autor: Bubbly
Bill tupě zíral na svůj odraz v zrcadle a přemýšlel. Měl dojem, že se zbláznil. Opravdu slyšel Tomův hlas, nebo už mu okolní svět leze na nervy tolik, že z toho blouzní? Ne, byl si doopravdy jistý, že ho slyšel. Tomův dokonalý přízvuk by poznal kdekoliv a kdykoliv. Tom byl v jeho hlavě mnohem častěji, než bylo zdrávo. Mnohem víc, než by měl být bratr v bratrových myšlenkách.
Z přemýšlení ho vytrhly kroky, které se najednou ozvaly vedle něho. Bill sebou poplašeně škubl a zadíval se přicházející Vanie do zářivých fialových očí. Vypadal nadšeně z něčeho, o čem Bill neměl ani tušení. Překvapeně na ni zamrkal, ale neřekl ani slovo.
„Jak se cítíš?“ zeptala se ho míšenka tiše.
Bill sklopil hlavu ke svým rukám položeným na dřevěném stolku, a pak se na sebe zase podíval do zrcadla.
„Je mi fajn,“ řekl potichu, ale sám věděl, že to nebyla pravda. „Byla u mě Selenia.“
Vania stáhla obočí.
„A co chtěla?“
„Ptala se, jestli jsem v pořádku potom, co Massen…“ Bill nedomluvil a polkl slzy. Ještě chvíli se na sebe díval, a potom stočil oči k Vaniinu odrazu ve skle. Upřeně ho pozorovala, nehnula ani brvou. Nevypadala zamyšleně, už ani tak nezářila nadšením. Zdála se tak uvolněná a neutrální, že kdyby se jí na něco zeptal, odpověděla by bez dechu a nevzrušeně.
Najednou přešlápla a mírně se usmála, aby neodhalila špičáky. „Brzo bude dobře, Bille.“
„Co tím myslíš?“ zeptal se jí a otočil se k zrcadlu zády.
„Uvidíš. Dneska v noci nechoď spát a nikoho k sobě nepouštěj,“ usmála se tajemně, mnohem víc široce, než před chvílí. „Mám pro tebe překvapení.“ Dodala a potom vyplula z pokoje, neslyšně jako duch.
Tom si na sobě nevšiml žádné viditelné změny, když nepočítal to, jak silný a zdravý se cítil a jak moc byl rád, že slyšel Billův hlas, i když jen ve svých myšlenkách. Byl tak rád, že byl jeho bráška naživu a v pořádku. Už brzo si ho odvede zpátky domů, tím si byl jistý. Tak jistý, jakože znovu vyjde slunce.
Čekal na noc. Něco mu říkalo, že Vania přijde a odvede ho za Billem. Tom se těšil, až to černovlasé stvoření, na kterém mu tolik záleželo, obejme a nikdy ho nepustí.
Čas se vlekl, až to snad ani nebylo možné. Jenom jedna minuta trvala jako polovina celého dne, a slunce se chýlilo k západu velice pomalu. Kdyby to jen bylo možné, Tom byl ho popadl a schoval by ho za obzor okamžitě, aby už mohl být po boku svého bratra.
Nakonec se přece jenom setmělo. Tom postával venku ve studeném nočním vzduchu a díval se přímo před sebe. Slabý vítr si pohrával s jeho rozevlátým tričkem. Viděl mnohem líp, než by viděl kterýkoliv člověk a tak si rychle všiml blížící se dívky s fialovýma jiskřivýma očima. Už jakmile ji viděl, cukl mu koutek v jemném úsměvu.
„Nevím,“ řekl pomalu, „cos mi udělala, ale děkuju.“
„Za málo,“ odvětila Vania a kývla mu směrem, kterým se má vydat. „Následuj mě.“
Tom ani nepřemýšlel nad tím, jestli ano, nebo ne, prostě se za Vaniou vydal. Pomalu kráčel jeden krok za ní a sledoval její ladnou chůzi. Kdyby pod pláštěm neviděl střídat se její kroky, řekl by, že se nedotýká nohama země, ale pluje vzduchem jako plachetnice na klidné vodní hladině.
„Kam mě vedeš?“ zeptal se potichu, jako by jeho hlasitý hlas mohl narušit ticho, do kterého bylo položené spící město.
Vania se na něho ani neotočila, jen se rozhlédla očima z jedné strany na druhou. „Za Billem. Ne zrovna na bezpečné místo.“
„To je mi jasný. Ale kam?“
Tentokrát se mu podívala do očí. „Na stranu půlnočního slunce,“ odvětila s mírným úsměvem a pokračovala nerušeně ve své cestě.
