autor: Majestrix
Je plavání opravdu odpovědí? Někdy.
„Ten čas tak letí,“ řekl Jorg a vzal si česnekový chléb. „Kam to všechno uteklo?“
Simone tiše souhlasila a Gordon jí nalil víc vína. „Vím, že jsem se už ptala, ale jsi si jistý, že chceš cestovat tak brzo před tím vším?“
„Musím to udělat dřív, než toho nebudu schopný,“ odpověděl Bill, když polknul jídlo. „Bude to jen týden a až se vrátím, tak budu mít týden na to, abych se připravil na ten proces.“
„Můžeme tomu neříkat proces? Zní to tak chladně,“ řekla Mara tiše. Za celý večer toho moc nenamluvila a Bill byl překvapený, že se mu nesnažil vlézt do prdele, aby se mohla dostat blíž k dítěti.
„A jak tomu mám říkat?“
„Proč se tomu nesnažíš říkat porod? Mělo by se tomu říkat pravým jménem.“ Poposedla si nepohodlně Mara pod pohledem svého syna.
„Myslím, že tomu můžeš říkat, jak chceš,“ řekl Andreas a pokrčil rameny. „Ty jsi ten, který si tím prochází.“
Tom byl po většinu jídla zticha; nemohl přijít na to, proč si myslel, že bude dobrý nápad mít rodinné posezení u jídla. Měl největší bolest hlavy všech bolestí a italská restaurace několik kilometrů od jejich domova tomu moc nepomáhala. Alespoň, že jejich otec mohl přijet; ještě nový dům neviděl a Bill si užíval, když ho mohl někomu ukazovat.
Když přijel Andreas a jeho rodiče, všichni se usadili na večeři a už v polovině se Tomovi chtělo všem říct, aby šli domů; ale nemohl. Museli se domluvit na tom, co se stane, až se vrátí zpátky domů z cesty. Všechno se bude dít hrozně rychle a plán hry musel být naplánovaný předem.
„Jo.“ Šťouchnul Bill vidličkou do svého chřestu a podíval se Tomovým směrem. Nevěděl, kde začít a měl sotva energii na to, aby zvedl svou vidličku.
„Takže, máte už dětskou postýlku?“ zeptala se Mara pomalu.
„Ne.“ Zavrtěl Tom hlavou a všiml si pohledu, který jemu a Billovi jejich matka věnovala.
„Předpokládám, že přebalovací pult ještě také ne, huh?“
„A co?“ zeptal se Bill ostýchavě.
„Oh bože, vy jste ještě opravdu nic neudělali.“ Usmál se Jorg a kývnul. „Stále všechno odkládáte.“
„No, viděli jste ten pokoj… je pořád prázdný.“ Pokrčil Bill rameny a napil se svého pomerančového džusu. Chtěl víno, ale na to teď mohl zapomenout, samozřejmě. To ho ale nemohlo zastavit od koukání na Tomovu skleničku, když víno pil.
„A co třeba baby shower? Dostanete dárky pro dítě a je to jednodušší než všechno shánět. Můžete si přeci všem říct jaký typ a barvu něčeho budete akceptovat a co ne,“ řekla Mara, než si Bill mohl začít stěžovat.
„Oh, baby shower! Samozřejmě; Nevím, proč to nenapadlo mě!“ rozzářila se okamžitě Simone. „Nemusí to být nic komplikovaného nebo tak, nebo nic růžového,“ řekla se smíchem, když viděla Billovu nevěřícně vypadající tvář. „Ale je to perfektní způsob, jak vymáčknout spoustu věcí ze seznamu a můžete se tam zaregistrovat a lidi vám koupí to, co chcete. Je to jako nakupování bez použití peněz.“
Tom se nad tím musel usmát. „To se mi líbí. Co ty na to, Bille?“
„Myslím, že bychom něco takového mohli udělat,“ řekl Bill; už teď si dokázal představit všechny ty obchody s dětskými potřebami, kam se mohl zaregistrovat. Možná, že to nebude zas tak špatný.
„Super! Vidím, že mám i nějaké dobré nápady.“ Usmála se Mara a vypadala, že je sama se sebou celkem spokojená. Andreas nakrčil obočí a zíral na své těstoviny, zdržoval se komentářů. „Takže, myslím, že když jsou tu všichni, mohli bychom si promluvit o jménu pro dítě.“
Tom protočil oči a Bill zasténal zpoza své skleničky. Oba věděli, že se k tomu schylovalo; bylo jasné, že si s tím Mara nedá pokoj. „Proč? Je to snad jasné.“ Řekl rychle.
