autor: KaKiNkAaA ^_^
Ahoiii twincesťáci :-* Jsem tady s novou povídkou, vícedílnou povídkou. Sama ani nevím, jak mě tenhle námět napadl. Jednou jsem prostě jela vlakem z Prahy, kde bydlím, domů k mámě a náhodou mě tohle napadlo. Vůbec to k tomu nesedí, ale tak nápad to byl, a tak jsem se ho hned snažila napsat na papír a pomalu z toho vzniklo tohle. Doufám, že se Vám bude tahle povídka zamlouvat. Budu se snažit jí spát co nejčastěji, aby přibývaly nové a nové díly, ale taky nemám bohužel čas pořád. Budu se ale snažit každou volnou chvíli, co budu mít, v téhle povídce pokračovat. No myslím, že jsem se vykecala dost, a teď se pusťte do čtení. Snad se Vám bude zamlouvat a mě potěší každý Váš komentář, ať je jakýkoli.
S pozdravem Vaše KaKi
Je to už pár dlouhých týdnů, co ležel Bill v nemocnici potom, co prodělal těžkou autonehodu. Zrovna odjížděl z kamarádovy oslavy, kde se trošku sjeli, a možná to se stalo Billovi osudným. Ano, Bill bral drogy, ale také se uměl hlídat a nepřeháněl to. Jenže někdy to nešlo jako právě v tu osudovou chvíli a vzal si toho trošku víc než normálně. Možná, kdyby nebyl sjetý, nenarazil by do protijedoucího auta a nenaboural by do svodidel. Možná, kdyby byl čistý a nevzal by si předtím dávku, tak by se nic z toho nestalo. Jenže tohle už Bill nezjistí. Nikdo nezjistí, co by bylo, kdyby…
Každopádně to byla dost ošklivá nehoda a Bill měl štěstí, že to vůbec přežil. Ano, jeho stav byl vážný a hrozilo mu dokonce, že už nikdy nebude chodit. Naštěstí se tomuhle riziku vyhnul. Už podruhé se na něho obrátilo štěstí za tak krátkou dobu. V každém případě, teď už je jeho stav mnohem lepší. Sice podstoupil dost operací, a to taky komplikovaných, ale už se jen potom ošklivém neštěstí zotavuje a je už mimo nebezpečí života. Ještě si ale v nemocnici pár dlouhých dní, možná i nějaký ten týden, pobude. Musí ještě podstoupit nějaká ta vyšetření a taky kdyby náhodou ještě nastaly nějaké komplikace, tak aby doktoři mohli včas zasáhnout. Už je to několik dní, co mohl Bill už normálně komunikovat a hýbat se. Na to, co zažil, a jak jeho stav byl vážný, se zotavoval až zázračně (neskutečně) rychle. Tenhle chlapec měl až neskutečně moc štěstí, i když v jednu chvíli se k němu postavilo zády.
Mezitím, co po ne moc chutném obědě Bill spal na svém pokoji, se Tom vracel z dovolené, kde si aspoň na chvíli odpočinul, do nemocnice. Ano, už je asi dost jasné, že Tom pracuje v nemocnici. Obsazuje tam pracovní pozici jako zdravotní bratr. Je to sice pro chlapce neobvyklé a moc se to nevidí, ale když dostal Tom možnost na tohle místo, tak proč toho pořádně nevyužít? Ani nevěděl, jak na tuhle práci přesně přišel. Nejspíše jen náhoda. Každopádně už tu pracuje dost dlouho, a teď se vrátil z dovolené a opět nastupuje do práce na směny.
„Ahoj, Rachel,“ pozdraví Tom svoji kolegyni jen, co vejde do sesterny. No není to komické? Sesterna a on je přitom kluk. Jenže jak by to taky vypadalo, kdyby se to jmenovalo jinak? To snad ani nejde. V téhle branži převládají holky, tak nejspíše je to kvůli tomu, a to, že v jedné nemocnici pracuje jeden kluk, to přece nebudou měnit, ne? Je to vlastně tady celkem jedno, jestli je to sesterna nebo cokoli jiného. Tohle není podstatné.
„Tak co je tady nového mezitím, co jsem vám tady tak strašně moc chyběl?“ zasmál se Tom, ale to se musela už i usmát Rachel. Vždycky, i když nebyl zrovna dobrý den, jí Tom zvedl náladu a oba se smáli. Byli velmi dobří přátelé. Rozuměli si už od chvíle, kdy tady Tom nastoupil a Rachel mu se vším pomáhala, než se do toho dostal a ve všem se vyznal. Říkali si opravdu všechno a jeden druhého podporovali. Přišlo jim, jako by se znali snad celý život. Přesto spolu nikdy nic neměli. Jsou jen přátelé. Nebo spíše nejlepší přátelé, co si můžou říct všechno, a když bude mít jeden z nich nějaký problém, nemusí se bát přijít a požádat o pomoc.
„Tak znáš to. Pořád se tady něco děje a samý chaos tady pak je. Hlavně, když tu nejsi ty.“ Zasmála se Rachel a drkla do Toma. Někdy se tihle dva, když byli spolu, chovali jako malí. Byla to právě Rachel, kdo Tomovi strašně moc pomohl a vytáhl ho ze dna. Je jí za to vděčný a teď už je konečně v pohodě. Jenže tohle se za pár okamžiků velmi rychle změní.
