autor: Theodor
Bill si zachoval chladnou hlavu, zvenku vypadal vyrovnaně, ale vevnitř hořel. Kdyby mohl, jeho nitro by spálilo všechno okolo a nenechal by nic náhodě.
„Smím si s ním domluvit schůzku?“
„Jistě, 47. Interpol už si vyžádal schůzku s klientem. Dnes večer v 8 hodin v Restauraci Bongo Bongo.“
„Mám nějaký úkol?“
„Zatím ne, 47. Jen klienta očíhněte a zjistěte nějaké informace o tom, kolik toho viděl. Spoléháme na vás, 47.“
Bill mlčky zaklapl notebook. Výborně tak zase má co dělat. Lehl si do postele a odpočíval. Dlouhé vlasy měl rozprostřené na polštáři a v ruce žmoulal starou, ušmouranou fotku. Na ní byla zrzavá dívka s modrýma očima.
„Ach mami, tolik mi chybíš…“ Hles do prázdného hotelového pokoje a fotku schoval pod polštář. Zavřel oči a prsty si přejel po levém spánku. Věděl o tom tetování. Pamatoval si jasně, jak brečel, když mu ho tetovali. Ještě doteďka se za to styděl. Ovšem už byl vycvičený tak, že necítil bolest.
-Flashback-
Drobný, sotva dvanáctiletý chlapec, seděl na kulaté židli uprostřed bílé místnosti. Vedle sebe (napravo) měl stoleček a na něm ležela tetovací barva, rukavice, kapesníky a tetovací strojek. Vlevo stál muž v černém, hlavu měl vyholenou a na levém spánku měl tetování. Před ním zase seděl starší muž v dobře padnoucím smokingu a natahoval se pro rukavice.
„Tohle bude tvá první bolest, snaž se ovládat.“ Uslyšel.
Po chvíli mu stekla slza, když ucítil nepříjemný vpich jehel.
-Konec flashbacku-
Bill otevřel oči, dobře si to pamatoval, moc dobře. Nejvíc jej však bolelo to, že jeho učitel byl velmi zklamaný, a proto dával na jeho bedra více než ostatním hochům. Vyčítal si, že tak zklamal, ale na druhou stranu, to, že mu učitel vytkl všechno od kořínků vlasů až po chyby v různých misích, stal se tím nejlepším. Pokud jde o jeho rodinu, na svou matku si nepamatoval, ve čtyřech letech jej odvedli a jeho matku ošálili a odvezli. I tak nepociťoval proti nim nenávist, oni teď byli jeho rodina.
Bill se znovu překulil a kouknul na hodinky, byly čtyři odpoledne. V sobotu byli lidé všude venku. Dneska by nebylo rozumné někam jít. Když tak o tom Bill přemýšlel, zapípal mu pager.
Bill věděl, co to znamená a hned si vzal zpátky svůj notebook.
„Diano, co se děje?“
„Náš klient zrušil schůzku, 47. Máme obavy, že nás vyzradí, víte, co máte dělat. Klient se pohybuje někde v západní části Magdeburgu, najděte jej.“
Bill se zamyslel, zrovna je v západní části tohoto města. Dokonce věděl, kde by toho dotyčného mohl hledat. Našel tam spoustu lidí a tenhle člověk nebude výjimkou.
„Diano?“
„Ano, 47?“
„Pošli mi informace a fotky o našem objektu.“
„Moment, 47. Načítám data.“
Dianin hlas dořekl svou bezduchou větu a na monitoru začaly naskakovat fotky a informace.
„Náš subjekt se jmenuje Tom Kaulitz, narozen 1.9.1989, náhradní matka Anna Freith, otec neznámý. Subjekt chodí na Hilstovinskou střední školu. Koníčky: Plavání, hip hop, pes Scotty.“
Bill si prohlédl různé fotografie. Jasný hoper s černými francouzskými copánky a s piercingem ve rtu.
Bill zakroutil hlavou. Věděl, kde tohohle kluka najde.
„Diano? Potřebuju sehnat místo učitele na Hilstovinské střední.“
„Jistě, 47, materiály vám přijdou do 24 hodin.“
„Díky.“
„Rádo se stalo, 47.“
Bill se znova natáhl na postel a vzpomínal…
-Flashback-
Bill stál uprostřed další místnosti. Bylo mu už patnáct let a čekal na svého učitele. Na sobě měl černý smoking, bílou košili a červenou kravatu. Tu kravatu na ní měl asi nejraději. Ostatní jemu podobní měli jiné, modré, zelené, žluté, fialové a různé barvy a odstíny. Neexistoval stejný „agent“ se stejnobarevnou kravatou. Do místnosti vstoupil jeho učitel. Měl bílý smoking s černou košilí a bílou kravatou. Krátké kaštanové vlasy měl nově střižené a v ruce držel kufřík.
Položil jej na stůl před Billa a otevřel. Bill pohlédl na dvě krásně vyleštěné zbraně.
„Toto jsou tvé hlavní a poznávací zbraně, Bille. Dávej na ně velký pozor. Ode dneška, jelikož slavíš narozeniny, přestáváš být Billem, a stane se z tebe číslo 47.“
Bill přikývl a vzal ty krásné zbraně do ruky.
„Vítej u nás, 47.“
-Konec flashbacku-
Bill náhle otevřel oči a podíval se na hodiny, za 10 minut devět. Bill se tedy znova otočil a úplně usnul… byl zvědav, co ho čeká zítra.
autor: Theodor
betaread: Janule
Klikni na anketu, díky J. :o)
vška ono ho ještě čeká věcí…a ty lidi okolo něj taky. A ty lidi se jen můžou modlit, aby přežili jeho návštěvu ve zdraví…x)
no tak to jsem na tom stejnějako Bill, taky jsem zvědavá…*yes* tohle mě úplně nadchlo… *yes*
On hi zabije ty vole xD Se navzájem pozabíjí a bude po prdely xD
Tak,a agentozabiják xD se zamiluje!!!!Ale nejdříve asi vystřílí celou školu!Akorát nechápu,proč si nevyžádal Tomovu adresu,a nezašel si pěkně k němu domů…xD
no tak to jsem zvedava to bude sakra zakazana laska xD
[3]: dobře ty×D přesně si to vystihla×D ale snad nám toho ještě trochu poodhalí, než se navzájem zmasakrujou:-D
To je takový akčňák… xD Jsem napjatá stejně jako Bill… představte si kdyby to byl i doopravdy takový agent xD
Tee hee… tak to se mi líbí. =D Bude ještě zajímavý. =)
[7]: najednou během koncertu dostane úkol a zmizí a druhý den se objeví někde nějaká mrtvola střelená do hlavy 🙂 dobrý
Napjatě budu čekat na další dílek, zajímá mě, co bude Bill učit 🙂