„Souhlasím, ale myslím, že naše předpokládané možnosti se naprosto liší,“ řekla a pokrčila rameny.
„Myslím, že to je něco, co by měly rozhodnout děti,“ řekl Jorg nejistě. „Tohle záleží jenom na Billovi a Andreasovi.“
„Já si myslím, že by-„
„No, mami, to máš smůlu. My se už rozhodli.“
Bill s Tomem unisono trhli hlavou. Naposledy, když Andreas udělal nějaké improvizované rozhodnutí, tak to převrátilo jejich životy vzhůru nohama; nemohli si pomoct a rozhlídli se po stole. „A jak jste se rozhodli?“ zeptala se Mara ledově.
„To dítě bude Kaulitz,“ řekl Andreas tiše.
„Cože?“ postavila se Mara ze židle a upustila svůj ubrousek do talíře. „Co jsi to Andreasi udělal?“
„Je to taky moje dítě,“ připomněl se Bill ostře. „Nezávisle na to, jak na mě v celé téhle situaci pohlížíte, jsem stále ještě muž.“ Všichni cítili hořkost v jeho hlase, dokonce i Mara vypadala celkem zaraženě. „Podívejte, nejsem si jistý, jak to dopadne, ale chtěl jsem, aby se dítě jmenovalo po mně. Konec příběhu.“
„Takže jsi nás prostě z toho vystrčil? Simone, Gordon a Jorg můžou být perfektními prarodiči pro…“ Mařina slova utichla a změnila se v pláč, Frederick ji objal a snažil se ji uklidnit.
„Jen se bojíme, že ji nikdy nepoznáme, když za ni nebudeme bojovat,“ řekl Frederick tiše. Andreas odvrátil pohled a hluboce se napil svého vína. Už z toho všeho byl unavený a přál si, aby kdysi dávno držel hubu; vypadalo to, že to, co kdysi dávno udělal, vytvořilo víc problémů než vyřešilo.
Bill se podíval na svůj talíř a hlasitě vydechl. „Budete své vnouče znát,“ řekl skoro neslyšně. Tom po něm střelil pohledem, ale víc se na něj podívat nemohl. Kdyby se na něj totiž koukal, nejspíš by pravda vyšla najevo. „Není to tak, že bych ji od vás chtěl držet pryč. Bude znát rodinu svého otce.“
„To doufám.“ Popotáhla Mara a utřela si obličej do ubrousku. „Myslím, že bychom měli jet. Domů je to daleko a já a Frederick máme ráno nějakou práci.“
Andreas na Billa nenápadně mrknul a zvedl se, zatímco si dospělí potřásali rukama a slibovali si, že se sejdou ještě jednou a za lepších podmínek. Netrvalo to dlouho a Jorg se taky odpojil; měl před sebou dalekou cestu a musel se vyspat. Simone a Gordon se rozhodli odjet ve stejnou dobu jako on a nechali Andrease s dvojčaty o samotě.
Tom dolil Andreasovi skleničku, ještě než se stihl znovu posadit, a zatímco Bill usrkával vodu a kousek Pepto-Bismolu. Miloval italské jídlo, ale ono moc nemilovalo jeho. „Půjdu ven na verandu. Je tu nějak divně,“ řekl a Tom ho sledoval, jak se odkolébal od židle pryč. Oba, on i Andreas, následovali černovlasého chlapce ven a ticho přetrvalo; ale tentokrát bylo příjemné.
„Kluci, jen bych se chtěl ještě jednou omluvit,“ řekl Andreas po chvilce.
„Za co?“ polkl Bill víc růžové tekutiny a vypadal, že mu je líp.
„Za mojí matku. Bože, mluvili jsme spolu o tom, aby se chovali míň… míň jako ona. Nemyslím si, že to pomohlo.“
„Je lepší než před tím,“ připomněl mu Tom a pokrčil rameny. „Připadá mi to jako dobrý večer, protože Bill neomdlel,“ zažertoval.
„No jasně,“ zabručel Bill, ale stejně se usmál. „Nemůžeme naše rodiče ovládat, Andreasi. Věř mi, my to zkoušeli.“
„Jo, asi jo.“ Blonďák byl pořád trochu melancholický z chování své matky během večeře. Bylo to trapné a on chtěl víc než kdy jindy říct rodičům celou pravdu. Naneštěstí ho ten pocit nepřemohl. „Myslím si, že by se to dítě mělo jmenovat Kaulitz. Nebylo by mi to příjemný, kdyby měla moje jméno,“ řekl upřímně.
