autor: Janule
BILL
Sedím na sedačce, tečou mi slzy a jsem totálně vyřízenej… koukám na vteřinovou ručičku hodin, jak líně kousek po kousku odměřuje čas, za pár minut bude poledne. Od devíti, kdy jsem zjistil, jak dokonale se nám ten hajzl Mark pomstil, jsem fungoval nejspíš v nouzovým režimu, ale teď mám pocit, že už nejsem schopen udělat ani jeden jediný pohyb, snad kromě očí, které neúnavně pozorují ubíhající čas. Potřebuju nutně kafe, ale nejsem schopen vstát a jít si ho udělat. Cítím se, jako bych ztratil veškerou energii, a přežíval ve stavu jen vzdáleně podobnému životu.
Sabine, když zjistila, co se stalo, vzbudila Davídka, oblíkla ho, nakrmila, a odjela s ním ke svým rodičům. Prý bulvárem pohrdají a nečtou ho, takže pokud jim to nedonese za tepla nějaká hodná sousedská dušička, mohli by tam být v klidu a bezpečí. Jsem jí vděčnej, vysvětlovat něco takovýho Dejvovi, bych nejspíš už nezvládl, a doufám, že se ho Sabine podaří udržet od toho všeho co nejdelší dobu. Dejv se na svého nového dědu těšil, na svatbě si perfektně rozuměli, takže ani neodporoval, jen jsme se rychle rozloučili, a byli pryč. Ve chvíli, kdy odjížděli zezadu z garáže, jsem schválně vyšel ven hlavními dveřmi, abych přivolal domů Scottyho, čímž jsem upoutal pozornost novinářů. Od branky na mě vytrvale pokřikovali a fotili si mě. Kašlal jsem na ně… hlavní věc byla, že nenápadný odjezd Sabine a Dejva se díky tomu podařil. Snad si jich nikdo nevšiml a nesledoval je… Sab jela svým autem, které ještě nikdo moc nezná.
Během posledních tří hodin jsem neustále visel na telefonu, ale jediný, s kým jsem zatím neměl šanci mluvit, je ten nejdůležitější… Tom. Operátorka mi neustále hlásí, že „volaný účastník není dostupný“. Nejspíš ještě spí. Čím delší dobu nebude vědět, co se děje, tím líp pro něj. Každých pár hodin, o které by mi dnes někdo prodloužil čas nevědomosti, bych nejspíš platil zlatem. Jak znám Toma, jakmile se dozví, co Mark udělal, dostane vztek, pak si začne zase všechno vyčítat a bůhví, co provede. Jen tiše doufám, že se nebude chtít Markovi znovu pomstít. Už jednou se mu to moc nepovedlo… snad se poučil. Nedokážu jeho reakci teď vůbec odhadnout, a ani se mi nechce o tom přemýšlet, jsem totálně grogy. Jestli se vyhrabeme se zdravou kůži i z tohohle průseru, budu to považovat za zázrak. Vzpomínky mého starého já mi totiž jasně říkají, že fotka v Bildu je bohužel pravá…
flashback
„Tome, neblázni, jsem po koncertě zpocenej jako čuně… určitě smrdím, musím se vysprchovat,“ snažím se se smíchem odtlačit svý dvojče, když mě v prázdný šatně popadne kolem pasu, přitáhne k sobě a chce mě líbat. Hlavou ucuknu, ale není mi to moc platný, hned se mi přisaje na krk. Géčka jsou už dávno ve sprše a já chtěl jít hned za nimi, máme ještě nějaký povinnosti… jenže takhle nemám šanci. Jen jsem ze sebe sundal tričko, vrhnul se po mně ten můj polonahej svalovec, a teď se mě tu snaží snad znásilnit.