Bill nervózně přecházel pokoj. Byl si skoro jistý, že už je venku tma, ačkoliv tady byla tma neustále. Pomýšlel na ten lidský svět, ve kterém žil Tom. Vania mu v noci slíbila překvapení, tak kde je? Bill byl roztěkaný. Děsil se toho, že do pokoje najednou vtrhne Massen a všechno mu pokazí.
Za dveřmi se ozvaly hlasité kroky. Bill se schoval za skříní vedle dveří a jen nepatrně vykukoval, kdyby mu někdo náhodou vrazil do pokoje. Třásl se po celém těle a bez dechu vyčkával.
Dveře se rozlétly do stran, jak je někdo prudce otevřel. Bill se přikrčil a zpoza skříně mu čouhala jenom černá chocholka vlasů a jedno vyděšené oko, aby viděl, kdo se přiřítil do pokoje jako velká voda a bude mu chtít ublížit. Viděl vysokou postavu v černém plášti s kapucí. Neviděl dotyčnému do obličeje, ale měl dojem, že cítí ve svojí blízkosti Vaniu. Ale klidně to mohl být Massenův klam, takže raději zůstal schovaný. A pak přišel šok, když zaslechl příliš známý hlas.
„Tak kde je? Říkala jsi, že tady určitě bude!“ mračil se Tom.
Osoba v plášti si sundala kapucu a otočila se do dveří. „Je tady, cítím ho. A pojď dovnitř, ať tě nikdo nevidí!“ chňapla Toma za ruku a vtáhla ho do pokoje. Byla to Vania, Bill by ji poznal všude. A ten druhý dotyčný byl opravdu jeho bratr.
S hlasitým výkřikem se vyřítil ze svého úkrytu a skočil Tomovi kolem krku. „Tome!“ křičel jeho jméno s nadšením a slzami štěstí v očích. Vania postávala o dva kroky dál a zavírala dveře, aby je někdo neviděl a neslyšel. Ovšem, nevšimla si Eternity, která ji sledovala z lidského světa až sem. Přikrčila se u dveří a poslouchala.
Když se Bill dostatečně objal s Tomem, začal kolem něj vesele poskakovat jako malé dítě. Byl tak šťastný, že byl jeho bratr zase s ním. Doslova pištěl štěstím, ačkoliv Tom jeho nadšení tolik nesdílel. Vania ho upozorňovala, že pokud je tady někdo najde, a pokud někdo zjistí, co Vania udělala, bude z toho neskutečně velký průšvih, který může skončit jenom jediným cílem – jeden z nich skončí hodně špatně. Míšenka teď stála v černém dlouhém plášti u zrcadla a pozorovala ty dva.
„Bille!“ okřikl Tom bratra. „Ztiš se trochu, nikdo o mně nesmí vědět!“
Bill se zastavil. „A-a-a co se stane, když to někdo zjistí, že jsi tady?“ zakoktal se.
Vania se ušklíbla. „Tak to ani nechtěj vědět.“
Bill se zamračil. „Co tím chceš naznačit, Vanio?“
„Co myslíš?“ odsekla a najednou prudce otevřela dveře. Za nimi stála Eternity, Selenia a k neštěstí všech i Massen.
Bill zapištěl a schoval se za Toma, který se najednou zamračil. Věděl, s kým má tu čest a rozhodně se nebude jenom dívat, jak se bude někomu ubližovat. Nechtěl nechat ublížit Billovi, protože byl jednou polovinou jeho srdce, a ani Vanie, protože ho dostala až sem a vděčil jí za to, že se znovu shledal s Billem.
„Ale, ale, ale,“ zatleskla Massen a udělal tři kroky do pokoje. „Vanio, Vanio,“ pronesl dívčino jméno a Vania zavrčela. „Opravdu si myslíš, že jsem takový idiot?“
„Doufala jsem v to,“ ohradila se Vania a hned potom se po ní Eternity ohnala a uhodila ji do obličeje. Teď na sebe obě vrčely a spalovaly jedna druhou pohledem. Massen položil ruku Eternity na rameno.
„Klid, dítě,“ zavrněl něžně.
Tom nervózně přešlápnul, čímž na sebe nechtěně připoutal Massenovu pozornost. Massen se na něho chvíli upřeně díval, jako kdyby se přenášel jeho myšlenkami a seznamoval se s ním pomocí jeho mysli. Tomovi to nebylo příjemné a cítil to. Udělal krok stranou a Bill, jako jeho stín, ho následoval.
Massen najednou začal vrčet jako šílený. Vania pochopila, že poznal, že z Toma je dhampýr, a tak se před něho rychle postavila. Černý plášť se jí vlnil kolem těla jako závoj z páry.