Tom vydechl a přikývl. Ta myšlenka mu zkroutila vnitřnosti vždycky, když se mu dostala do hlavy a teď… jejich dcera bude definitivně mít jeho příjmení. No, jeho a Billovo, ale stejně. Ta myšlenka ho nutila se usmívat, zvedl k Billovi pohled a viděl, jak kýve. „Myslím, že Bill by si měl jít lehnout,“ řekl nahlas Andreasovi.
„Nejsem malé dítě,“ zamumlal zpěvák, když se jeho bratr a nejlepší kamarád zasmáli; zazíval a sotva držel oči otevřené. „Ale myslím si, že opravdu půjdu. Dobrou noc, Andreasi,“ řekl s dalším zívnutím. Blonďák mu pomohl se zvednout a Bill přes rameno zamával a odešel.
„Takže,“ řekl Andreas, šel na to rychle, „a jak je to teď mezi vámi dvěma?“ vzal si balíček cigaret a jednu si rychle zapálil. Tom mu jednu rakovinotvornou tyčinku ukradl a zapálil si ji zapalovačem, který stále nosil po kapsách.
„To kdybych do prdele věděl. Něco je špatně a on mi nechce říct, co se děje,“ přiznal. „A lže mi o tom. Říká mi, že se nic neděje, ale já to cítím.“ Zhluboka natáhl a viditelně se uvolnil, když vydechl kouř nosními dírkami.
„A odmítá o tom mluvit?“
„Samozřejmě.“
Andreas pokrčil rameny. „To je celý Bill, vždycky takový byl. Když se mu to nelíbí, tak o tom nechce mluvit.“
„Ale šlo nám to tak dobře!“ oklepal Tom nějaký popel na kamennou zem a zavrtěl hlavou. „Mám teď ale dojem, že se vracíme tam, kde jsme byli; celá ta věc, kdy jsme nemluvili, a je to pak až tak špatný, že na to všichni přijdou. Bojím se toho, co z toho vyleze.“
„A řekl jsi to Billovi?“
„Pokaždé, když se jenom trošku snažím si o tom promluvit, o čemkoliv promluvit, tak on prostě… vzplane nebo ještě hůř; začneme se hádat a na to já opravdu nemám poslední dobou náladu.“
„Něco se tomu musí dát,“ řekl Andreas s výdechem kouře. „Vypadá, že je na pokraji. Je to jenom kvůli tý operaci nebo i kvůli něčemu jinému?“
„Je to nejspíš kvůli všemu. Ještě jsme nevymysleli jméno; nemáme žádný věci pro dítě, na pokojíčku se ještě ani nezačalo pracovat. Vypadá to jako bílé vězení. To je, co je na tom nejhorší. A teď sis už i ty všimnul, že nevíme, co do háje děláme,“ zasténal Tom. „A to máme být rodiče? Neumíme ani vařit!“
„Tak si najměte hospodyni,“ řekl Andreas klidně.
„O tomhle jsem se s Billem taky snažil mluvit, ale on to prostě zakecal. Řekl, že si o tom promluvíme později. A už jsme o tom nemluvili,“ dodal Tom. „Přivádí mi špatný pocit z toho, že mám radost z Baby Kuličky.“
„Kámo, ne.“
„Ne Baby Kulička?“
„Ne Baby Kulička.“ Zasmál se Andreas a oklepal kousek popela na verandu. „Budeš tu muset zamést, aby Bill nevěděl, že kouříš.“
„Myslím, že Bill si myslel, že si zapálím hned, jak odejde. Bože, proč je tak těžký s tím přestat?“ zvedl Tom pohled k nebi a povzdychl si. „Nechci kouřit, až tu bude moje dcera.“
„Tak tohle zní, jako bys teď měl vyndat cigaretu z pusy.“ Zadusil Andreas svou cigaretu patou Conversky, natáhl se přes stůl a vzal kytaristovi jeho cigaretu, aby ji taky udusil.
„Myslím, že půjdu. Zpátky je to celkem dálka a víno, který jsem vypil, mě krásně uspí, až konečně dojedu domů a lehnu si do postele.“
„Můžeš řídit? Nechci, abys boural. Billa by to pak mohlo mrzet.“ Ušklíbnul se Tom.
