autor: Lauinka
Ahojte Twincesťáci, tak jsem tu s dalším dílkem. No… abych řekla pravdu, tenhle díl je takovej slabší. Nevím, co to se mnou je, ale slibuju, že se polepším. Takže… si to užijte a nějak to překousejte… jinak díky za komenty, velice mě těší, některé až dojímají. S pozdravem vaše Lauí
Bill to už nechtěl déle natahovat. Nemělo by to cenu, protože zřetelně cítil vzrušení na sobě, ale i na Tomovi. Naposledy láskyplně políbil ty dva hřejivé polštářky a poté se mu hluboce zadíval do očí.
„Tome, jsi si jistý? Opravdu to chceš?“ Špitl a pohladil jej po tváři.
Tom rozhodně kývl na souhlas. „Udělej to.“
Bill se prudce nadechl a poté vplul do jeho těla. Jen po malých krocích se dostával do Toma. A stále hlouběji a hlouběji. Vyráželo mu to dech. Bylo to poprvé, co něco takového zažil. A ten pocit byl doslova omamný. Už chápal nějaké násilníky, kteří se potom nedokázali zastavit, ale naštěstí pro Toma, on jím nebyl. Nikdy by mu nedokázal ublížit, stejně tak Tom Billovi.
Tom při jejich prvním spojení trochu ztěžka vydechl. Přece jen to byl jiný pocit, než byly prsty jeho milovaného černovláska. Ale polibky, dopadající na všechna různá místa na jeho rozpáleném těle, dělaly své, a on po chvíli už nevěděl, že by něco nepříjemného kdy pocítil. Tom se snažil mít otevřené oči, aby viděl Billovu tvář. Ale šlo to dost ztěžka. To černovlásek měl víčka stisknuta pevně u sebe. Užíval si ten dokonalý pocit být v Tomově těle. Byl tak opojný a naplňoval jej. Byl moc rád, že mu Tom tohle dopřál. Bál se, ale veškeré obavy byly již tytam.
Zlehka přirážel do Tomova těla, nechtěl mu způsobit žádnou bolest. Nechával se unášet tím pocitem a užíval si to každou buňkou v jeho dokonalém těle.
Jejich milování bylo pomalé a klidné, ale i přesto ne nudné nebo něco takového. To nebylo nikdy. Pokojem se nesly těžké a uchvácené výdechy obou chlapců. Bill cítil, že se pomalu blíží jeho vrchol. Zkrátil své přírazy a trochu zrychlil, a Tom se jen s lehkým výdechem pousmál. Cítil, jak jeho čelo pokrývá mnoho malinkatý kapiček potu. A když po dlouhé době pohlédl na svého milence, pousmál se ještě více. Měl prameny havraních vlasů nalepené na obličeji. Ale vypadalo to kouzelně jako vždycky všechno. Nebylo nic, co by mu neslušelo.
V tom se pokojem ozval poslední hluboký výdech a s Tomovým jménem se mu naplnil zadeček. Tom jen více zaklonil hlavu. Sám byl dost vzrušený, ale nechtěl tím Billa zatěžovat, jistě již je unaven. Potřebuje se z toho opojného pocitu vydýchat, ale pletl se. Bill sotvaže popadl alespoň zlehka dech, spočinul pohledem na Tomovi. Chvíli se vzájemně dívali do očí, ale Bill byl prvním, kdo to porušil, a po neskutečně dlouhé chvíli spojili své vyprahlé rty k sobě.
„Bože, jak já tě miluju, Tome.“ Vydechl Bill unešeně. Tom se jen usmíval a oplácel Billovi jeho nájezdy.
„Nic jsem neudělal.“ Na chvíli zastavil příval polibků. Opět si hluboce hleděli do očí. Ticho prolomil až Tom. „Musím si odskočit.“ Špitl Tom. Chtěl vstál, ale zastavily ho Billovy ruce. Donutily jej se opět položit.
„Nechtěl ses mi vypařit kvůli tomuhle, že ne?“ Usmál se Bill rukou mu tlačíc na jeho vzrušení. Odpovědí mu byl pouze těžký výdech. „Neboj, já tě toho za chvíli zbavím.“ Špitl mu hravě do ouška, na které jej políbil. Chvíli jej líbal na rty a potom sjíždíce níž a níž na Tomově těle líbal každičký kousíček té jemné kůže.
