autor: Áďa
I tentokrát Tom čekal odmítnutí, Bill však ležel na zádech jako malé miminko, ve tváři měl veškerou andělskou nevinnost a oddaně na Toma hleděl. Ano, srdíčko mu v hrudi bušilo o sto šest, ale přitom věděl, že Tom mu neublíží, a navíc, sám chtěl Tomovi dát to, o čem věděl, že po tom bratr tolik touží, avšak taktně to v sobě maskuje. Proto na něj teď pomalu mrkl uhlově černými řasami.
„Tomi… udělej to… věřím ti,“ vydechl tichým šepotem a znovu se důvěřivě na Toma zadíval.
Ten tomu nemohl uvěřit. Bill mu sám dobrovolně nabízí sám sebe? To přece nemůže přijmout, ne teď, když Bill stěží překonává období strachu a ošklivých vzpomínek! Jenže v tu chvíli ucítil, jak se dva dlouhé bledé prsty lehce dotkly jeho pravé tváře.
„Tomi… vím, že po tom toužíš… vím to… a taky vím, že mi neublížíš… jestli má někdo právo se mě dotýkat, jsi to jedině ty,“ vydechl Bill a znovu zamrkal řasami. „Prosím…“
Tom mu věnoval upřený pohled. Bratrovy oči byly od těch jeho tak blízko a on jim nedokázal odolat…
„Tak dobře,“ přikývnul po chvíli. „Ale ty mi slib, že když se ti to nebude líbit… tak mi řekneš a já přestanu, ano? Nechci, aby ses čehokoliv bál…“
Bill přikývl. Jestli měl ještě z něčeho strach, tak ho po tomhle Tomově ujištění definitivně zahnal. Jeho ústa se zvlnila do úsměvu a trošku našpulil své blýskavé rty, čemuž Tom neodolal a jemně se jich dotkl. Chvilku se o ně jen tak lehce třel, vychutnávajíc si tak jejich jemnou jahodovou příchuť, kterou způsobil lesk, a pak se jich opatrně dotkl jazykem. Bill jeho němou žádost okamžitě vyslyšel, pootevřel rty a sám svým jazykem vyšel tomu Tomovu vstříc.
Ani jeden z chlapců neměli ponětí, kolik času strávili dlouhými něžnými polibky plnými lásky. Ani nezvyšovali jejich intenzitu, věděli, že mají tisíc moří času, a všechno si radši plně vychutnávali. Tom přitom láskyplně hladil Billova záda a Bill na oplátku zaklesl své hubené ruce kolem Tomova krku, který občas jemně škrabkal pěstěnými nehýtky.
Po nějaké době se Tom rty opatrně přemístil na Billův bělostný krk. Vnímal svými naběhlými polštářky každičký úder srdce, prohánějící krev krční tepnou, vnímal každičký nádech i výdech. Chvilku takhle Billa opečovával, což jeho bráška radostně přijímal a s přimhouřenýma očima si to všechno až do dna vychutnával, načež se od něj na chvíli oddálil. Tázavě se na Billa zadíval a vyhrnul své dlouhé tričko, čímž odhalil svou vypracovanou hruď. Až teprve ve chvíli, kdy zaznamenal Billův obdivný pohled a slabý náznak úsměvu, teprve pak si tričko přetáhl přes hlavu. Nejradši by takhle ihned viděl i Billa, ale nechtěl ho děsit, bylo mu už tak velikou odměnou a ctí, že se Bill nechal už tak dlouhou dobu dnešního večera od něj rozmazlovat. Proto začal u sebe, aby si Bill napřed trošku zvykl. Znovu ho začal líbat a teprve ve chvíli, kdy se Bill naprosto uvolnil, si dovolil vyhrnout tričko i jemu.
Bill se ani nehnul. Ano, rozbušilo se mu srdce, ale stačil mu jediný pohled do Tomových očí, plných něhy a porozumění, a nechal si tričko přetáhnout přes hlavu úplně.
Tomovi však v tu chvíli potemněly oči a zlostně se v nich blýsklo, když spatřil dlouhé jizvy na bratrových zádech.
„Ten hajzl!“ zasyčel, neuvědomil si však, že právě náhlá změna výrazu v jeho obličeji vehnala do Billových očí strach.
„Co… co se děje?“ špitl nepřirozeně vysokým hláskem a bojácně se natiskl na matraci. Určitě svou neznalostí v téhle tematice něco zkazil, a Tom mu teď místo krásného milování vrazí pár facek.