„Jo, jsem si jistý, že byste se pak chlácholili navzájem. Ne, jsem v pohodě. Kdybych nebyl, tak bych tu přespal,“ ujistil ho Andreas, zvedl se a protáhl. „Díky za večeři, ať už byla divná a tichá sebevíc. Nic jako ticho nedokáže uzdravit zažívání.“
„To mi podívej. Ještě jednou díky, opravdu,“ řekl Tom, přešel okolo stolu a bouchnul svého nejlepšího kamaráda do ruky.
„Myslím, že jsem právě měl flashback,“ zažertoval Andreas a zarazil se. Oba dva chlapci vypadali celkem nervózně, dokud Tom hlasitě nevydechl a pokrčil rameny. „Když se nemůžeš smát nakopání prdele svého nejlepšího přítele se svým nejlepším přítelem, tak s kým?“
„To nasere,“ řekl žertovně. Andreas se uvolnil a Tom ho doprovodil ke dveřím. „Jestli se budeš cítit unavený a budeš to mít blíž k nám než domů, tak se vrať, ano?“
„Ano, mami.“
„To neříkej,“ popíchl ho Tom a dramaticky se otřásl. „Myslím, že ani jí by se tohle přirovnání nelíbilo.“
„Pravda.“ Odevřel Andreas dveře a povzdychl si. „Podívej, ty a já… oba víme, jak Bill rád o věcech mlčí. Tak ho nenech. Jsi jediný na světě, kdo ho dokáže přimět se otevřít. Myslím, že se bojí. Já bych se alespoň bál, kdybych byl jím.“
„Jo, půjdu, než tě donutím tu přespat.“
„Dobře, já už jdu.“ Strčil ho Andreas do ramene a odešel.
Tom sledoval, jak odchází, dokud mu nezmizelo z výhledu jeho červené auto. Vrátil se zpátky a zamkl dveře. Zkontroloval všechny zámky, zapnul ochranný systém a vyběhl schody nahoru. Když vešel k nim do ložnice, Bill ležel na boku schoulený do klubíčka, zády k němu. Jeden z jejich milionu polštářů měl mezi nohama a dokonce i z kraje postele dokázal Tom poznat, že je Bill přehřátý.
Podíval se na termostat a dal ho malinko míň; Tomovi nevadila trošička zimy, když spal, dělalo to choulení se do peřin lepším. Bill ležel na peřině a stále vypadal nepohodlně. Tom se svlékl a přemýšlel o sprše, spánek ale vyhrál a on s ním nehodlal bojovat.
~*~
Tom se probudil a rozhlédl se. Bylo celkem chladno, zachvěl se a jeho oči si pomalinku zvykly na tmu. Podíval se na druhou stranu a zjistil, že je v posteli sám. Se zívnutím se posadil. Pod dveřmi z koupelny nevykukovalo žádné světlo, takže tam Bill nebyl. Nejspíš šel dolů na půlnoční svačinku; občas měl problém hned zase usnout, a tak během čekání začal hladovět. Tom zabručel a zabořil se do peřin, znovu usnul.
Po chvíli, která mu připadala jako pár vteřin, otevřel Tom oči a všiml si, že je stále sám. Mátožně se zvedl na lokty a podíval se na hodiny na nočním stolku. Byly skoro tři ráno. Zazíval a znovu si lehl na postel, stále byl ve světě bdících. S povzdechem se protáhnul a vylezl z postele na nohy.
Nandal si triko a sešel schody dolů, stále zíval; Bill v obýváku nebyl. Tom zkontroloval kuchyň a našel důkaz o přítomnosti svého bratra, ale stále ho nikde neviděl. Vyhodil prázdné krabice, v kterých bývalo jídlo, a utřel si ruce do boxerek, rozhlédl se. Bude v hostinském pokoji nebo-
Tom se zarazil v přemýšlení, když uslyšel cákání. Otevřel zašupovací dveře a vyšel na verandu. Byl tam příjemný vánek, který tam večer ještě nebyl. Tom sešel dolů a zvedl něco, co vypadalo jako triko, které na sobě Bill měl, když si šel lehnout. Šel dál až k bazénu a našel boxerky svého bratra, najednou se hrozně naštval. Bill byl v bazénu a šlapal vodu, zády k Tomovi. „Bille,“ řekl rychle.
