autor: Pajule
Milí čtenáři. V první řadě se omlouvám, že v poslední době díly přibývaly tak málo. Jak už jsem psala u své druhé povídky (Život na prkně s kolečky), soukromí mi teď moc nedovoluje psát. Čas chybí. A já si obzvlášť na tomto díle chtěla nechat záležet a napsat ho dlouhý. Tudíž jsem ho nechtěla psát po kouskách, ale pěkně v kuse, takže jsem hledala vhodnou chvíli. Naštěstí jsem ji našla. V druhé řadě, jak jste si již mohli všimnout, je tento díl poslední. Ach ano, loučím se s touhle povídkou velmi těžce. Je to moje srdeční záležitost. Je to moje úplně první twincestní povídka. Vím, někdy asi vůbec nestála za to a byla chaotická, ale i tak ji mám ráda, protože jsem si při jejím psaní uvědomila strašně moc věcí. Strávila jsem s ní rok a kousek (od 18. září 2008.) Úplně původně jsem si myslela, že povídka bude mít maximálně deset dílů – a ejhle, je tu 36. díl. Poslední díl. Ale radši budu se svým ‚proslovem‘ končit nebo se ještě rozbrečím, i toho jsem totiž schopná O:o).
Veliké díky patří Vám, čtenářům, že jste můj pokus četli. Další dík patří těm, kteří povídku komentovali. Nebylo vás moc, ale alespoň ty dva až tři komentáře mě vždy nakoply a já se ‚donutila‘ napsat další díl. Protože VY jste to četli… Samozřejmě také velké poděkování patří twincest blogu a jeho adminkám. Jak Janul, která se mnou měla trpělivost a zvládla skvělý betaread, tak Ketty, díky jejímž úžasným designům se povídka na stránce vyjímala hned lépe.
Já vím, už zase kecám kraviny, co? Nemohu si pomoct, jsem hold taková… Ještě jednou DÍKY a snad na sebe ještě u nějaké povídky narazíme (ať už u zveřejňované ŽNPSK nebo u dalších povídek, které již píši nebo psát budu). Vaše Pajule :o*
„Mně se to líbí též,“ oplatím Kelly úsměv a přitulím se víc k Tomovi. Líbne mě do vlasů a společně s námi vykouzlí úsměv na své tváři. Jsem rád, že ho mám. Tak neskutečně moc rád, že to snad ani není možné.
„A ty Bille… už jsi v pořádku? Nemoc úspěšně zahnána?“
„Jó, Kelly, ta úspěšně zahnána nebude nikdy,“ povzdechnu si a začnu se natahovat po hrnku kávy.
„Jak to myslíš?“ zděšeně se na mě podívá a ukousne si z vafle, kterou ještě nemá snědenou. Vždyť už musí být studená… a… mňam!
„Potáhne se to se mnou po zbytek života. Jednou za čas vyšetření, teď ještě rok se léčit takzvaně biologicky a během pěti let doufat, že se mi to nevrátilo a že jsem zdravý.“
„A po těch pěti letech?“
„Pak už je riziko navrácení nádoru mnohonásobně menší,“ pořád se vrtím na Tomově klíně a snažím se dostat ke svému malovanému maxi hrníčku.
„Co proboha pořád děláš, Billy?“ nechápavě se na mě podívá můj medvídek, kterému po ramenou volně spadají dredy. Ha! On si dneska nevzal kšiltovku, ani čepičku a ani žádnou čelenku! Volejte sláva, stal se zázrak! Musím se sám nad sebou pousmát. Ale… od té doby, co mi zjistili rakovinu, beru věci s nadhledem. Rád přemýšlím o nesmyslech. Rád jsem v takovém tom svém světě a přemýšlím nad nesmyslnými věcmi. Uvědomuji si totiž, že nebýt Toma, kapely, rodičů a Kelly, nezvládl bych to a nikdy bych už vlastně nad ničím přemýšlet nemohl. Jak to vlastně vypadá v posmrtném světě? V posmrtném životě? Je vůbec nějaký?
„Bille, anděl volá páně!“ zamává mi Tom rukou před obličejem a já div nevyletím úlekem do vzduchu.
„Prd anděl volá páně, Bill prosí svého Tomiho, aby mu podal hrnek s kafem. Prosííím!“ zazubím se a Tom se nahne nad stoleček. Do svých dlouhých štíhlých prstů uchopí ouško od hrnku a hrnek mi podá. Poděkuji mu polibkem.