„Nebuď citlivka, copak jsem tě nikdy nelíbal, když jsi byl zpocenej? Víš, jak krásně mi voníš? Přitahujou mě tvý feromony, je mi fuk, že to není zrovna Dior,“ snaží se mě přesvědčit, líbá mi hrudník, a když mi zubama lehce skousne bradavku a objede ji jazykem, mám co dělat, abych ustál nápor husí kůže a vzrušení. „Naopak… po koncertě jsi vždycky jako rozžhavenej kotel, sex ti kouká z očí, mám na tebe šílenou chuť,“ dál mi odporuje Tom, a pořád se mě se smíchem snaží někam líbat. Sice uhýbám, ale stisk jeho silných rukou mi nedovoluje se pořádně odklánět.
„Nech to na hotel… když si pospíšíme, za hodinku jsme tam… No tak, Tome!“ syknu už trošku naštvaně a snažím se odtrhnout jeho ruku, která mi mačká zadek.
„Za hodinku je pozdě, já tě potřebuju teď hned, jinak umřu na nedostatek tebe,“ šeptá mi do ucha nažhavený dvojče a záměrně se na mě ještě víc natlačí, abych ho cítil… Jo, evidentně mě moc chce, to je jasný, jenže já se bojím. Jsou to teprve dva měsíce, co jsme díky Markovi zažehnali průšvih s fotkou v autě, a on už zase blbne. Já se musím kvůli jeho nadrženosti producírovat venku se Sabine, líbat ji a hrát si na zamilovanýho blbečka, zatímco on si dál intenzivně udržuje pověst děvkaře, což mě nesmírně štve. Sakra… všechny ty ženský, co se kolem něj motaj, mě děsně rozčilujou. Teď zrovna je ale blbá chvíle na uspokojování jeho potřeb, musím ho nějak odradit, sakra…
„Kluci se za chvíli vrátěj, Carl nás bude hledat… nech toho, Tome. Nestačil ti jeden průšvih? V tom autě jsi si taky nemohl pomoct, a jak to dopadlo… Takhle nás bude Mark muset tahat za chvíli z dalšího průšvihu, jestli budeš pořád blbnout!“ snažím se, ale vidím, že je to na nic. Tomovy šílený oči mi přesně napovídaj, jak tohle dopadne…
„Ale no tak, čičiči, nebuď tak odmítavej, vždyť je zamčeno, nikdo sem nemůže… dej mi aspoň pořádnou pusu, kocoure,“ škemrá Tom, připadá mi, jako by byl snad sjetej… oči mu svítěj, cítím, že je čím dál tvrdší, jak se na mě pořád tlačí… Co se to s ním stalo? Adrenalin z koncertu? Nebo snad viděl v první řadě nějakou prsatou kočku, která ho nažhavila? Sice se mě pokaždý snaží přesvědčit, že ho holky nevzrušujou, ale mě taky ne, a přesto jsem se vyspal s Karin, když jsem byl zlitej pod obraz… Pod jeho stranou podia se ty potvory jenom hemžej, většinou si na konci svlíknou i podprdy, aby si jich všiml a vzal je s sebou na hotel… blbky jedny. Nemaj nárok… Sakra… Tom je můj… doufám. Jenže když mu teď nevyhovím, bude to hledat jinde, má toho plný oči… Taky by mohl jít večer s Géčkama do klubu a nějakou tam sbalit, když ho budu vytrvale odmítat. Nesmím dopustit, aby v tomhle stavu někam šel… tak poslední pokus o marný únik, ať mám čistý svědomí, že jsem to aspoň zkusil…
„Nezapomeň, že je tady pořád ještě Mark, musíme dodělat tu smlouvu na reklamu, a já mu řekl, že má přijít po koncertě zpátky sem… nechal si tu diplomatku a oblečení, za chvíli je-“ nestačil jsem už nic říct, protože se Tomovi konečně podařilo mi ucpat pusu svým jazykem. Sakra… je sice zamčeno, o to se Tom postaral hned, jak kluci vypadli, ale až někdo zaklepe, budeme v takovým stavu, že každýmu hned dojde, co jsme tady dělali. Mark o nás ví, u toho by to tolik nevadilo, ale Carl se to nesmí za žádnou