Bill vyjeknul a otočil se, okamžitě se na chvilku potopil, a pak rychle čubičkou doplaval ke kraji, kde stál Tom. „Ahoj, nevěděl jsem, že jsi vzhůru,“ řekl a vyplivl trošku vody.
„Nebyl jsem, Bille! Nemůžeš tady být sám. Co kdyby se něco stalo? Já bych nahoře jen tak spal! Neslyšel bych tě a pak… mohl bys být… proč jsi nepřemýšlel?“ zaskřípal Tom zuby. Třásl se nad těmi hroznými a možnými věcmi; představa Billa obličejem dolů ke dnu, jak by ho ráno našel, ho šokovala, musel si sednout na kraj bazénu nebo by tam sám zahučel.
„Plavu dobře, Tome. To snad víš.
„Blbost, Bille. Není to teď jen o tobě.“ Promnul si Tom spánky a klekl si. „Tolik jsem se bál. Nebyl jsi tam, když jsem se probudil.“
„Nemohl jsem už spát. Hrozně mě bolí záda a bazén byl jediná věc, na kterou jsem mohl myslet.“ Přeplaval Bill dál do bazénu a položil se na záda. Tom polknul, když si uvědomil, že je Bill nahý. Měsíc svítil na lesklou a nataženou kůži na jeho bříšku a on nemohl odtrhnout oči z jeho prsou. Hrál si s piercingem ve rtu a přešlápnul si.
„Jak dlouho tu ještě budeš?“ zeptal se Tom konečně; ta otázka z něj vyšla s mnohem větším podrážděním v hlase, než chtěl, a byl překvapený, že na něj Bill taky nebyl ošklivý.
„Chceš, abych vylezl rovnou?“
„Bolí tě stále záda?“
„Ano.“
„Tak to potom… ne.“ Přešel Tom blíž ke kraji a smočil si nohy do vody. „Jen mě probuď příště, až si budeš chtít jít zaplavat. Nechci, abys tu venku byl sám.“
„Dobře.“ Bill přikývl a ponořil se rychle pod vodu, pak se vynořil zpátky na hladinu. „Jen jsem se nemohl uvolnit a bylo mi horko.“
„Ztlumil jsem termostat skoro na nejmíň. Jak ti mohlo být horko?“ zeptal se nevěřícně Tom.
„Je mi horko skoro pořád, už jsem to nemohl ignorovat a nechtěl jsem se sprchovat.“ Tom přikývl a sledoval svého brášku chvilku plavat, pak ale Bill znovu promluvil. „Půjdeš taky do vody?“
„Co? Já nevím, nechce se mi plavat,“ řekl Tom a zvedl jednu nohu, opřel se bradou o koleno. „A nechci mít zítra mokré dredy.“
„Já se o ně postarám. Namasíruju ti hlavu, navoskuju a domotám ti dredy, když se mnou půjdeš do vody.“
Tom zamrkal. Bill se snažil být milý. Stephen mu říkal, aby si všimnul olivové větévky, když mu byla nabízena.
Skousl si ret a zvedl se, než by si to rozmyslel; jeho tričko a boxerky se připojily k Billovu oblečení a skočil do bazénu. Příjemně chladná voda mu smočila tělo a Tom musel přiznat, že se cítil opravdu dobře. Vynořil se na hladinu a uviděl Billa, jak se na něj usmívá. „Co je?“ zeptal se a cáknul na něj trošku vody.
„Nechtěl jsem být sám, jsem rád, že jsi tady.“
Tom si povzdychl. „Bille, dával jsi mi signály o opaku, poslední dobou. Pokaždé, když jsem se snažil pomoct, jsi mě odstrčil nebo jsme se začali hádat.“ Znovu se ponořil pod vodu a zavřel oči, když voda začala vyplňovat vzduch v jeho vlasech. Brněla mu z toho hlava a Tom se vynořil kvůli vzduchu, Bill si utíral oči. „Neplakej, Bille. Nechci, abys plakal.“
„To je poslední věc, kterou jsem poslední dobou schopný pořád dělat,“ řekl Bill zasmušile. „Připadám si jako smutný sáček sobeckých sraček.“
„Jak poetické.“ Protočil Tom oči a připlaval k Billovi. „I když si smutný, tak aliteraci* zvládáš dokonale.“ Bill se trošku zasmál a nechal se Tomem odnést doprostřed bazénu. Držel se ho a Tom je oba držel nad vodou. „Proč se tak cítíš?“
„Z mnoha důvodů.“ Položil si mu Bill hlavu na rameno a nechal Tomovy ruce hladit jeho bok. Nikdy nedokázal být Billovi takhle blízko, aniž by se ho nechtěl dotýkat.