„Ehm. Kelly… jak dlouho tu vlastně zůstaneš?“ odkašle si Tom směrem ke Kelly. Ta se na něj otočí a překvapeně se na něj podívá.
„Já nevím. Nerada bych otravovala. Mámě jsem řekla, že tu budu tak měsíc, mám domluvené i to, že se stavím u babičky. Ale nerada bych tu překážela. U babičky chci trávit poslední týden tohoto měsíce. Nebudu tu zaclánět tři týdny, to opravdu ne, chápu, že potřebujete soukromí. Můžu jet buď k Mathiasovi, nebo holt přijedu k babičce o něco dříve. Chápu, že chcete ještě soukromí, než se vrátí rodiče a než zase začnete hrát s kapelou, takže rozhodně vás nebudu otravovat. Maximálně týden, ano?“
„Jestli chceš zůstat dýl, není problém,“ špitne Tom a já se na něj podívám s otevřenou pusou. Nikdy moc neměl rád návštěvy. O to víc mě to překvapuje, když je to Kelly.
„Oh… já,“ koktá Kelly a stejně jako já na Toma kouká s otevřenou pusou.
„Nebyl by to problém. Vyhánět tě nebudeme.“
„Já si to, Tome, ještě promyslím, ano?“
„Dobře, Kelly,“ pak nastane ticho. Dlouhé, tíživé ticho.
Po 20 minutách
Bill se mi zavrtí v klíně a hlasitě zívne.
„Děje se něco?“
„Jsem jen ospalý. Pořád si teď připadám unavený. Ty chemikálie se mnou udělaly všemožný věci. Asi bude chvíli trvat, než se moje tělo vrátí do normálu. Nerad to říkám, ale asi vás opustím,“ začne se zvedat a Kelly na něj hodí starostlivý pohled. Tak láskyplný, téměř až mateřský. Myslím, že na té holce nemůže být nic špatného.
„Mám jít s tebou?“ zeptám se ho. Vždycky jsem byl všude s ním. Vždycky.
„Máme hosta,“ připomene mi a kývne hlavou směrem ke Kelly. Ta se chytne jeho slov a začne argumentovat.
„Jen si běžte dát denní dýchánek. Já si alespoň vybalím pár věcí a natáhnu se taky na chvíli na postel. Jsem z té několikahodinové cesty pekelně rozlámaná, takže já to jen uvítám,“ mrkne na nás a vstane z křesla. Popadne svoji tašku a vydá se po schodech nahoru. Náš dům zná stejně tak, jako ten svůj. Tehdy tu s Billem trávila hodně času.
„A co ty moje šípková Růženko? Půjdeme nahoru?“ cvrnknu ho do nosíku a on se na mě roztomile uculí. Opravdu ho miluji.
„Půjdeme,“ přikývne. Aniž bych se ho ptal, vezmu ho do náručí a projdu okolo neuklizeného stolku. Rychle vyběhnu schody nahoru a vlezu do mého pokoje. Mám větší postel, sem se na ni vejdeme oba dva dohromady.
„Vážně se ti chce spát?“ položím Billa na postel. Pak ho nadzdvihnu a vytáhnu zpod něj peřinu, kterou ho přikryju. Sám si sundám pantofle a zalezu si k němu.
„No…“ protáhne se jako kočka a pak se ke mně přitulí tak, že by mezi našimi těly neprošel ani list papíru.
„Po kafi? Vážně se ti chce spát?“
„Trošku.“
„Trošku?“ povytáhnu obočí a kouknu na jeho zářící očka. Ty nevypadají ospale.
„Dobře, tak vůbec, no.“
„Tak… proč?“ nechápavě se na něj už podruhé podívám.
„Mám na to chuť, Tomi.“
„Co? Na co?“
„Chtěl bych se s tebou milovat…“ mlsně přejede jazykem přes rty a přitáhne si mě k sobě ještě víc.
„Billy! Máme návštěvu! Je tu Kelly! Nemohl sis vybrat lepší chvíli?“
„Ne, protože tahle je ta nejlepší!“ výskne a se spokojeným úsměvem se překulí tak, že mě povalí na záda a lehne si mi na bříško.
„Ty hérečko jedna,“ cvrnknu ho po nosíku a jemně ho políbím.