cenu dozvědět… každej další člověk je pro nás ohrožení. Jenže Tom tak nádherně líbá… a mně už se vůbec nechce nechávat ho jen tak napospas nějaký pitomý nadržený fanynce, která by určitě neodporovala, kdyby jí vzal ruku, jako teď tu mou, a strčil si ji do kalhot… bože, jak je nádherně tvrdej. Obemknu ho pevně prsty a stisknu. Tom zasyčí, přirazí proti mně a já už vím, že jsou všechny moje protesty v háji. Zbožňuju, když mě chce, když mi to dává najevo, a mám jistotu, že miluje jenom mě… Když ho teď rychle vyhoním, nemůže se nic stát… nic… je přece zamčeno… a na hotelu si to pak pěkně rozdáme, už se nemůžu dočkat…
konec flashbacku
To jsem ovšem tenkrát ještě nevěděl, jakej je Mark podrazáckej hajzl. Byl tehdy pro nás zachránce, skoro přítel, skvělej právník… V životě by mě nenapadlo, že z týhle naší intimní chvíle může existovat nějaká fotka, ale bohužel není pochyb. Jak se to Markovi podařilo, je mi už teď naprosto jasný… celou dobu jsem nejspíš koukal do objektivu foťáku ukrytého někde v jeho oblečení nebo v otevřený diplomatce, kterou nechal na stole. Měl nás krásně na lopatě, bůhví, co chtěl vlastně získat… jako by tušil, že se tam bude zrovna ten večer něco dít nebo mu šlo o nějaký informace, který by mohl případně použít, předpokládám, že nás točil na kameru mobilu a tohle je jen screen z videa. Má na to nejspíš nos a využije každou vhodnou příležitost. Stáli jsme přímo pod zářivkou, další osvětlení nebylo potřeba, aby bylo něco vidět, takže ideální podmínky cokoliv zachytit a schovat do sejfu na později. Nejspíš nás takhle natáčel nebo fotil víckrát, aniž bychom o tom měli tušení, a ta fotka, co vyšla v dnešním Bildu, nebude nejspíš jediná, kterou má. Měl holt štěstí, hajzl jeden… podařilo se mu to. A teď nás má v hrsti… Jenže on vůbec nic nechce… nevydírá, chce nám jen ublížit, pomstít se. A to se mu povedlo dokonale.
Tenkrát po koncertě v Hamburku všechno vypadalo naprosto normálně… Toma mé staré žárlivé já dokonale uspokojilo, pak rychle zdrhalo do sprchy, aby ze sebe smylo pot. Když jsem se vrátil, Mark už na nás čekal u stolu v šatně, abychom dodělali smlouvu na reklamu a on mohl odjet zpátky do Berlína. Spěchalo to, jinak to prostě nešlo, byli jsme na tour a zrovna přišla skvělá nabídka… Mark měl v ruce mobil zapojenej do zásuvky, nejspíš aby mu nedošla baterka, to si zpětně vybavuju… Když jsem si sedal vedle něj ke stolu, odvrátil displej tak, abych na něj neviděl. Nebylo to běžný, nikdy nic podobnýho neudělal, ještě jsem si říkal, co to asi bylo, že to nesmím vidět… proto si to pamatuju, ale souvislosti mi docházejí až teď. Tenkrát jsme ještě netušili, jakej je Mark člověk, co všechno ví nebo neví na svoje klienty, s tím se nám nesvěřoval, ale nejspíš má ve zvyku si opatřit důkazy proti každému, s kým se kdy setkal. Takhle se mu tedy daří vyhrávat všechny procesy, proto je tak dobrej a slavnej… předem myslí na zadní kolečka, a každou příležitost využije ve svůj prospěch. Kdybych si měl dneska na ten náš průšvih s fotkou z Bildu najmout právníka, najal bych si jeho… o něm vím, že by určitě na protivníka něco našel, čím by ho dokázal porazit… jenže teď je to bohužel on sám, proti komu musíme bojovat, o tom už není pochyb. Tom měl pravdu.