„Jako například?“ zašeptal dredatý chlapec svému bratrovi do ucha.
„Vím, že nechceš, abych jel na ten výlet.“
„Ne, to nechci,“ souhlasil Tom.
„Ale já chci jet. Myslím, že chci na chvilku vypadnout z Německa.“
„Myslím, že tě za to nemůžu vinit,“ řekl Tom opatrně.
„Takže mě necháš jet samotného?“
„Ne.“ Zavrtěl hlavou na zdůraznění. To bylo naprosto vyloučené. Bill si jen povzdychl a přitáhl si Toma k sobě blíž, když mu začal masírovat záda. „Omlouvám se, nemůžu.“ Bill už nic neříkal, pohupovali se ve vodě, Tom dvojče chytil pevněji. „Pořád si o tebe dělám starosti; budu se cítit líp, když pojedu s tebou.“
„Nechci, aby sis o mě dělal starosti.“
„To je celkem těžké; pořád na tebe musím myslet.“
„Pořád?“ usmál se lehce Bill a zavřel oči, položil si bradu na Tomovo rameno.
„Jo, pořád,“ zašeptal mu Tom, zatímco se malinko ponořili. „Víš, že tohle je poprvé, co jsem v bazénu od té doby, co tu bydlíme?“
„To já taky; proč bychom si měli kupovat bazén, když bychom ho nevyzkoušeli?“
„Protože vypadá dobře; a mimo to, teď ho používáme.“ Otřel se Tom tváří o Billovu a uvolnil se v tom krásném pohupování vody. Sjel rukou po bratrových zádech a otřel se s ní o Billovu prdelku. „Proč ses šel koupat nahý?“ zeptal se zastřeně, jelikož si zase uvědomil, že je Bill nahý v jeho náručí.
„Nemám… plavky,“ zašeptal mu Bill do ucha a Tom se zachvěl. „Tomi?“
„Hm?“
„Budeš mě navždycky milovat, že jo?“ zeptal se a objal Toma kolem krku pevněji. Najednou se k němu nemohl dostat dostatečně blízko a začal panikařit.
„Co se děje, Bille?“ zeptal se vyděšeně Tom, cítil bratovo zběsilé bušení srdce.
„Jen potřebuju vědět, že mě budeš milovat, ať se stane cokoliv, i když to nebude lehké.“
„Bille, nejsem s tebou, protože je to jednoduché. Jsem s tebou, protože si myslím, že to, co máme mezi námi, stojí za víc, než to, co se nás snaží držet od sebe. Tak co se děje?“ Bill zavrtěl hlavou a zabořil si obličej do Tomova krku. „Podívej, vím, že přede mnou něco tajíš. To vím už dlouho; proč mi to neřekneš, abychom to společně vyřešili? Už jsem unavený z toho, jak se snažím přijít na to, co se zase pokazilo. Až na to přijdu, tak už bude pozdě a mezitím se asi navzájem sežereme. Tak o co jde?“¨
Bill popotáhnul a zhluboka se nadechl. „Víš o tom císařském řezu?“
„…Ano…“
„No, nemusím ho mít v sedmém měsíci. Můžu ho mít blíž ke konci devátého. Robert říkal, že dává naší dceři větší šanci na přežití.“
Tom chvíli nic neříkal a Bill na malou chvíli zaváhal, jestli ho Tom od sebe neodstrčí, ale pak promluvil. „Takže… Proč říkal, že většina jeho pacientů podstupuje operaci v sedmém měsíci?“
„Protože nejsou tak zdraví jako jsem já, nejspíš; mají hodně problémů a dítě musí z těla ven, jak nejdřív je to možné. Ale mně řekl, že jsem na tom opravdu dobře.“ Zašeptal Bill poslední část. Necítil se za to nijak hrdý; spíš naopak, připadal si jako nemocný. Měl být snad těhotný právem? Z té myšlenka mu bylo zle.