„Prosíím…“ žadoní a rukama sjede pod peřinu. Začne mě líbat a v domnění, že si toho díky jeho polibkům nevšimnu, mi začne vyhrnovat moje triko.
„Billy, trochu se ovládej. Je tu Kelly, nehodí se to.“
„Kelly ať si políbí něco. Oh bože, chtěl bych být v tobě,“ zavzdychá mi do ucha, na které mi věnuje malý polibek, a triko, které mi vyhrnul dostatečně vysoko, mi vysvlíkne. Oh bože, ten kluk mě tak zatraceně vzrušuje!
„Ach Bille!“ zavzdychám, když mi svou drobnou ručkou přejede po rozkroku.
„Měníš názor?“ přejede mi znova po rozkroku a sladce se na mě usměje jako malé dítko. Jeho kouzlu nejde nepodlehnout.
„Je tu Kelly,“ zavzdychám a Bill mi začne rozvazovat tkaničku, která na mě drží mé XXL šedivé tepláky.
„Budeme tiší,“ rozváže mi úspěšně tkaničku na teplákách a při něžném polibku, který mi věnuje, ze mě začne tepláky stahovat. Nakonec se mu to podaří rovnou i s boxerkami.
„Nevím, jestli zrovna s tebou dokážu být tichý.“
„To zvládneš.“ přejede mi prstem po linii tváře a postaví se na posteli. Začne se pomalu, dráždivě, vysvlékat. Mám pocit, že exploduji.
„Oh, Bille!“ zavzdychám a zajedu si rukou do klína. Tlak se nedá vydržet. Můj penis je naprosto tvrdý. Dál pozoruji Billa, který lehce pohupuje boky, hladí se všude po těle, vzdychá a vysvléká si poslední kousky oblečení.
„Tomi, řekni… chceš mě cítit v sobě?“ zašeptá a vysvlíkne si i poslední kousek oblečení – boxerky. Jeho dlouhými nehty mi přejede po těle od krku až těsně nad můj penis. Tam se zastaví a lehne si na mě. Jeho penis je také tvrdý.
„Bože Bille!“ téměř vykřiknu, když boky přirazí proti těm mým. Nevím, jestli to vydržím a neudělám se během pár vteřin. Oh, sakra!
„Chceš, abych byl v tobě? Chceš, abych přirážel do tvé úzké dírky? To teplo, ach! No tak, Tome, chceš, abych byl v tobě? Pověz mi, co bys chtěl, hm?“ mluví na mě provokativním, svůdným hlasem. Bill se otře nohou o můj penis a já s výkřikem, utlumeným do Billovy pokožky na krku, se udělám. Bill se jen rozkošně uculí a zakroutí hlavu ze strany na stranu. Hodí na mě vyčítavý pohled.
„Promiň,“ špitnu tiše a omluvně se na něj usměji. Jsem ještě celý omámený.
„Tady už nám někdo nevydržel. Chceš mě v sobě, Tome?“ zašeptá, když pozná, že už jsem se poměrně vrátil do reality.
„Oh sakra, tak už nemel a strč ho tam,“ zaburácím a cítím, jak se můj milovaný penis opět začíná hlásit k životu. Sakra, jak to ten Bill dělá?
„Chceš? Hmm?“ věnuje mi vášnivý polibek. Jemně mi skousává rty a pečlivě zkoumá má ústa. Zevnitř.
„Bože, tak už ho tam strč a neptej se pořád, sakra!“ zahvízdám a Bill se posadí, začne se rozhlížet okolo sebe.
„Kde je gel?“ když zjistí, že to, co hledal, nenašel, pronese otázku.
„Myslím, že u tebe.“
„Dojdu tam pro něj,“ vyskočí nahý na nohy a pak seskočí z postele.
„Oh, blázníš? Myslím, že není dobré běžet přes celou chodbu. Kelly tě uslyší.“
„Sakra!“ vzdychne a vleze si zpět do postele pod vyhřátou peřinu. Rukou mi začne dráždit můj penis, který začíná tvrdnout.
„Tak to prostě udělej bez gelu. Ale já už tě proboha chci mít v sobě! Chci cítit, jak do mě přirážíš! Oh!“ zavzdychám a přitáhnu si ho k sobě. Tentokrát já ležím na něm. Dráždím mu bradavky, které pěkně tvrdnou.
