autor: zrzek995
Tom sedí, jako celý den a noc, na okně, kde sedával Bill a vyhlíží svého stvořitele. Už je to skoro týden, co jel Bill na upírský sněm. Toma se zmocňovalo neblahé tušení, že se mu něco stalo.
„T-Tome!“ ozve se v dálce. Oslovený ve zvolání pozná Billův hlas a rychle se přemístí k němu.
„Bille, bože, ty vypadáš. Co se ti stalo?“ zhrozí se Tom, vezme Billa do náručí a po cestě zpět poslouchá jeho vymyšlené trhané vyprávění. Jakmile ho donese do jejich příbytku, položí Billa na sedačku a sleduje, jak se mu pomalu zacelují rány. „To je hrozné Bille. Nesmíš teď nikoho stvořit, jinak tě zabijí?“ zeptá se Tom a stále pozorujíc Billa, si sedne do křesla.
„Ano, Tome, nesmím. Mám zákaz. Minimálně rok mě budou sledovat.“ Řekne Bill a Tom posmutní, co teď bude s Natálií?
Sedne si na sedačce a jeho rány v obličeji a po těle zmizí. Bill pozvedne k Tomovi svou tvář. Ten jen úžasem pozoruje jeho dokonalé rysy, plné rty, rudé oči, úzký nos, černé havraní vlasy kolem obličeje… Natálie. Ano, Tom v něm viděl Natálii, ale tahle osoba měla ještě k tomu krásné rudé oči, které ho přitahovaly snad nejvíce. Byly jakoby obtažené černou linkou a tmavými stíny, čistě bílé bělmo a uprostřed krásné červené zorničky. Měl nádhernou celou tvář, jeho bílá pleť jako by zářila ve svitu měsíce, propadlé tváře byly bez známky šrámů, které měly před chvílí.
„Bille…“ vydechne jen Tom. Bill k němu zvedne pohled a usměje se. Jeho krásné, lehce červené rty, odhalí dlouhé špičáky.
„Tome. Děje se něco? Ano, má tvář. Promiň, dlouho jsem nejedl, proto vypadám tak mrtvolně.“ Usměje se omluvně Bill.
„Ne, to je v pořádku. Jsi nádherný… promiň, nechtěl jsem.“ Řekne Tom a sklopí hlavu. Bill se k němu přemístí, dlaní mu zvedne hlavu, aby mu viděl zpříma do očí.
„Tome, to je v pořádku. Děkuji ti.“ Řekne Bill a nakloní se trochu k Tomovým rtům, doufajíc, že Tom pochopí, oč nyní Bill beze slov žádá.
Bohužel Tom nepochopil. Jen se nechápavě podíval na Billa a hned se přemístil ke dveřím. „Promiň, říkal jsi, že jsi dlouho nejedl. Něco ti ulovím.“ Řekne Tom a omluvně se usměje. Bill, stále sedíc před Tomovým křeslem, se podívá na Toma a jemně kývne.
„Díky, Tome, mám jít s tebou?“ zeptá se v naději navázat zase na tuto chvíli.
„Ne, to je dobré, odpočiň si. Jistě jsi po cestě velmi unavený.“ Usměje se Tom, kterému stále nedošlo, co po něm Bill chtěl.
„Jo… samozřejmě, že jsem unavený. Dobře, počkám na tebe, Tome. Děkuji ti.“ Usměje se Bill a sedne si na parapet.
Tom se přemístí ke kraji parku a sleduje procházející potravu. Přemýšlí, koho by Billovi donesl. Ve chvíli, kdy viděl Billa tak zmláceného a později tak krásného, úplně zapomněl na Natáliino tělo. Zato Bill cítil v okolí jejich příbytku starou krev. Seskočil z okna a šel přímo k místu, kde Tom ukryl Natyino tělo. Odhrabal kousek půdy a odsunul pár větví a trsů trávy a spatřil bílou tvář s mrtvýma očima.
„Natálie?“ zeptá se Bill sám sebe. Vytáhne ji celou a položí ji vedle stromu. „Ano jsi to ty. Rád tě opět vidím. Dal jsem ti život a ty sis ho nechala tahle hloupě vzít… Tome, to se ti povedlo. Nevědomky jsi mi ji odstranil z cesty. Stejně bych to dřív nebo později udělal já sám, ale ty jsi mi nyní velmi pomohl, lásko moje.“ Řekne si Bill sám pro sebe a začne se šíleně smát. Každý, kdo by šel zrovna okolo, by si myslel, že se Bill zbláznil. Jeho smích se nesl celým lesem, ale nebyl to smích, kterým se smějí normální lidé, tento smích přímo trhal uši. Jeho radost se okamžitě změnila v lítostivý a bolestný výraz, když cítil, že se blíží Tom.