„Takže jsi mi to neřekl, protože sis myslel, že bych mohl chtít, abys ji donosil? Nebudu lhát, Bille, to, o čem čtu, mi opravdu dělá starosti, ale více si dělám starosti o tebe. Teď tě tu mám a nechci, abys byl v nepohodlí nebo v bolestech. Jen prostě nevíš, jak vděčný jsem, že ji nosíš už tak dlouhou dobu.“
„Opravdu?“ Bill cítil na tvářích slzy, když ze sebe vypustil všechnu tu křeč. „Nevíš, jak se teď cítím…“
„Řekl bych ti to dřív, kdyby ses mi ty svěřil dřív. Nechápu, proč jsi se mnou přestal mluvit.“
„Já nevím.“
„Ale vždycky jsme byli schopni spolu mluvit o všem.“
„Myslím, že to přestalo, když jsem se přestal cítit jako tvůj bratr a víc jako tvoje žena.“
Tom zamrkal a zvedl Billovi bradu, aby se mu mohl podívat do očí. „Bille, nechci tě ztratit jako svého bratra. Toho kluka, který si ze mě dělal srandu ohledně naprosto pitomých věcí, a co sténal, když chtěl pozornost, toho nechci ztratit.“
Bill neodpověděl, jen se naklonil dopředu a políbil Toma; potřeboval od svého staršího bratra fyzické ujištění. Polibky měly v jejich vztahu vždycky speciální pozici; říkejte si tomu narcismus, ale oba milovali rty toho druhého. Bill přejel palcem po bratrově plném spodním rtu a vtiskl mu další polibek. Tom rty pootevřel a nechal jeho jazyk vstoupit dovnitř. Kulička v jazyce byla krásně teplá a chutnala po železu, ať už se dotkla čehokoliv, Tom se zachvěl a Bill mu tiše zasténal do úst.
Když se od sebe odtáhli, Billovy oči byly temné a osvětlovalo je matné světlo zpod hladiny bazénu. Vzal Tomovy ruce a přitiskl si je rovnou na prsa. Tom nemohl zadržet sten, když je jemně stiskl a ucítil tvrdé bradavky ve svých dlaních. Tomovy ruce přejely přes Billovy boky až na jeho bříško; Tom Billa tahal, jak nejvíc mohl za sebou, skrz vodu. „Pojď,“ zabručel a jen stěží se kymácel pryč.
„Kam to jdeme?“ obmotal Bill nohy kolem Tomova pasu a dál se nechal nést vodou, cítil bratrovu horkou erekci pod svým bříškem. Nemotorně se natáhl dolů a obtočil prsty kolem bratrova přirození a cítil, jak mu pulzuje v dlani. Tom přirazil a zanadával, když se Bill na malinkou chvilku ponořil pod vodu. „Někdo je natěšený,“ řekl se smíchem, když se vynořil z vody.
„Sakra, tohle už nedělej.“ Tomův hlas obelhal jeho slova, zatímco Billa podpíral kolem pasu. „Vezmu tě nahoru a tam tě pomiluju.“
Bill se na něj na chvilku s naprosto vážným výrazem zadíval a pak se posadil, jak nejlépe mohl, do rukou vzal Tomův obličej. „Proč mi to neuděláš tady?“ zeptal se tiše, Tom se přestal hýbat. Naneštěstí už byli u kraje, takže si Tom mohl Billa povytáhnout výš, aniž by ztratil rovnováhu. Tvrdě Billa políbil s takovou vervou, že to překvapilo i jeho samotného.
„Jsi si jistý?“
„Moc,“ řekl Bill bez zaváhání, „jen ho do mě strč.“
„Bille-„
„Prostě to udělej,“ řekl zoufale a stáhl si Toma dolů pro další polibek. Kytarista je přimáčkl na zeď bazénu a v ruce mnul Billův penis, palcem přejel po žaludu. Dokonce i pod vodou cítil jak je vlhký, trošku jiná tekutina než voda, a myšlenka na to jeho vlastní přirození pozvedla o něco výš. Konec bazénu měl naspod pod vodou světla, Tom se podíval dolů a viděl, že zrovna na jednom stojí. Osvětlovalo křivku Billova bříška a jeho vlastní erekci. Bill se sám opřel o zeď a boky přirazil k Tomovu pasu.
„Jsi si jistý, že se cítíš pohodlně?“
„Ne, stojí mi tak, že mám pocit, že mi vybuchne, jestli něco okamžitě neuděláš. Prosím, Tomi,“ prosil Bill a boky přirážel proti jeho klínu. Tom si skousl ret, aby nekřičel nahlas a vsunul prst do Billovy úzké dírky. To teplo uvnitř mu roztřáslo kolena, rychle přidal další prst a zmáčkl s ním bod, o kterém věděl, že Billa přivádí k šílenství.