„Nechci, abys zítra skuhral, že nemůžeš chodit. Oh bože, to je tak frustrující. Oh!“ zavzdychá, když mu jazykem přejedu okolo bradavky.
„Tak já nevím! Uch! Použij sliny!“ zavzdychám mu do ucha, když přiráží proti mým bokům.
„Sliny? Tome?“
„Ježíši tak já nevím. Je to taky mokrý, ne?“ řeknu jen a pak jen cítím, že Bill už není pode mnou, ale že mě převalil a je vedle mě. Pod peřinou.
„Billy?“ špitnu tiše. Co tam dělá? Náhle ucítím, jak mi jeho dlouhé prsty uchopily stehna. Moje nohy se v tu chvíli zároveň skrčily a roztáhly. Pak se mi jen zatemnilo před očima. Billův jazyk si našel cestu k mé dírce, kterou pečlivě obkroužil a pak, když se mé svaly uvolnily, vplul jazykem dovnitř. Dával pozor na to, aby po sobě zanechal dostatečně mokrou cestičku. Sliny. Můj penis je tvrdý až to bolí.
Líně ještě jednou přejedu okolo Tomovy dírky svým jazykem. Pak mírně zdvihnu hlavu a nasliním si jeden prst. Pomalu s ním začnu pronikat do Tomovy malé dírky. Zavzdychá a prohne se v zádech, když můj jeden prst je v Tomovi nadoraz. Postupně přidám druhý a třetí prst, a když si jsem jistý, že je Tom dostatečně připravený – samozřejmě aby mohl vůbec chodit – odkryji peřinu. Vyhoupnu se tak, aby jeho obličej byl na úrovni obličeje mého, a vlepím mu dětskou pusinku na líčko. Po tom, co jsem mu lízal prdel – ano, jiný výraz pro to podle mě neexistuje – mi to přijde divné líbat ho.
„Ach, Billy.“ zavzdychá mi do ucha, když stisknu jeho tvrdý penis těsně u kořene.
„Otoč se,“ řeknu, čímž po Tomovi chci, aby se otočil na bříško, aby se mi do něj lehčeji zajíždělo.
„Ne, takhle to bude lepší.“ zašeptá Tom mezi vdychy, roztáhne nohy, které pak vyzdvihne do větší výšky, abych měl lepší přístup k jeho zadečku. Hezky se napasuji mezi jeho nohy a pro jistotu si ještě plivnu do ruky a rukou si hezky přejedu po celém penisu, aby byl alespoň trošku mokrý.
„Můžu, Tomi?“ špitnu a svůj penis nasměruji ke vstupu.
„Musíš! Šukej mě, Bille! Šukej mě!“ zavzdychá a já se přiblížím ještě blíže. Pohnu boky a začnu pomalu zasouvat svůj penis do Tomova rozkošného zadečku. Když jsem v něm celý, podívám se mu do tváře. Vypadá to, že moje prsty udělaly dobrou práci. Tomovy nohy si přehodím přes ramena, chytnu ho za stehna a nejdřív pozvolna, potom rychleji, do něj začnu přirážet. Hlasitě vdychám a čím rychleji a tvrději přirážím, tím větší horko mi je. Pot mi stéká po linii tváře a já tvrdě přirážím v rychlém tempu.
„Ano! Tam, přesně tam! Ještě!“ zařve Tomi, když narazím penisem párkrát na jeho prostatu. Snažím se přirážet tak, aby i on z toho měl požitek. Mlhavě vidím, jak zajíždí svojí rukou do klína a uspokojuje se.
„Bože, jsi tak úzký! Tak horký! Uch!“ zavzdychám a cítím, jak mým tělem projíždí zvláštní šimrání. Je to jak kdyby mnou projel elektrický proud.
„Bi-bbi!“ křikne Tom, když opět narazím na jeho prostatu. Ještě přirazím – jednou, dvakrát – a bouřlivě se udělám do Tomova zadečku. Ještě chvíli v něm zůstanu. Je to úžasný pocit být v něm.
„Umfg…“ vydá ze sebe prapodivný zvuk, když z něj vyjdu a svalím se vedle něj celý splavený.
„Uch,“ uslyším vedle sebe další zavzdychání a otevřu oči. Spatřím Tomovu ruku, jak jezdí nahoru a dolů po jeho penisu. Když se trochu vzpamatuji z doznívajícího orgasmu, zvolím polohu polosed-pololeh. Mám ideální pohled na to, jak Tom obstarává svůj penis, přičemž má zavřené oči a pootevřenými, plnými rty zrychleně vydechuje. Tvrdnu.