Ráno mi jako první volal Carl, aby se zeptal, co má říct tisku, kterej ho od rána bombarduje, a chce po něm oficiální prohlášení. Dodneška se nám podařilo všechno před ním utajit, nemá tušení o našem vztahu, takže ani vteřinu nepochyboval, že je ta fotka montáž. Nechal jsem ho při tom. Pokud tomu bude stoprocentně věřit, nemůže udělat chybu, bude se za nás bít jako lev, ať už v tom pitomým Bildu píšou cokoliv. Když budeme trvat na svém, neustoupíme ani o krok, lidi začnou pochybovat, už vzhledem k tomu, že tohle není poprvé, co se někdo snaží nás zkompromitovat pomocí montáže… už jsme jednou podobnou věc řešili, i když to nebylo zrovna na titulce celoněmeckých novin, ale na internetu… Je to pár let zpátky. Brzy poté, co jsme začali spolupracovat s Carlem, jedna stará dobře udělaná montáž vyplula na povrch, a někdo se snažil tvrdit, že to fotil on a osobně nás při tom viděl. Vysoudili jsme tenkrát omluvu, protože to skutečně montáž byla, takže Carl s tím má zkušenosti. Krom toho, Bild se nedávno ztrapnil montáží jedný slavný americký herečky, a prohrál s ní soud, takže mu spousta lidí nevěří, ať si tvrdí, co chce. Za žádnou cenu se nesmíme přiznat, i kdyby si najali tisíc laboratoří, pořád si musíme stát na svém… je to prostě jen další podařená montáž.
Carl mi slíbil, že přijede s právníkem hned, jak zařídí pár nezbytností. Od té doby, co jsme vypověděli smlouvu Markovi, máme společného pro celou skupinu, řeší naše smlouvy, ale jestli si poradí s tímhle, těžko říct. V každém případě to musíme zkusit. Hned po Carlovi se ozval Geo, po něm Gustav, aby se zeptali, jestli to je nebo není montáž, že to vypadá tak skutečně. Jim nemělo cenu lhát, takže nás jen politovali a oba nezávisle na sobě slíbili veškerou možnou pomoc, jakou budeme potřebovat. Teď čekám, kdy ještě do toho všeho zavolá máma, až ji naše milovaná sousedka upozorní na další skandál jejích nezdárných synáčků… asi to nezvednu, nepřežil bych její výčitky… bude zuřit, že jsme byli tak neopatrní, ale jak jí vysvětlit, že za to nemůžeme, že nás podrazil náš vlastní právník, to netuším… nejspíš mě vůbec nebude poslouchat… bude hysterická kvůli Davídkovi, a já mám co dělat, abych na to dokázal aspoň chvilku nemyslet. Musím doufat, že se nám to podaří urovnat. Jestli se tohle domákne Krautnerka… a o tom se nedá pochybovat, že to zjistí, jsme v nejvyšším možném ohrožení. Nejradši bych nás všechny hned teď sbalil a ujel někam daleko, zpátky na Nový Zéland, kam by na nás sociálka nedosáhla… jenže tím bychom se v podstatě přiznali a už nikdy se nemohli vrátit domů… ke svý práci, skupině, k rodičům, fanouškům… musíme to zvládnout i tak. Snad se nemůže stát nic hroznýho, když se budeme bránit. Všichni viděli fotky z mojí svatby, Sabine bude určitě stát na mý straně, když se budou vyptávat… musím prostě doufat, že to zvládnem.
Na stole se rozdrnčí mobil… silou mocí k němu stočím oči, a snažím se zjistit jen pohledem, kdo to je. Jestli je to máma, nechám to být… ale ne… je to Carl, tomu musím otevřít, nedá se nic dělat. Nejspíš bude s autem za domem, a chce pustit dovnitř. Musím se donutit k pohybu, zvednout se a jít mu otevřít… nastává další fáze.
Tome… lásko moje, tak moc tě potřebuju, chtěl bych se ti stulit do náručí, přitisknout se k tobě a schovat se před celým světem, ale zároveň chci, aby ses radši nic nedozvěděl. Nevím, co bude, ale jedno vím jistě… pořád tě budu milovat, ať se stane cokoliv.