„Děje se to, že bych tomu sráčovi, co ti ubližoval, nejradši rozsekal hubu na cimpr campr!“ zlobil se Tom. „Viděl jsi už, co máš na zádech? Jak je máš od toho kokota zjizvený?“
Bill jenom zavrtěl hlavou a stěží zadržoval pláč. Věděl to. Věděl od samého počátku, že po tom únosu se už Tomovi nebude líbit tak jako předtím, a tady byl důkaz. Jeho jizvy bratra pobouřily, a teď to nejspíš pěkně schytá… Ani necekl, když si ho Tomovy silné ruce stáhly k sobě ještě blíž a trošku se přikrčil v očekávání rány, co však nečekal ani v nejmenším, byl citlivý dotek hebkých rtů přesně do míst, která už byla zahojená, ale o nichž Bill věděl, že mu je v době zajetí rozsekával bič nebo železná tyč. Opatrně natočil svou hlavu směrem k Tomovi a ke svému úžasu spatřil po bratrově tváři stékat slzy.
„Bože, lásko…“ zachraptěl Tom a znovu jej na okamžik polaskal rty, které se teď mírně třásly. „Odmala jsem ti sliboval, že vždycky budu s tebou… že tě přede všema a přede vším ochráním… a ve chvíli, kdys to potřeboval nejvíc, jsem tam nebyl… zradil jsem tě,“ popotáhl nosem, na víc už ale neměl čas, Bill totiž uchopil jeho obličej do svých dlaní.
„Tomi, tys mě nezradil,“ ujistil ho tichým, ale pevným hlasem. „Kdybys… kdybys tam se mnou byl, nejen, že by ti ten lump mohl taky ublížit, ale navíc… navíc bys zažil něco, co doufám nezažiješ nikdy v životě… na těch pár dní tam se nedá zapomenout,“ zašeptal tiše Bill a sám se snažil zaplašit dotěrné vzpomínky. „Prosím… pokračuj,“ zaprosil tiše.
„Dobře,“ přikývl Tom nejistě a opatrně začal hladit Billovy boky. Udělal chybu, že teď dal najevo svou slabost, určitě to Billovi celé připomněl. Radši se tedy začal znovu věnovat tomu půvabnému tělu, které měl před očima, hladil ho, líbal, uklidňoval.
„Tolik… tolik jsem se bál, že tě už nikdy neuvidím, a jsem tak šťastný, že už jsi zase se mnou,“ přiznal po chvíli tiše. „Bez tebe… bez tebe jsem nemohl žít… jediný, co mě drželo při životě, byl fakt, že jsi ještě naživu… ach lásko,“ povzdychl si, částečně smutkem, částečně blahem nad pocity, jimiž se jeho mysl plnila poté, co se s bratrem mazlil, a nejistě zvedl ke svým rtům Billovu levačku.
Viděl, jak Bill posmutněle sklopil oči, aby se nemusel dívat na to, co mu po malíčku zůstalo, Tom si však již solidně zahojenou ránu ještě více přiblížil ke rtům, načež na ni jemňoulince fouknul a pak ji začal velice opatrně laskat rty. Bill zezačátku rukou slabě cuknul, ale Tom ho držel příliš pevně na to, aby se z jeho sevření mohl vysmeknout. Ustrašeně sledoval bratrovu reakci, očekával každou chvíli projevy zhnusení či alespoň nějakého odporu, ale Tom ho naopak něžně konejšil a polibky na zraněné místo prolínal citlivým foukáním.
„Lásko… tak moc tě miluju… nikdy ti neublížím… věř mi, lásko,“ zašeptal Tom a žádostivě se opět zmocnil Billových rtů.
„Věřím ti,“ odpověděl Bill upřímně a trošku nadzvedl pánev hned, jakmile ucítil, jak Tomova ruka nejistě bloudí na knoflíku jeho kalhot, a krátce přikývl. Netrvalo dlouho a Tom ho zbavil kalhot, načež to samé udělal se sebou, čímž velice zřetelně odhalil velikou vybouleninu, která se rýsovala pod jeho spodním prádlem. Všiml si Billova poplašeného pohledu.
„Neboj se… když nebudeš chtít, poradím si s tím… nechci tě do ničeho nutit,“ ujišťoval ho znovu.