Přejedu jednou, podruhé, hlasitě vzdychnu a cítím, jak se za chvíli udělám. Slastí přivírám oči a vzpomínám na to, jak se Bill před chvíli svádivě vysvlíkal, jak do mě tvrdě přirážel. Oh! Nechápu, jak někdo může být tak zatraceně sexy. Pro to ani neexistuje slov. On je to na jednu stranu můj andílek, moje porcelánová panenka. Ale na druhou stranu je to sexuální mašina. Ještě než šel na operaci a podstupoval chemoterapie, které dělaly s jeho tělem své, chtěl to po mně pořád, neustále. Jo, jak jednou něco okusí, nechce se toho pustit. A především, když jde o sex. A o Billa.
„Fuuu, uch!“ vydechnu a s kousáním se do rtů, abych nekřičel, se udělám na své bříško. Už podruhé za toto odpoledne.
Černovlasý chlapec vydal ze svého hrdla jakési zachraptění. Nakonec se převalil na bok a svou paži zlehka přehodil přes bratrovu nahou hruď. Tom jen spokojeně zavrněl a přitáhl si brášku více k sobě. Ti dva se spolu to odpoledne milovali snad pětkrát, možná šestkrát. Nezáleželo na čase, nezáleželo na místě, nezáleželo na tom, kdo v kom. Záleželo jen a jen na jejich lásce, kterou k sobě cítili. Společně pak po bouřlivém odpoledni, když se začalo smrákat, stulení u sebe, tvrdě usnuli. Spali tak možná dvě nebo tři hodiny, byli vyčerpaní.
„Tomi?“ šmátral okolo sebe Bill rukama. V pokoji panovala naprostá tma. Byl večer.
„Hmm…“ bylo odpovědí dredatého chlapce. Ten dál ležel se zvřenýma očima.
„Asi bychom měli vstávat. A něčím to tu navonět. Chtělo by to asi osvěžovač vzduchu.“ začichal černovlásek a začal se sbírat z postele. Rozsvítil malou lampičku na nočním stolku a začal se po pokoji shánět po svých kouskách oblečení. Nahatý pobíhal po pokoji a pobrukoval si neznámou melodii. Byl šťastný.
„Proč osvěžovač vzduchu?“ zeptal se špinavý blonďák, který stále ležel na zádech v posteli se zavřenýma očima. Občas ucítil, jak něco měkkého dopadlo na postel nebo na něj. Bill mu zřejmě házel oblečení.
„Je to tu cítit.“
„Čím?“
„Sexem,“ zahihňal se Bill jako nějaká patnáctiletá puberťačka a s náručí svých věcí se vrátil, stále nahý, do postele.
„Tak sexem, jo?“ zasmál se i Tom a překulil se na bok, odkud slyšel přicházet Billa. Zamžoural okolo sebe, když pootevřel oči. Když zjistil, že jeho očím světlo z lampičky nevadí, oči otevřel úplně.
„Sexem,“ potvrdil Bill a začal si oblékat ponožky.
„Jak hodně?“
„Středně.“
„Co kdybychom tomu přidali na intenzitě?“ zahuhňal Tom, přesunul se k okraji postele, a políbil brášku na zadeček, který byl stále nahý. Bill, který seděl na okraji postele a právě si oblékal druhou ponožku, se usmál. Tak Tom předtím nechtěl, a teď by chtěl ještě? Copak mu to nestačilo?
„Radši mi řekni, ty můj nadrženče, kolik je hodin.“
„Devět. Skoro,“ zažbleptal Tom, a když uviděl Billa, jak si obléká boxerky a následně tepláky, naděje na další milování ho opustila. Ač nedobrovolně, začal se také oblékat.
„Půjdu něco udělat k večeři, co ty na to?“ špitl Bill a vlepil bráškovi pusinku na nos. Vstal z postele, přetáhl si přes hlavu ještě tričko a zamířil k zrcadlu v rohu pokoje. Začal si česat vlasy.
„Počkáš na mě?“ dredáč, který už měl na sobě triko, boxerky i tepláky, se začal rozhlížet okolo sebe. Pak si všiml jedné z páru ponožek.