„Bille, omlouvám se. Nechtěl jsem vyjít z domu, ale Natálie se tady zničehonic objevila a já se neudržel. Já jsem ji zabil… kdybych se ovládl, mohla ještě žít.“ Rozbrečí se Tom. Bill k němu přijde a vezme ho kolem ramen.
„Tome, je mi to moc líto. Žízeň ale je veliká a každý upír musí pít krev. Je mi jasné, že to, co jsem ti nakázal, byla hloupost. Kdybych ti dovolil jít ven a najíst se, tohle by se nikdy nestalo a Naty mohla žít. Je to moje vina.“ Řekne Bill a zakrývá svou radost za maskou lítosti.
„Ne Bille, ty za to nemůžeš. Nemohl bys ji znovu oživit? Je to moje jediná láska a já nedokážu žít bez vědomí, že je v pořádku.“ Podívá se smutně Tom.
„Tome, bohužel, to nejde. Ona je už mrtvá, dokázal bych to, kdyby v ní byl ještě život, ale podle pachu je už minimálně čtyři dny mrtvá. Je mi to opravdu moc líto. A hlavně bychom se jí měli zbavit, za chvíli to sem bude lákat mrchožrouty.“ Řekne Bill a skloní se nad mrtvolu. „Mrchožrouty? Kdo to je?“ zeptá se nechápavě Tom a skloní se k Natálii z druhé strany než Bill.
„To jsou upíři, kteří si libují i na mase potravy. Je jim jedno, že už v nich není krev. Prostě je snědí, měli bychom jí uzdravit rány a někam ji odnést.“ Vysvětlí Bill a začne Naty uzdravovat.
„A co když jí najdou mrtvou?“ zeptá se Tom, kterému se tenhle plán vůbec nelíbí.
„Až ji najdou, udělají jí pohřeb. Do hrobky se už mrchožrouti nedostanou, protože hřbitov je chráněné místo, tam nesmějí, a navíc leží pod tíhou náhrobního kamene. Tam už bude klidně spát. Budeš ji moci chodit v noci na hřbitov navštěvovat. Tome je mi to vážně líto.“ Řekne Bill a skončí uzdravování. „Pojď. Odneseme ji do jejího domu.“ Řekne Bill a přemístí se i s Natálií přímo do ložnice, která dříve byla i Tomova.
„Je to tady pořád stejné.“ Podiví se Tom, za tu dobu, co tady nebyl, mu přišlo, že uběhlo hodně času. Položí Naty do postele a Bill odejde z pokoje, zatímco Tom se posadí na kraj postele k Natálii a dívá se na ni. „Lásko, omlouvám se ti za všechno. Je mi líto, že jsem ti nestihl říct všechno, co jsem chtěl. Miluji tě a nikdy na tebe nezapomenu. Vím, že jsi říkala, že kdyby se ti někdy něco stalo, chceš, abych si našel někoho jiného, ale já to nedokážu. Budu žít věčně a nechci toto zažít znovu. Jsi moje jediná láska. Natálie…“ vydechne Tom a políbí ji na mrtvé rty. Ještě ji naposledy pohladí po vlasech a z kapsy vytáhne prstýnek, který si vzal, když ho Bill měl stvořit. „Tímhle prstenem jsem tě chtěl požádat o ruku. Je to důkaz mé lásky a zůstane ti, navěky.“ Tom ho navlékne Naty na prsteníček a odejde z pokoje.
„Musíme jít, Tome, za chvíli bude svítat.“ Řekne Bill a natáhne k Tomovi dlaň.
„Ano, půjdeme.“ Řekne Tom a přemístí se s Billem do jejich příbytku.
autor: zrzek995
betaread: Janule
wow, je to nádherná povídka,moc povedená,má super děj, ty oči …:)
Jak jediná láska Natálie???!!!Já ti dám Natálii!!!!
[2]: Natálii už mu asi nedáš, když je po smrti 😀 neboj se, teď už se mezi ně nebude plést SKORO žádná žena 🙂
[3]: žena žádná. xD O Billovi se nedá říct, že by byl ženská. xD
A jako… s tou Natálií mě taky docela solidně nakrknul… tse… tam se rozplývá nad Billovou tváří a najednou Natálie Natálie… =)
xD Už se těším na pokráčko.
však budeš s Billem…x)
[4]: no musím říct, že kdyby měl Bill určité partie jinak vyvinuté, občas bych si o něm myslela, jestli to není žena. Né to byl vtip 🙂