Přesně jak se očekávalo, Bill se prohnul v zádech a Tom se naklonil, aby mohl laskat jeho tvrdé bradavky na prsou. Tomův penis se nekontrolovaně dál nadouval a on moc dobře věděl, že tohle nemůže dlouho vydržet, a tak přirážel rukou do svého dvojčete tak dlouho, dokud ho Bill doslova nežádal o jeho přirození v sobě.
Vyndal ven prsty a jeho bráška se málem rozbrečel nad tou prázdnotou, ale nakonec zavzlykal úlevou, když v sobě pocítil svého bratra. Rytmus byl střídavý; ale jediné tempo, které fungovalo, bylo pomalé. Tom měl Billa v pasti, když do černovlasého chlapce přirážel a narážel ho na zeď. Tření bylo slabé a delikátní, Tom mačkal Billovy boky a zoufale do něj přirážel.
Tom jednou rukou držel jeho prsa, a druhou boky, visel mu okolo krku. „No do háje,“ vydechl Bill a zakroužil pánví. Tom se dostal na ten bod uvnitř něj a málem nečekaně vybuchl. Kytarista si skousl ret a pumpoval; nechtěl být dřív než jeho bratr. Tom znovu naklonil boky a zazubil se, Bill sebou trhnul a znovu zanadával. Tom cítil brnění v lebce, které mu putovalo po páteři až k palcům u nohou, jeho boky zameškaly pravidelný rytmus a orgasmus se v něm začal probouzet. „Jsi blízko?“ zeptal se ho Bill, slova ze sebe skrze vášeň sotva soukal.
„Jo, a ty?“ zeptal se Tom s obtížemi. Bill zasténal a přikývl, zabořil Tomovi do ramenou nehty a přitáhl si ho pro další z polibků. Tom sáhl pod Billovo břicho a začal co nejlépe zpracovávat jeho penis. Bill se třásl a Tom cítil na prstech teplou tekutinu ještě dřív, než odplavala pryč. Zaúpěl a s posledním přiražením se tvrdě udělal přímo do svého bratra.
Bill se hlavou skácel na Tomovo rameno a doslova vrněl, když se tváří třel o Tomův krk a rameno. „To bylo úžasný,“ řekl pomalu.
„Jo; budeme teď muset nechat vyčistit bazén,“ zasmál se Tom a rychle Billa políbil. „Nejdřív než se mě budeš snažit odstrkovat, si se mnou příště promluv, ano?“
„Jo. Budu se snažit si to pamatovat.“ Zazíval Bill a zachvěl se. „Pojďme dovnitř. Myslím, že už jsem připravený jít spát.“
„Dobře.“ Políbil ho znovu Tom a doufal, že se jim povedlo zničit katastrofu, která se mezi nimi utvořila.
Tom Billa odnesl z bazénu a nepustil ho, dokud ho necítil tulit se k němu.
*opakování shodných hlásek na začátku po sobě následujících slov nebo veršů
Komentujte prosím anglicky, díky J. :o)
autor: Majestrix
translate: Lil.Katie
betaread: Janule
Whoooaaa! This story is incredible. I love it!! =)
aaaaa i ♥ thi story!!! realy!!!!
I'm happy that everything is ok and I love their sex! Amazing<3
Amazing! Their sex was perfect! ♥ And Bill's belly is yummy ♥
great…
Amazing ♥♥♥!!!!!I love Tom and Bill in this story!!!!I love this story!!!
I love this story too!!!
Finally, I read my reading deficit Makes Three. I do not want to imagine, and even I can not imagine, this blog without this story. It is a wonderful story,I love her and I depend on it ♥♥
Bill me here very often angry; His selfishness, etc. But I understand it, it is nervous, it´s obvious.
Tom is here honey. I love his demeanor.Attentive, caring, loves their baby… Bill certainly too. Just Tom is quite often sorry. I´m sorry for him because of fatherhood, etc. Mary is so vexatious. I´m enjoying the part where the twins are the doctor.
So again, I love this story ♥
Jinak se omlouvám za mou angličtinu, určitě tam budou chyby xDD
Aww,,this is awesome.!
I love their sex,,it´s so,,,uhh^^
Love this story.Can´t wait for the next part.Just perfect,, <3