Love is immortal 4.

autor: zrzek995

Mezitím se Natálie vrátila domů. Doktor chtěl volat Tomovi, že je v pořádku, ale ona mu vysvětlila, že se rozešli, i přesto, že neměla tušení, kdo ten Tom je.

„Ahoj, Sáro. Alespoň, že vím, kdo jsi ty.“ Přivítá se s malým yorkšírem a jde do obýváku. „Ten Tom tě asi chodil krmit a venčit, že? Jen škoda, že si na něj nepamatuji, ale je to fešák, jestli to je on na těch fotografiích.“ Povídá si sama se sebou Natálie, která se nyní dívá na fotky, co mají na krbu. Pak si všimne, že na všech jsou jen oni dva a někde dokonce, jak se líbají. „Asi jsem s ním vážně něco měla. Že by to byl můj bývalý přítel? Ani nevím, jak se jmenuje.“ Řekne a otočí se na pejska sedícího v Tomově křesle. „Tak co, šmudlinko, uděláme večeři, hm?“ mrkne na psa a jde do kuchyně připravit něco k jídlu.

***

„Hm, byl vynikající. Kolik tomu klukovi bylo?“ zeptal se Tom, když se o hodinu později vrátili do chatrče.

„Bylo mu čerstvě 15 let, Tome. Prosím tě, dnes musím jít na sněm upírů. Něco se zřejmě chystá, za dva dny budu zpátky.“ Řekne Bill a posadí se na sedačku.

„A proč nemůžu taky? Jsem přece taky upír.“ Ptá se Tom.

„Protože jsem tě stvořil teprve včera a ještě máš lidský pach. Nemohu tě vzít, protože by tě zabili. Upír může zemřít pouze rukou jiného upíra nebo sluncem, to si pamatuj, Tome.“ Řekne Bill a zvedne se. „Už musím jít, Tome, hlavně nikdo nesmí poznat, kdo jsi, ani kde bydlíš. Mezi lidmi nos skryté oči, hlavně pokud budeš po jídle. Víš, asi bude lepší, když nebudeš odsud vůbec vycházet.“ Řekne Bill, když si vzpomene na Natálii. Ještě by mu ho Natálie vzala, a to Bill nedopustí.

„Slibuji, Bille… Bille? Chtěl jsem se zeptat, kdy mi ukážeš svou tvář? Ještě jsem tě neviděl.“ Řekne Tom a chytne rukama Billovu kapuci. Bill mu ruce stáhne a položí si je na hruď. „Tome, Tome, neboj se. Až se vrátím, odhalím svou tvář, ale musíš mi slíbit, že neopustíš tento příbytek.“ Řekne Bill sotva slyšitelně, ovšem Tom ho díky novým schopnostem slyšel naprosto zřetelně.

„Slibuji, Bille. Neopustím tento dům.“ Slíbí Tom a nechá Billa odejít z domu. „Tak, co tady budu dva dny dělat?“ zeptá se sám sebe Tom.

***

„Bille, moc rád tě vidím. Slyšel jsem, že jsi stvořil nového upíra, kolik jich už vůbec máš? Slyšel jsem, že mnoho.“ Usměje se na Billa jeho věrný přítel Simon. V mnohém mu již pomohl.

„Simone, měl jsem jich hodně, ale skoro všechny mi pozabíjel Lucass. Byli to všechno prvotřídní kusy a Lucassovi neudělalo menší problém je zničit. Ale ten nový, co je teď, je zatím ten nejsilnější, co jsem kdy měl. Má neustálou žízeň a je nadpozemsky nádherný.“ Rozplývá se Bill nad Tomem.

„Slyšel jsem ale, že jsi při jeho stvoření musel porušit zákon. Snad tě nebudou kvůli tomu soudit, Bille.“ Řekne Simon s nejistotou v očích.

„To by si mohli zkusit. Vždy dosáhnu toho, co chci, a dnešek nebude výjimkou.“ Řekne vzpurně Bill a jde se posadit na své místo vedle Simona.

***

Natálie se jde večer projít se Sárou do nedalekého lesíka, když najednou objeví nějakou chatrč uprostřed mýtiny.

„Haló? Je tady někdo?… ne, Sáro, pojď sem… okamžitě pojď sem.“ Zakřičí Naty, když malý yorkšírek vběhne do chatrče dírou ve dveřích. Natálie jde pomalu za ní. „Sáro, pojď… Bože můj, nejste vy náhodou Tom?“ zeptá se, když se z křesla zvedne postava, tak nápadně podobná té z jejích fotek. Tomova tvář je osvícená ohněm ze svícnů, přesně jako na jedné fotografii u nich doma.