Bill krátce přikývnul. Jako by na všechno špatné, co se mu stalo, zapomněl, teď pro něj existoval jedině Tom. Ale měl veliký strach, dosud neměl pohlavní styk s chlapcem. Ano, přestože ze sebe na veřejnosti a pro média dělal nevinného slušňáčka, už prožil několik krásných nocí s dívkami, ale to bylo předtím, než si uvědomil, co k Tomovi cítí. A teď ho naplňoval strach z toho, že něco pokazí…
Jako by mu četl myšlenky, Tom ho pevně dlaněmi uchopil za obličej.
„Jsem tady s tebou, lásko… neboj se, nebudu na tebe spěchat… spolu to zvládneme, jenom mi důvěřuj.“
Bill polkl, ale pak se na Toma pousmál. Zhluboka se nadechl, aby se alespoň trošku uvolnil, a jemně rozechvělými prsty položil bratrovu dlaň na lem svých boxerek.
„Je to na tobě, Tomi… udělám, co řekneš.“
A oba v tu chvíli věděli, že tím Bill nenaznačuje svou absolutní podřízenost ve všem a vždycky, vždyť měl svou hlavu a pro něj typickou tvrdošíjnost, pro tento večer však hodlal nechat veškeré vůdčí schopnosti na Tomovi. Zadíval se mu do očí, aby v nich našel důvěru a jistotu, že se mu nic bolestivého nestane, a to v nich taky našel. Nepřestával v hypnotizaci těch dvou temných kukadel a téměř ani nevnímal, že je Tom oba dva zbavil posledních kousků oblečení. Odhodil si havraní copánky přes rameno, neustával v očním kontaktu a soustředil se hlavně na to, aby něžným hlazením svého malého brášku uklidňoval a ujišťoval, že je čeká jenom to krásné. Sem tam zapojil do akce i rty, přesto však jen tak, aby oční kontakt nepřerušil, zatímco dlaněmi se pomaloučku přesouval do Billova rozkroku.
„Neboj se, neublížím ti,“ zopakoval svou přísahu a mazlivě se dlaněmi začal o Billovo přirození třít tak dlouho, dokud nezaslechl tichoučké steny, a když vzhlédl, spatřil na Billově tváři zavřené oči a blažený úsměv.
„Líbí?“ ujistil se, a když Bill zasněně přikývnul, sklonil se k jeho penisu rty a pomaloučku, aby si Bill mohl zvykat, jej napřed olízl svým jazykem a pak jej něžně vsál, přičemž dlaněmi začal hladit jeho miniaturní zadeček. Soustředil se na tu hebkou kůži a na to, aby se to Billovi co nejvíce líbilo, a evidentně se trefoval rovnou do černého, Bill se totiž pod ním jemně kroutil a vzdychal pod náporem euforie.
„Tomi… tak moc tě miluju,“ šeptl a bezděčně zaklonil svou půvabnou hlavu, namotávajíc si přitom na prsty jednotlivé copánky.
Tom chtěl odpovědět, ale protože měl plnou pusu, radši se jen pousmál a opatrně prsty začal prozkoumávat prostor mezi hubeňoučkými půlkami, u nichž se rozhodně nedalo říct, že by obsahovaly cosi jako zásoby tuku. Nepřestal v jejich láskyplném ohmatávání, dokud ve svých rtech nepocítil teploučkou odměnu za své snažení, a pak se natáhl k šuplíku nočního stolku, který v sobě ukrýval tubu s chladivým gelem. Stočil pohled zpátky na postel a chviličku se kochal pohledem na Billa, který odevzdaně ležel v pozici, v jaké ho Tom ležet zanechal. Věnoval mu povzbudivý úsměv.
„Neboj se… ničeho se neboj, lásko… neublížím ti,“ pohladil ho něžně po tváři. „Ale kdybys nechtěl, nebo se ti to nelíbilo, tak řekni.“
„Dobře… ale teď pokračuj, prosím,“ špitl Bill. „Já chci…“
Tom kývnul a trošku se mu rozbušilo srdce. Vždycky s Billem o všem mluvili, a díky tomu věděl, že jeho bráška v tomhle oboru mnoho zkušeností nemá, a on mu nechtěl ublížit. Avšak srdce ho vybízelo k činům… Opatrně promazanou rukou zatlačil a ani nedýchal, když se kolem jeho ukazováčku rozlinulo teplo Billova těla. Zaslechl bolestné syknutí, ale než stihl cokoliv udělat, Bill, byť s křečovitě sevřenýma očima, proti jeho prstu trošku přirazil.