„Už jdu, Carle,“ konečně řeknu do telefonu, který se mi podařilo zvednout. „Vydrž…“
FILIP
Tak… dneska mě čeká kontrola motoru. Elektroniku jsem jakž takž skouknul, všechno by mělo být v pořádku, jestli mi paměť dobře slouží, tak teď ještě, aby to auto fungovalo i normálně. Chci se sice importovat těsně k domu, ale co když bude potřeba někam odjet, člověk nikdy neví, co se všechno může stát, proto je funkční motor důležitej. Zapnu počítač, abych mohl udělat diagnostiku. Oproti starýmu Bédovi je tohle poměrně moderní auto, žádná rachotina. Ani Áda na tom nebyl s technickou vyspělostí nijak zvlášť dobře, byl to křáp, kterej děda koupil za babku. Tohle je poprvé, co se potýkám s něčím tak složitým, jako je elektronickej motor, a bohužel, nejsem automechanik. Žádný benzín nebo nafta, ale elektřina pod kapotou, to je tenhle novej Béda. Snad si ani to jméno nezaslouží, ale zvykl jsem si a nebudu to měnit. Musím doufat, že bude stejně spolehlivej jako jeho starší jmenovec, a dopraví mě za Vallinkou naprosto bezpečně. Snad to zvládnu. Nastudoval jsem o elektrickým motoru spoustu materiálů, uložil do svých šuplíků v paměti, takže bych to měl dokázat uvést do provozu.
Počítač naskočil, tak zapnu internet, kdybych si potřeboval ještě ověřit nějaká data, a můžu to spustit. Program na diagnostiku není zase tak složitej, v podstatě pracuje sám, pokud jsou všechny kabely dobře napojeny na auto, takže si mezitím můžu hodit nohy na stůl, a mrknout se, cože to včera psali o tom mým spolubydlícím. Ta jeho nová baba mě docela zajímá… že si zrovna vybral vdanou, to se divím, asi to musí být perfektní kočka… no však uvidíme… Ještě chrní, v jeho pokoji bylo ticho, když jsem odcházel, a to je skoro poledne. Neskutečnej spáč, tenhle člověk. Já vstal v deset a přišlo mi to, že už je strašně pozdě. Než jsem se najedl, osprchoval a oblíkl, utekla hodina a půl, ani jsem nemrkl. Půl dne v háji a já nemám skoro nic hotového. Čas se mi krátí, tak jdu na to… spustit, OK, a už to jede… jen se prověřuj, Bédíku, doufám, že budeš v pohodě.
Jen kdybych si pamatoval, kde že to včera vyšel ten článek. Nikdy jsem se o bulvár nezajímal, takže je to pro mě španělská vesnice. Zkusím prostě do vyhledávače vyplnit Tom Kaulitz, schválně, co na mě vykoukne.
Bože… co to je? To je… to jsou… Ne, to musí být nějaká holka… má to dlouhý vlasy, ale vypadá to úplně jako… Bill??? To není možný… vždyť říkal, že ho chytli s nějakou vdanou paničkou, a tohle… to vážně vypadá, jako by se ti dva líbali… no do háje… fakt to jsou oni dva… dole to píšou… Bratři Kaulitzovi v intimním okamžiku, incest dvojčat na vlastní oči! Jak dlouho nás ještě slavní bratři budou tahat za nos? Tohle není montáž, máme to ověřeno! Fotografie prošla zkouškou v laboratoři! skáču očima po textu pod fotkou. No tak tohle je teda fakt síla…
Opřu se zpátky do křesla a zírám na monitor před sebou. V hlavě mi letí všechny vzpomínky, co jsem kdy s dvojčatama zažil, a začíná mi pomalu svítat… tak proto… proto ty kradmé pohledy, proto jejich občasné divné chování, které Vall připisovala jejich dvojčecímu poutu. Kdyby věděla, co všechno nevěděla… ta by zírala. Nemůžu si pomoct, ale já tomu, co mám přímo před očima, absolutně věřím. Přesně to sedí na všechno, co jsem kdy s těma dvěma zažil… Dokonce i zvláštní zvuky z koupelny, co se ozývaly, když se ti dva vrátili z budoucnosti, jsou mi najedou naprosto jasný… proto tam tak dlouho tekla voda do vany… abych nic neslyšel. Bůhví, co tam ti dva prováděli. Byli tam zavření dlouho, a když vylezli, měl Bill červený tváře a vypadal divně… všechno jsem přičítal vzrušení z cesty časem, ale ono šlo o jiný vzrušení… tehdy mě to ani nenapadlo, jak by taky mohlo… Teď mi to ale všechno dokonale sedí.