„Oh bože, Bille, prosím.“ Špitl ztěžka Tom. Myslel, že už to nevydrží, a když vzápětí ucítil Billova horká ústa na svém vzrušení, málem zešílel. Netrvalo to dlouho a už plnil Billova ústa. Dýchal splašeněji, než stádo zeber hnáno lvem, který se právě vydal na lov hladový a s touhou po oběti. Bill se usmál a lehl si vedle něj. Tom kolem Billa obmotal majetnicky ruce a přisunul si jej co nejblíže ke svému horkému tělu.
„Dobrou noc.“ Zazněla lehká věta dvěma hlasy. Oba se ještě stačili usmát, dokud neusnuli po nádherném a dokonalém milování. Ovšem co Bill nevěděl, bylo to, že Tom si tajně natáhl budíka, aby stihl zmizet před svítáním. Klidně spali a jejich sny jej kolébaly. Ale náhle byl Tomův sen ukončen melodií od jeho oblíbené hvězdy Sammyho Deluxe. Rychle sáhl po mobilu a vypul jej. Nechtělo se mu. Obzvláště, když viděl tu dokonalou tvář padlého anděla. Díval se do ní, když se pomalu a hlavně co nejpotišeji oblékal. Měl pocit, že mu srdce musí puknout žalem. Vzal si všechny věci, a ještě na kus nějakého papíru v rychlosti napsal dopis. Nebo spíše vzkaz.
Bille, odpusť mi to všechno. Odpusť, že jsem příliš zbabělý, abych tu zůstal do rána. Abych zůstal navždy po Tvém boku. Nevíš, jak moc bych si to přál, ale nejde to. Nad vším jsem moc přemýšlel a… nenašel jsem východisko. Žádné rozumné pro nás. Pro náš vztah, ať už milenecký nebo bratrský. Jsem si více než stoprocentně jistý, že ten bratrský by nebyl možný. A… já bych jej ani nechtěl, protože mé srdce by po Tobě už navždy volalo a… navždy volat bude. Nechci, abys plakal, prosím aspoň kvůli mně ne. Musím odejít, daleko od Tebe. Musím Tě uchránit, protože nevím, jak dlouho bude trvat, než po mně půjdou, ale vím jistě, že se to jednou stane. Tebe nesmí dostat a o mě se neboj. Budu v pořádku. Nechci, abys na mě zapomněl, ale… buď šťastný, moc Ti to přeju. Děkuji za dnešní noc. Byla to ta nejkrásnější noc v mém životě. Nikdy jsem nic dokonalejšího nezažil. Miluji Tě neskutečně moc, Bille, a vím, že i když mě teďka budeš nenávidět, tohle dělám pro nás. Prosím, nehledej mě, stejně bys nenašel. Opatruj se mi, lásko.
Navždy Tvůj Tom
Smutně se díval na písmenka na kusu papíru. Právě dělá to největší a nejbolestivější rozhodnutí ve svém životě. A velice dobře si uvědomoval, že tím neublíží jen sobě, ale především jemu. Ale ten pocit, že bude v bezpečí, jej vedl dál. Ztěžka se zvedl ze staré dřevěné židle a papír položil na noční stolek. Naposledy se podíval do té dokonalé tváře a s posledním polibkem odcházel do chladného brzkého rána. Tohle už udělal tolikrát, ale nikdy to takhle nebolelo. Ztratil své srdce. Ale pro jeho bezpečí by byl schopný čehokoliv. I zabít nejlepšího kamaráda. Ano, opět se přihlásily o pozornost jeho vzpomínky na Andyho. Měl výčitky. Stále nedokázal pochopit, jak jej Bill dokázal očarovat. Tolik holek se vystřídalo jeho postelí. Každá jiné povahy a mravů, a stejně to s ním nepohnulo ani o milimetr, ale když spatřil Billa, vše bylo jinak.
Kroky jej zavedly až do parku. Vzpomínky naplno létaly jeho hlavou. Pamatoval si přesně, u kterého stromu tenkrát stáli. Neodolal a zamířil přímo k němu. Nožem, který měl stále u sebe, do něj vryl své jméno a taky jeho lásky. Díval se na to, ale slzy už potlačit nedokázal. Potulovaly se po jeho tvářích a dopadly někam do trávy. Vytáhl krabičku cigaret a jednu si rovnou dal do úst. Zapálil ji. Slastně potáhl a nad sebe vyfoukl obláček bílého kouře. Bylo to všechno ještě těžší, než myslel. I přesto se nejistými kroky vydal k sobě domů. Nějaké věci potřeboval. Otevřel a rovnou se vydal pro cestovní tašku. Dával do ní oblečení a všechny nezbytnosti. Nakonec tašku hodil dozadu do auta a sedl si za volant. Tupě hleděl před sebe, zase viděl jeho tvář. Usměvavou a spokojenou, když byl s ním.
