Co ti řekl?“
„Že nejsi jediný, kdo smí dělat tyhle věci,“ odpověděl Andreas a napil se svého pití.
„Chová se jak holka,“ odfrknul si Tom.
„Je opilý, Tome,“ ospravedlňoval Billa Andreas.
„Jako holka se chová pořád,“ řekl Tom s hořkostí v hlase. „Není nic horšího než opilá holka.“
„Nechceš ho vzít domů, než udělá nějakou blbost?“ zeptal se Andy a snažil se o nezúčastněný tón.
„Nevím. Moc se mi nechce táhnout domů nespolupracujícího bráchu,“ pokrčil Tom rameny a neskrýval překvapení nad tím, že dokázal vyslovit tak složité slovo.
„Právě proto to nechci zkoušet sám,“ zašklebil se Andreas.
Oba pak zmlkli, protože si všimli, že jde Bill nejistým krokem k nim. Provrtávali jej pohledem, když si k nim sedal a hlasitě se nadechoval a vydechoval. Očividně čekal, jestli mu něco řeknou nebo ne.
„Nechceš už jít domů, Bille?“ ozval se po chvíli Andy a snažil se rozpoznat změť výrazů v Billově tváři.
Bill zamrkal a zaostřoval na hodiny. I když nezjistil, jak moc je pozdě nebo brzo, zavrtěl hlavou.
„Jsi dost opilý na to, abys měl,“ přidal se k Andymu Tom. Potlačoval svůj vztek jen pro dobro jejich vztahu.
„No a?“ odporoval Bill zarputile a špulil rty.
„Chceš tady zůstat kvůli němu?“ zeptal se Tom posměšně a snažil se s Billem navázat oční kontakt. Bill se na něj nepodíval a ani nic neříkal. Co změní tím, že mu řekne jo, nebo mu bude lhát? Stejně ho odtáhnou pryč.
Andy na Toma mrknul, protože se Bill zatvářil smířeně.
Bill nevěděl, jak dlouho klukům trvalo, než jej bezpečně dostali do postele, ale asi to bylo dlouho, protože oba vypadali vyčerpaně. Sledoval je, jak se rozloučili, a trochu ho zamrzelo, že mu Andy nevěnoval jediný pohled, než jeho pokoj opustil.
Tom si odměřeně odkašlal. Byli sice s Billem opilí, ale když byl Bill opilý, neuměl lhát.
„Co je?“ zamručel Bill naštvaně. Zíral do stropu, který se točil dokola.
„Co to mělo znamenat? O co se tu snažíš, Bille?“ zeptal se Tom a čekal.
„Nevím, o čem to mluvíš,“ odseknul mu Bill.
„Mohli jste se na tom pódiu spolu vyspat. Někteří by vám za to možná zaplatili,“ nadhodil Tom kýbl ironie a čekal, jestli ho Bill chytne.
„Chtěli jsme jít na záchod, aby tě to náhodou neobtěžovalo,“ zasmál se černovlasý chlapec.
„Nikdy jsi tohle nedělal.“
„Zatímco ty pořád.“
„Snažíš se být jako já?“
„Snažím se tě naštvat.“
„Aha.“
Tom si nevšiml, kdy se stihnul posadit na židli.
„Jsi pitomec, Tomi,“ špitnul Bill a automaticky si otřel oči. Tom mlčel. Čekal, co z Billa vypadne. „Ale já jsem větší. Myslel jsem, že když se budu takhle chovat, tak se naštveš a budeš žárlit. Nenecháš Nika, aby na mě sahal. Budeš mě chtít jen pro sebe. Ale ty nechceš.“
„Tak Nika,“ zakoulel Tom očima. Přešel místnost dvěma kroky a lehnul si za Billem.
„Chce se mi umřít, když jsi s Julií, Tomi,“ zašeptal Bill a zabořil hlavu do Tomova ramene.
„Nechci, aby ses kvůli ní cítil špatně,“ Tom Billa pohladil po vlasech. Cítil, že musí chránit jeho křehkost.
„Nechováš se tak,“ vzlyknul Bill.
„Bille, já… omlouvám se, že jsem na tebe dneska tak křičel. Nechtěl jsem ti ublížit,“ řekl Tom opatrně a vzal Billovu ruku do své.
„Pořád nechápeš, co se ti snažím říct,“ Billovo srdce tlouklo a žaludek se svíral nervozitou.