Ale co s tím? Jak se k tomuhle mám postavit? Jsou to fajn kluci, Tom tohle všechno platí, je to tu vlastně celý jeho… nemůžu se teď jen tak sebrat a říct, „jste divný, odcházím“… a hlavně, ani bych to nechtěl udělat. Mám je rád… Zachránili mi život, dali mi všechno, co teď mám, a co snad zase budu mít zpátky… Za tu dobu, co je znám, mi přirostli k srdci. Hlavně Tom, to je prostě fajn kámoš, nezáleží na tom, s kým spí. I když je to vlastní brácha… mezi námi, Bill vždycky vypadal tak trochu jako ženská, takže bych to svým způsobem i chápal… když se na něj podívám, je to krásnej kluk… vždycky jsem si říkal, že je nejspíš gay, i když to nepřiznal, a svatbou se Sabine mě pěkně překvapil. Ale proč si ho Sab teda brala, když… že by o tom nevěděla? To má Bill doma teď nejspíš pěknej průšvih. No potěš… to se nejspíš brzy dočkáme rozvodu. Chudák Bill.
Ten test! Teď teprve mi to docvaklo… Vallinka mi tenkrát říkala, když udělali dvojčecí test, že jí připadá, jako by snad ani nebyli dvojčata. Divila se, protože podle toho, jak krásně se k sobě běžně chovali, jí připadali jako každá jiná normální dvojčata… a oni prý pak vyplňovali odpovědi, které do takového obrazu vůbec nezapadaly… tak oni lhali. No jistě… museli lhát, když nechtěli, aby na to přišla. To bude Vallinka koukat, až jí to… řeknu jí to vůbec? Nevím… Vůbec nevím, co teď budu dělat.
Tom asi pořád ještě spí, nemá tušení, co se děje. Nejspíš ta včerejší aférka s vdanou paničkou zapadne a bude se řešit tohle… měl bych ho jít asi vzbudit. Budu sice poslem špatných zpráv, ale stejně by se to dříve či později dozvěděl, tak co…
„Píp“, ozvalo se z počítače… program dokončil diagnostiku motoru. Stáhnu internet na lištu, abych se podíval, jak to dopadlo. OK. Zobrazit protokol… všechno v pořádku… no perfekt… Bédův motor je funkční, takže mám další věc z krku…
Tom bude rád… pokud se povede můj návrat časem, tohle všechno jako by se nestalo… a o to mu zřejmě šlo, když se mě včera večer ptal, jestli to nemůžu urychlit. Nejspíš něco tušil. Jdu ho vzbudit, musíme o tom hodit řeč. Doufám, že mě nezastřelí, ve starověku se prý poslové špatných zpráv rovnou zabíjeli…
autor: Janule
betaread: Áďa
Vůbec nevím, co říct. Došla mi všechna slova a jen tupě zírám na obrazovku. Ty mi teda dáváš! =( Jen ať už je ten stroj času a všechno se "vymaže".