„Já to nedokážu,“ špitl si sám pro sebe. Plačtivým pohledem se podíval před sebe. Na chvíli zavřel oči a snažil si urovnat, kam vlastně pojede. Kde bude jeho cíl? Kde zahyne žalem. Nakonec auto dostal do pohybu a vyjel rovnou silnicí. Míjel všechny domy a ulice, které byly stejně prázdné a temné jako jeho minulost. Jako jeho myšlenky, jako všechno. Najednou se z úplně čistého nebe sypaly miliony dešťových kapek. Prudce narážely do kapoty a skla jeho auta. Byl to, jako by i samotné nebe, vidíce to všechno, co se stalo, začalo plakat nad jejich krutým osudem. Jel dál a dál. Sám, opuštěn. Otevřel trochu okénko, měl pocit, že se udusí. Okamžitě mu vítr silně narazil do tváře a sušil jeho slzy. Nebo se to alespoň snažil. Všude klid, jen jeho motor tiše předl a kola si vesele poskakovala po hladké rovné cestě. Co dál? Co vlastně teďka bude dělat?
autor: Lauinka
betaread: Janule
on ho opustil??? no tak jako ani se nerozloučil..x(
proč ho opustil :´( doufam že se aspoň ještě uvidí ;D jinak moc hezkej díl
já tě oprawdu zabiju! tohle mi nemůžeš dělat a ty to wíš… až mi slzy wyhrkly do očí :´( bože jak tohle může dopadnout?! Doufám, že ae jenom dobře jinak jsi ty mrtwá 😀 Jinak ae rychle dál…
Utěšuju se tím,že se stejně znovu setkají.Že ano????
Asi je to takhle líp. Neumím si představit, jak se Tom cítí. Vlastně celý svůj život prožil sám, opuštěn, v temnotě. A když se konečně objevil plamínek světla, naděje v podobě Billa, musel zůstat natolik racionální, že ho uhasil. Obdivuhodné. Myšlenka této povídky se mi líbí až na několik detailů, s kterými mám problém se sžít, srovnat. Asi bych to propracovala jinak, nikdy bych nenapasala, že matka opustila své dítě, stejně tak bych z něj neudělala masového vraha. Nemusíme být až takoví extrémisti, ne? 🙂 Myslím, že ta myšlenka by se dala prezentovat i jinak. Ale tento příběh píšeš ty a já si můžu svoje debilní dobromyslné rady strčit do některého z tělesných otvorů. Pokračuj dál, jsem zvědavá 🙂
Jasně! Musí se potkat. Co Bill? Zhroutí se???
[5]: Ou… díky… Jsem ráda za tvůj komentář, velice dlouhý komentář. Kdybych já byla spousta jiných spisovatelů, přepsala bych knížky taky jinak.. xDDD Ale… vážím si toho… Jinak… neudělal jsem z Toma masového vraha, zase přeháníš… Protože první vražda byla v podstatě nechtěná a byla v obraně… ta druhá taky v obraně… Kvůi Billovi… zase to ber takhle… Kdyby to byl masový vrah, zabíjí na potkání kde koho… Matka opustila své dítě… tohle je dost sporné… Vezmi si kolik malinkatých nevinných špuntíků se nachází všemožně odložených a tak.. v podstatě tohle je ten stejný případ.. je to smutné, ale bohužel se to děje… Tak se stalo i v téhle povídce… Možná… jsem tím i dokonce byla ovlivněna z televize, kde se o tom mluvilo… Jinak… ještě jednou ti děkuju za tvůj názor, vážně si ho vážím… Lauí
[3]: Ale pusinko moja… XDDDD No tak nechej mi volnou ruku a za tvé slzy se moc omlouvám… Ale… i mě potešily… a řeknu ti jedno malé tajemství… Někdy, když to po sobě čtu, třeba zpětně, taky pár uroním XDDD Lauí