„Tomi, prosím, nepřestávej!“ zaskučel, přestože cítil uvnitř sebe nezvyklý nepříjemný tlak. Nechtěl ze sebe udělat ještě větší citlivku než je, proto se po krátké době přesunul na břicho a obličej přitom ukryl do polštáře. Proto Tom nemohl vidět, jak ve chvíli, kdy do Billa v domnění, že se mu to líbí, pronikl, jak mu do očí vstoupily slzy ostré bodavé bolesti. Jeho tělo se celé napjalo a začal jím projíždět třas. Pevně skousnul rty, aby mu neunikl ani jeden nářek, avšak ve svém nitru křičel, naříkal, prosil. Bolelo ho to, nechtěl ale kazit Tomovi radost, to radši umře bolestí, než aby mu opět upřel to, co mu takovou dobu ze strachu odmítal dát. Ucítil na své šíji dotek měkkých rtů, ten ale po chvíli přebila panika v jeho hlavě.
„Billí… dobrý?“ šeptl lehce udýchaně Tom, chtěl se ujistit, že se nic neděje, když už Billovi nemohl vidět do obličeje. Postřehl slabé přikývnutí, proto tedy pokračoval. Postupně zrychloval tempo, protože věděl, že už nebude dlouho trvat, a ucítí krásnou úlevu od toho napětí, které pulzovalo celým jeho údem.
„Billí, už… už…“
Nedořekl a vzepjal se ve slastné křeči. Bill se taky celý napnul, ovšem pod náporem bolesti posledního přírazu. Stačil si sice do polštáře utřít uplakané oči, než se otočil na Toma, ten ale díky zarudlému bělmu okamžitě poznal, že úsměv na bratrově tváři není upřímný. Posmutněle se na něj zadíval, načež si tiše povzdychl.
„Měl jsi mi to říct,“ promluvil po chvíli s podtónem výčitky. „Nechtěl jsem, abys trpěl.“
„Tomi, ale já…“
„Bolelo tě to, a nelži, že ne!“ vyštěkl Tom trochu prudčeji, než měl v úmyslu, za což by si vzápětí nejradši nafackoval.
Bill na něj jen upřel své čokoládové oči, plné omluvy i bolesti, a přes okraj hustých řas se mu přelilo pár třpytivých slz.
„Já… jen jsem chtěl… abys byl šťastný… abys se mnou zažil taky i něco jiného, než jenom starosti a problémy,“ špitl roztřeseně a aniž by čekal na Tomovu odpověď, se slzami v očích se utekl zamknout do svého pokoje, nechajíc Toma zcela samotného, jen s jeho výčitkami a pocitem, že mladšímu bráškovi ošklivě ublížil.
autor: Áďa
betaread: Janule
jé a já asi wim co bude teď, nebo se pletu dwojčátko moje?
ty jo proč ho tam takhle nechal 🙁 ale jinak tenhle díl byl zatim asi ze všech nejlepší
[1]: uvidíš uvidíš 🙂
[2]: nechal ho tam, protože je z toho všeho uplně hotovej… jinak díky za pochvalu 🙂
Proč to tak nešťastně dopadlo……Škoda,že se to Billovi nelíbilo.
ach jhaj.. chudáčik.. Bill..alebp?, ci ?? Tom.. mno.. super dielik 🙂
Božinku, Billí, ty jsi taková ťuňťa. Proč jsi nic Tommymu neřekl? Tommy se tě ještě raději i zeptal… Ty jsi trdlo malý! Vždyť Tommy by to určitě vyřešil nebo by jste se milovali jindy, až bys byl víc připravený. Tys tomu dal, Billí…
Áďo – ty nejsi spisovatelka, ty jsi kouzelnice. Opět ty tvé přívlastky – 1000moří času, překrásné. Stejně jako fakt, že Tommy cítil každý úder Billova srdce.
Já jsem celou dobu čekala, až se mi naskytne pohled pro bohy a koukala jsem stejně obdivně jako Billí na Tommyho vypracované tělo, awwwwwwww♥♥♥ Taky mě úplně dostaly Tommyho slzy, když spatřil následky Billova mučení.
Opět nádherný díl, jen Billy neměl mlčet, měl být k Tommymu upřímný. Že už si té bolesti tady ale stačil zažít pořádnou dávku!
Jsem zvědavá, jak to bude dál, zda po tomto fiasku dovolí Bill Tommymu přiblížit se k němu. No, to bude zajímavé čtení, předpokládám…