Ježiš mě je jich tak hrozně líto těch našich twinsatej zase se jim všechno hrouti pod rukama ale sem rada že už to Filip konečně ví a hlavně že mu to nevadí už aby byla zase neděle 🙂 jo a nechceš to zase zvednou na dva dili týdně prosíímm :-))
JEŽIŠÍÍÍÍ !! Tyjoo já už chci vědět Tomovu reakci. A chudák Bill bylo mi ho úplně líto jak tam seděl a brečel .. Achjo .. Ale zachvilku Fíla spraví Bédu a pojede se do minulosti *yahoo*. A Mark je pěkná svině ! Zakroutit mu krkem podvraťákovy ! Ale až se vrátěj v čase tak by se měli Markovy nějak pomstít to není možný aby mu tohle prošlo. I když to v té nové realitě vůbec neudělá … Ale stejně bude mít tu fotku ! Tyjo moc to prožívám .. těším se na další díl .. A hlavně na to jak zareaguje Tom .. A jestli pak zavolá Billovi. Děsně se mi líbilo to jak si myslel Bill to jak mu Tom chybí to tam upe sedělo. Tak mě napadá že by se tam Tom mohl taky dostat. Když Carla neviděli a neviděli ani Sabine odjíždět …
Sakra moc to prožívám :-D:-D tak už končím . Ať už je za tejden … 😀
No doprčic to se čím dál víc zamotává, ale jsem ráda, že Filip nereagoval nijak zle. A snad se brzy bude konat cesta časem a bude po problémech a dvojčátka už budou moct být jne spolu a Filip s Vall. Všechno už bude snad dobrý… i když sama tomu nevěřím, jak tě znám Jani, ještě se tam beztak nějaká ta komplikace objeví. Každopádně se moc těším na další díl, protože je to teď dost napínavé.
[2]: To je skvělej nápad 😀 A bylo by to skvělí … mě by se líbilo kdyby tu vycházel new díl každej den xD. Ale nemůžem Januli moc vyčerpávat … A taky by sme se na to tolik netěšili xDxD. Ale nevím co budu dělat až 4asoprostor skončí … Co budu v nedělu číst ? 😀
To budú nervy vydržať do nedele na reakciu Toma,som zvedavá ako to vysvetlí Filipovi.
Už len zostáva naštarovať Beďu a všetko napraviť a Markovi dať poriadnu lekciu!
Hoši! Zatloukat, zatloukat a ještě jednou… zatloukat!!! Ovšem tohle může platit leda tak na senzacechtivou veřejnost, co na to úřady, netuším. Ne že bych měla o sociálních institucích valného mínění.
No jo, holt si měli chlapci dávat pozor, ale uznávám, že Markova vynalézavost je obdivuhodná. Opravdu nebezpečný protivník, vůbec mě nenapadá, jak tu krysu udolat. Možná tak jeho vlastními zbraněmi, ale jestli na to budou mít hoši žaludek. A hlavně je určitě bude tlačit čas. Jo čas, to mi připomíná, že jsem tě chtěla pochválit za Filipa, těší mě pozorovat celé to drama jeho očima. Vážně mi zatrnulo, když jsem si představila, že by se po přečtení toho bildovského svinstva třeba taky mohl sebrat a nechat dvojčata napospas jejich hříchům 🙂 Děsivá představa 🙂 Ale na druhou stranu, každej nemá za kamaráda kvantovýho fyzika, kupříkladu já si svý problémy musím řešit sama. A to mám taky bratra :)))) No nic, jen jsem se pokoušela trošku prosvětlit tu chmurnou atmosféru. 😉 Tak zas v neděli, budu se těšit! 🙂
Proboha jen teď neudělej hajzlíka z Filipa, mam ho ráda tak ne že se rozhádaj!
No to ještě bude zapeklitý… tak si říkám, že by se měli vrátit ještě před dobu, než najali Marka, a varovat svoje staré já, aby si na něj dávali bacha, popřípadě ho vůbec nebrali. Jenže co když tohle změní zase něco jiného, takže v konečném výsledku to bude zase špatně? Ono zahrávat si s časem se nevyplácí… Vážně jsem zvědavá, jak to nakonec zařídíš. Přežiju všechno, hlavně když bude happyend, o čemž jsem u tebe přesvědčená:-) Ale to neznamená, že by se měl blížit konec, to zdaleka ne. Čím víc dílů, tím líp.
A Filip by se neměl vyvalovat v posteli do deseti a radši začít makat pěkně od sedmi, aby to stihl dodělat co nejdřív.
Myslím, že se tady dá použít rčení všechno zlé k něčemu dobré, protože už bylo na čase, aby se o nich Filip dozvěděl. Myslím, že to vzal dobře, takže to může být jedině k užitku, že bude "zasvěcený". Nejvíc je mi líto Billa, ten chudák neví, že se všechno spraví díky další cestě v čase. Tom by mu to měl vážně říct… i kdyby to hypoteticky nevyšlo, tak naděje je důležitá.