„Poslední dobou tě nechápu celého.“
„Moc pro mě znamenáš, Tomi. Chci víc než sex. Už nemůžu takhle. Pořád ji vidět všude kolem tebe.“
„Bille, jsme dvojčata.“
„Nezkoušej mě odmítnout,“ Bill zvedl hlavu a cítil se zmateně, když nenašel Tomův pohled. Jeho tváře stále omývaly slzy. Stěny jeho pokoje se uklidnily a stály na stejném místě.
„Varoval jsem tě, že ano?“
„Já vím,“ opakoval Bill svá slova jako už tolikrát. „Ale nemůžu si vybírat, do koho se… zamiluju.“
„Zníme tak tragicky,“ zasténal Tom.
„Pojď sem, Tomi,“ Bill zesílil stisk ruky. Dýchnul na Tomův krk. Potřeboval cítit jeho rty. Sdílet jeden dech. Tom našel Billova ústa a naléhavě je políbil. Cítil všechny Billovy slzy.
*po čase neurčité délky*
„Chtěl jsem ho uškrtit, když jste se líbali,“ přiznal Tom. Leželi s Billem vedle sebe.
„Půjdeme spát, Tomi, ano?“
„Počkej, Bille,“ zastavil Tom svého bratra, když se chtěl přetočit na bok. „Miluješ mě?“ Cítil se divně, když ta slova zazněla.
„Pochopil jsi to,“ řekl Bill tak vážně, jak jen to šlo.
„Dobře,“ kývl Tom hlavou. „Ale potřebuju čas, správně?“
„Správně, Tomi. Máš ho.“
„Dobrou, Bille,“ pošeptal Tom.
„Dobrou, Tomi.“
autor: SlashPrincess
betaread: Janule
Krásné, krásné, krásné. Miluju šťastné konce 🙂
Ježišmarja a co dál? O_o
Líbilo ♥!!!!Ale nemám pocot,že to byl šťastný konec…..
nebylo to špatný… ale nějak mi to přišlo trošku zmatený… trošku jsem se občas v těch postavách nevyznala.
šťastně nešťastný konec….moc se mi ta povídka líbila….hrozně moc!
nádhera,,konečně něco částečně happy-endovýho!
nádherný to bylo..krásně jsem si početla :))
Jéééé… Happy end!! Konečně… xD Teda – aspoň z části. xD Je to skvělé… nááádhera… x)) Mám z toho hned lepší náladu.
Strašně se mi to líbilo, už dlouho jsem nic takovýho nečet, jsem naprosto nadšený… Nemyslím si, že je to happy-end, Tom by přece mohl klidně říct, že Billa nemiluje? Ale nebudu plašit,můj věčný pesimismus se projevuje, fujtajbl xD
[4]: Aj ja som mala problém s postavami… ale nemalo to chybu a mohlo by to mat aj pokracovanie… jednoducho WAAAAAAAAAU!!!
Tahle povídka mě dostala. Vážně, jeden z nejlepších kousků, co jsem kdy četla..a že já toho tady poslední dobou moc nepřečtu, tohle mě zaujalo už tím začátkem.
Ten příběh měl jasnou hlavní zápletku, nebylo to zbytečně dlouhý, a přesto tam byla spousta nádhernejch detailů a dechberoucích vět. Mě si nevšímejte, to jsem celá já xD Některý slovní spojení mě prostě dostanou..a tady jich pár bylo.
Bylo to neskutečně opravdový, žádnej zidealizovanej vztah, nebo naopak předramatizovanej, a to, čemu ostatní asi říkají zmatenost, to bych nazvala nejasnost..což je dobrý..mám ráda příběhy, nad kterejma člověk musí přemýšlet, aby je doopravdy pochopil, a ne aby všechno bylo stručný a jasný. Žádnej sladkej happyend, krásnej, prakticky otevřenej konec a nemluvě o tý scéně na začátku, je geniální.
Bylo to moc hezky napsaný, líbí se mi ten styl…a doufám, že si ještě někdy něco takhle pěknýho od tebe přečtu 🙂
Týjo, děkuju. :)) Nečekala jsem, že se to bude tak líbit. 🙂
Pro mě samotnou je ta povídka strašně důležitá, psala jsem ji neuvěřitelně dlouho, ani si to neumíte představit. 😀 A když jsem dopsala poslední větu, věděla jsem, že to budu milovat a že na ni budu pyšná. Ale vážně jsem nečekala, že se budu líbit i ostatním, kteří nebyli v mojí hlavě a neviděli všechny nápady, které jsem se do toho neodvažovala zapracovat.
Vážně vám moc děkuju. Asi mě doženete k pokračování, kde se zbytek těch nápadů objeví. :))