„Jestli už jdeš, tak pojď,“ zahalekal Bill a vlasy si stáhl do culíku. Tom, i když nemohl najít druhou ponožku, vystartoval z postele. S jednou ponožkou na noze.
Oba chlapci seběhli dolů ze schodů a namířili si to rovnou do kuchyně, aby si mohli dát něco k pozdní večeři. Když Bill rozsvítil malou zářivku a otočil se s cílem jít do ledničky pro jídlo, vyskočil do vzduchu a hlasitě vypískl. Tom se poplašeně otočil na Billa a pak sjel pohledem o kousek vedle. Udělal úplně to samé jako Bill. Vyskočil a vypískl.
„Vy jste vážně dvojčata, co?“ zasmála se příjemným, tichým smíchem dívka s černými vlasy, které byly pečlivě svázány do dvou copů.
„Kelly? Co tu děláš tak po tmě?“ probral se Bill a posadil se na židli vedle dívky. Tom později také přešel k jídelnímu stolu, avšak zůstal stát, opírajíc se o opěradlo jedné z volných židliček.
„Čekám na vás s večeří. A navíc, po tmě se lépe přemýšlí, to jsi neslyšel?“ podívala se s úsměvem na tváři na Billa. Tom dále postával a ve stoje sebou šil.
„Večeří? Tys udělala večeři?“
„Ano. Je ještě teplá, tak se posaďte, dám vám to na talíře.“ Kelly vstala a vyndala dva mělké talíře. Na oba dva dala stejně velikou porci těstovin, které polila sýrovou omáčkou. Talíře pak dala na stůl.
„Děkujeme. Ty nebudeš?“ černovlásek nadšeně popadl vidličku a s chutí se pustil do, už na pohled výborných, těstovin.
„Tome, ty si nesedneš?“ špitla drobná dívka a s otazníky v očích se podívala na blonďáka.
„Nemůžu,“ zašeptal Tomi, ale i přesto to slyšely obě osoby v místnosti. Kelly se na Toma podruhé nechápavě podívala, i když uvnitř se potutelně usmívala. Billovi zaskočilo sousto a rozkašlal se.
„Proč by sis nemohl sednout?“ propalovala dredáče pohledem a posadila se. Tomovi to začalo vadit, vařila se v něm krev.
„Tak dobře! Bill mi vošukal moji prdel tak, že si prostě nemůžu sednout, stačí?!“ vpálil jí do obličeje Tom a Kelly vyprskla smíchy. Billovi vypadla z ruky vidlička a zděšeně se díval na svého brášku.
„Tome?!“ vypískl a začal se červenat ve tvářích. Obličej si zakryl dlaněmi.
„Vošukal? Ehm, jo, jasně. To je v pohodě, Bille, stydět se vážně nemusíš. Vždyť je to… normální,“ černovláska znovu vyprskla smíchy a pohladila Billa po vlasech.
„Vážně?“ kníkl Bill a sledoval Toma, který si oparně sedal na jednu polovinu svého ctěného zadku. Že by ho šukal tak tvrdě? No, možná, že ano.
„Je to normální. A já stejně silně pochybovala o tom, že spíte. Myslím, že takhle se mi to vážně moc líbí. Jsem za tebe ráda, Billy. I za tebe, Tommy. Máte se rádi, milujete se, a to je na tom to důležité. Nezáleží na tom, kdo jste. Máte jasno ve svých citech. Víte, co k sobě cítíte. A tak to má být. Mám vás moc ráda, kluci,“ usmála se na sedícího Billa i na Tommyho, který sezení vzdal a začal jíst ve stoje po boku sedícího brášky.
„Miluju ho,“ řekli oba najednou. Neříká se, že láska vše překoná? Myslím, že tady láska zvítězila nad vším.
A žili šťastně až… no, dlouho.
KONEC
Ještě jednou – díky :o*
autor: Pajule
betaread: Janule
no moc hezkej poslední díl…a krásná povídka…povedla se ti…x)
hussstě 😀 škoda že už je konec 🙁 ale moc krásný 😀
Ten konec je krásny a pravdivi.
Opravdu jsem moc ráda, že to spolu kluci všechno zvládli a hlavně že Bill bojoval a rakovinu porazil! vím, že ještě nemá vyhráno…ale myslím, že už tohle je jejich malé vítězství! 🙂 Tom byl pro Billa opravdu velká opora a já jsem ráda, že se ti dva mají navzájem, protože spolu překonají všechno! 🙂