autor: Ter
(A/N: Možná že nestačí číst mezi řádky…)
Někdy si přeji udělat něco, čeho budu vždycky litovat. Někdy mám opravdu chuť být ten zlý. Být ten, který tě udělá nešťastným. Někdy mám chuť tě opravdu zabít…
Usmíval se na něj, dotýkal se ho chladnými rty a lechtal teplým jazykem. B jako bolest. Připadalo mu, že se dotýká špinavého přivandrovalce, shnilého jablka prolezlého červy. Kde skončila jeho sladká nevinnost? I jako imunita. Chránil se před ním, nepouštěl ho k sobě, nechtěl. Daleko v něm se bouřil, toužil vidět krvácet ten rozkošně tepající spánek, toužil vidět mrtvě zavírat ty slaďounké hnědavé oči. L jako led. Přestaň se dívat. Vůně krve… nepotřeboval nic jiného, nechtěl nic jiného. Potřeboval cítit jeho ledové srdce, jeho ledové tělo, jeho ledové rty! L jako láska. Nemůže ho zabít, nemiluje ho až k smrti.
Chci se ti dívat do očí, chci vidět, jak naposledy mrkneš, chci tě vidět umírat…
Přesně si nevzpomínal, kdy poprvé ho dostala takovéto choutky. Nepamatuje si, že tyhle stavy začaly s onou blízkostí jich dvou. T jako trpělivost. Možná už na svoji chvíli čeká moc dlouho, přesto jej stále drží za ruku, stále nepočítá minuty, kdy je s ním, pořád má chuť na jeho rty, rozkošně rudé (modré?). O jako opatrnost. Nikdy se vedle něj neplížil, nikdy nebude doufat, že chytí jeho nehybnou ruku do své. Stačí vidět ty oči. Ty umírající oči. M jako mordování. Cítí to. Cítí z něj tu špínu. S milým mužem v cizím pokoji… není bezpečno.
autor: Ter
betaread: Janule
zvláštně, ale krásně napsaný… Takový tematický.. tajemný… těžko pochopitelný, ale strašně nádherný… V jednoduchosti je krása…
ouh… morbidní, jednoduché, krásné.. a hlavně krátké:D nemám víc co říct:)
Je to zvláštní a krasný naprosto souhlasím z prvním komentem 😉 🙂
souhlasím s 1. =)
😀 Slyšíš to?
Těm štěňatům se to zdá jednoduché…
Inu bývalo i lépe:-)
Už jsem psala jak moc se mi to líbí, co vše je do toho ukryto lze pochopit, ano opravdu si troufám říci, že lze! (Pošleš mne za to tam kam dávno všichni patříme? :D)
Ovšem jen těžko..=))
Stýská se mi po době, kdy jsme to tady zahlcovali svou tvorbou, jedna druhé věnovaly každičký řádek a takřka pobožně hájili každé twincesní slůvko, byť bylo jen zašeptáno.
S: poslední slovo, kterým bych ''to'' nazvala, je slovo jednoduché… Zvláštní.
[5]: No… těmi štěňaty bych si zase tak jistá nebyla… působíš dost namyšleně, Sherine. Nevím, jestli tohle je ten správný způsob, jak se vyjadřovat ke komentářům ostatních. Trošku úcty k tomu, kdo je schopen napsat aspoň něco. Ty časy, o kterých mluvíš, už jsou dávno pryč, a lidí, kteří komentují, si tu vážíme… a dokonce i těch, co kritizují…
S jako sebevědomí… nebo že by jen sebestřednost?
TAk teď teda moje mozkový závity dostali sakra zabrat. Napřed jsem to ani nepochopila. Ale pak mě z toho začalo až mrazit. Kurňa jak tohle někoho napadne? Moc se mi to líbilo. Moc hezký.
tak to bylo dokonale zvláštní….moc pěkný…
[1]: JO!!!!přesně!!!
Obojí drahoušku.
Janule, ach ano, potom se omlouvám 🙂 Štěňaty nebylo myšleno nic zvlášť zlého. Přišli mi stejně rozverní, jako ony. 🙂 Bylo to špatně pochopeno, možná i napsáno..mé nálady jsou kurtizány, a ta zvlášť lidská a oduševnělá stojí příliš mnoho pokory :)).
Ano, někdy se mi po těch časech nejspíš stýská. Každopádně přeji více komentářů a skvělých povídek.
Mějte se.
Pokora je těžká, ale člověk se ji učí celý život,pokud to nemá dáno odjakživa. Snažím se o to už pár let, dejme tomu od nějakých pětatřiceti, do té doby mi přišlo zbytečné, být pokorná, ale zatím se mi to daří jen zčásti, většinou jsem k ní stejně až okolnostmi donucena 😀 Zkrotit vlastní ego je asi záležitost na celý život.
Omluva se přijímá, i když to samozřejmě nebylo míněno tak, aby ses omlouvala mně, ale těm, co prostě považují tohle dílko za "jednoduché". Rčení "v jednoduchosti je krása" je podle mě výmluvné. Jen autor ví, kolik práce dá psaní, ale není větší odměny, než když to ostatním po přečtení připadá, že je to jednoduché, neboli lehce napsané. Není za tím znát ta příšerná práce, která v tom ani být vidět nemá. Myslím, že vím, jak to čtenáři mysleli… je to jinak, než to vypadá. Zrovna tak, jako gymnastka se při neskutečně namáhavém cvičení usmívá, aby nebylo vidět to utrpení, které to stálo. Výkon sám musí vypadat lehce. Snad jsem to vysvětlila dobře.
Díky za přání, komentáře jsou potřeba, samozřejmě pro autory, ne pro nás jako adminy. 🙂 J. :o)
Zvláštní,opravdu zvláštní……nemůžu říct,že bych to úplně pochopila,ale moc se mi to líbilo,mám z toho doslova mrazení.Přišlo mi to v té části s Billem,že Tom je mrtvý,ale je to jenom můj pocit.
Moc zajímava povídka Docela mně mrazilo,ale bylo v ni cítit i zoufalstvy.