Ou shit! Nevypadá to moc dobře. Ale myslím, že když si teď Filip spojil pár souvislotí a docvaklo mu to.. všechno.. možná se pokusí svůj 'proces' s Bédou urychlit… No, mohl by…
Úplně mi vyschlo v krku a chce se mi z toho brečet:(….Prosím,prosím ať to Fillípek pochopí jako mamka a Géčka. On je doufám, zachrání a taky doufám, že ten ,,normální,, právník je z toho vyseká a nevýjde to na povrch:( to by mě asi doopravdy položilo….
Janulko mám zastávu dechu i srdce…:( Chudáčci nemají to zrovna lehké 🙁
Janulko, celou dobu, co Časoprostor doháním, jsem si chystala, co všechno ti napíšu, ale teď jsi mě připravila o slova… Věřím tomu, že Filip je pochopí, vezme to v pohodě a zachrání je. Stejně tak pevně věřím, že se mu podaří získat zpět Vall (její smrt mě dostala :-(, sice ne tak jak Tomova na začátku první řady, ale vzalo mě to). Filipa mám ráda, tak ani nezkoušej udělat z něj zmetka. Jeden šmejd tam stačí… O Markovi se moc vyjadřovat nebudu, protože to je takovej nehoráznej parchant! Zadupat ho do země, uškrtit, rozčtvrtit… Prostě zničit! Krysa jedna podlá, takovýho chlapa bych rozhodně nechtěla mít proti sobě, zatraceně silnej protivník.
Jen se modlím, aby se to, pokud se vypraví do minulosti, nějak nepodělalo, to už bych asi fakt nedala. Nečekám, že se to všechno hned hned vyřeší, ještě čekám nějaké ty "menší" komplikace, znám tě xD Ale konec, který je určitě ještě daleko, bude jistě šťastný 🙂 Doufejme, že nemáš v plánu je rozdělit, natrápili se už až až.
Jsem ráda, že jsem se konečně dostala sem a teď se už nemůžu dočkat neděle, protože jsem zvědavá, jak to půjde dál… Sice si tu představuju různý možnosti, ale ty mě jistě zase převezeš xD A neodpustím si to, toho jejich prcka miluju řadu od řady víc a víc <3
Tak som teda zvedavá ako sa toto celé dá ešte rozmotať. Trochu som sa zľakla Filipovej reakcie, ale zdá sa, že to nebude veľmi riešiť. ale koľkokrát budú musieť pomeniť tú budúcnosť aby toto dali do poriadku? Oživiť Vall, potom zničiť ten záber od Marka, ale ktovie koľko ich ešte má? to by museli zabiť jeho, najlepšie vystreliť ho niekam do stratosféry, alebo neviem kam. Len prosím nech im netýra sociálka Davídka to už neprežijem.
Já jsem z toho všeho zase tak strašně moc smutná! 🙁 Všechno bych přežila, ale jestli si přijde sociálka pro Davídka, tak to skutečně nezvládnu. Už teď mám zase náladu pod psa. V první dvou řadách se jejich problémy vždycky celkem rychle vyřešily, ale v téhle řadě se to s nima chudákama táhne už od samého začátku a nevidím žádného konce 🙁 Já už nechci, aby trpěli. Kdybych s nima netrpěli i já, tak by mi to bylo možná i jedno 😀 Ale takhle chci, aby se to hnedka v dalším dílu všechno vyřešilo a v tom dalším už si zase žili jako šťastná rodinka 😀 Vím, jsem naivní a je mi jasné, že se to nestane, takže se musím obrnit a pokračovat dál. Začínám mít strach, co všechno se ještě na kluky sesype. Protože je vážně ani trošku nešetříš 😀
Taky jsem zvědavá, kdy Tom Billovi řekne o Béďovi. Možná už je pomalu na čase. Fil už to chce prubnout a myslím, že by to teď Billa aspoň trošku utěšilo.