„Ano a ty jsi Natálie.“ Řekne Tom a nejradši by ji objal.

„Kdo jsi? Nepamatuji si tě, ale doktor ti chtěl volat, když jsem přijela z nemocnice.“ Řekne Naty a opadne z ní strach, který až doteď měla. Jestli o ní měl zájem předtím, tak teď jí určitě neublíží.

„Já… byl jsem tvůj přítel. Už nejsem.“ Řekne Tom a přijde k ní blíž. V tu chvíli ho ovane závan její kůže. „Jsi stále krásná.“ Řekne a lehce ji obejme. Natálie se nechá obejmout a pak políbit na krk. Přestane se jí to ale líbit, jakmile jí ho Tom začne jemně sát. Rychle se od něj sune a chytne se za krk, po kterém jí steče malý potůček krve.

„Kdo jsi?“ zeptá se se strachem v očích. Tom k ní pozvedne nyní tmavě rudé oči a usměje se.

„Jsem Tom, tvůj přítel. Pojď ke mně blíž, má lásko.“ Ano, už se vůbec neovládá. Natálie vyběhne ven před chatrč, ale Tom vyskočí otevřeným oknem ven a smete ji na zem. I přes bránění se Tom dostal k její krční tepně a prokousl jí. Vysál z ní všechnu krev, co jí zbyla. Pak, jako kdyby procitl. „Natálie, lásko… bože, co jsem to udělal?!“ zařve a sesune se na zem vedle jejího těla.

***

„Bille, jsi odsouzen k smrti. Nyní budeš zavřen v cele, dokud ti nevybereme příslušného protivníka na souboj o tvůj život. Pokud vyhraješ, necháme tě žít… odveďte ho.“ Rozhodne sněm a uzavírají Billa do kobky.

„To není možné, nic jsem neudělal!“ brání se Bill, zatímco ho odvádějí. Upíři, co ho vedou, se jen pousmějí a hodí ho ze schodů do temné vlhké místnosti bez oken. Bill spadne úplně dolů, ale hned zase vyběhne schody a začne bušit do dveří. „Pusťte mě, okamžitě… Já chci ven!“ křičí, ale jedinou odezvou je jeho vlastní ozvěna.

„Bille, jsi to ty?“ ozve se za ním známý dívčí hlas. Bill se otočí a spatří nádhernou tvář s červenýma očima, bílým obličejem s nádherně rudými plnými rty a krásnými zrzavými vlasy po pas. Je oděna v bílé krátké košili, přes kterou má tmavě červený korzet se šněrováním na prsou, černých kalhotách přesně na tělo, které má zasunuté ve vysokých kozačkách na tenkém podpatku.

„Jessico, jsi to ty?“ zeptá se Bill, i přesto, že ví, že je to ona.

„Ano, Bille. Za co jsi tady?“ zeptá se po tom, co ho pevně obejme.

„Stvořil jsem nádherného a silného upíra, ale porušil jsem při tom zákon o vydírání. Já jsem ho hrozně chtěl, hodně moc se mi líbil, ale byl zamilovaný, tak jsem mu sebral lásku a dal mu jiný život. Bohužel se to nesmí, ale já toho nelituji. Souboj vyhraju a budu s ním dál. A proč jsi tu ty?“ zeptá se Bill a sedne si k Jess na stoh sena.

„Já jsem zabila upíra, který mě stvořil. Nějak jsem se s ním nepohodla a než jsem se nadála, už se mi chystal dát polibek smrti, byla jsem ale rychlejší a zabila ho. To je smrtelný hřích, zabít svého stvořitele. Vyberou mi nějakého protivníka, abych obhájila svůj život. Ale já už ani nechci žít, kdybych byla člověk, jsem už mrtvá a nemusela bych žít v téhle době, ale umřela bych už před stoletími. Měla bych klid, tahle doba je naprosto hrozná, samý spěch a přetvářky. Nechci tady žít.“ Řekne smutně Jess.

„Chápu tě, také jsem chtěl dávno zemřít, ale pak, když jsem stvořil prvního upíra, pak druhého… bylo to něco naprosto úchvatného. A nyní ten svět rozhodně nechci opustit. Hlavně, když mám Toma.“ Rozplývá se znovu Bill.

„Ach, Bille, ty jsi do něj snad zamilovaný.“ Usměje se Jess.

„Ano, jsem.“ Řekne Bill a Jess zmrzne úsměv.