„Co jsi to provedla, Vanio!“ zařval hlasitě. Selenia se vedle něho přikrčila pod tíhou jeho hlasu, která dopadla na všechny. „Můžeš nás tak ohrozit všechny!“
Vania se usmála. „Radši nás všechny ohrozím, než abych se dívala, jak si ostatní přivlastňuješ násilím!“
„Tahle chyba tě bude stát život.“
„Tak ať,“ odsekla. „Ale nedám ti ho jenom tak.“
Massen jenom kývl a proti Vanie vystřelila Eternity. Bill, krčící se za Tomem, jen nerad poslouchal cvakání zubů a výkřiky, které zaplňovaly místnost. Přes to všechno si nevšiml, jak se k němu blíží Massen. A nebýt Toma, bůh ví, jak by to dopadlo.
Tom po Massenovi vystartoval, ale několik set let starý vampýr byl mnohem zkušenější a tušil, co má očekávat. Jednou rukou srazil Toma na zem, ačkoliv se Tom urputně bránil zuby nehty. Vampýr ho srazil na lopatky, a stejně tak Eternity položila Vaniu. Najednou se zdálo, že je všemu konec.
„Vy dvě,“ ukázal na Seleniu a Eternity. „Odveďte Vaniu k pranýři. A vy,“ kývl ke dvěma vampýrům. „Vezměte tam i tyhle dva. Ať se pokochají tím, co je bude čekat při podobné chybě,“ usmál se naštvaně a odešel z místnosti.
Vampýři popadli Billa s Tomem a táhli je chodbou někam pryč, aniž by ti dva tušili, co strašného se může stát.
Vania sledovala Eternity, jak jí zápěstí uzamyká do okovů u dřevěného pranýře. Nebála se toho, co jí čeká. Až když se v místnosti objevili i Bill s Tomem, zděsila se. Podívala se na Massena, který pobaveně všechno sledoval.
„Co to děláš?“ vyjekla.
Pokrčil ramenem. „Co myslíš? Trestám je mírnějším způsobem než tebe.“
„Nechci, aby to viděli!“ Vania věděla, co jí čeká, ale nechtěla, aby ti dva tušili, co se tady odehraje.
Massen zavrtěl hlavou. „Nejsi na místě, kdy bys mohla poroučet mně.“
Vania cukla s okovy, ale držely ji pevně na místě. „Nemůžeš to udělat!“
„Ale ano, můžu!“
Massena nic nezlomí, a tak Vania jen marně sledovala, jak Bill s Tomem klečí na studené podlaze, hlídáni dvěma vampýry. Uvidí to. Uvidí její strašný konec. Tohle bylo horší než trest smrti. Zanechá to v nich ošklivé a hluboké rány. Massen věděl, proč to dělá. Touží je oba vyprovokovat, aby se ho pokusili zabít. A on je pak bude moci mučit jako dříve Billa.
Vania se podívala na Toma. Věděla, že on jediný teď bude vnímat, když mu promluví do mysli.
„Tome, poslouchej,“ zaprosila.
„Co se to děje, Vanio? Co to dělají?“
„To není důležité! Poslouchej mě a poslouchej mě dobře – musíš hlídat Billa, ať neudělá hloupost. Ať se stane cokoliv, ani jeden z vás nesmí volit bezhlavě. Rozumíš?“
„Ano.“
Vania vystoupila z jeho mysli a poraženě sklonila hlavu. Už neudělá nic, co by ji zachránilo. Co mohla, dokázala. Teď už bude všechno jen na nich. Poradí si a ona to ví. Věří v to…
autor: Bubbly
betaread: Janule
né, chudinka, ať jí nechaj bejt!
ne ne ne ne ne!
chudinka Vania =´(
Ahojky,
Ahojky, hlasovali by jste prosííím všichni pro SOUTĚŽÍCÍ 3 tady:
http://mw-diamondcats.blog.cz/1001/7-kolo-nakresli-logo-dc-posledni
DĚKUJU VÁM VŠEM!! 😉 JE TO DO TÉHLE NEDĚLE TAK PROSÍÍÍÍM HLASUJTE CO NEJDŘÍVE A PAK SI NAPIŠTE NA MŮJ BLOG O ODMĚNKU!! 😉
Děkuju a papa!! :-*
P.S.- Máš hezů blog, taky bych chtěla mít takou návštěvnost!! 😉
Myslím,že Vania zemře,a to tak,že do místnosti nechají svítit slunce,dost kruté..=(
To by bylo fakt hnusný kdyby teďka Vania zemřela… x(( Ach jo…
[3]: Ne, nehlasovali bysme nikde, protože tohle určitě není prostor na reklamy. Zadruhé tohle není obyčejný blog, takže návštěvnosti se ani nemůžeš divit. Stačí si to jen tady trochu projít.