„To mi není žádná novinka,“ zasmál se Tom. Na jednu stranu byl rád, že už je zpátky, jinak by mu už z toho volna a nic nedělání brzy hráblo. Navíc mu chyběla Rachel, ale taky zbytek sester. I v pracovní době si ze sebe dokázali dělat srandu a blbnout. Kdyby je kolikrát někdo viděl, tak si myslí, že spolu něco mají, ale nebylo tomu tak. Měli se rádi a byli jen přátelé. Navíc Rachel byla lesbička. Takže už z principu to nešlo, a navíc, takhle oběma bylo nejlíp.
„Tak, který pokoj mám na starost, zlato?“ Usmál se Tom na Rachel. Vždycky měli každý jeden určitý pokoj na jejich odpovědnost, a hlavně se starali především o pacienta, který mu byl přidělen. Ano, starali se o všechny pacienty, ale každý byl odpovědný hlavně za jeden pokoj, který měl na starost.
„Nechala jsem ti pokoj 483, kde leží kluk po autonehodě.“ Rachel podala Billovou kartu Tomovi, aby mohl v rychlosti prostudovat jeho stav. Musel mít vždycky o svém pacientovi, kterého měl na starost, přehled.
„A já myslel, že budu mít nějakou mladou roštěnku, “ zavtipkoval Tom a oba se rozesmáli. Jenže smích Toma rychle přešel. Stačilo nahlédnout do příslušné karty a spatřit jméno, jehož bude teď jeho ošetřující a jeho výraz zkameněl. Nemohl tomu uvěřit. Tohle nemohlo být možný! Pořád dokola si četl jeho jméno, a krev v něm jenom vřela. Kartu v rukou doslova drtil, až by jí nedej bože roztrhnul, kdyby si ho Rachel nevšimla.
„Děje se něco Tome?“ Nechápavě se na něj podívala. Tom byl jako v transu. Opět se mu vybavilo to, co se před pěti lety stalo. Tohle jméno nenávidí tak, jak nenávidí jeho. Svého bratra. A teď se o něj má starat? Nejraději by ho nechal chcípnout, ale to nemůže.
„Ehm… cože?“ Trhnul sebou Tom a podíval se na svou kamarádku.
„Ne… ne, ne promiň, jen jsem si na něco vzpomněl.“ Dodal Tom tiše. Jistě, že si na něco vzpomněl. Stačilo, aby přečetl jeho jméno na kartě a znovu před očima viděl, co mu udělal. To, z čeho se dostával tak dlouho, a kdyby nebylo Rachel, tak bůhví, jak by to zvládnul.
Bill Kaulitz. Tohle jméno se mu dostávalo až pod kůži, a tolik ho nenáviděl. Ano, i Tom se takhle kdysi jmenoval. Byl to Tom Kaulitz, stejně jako jeho bratr. Jenže potom, co se jednoho dne stalo, už nechtěl nosit stejné jméno jako on. Nechal se proto přejmenovat. Neexistuje žádný Tom Kaulitz. Toho zabil jeho bratr. Teď je Tom Wegner. O tomhle tajemství neřekl ani Rachel, i když ta ví o Tomovi snad úplně všechno. Jen tohle ne. Nejraději by se teď sebral a vletěl k němu na pokoj a namlátil mu. Jenže to taky nemohl. Teď ho měl Tom totiž na starost. Člověka, kterého nenávidí. Ani za těch pět let mu neodpustil, a taky to ani v plánu nemá. Naopak. Teď ho bude mít pod dohledem a za to, co mu provedl, se mu pomstí. Bude litovat toho, že je právě v téhle nemocnici. Bude litovat toho, že byl někdy jeho bratrem.
„Dobře. Pokud sis prostudoval už jeho kartu tak víš, že už se hlavně jen zotavuje. Jeho stav už je lepší a všechny nás tady překvapuje, jak rychle se z toho dokázal dostat.“ Usmála se Rachel na Toma. Ten jí úsměv taky oplatil. Byl teď velmi rád za to, že dokázal být tak dobrý herec. A taky se dokáže přetvařovat. Tak, jak to bude dělat i u něho. Neví, jak dlouho to vydrží, ale bude se muset asi hodně držet, aby mu něco neudělal hned. Jenže to taky nechtěl. Chtěl počkat na ten správný okamžik. A pak mu ublíží. Bude ho to bolet tak, jako Toma před pěti lety.
„Neboj se, zlato. Teď mu bude ještě lépe. Je v těch nejlepších rukách.“ Ušklíbl se Tom. Nechá mu to všechno pěkně sežrat. Bude se k němu chovat mile. Nebo se o to aspoň pokusí, a dělat, jaký je dobrý kamarád. A v tu pravou chvíli zasáhne a pomstí se mu.
„Proto jsem ti ho taky nechala,“ zasmála se Rachel.
„No nic, zlato, já musím jít s mým pacientem na vyšetření, tak se tady uvidíme později.“ Mrkla na Toma Rachel a poté odešla ze sesterny. Když se tam už Tom ocitnul sám, nevydržel to a vzteky kopnul do stolu.
„Kurva!“ Zanadával si pro sebe. Jen co se vrátil z dovolené, musí se mu stát tohle. Myslel si, že ho už nikdy neuvidí a najednou se o něj má starat. Teď se ani nezajímal moc o jeho stav, ale o to, jak se před ním bude chovat, a hlavně, jak se mu za tu bolest, kterou mu způsobil, pomstí.
Raději to teď nechtěl řešit. Promyslí si to a pak to prostě udělá. Raději si nalil kávu, aby se trošku srovnal a pak mohl jít za ním.
autor: KaKiNkAaA ^_^
betaread: Janule
Klikni na novou anketu, díky J. :o)
Juuuu hezkyyyy honem dáál xDDD
ježiš co mu provedl, že ho tak, nenávidí? x)
užasně zajímavá povídka 😀 něc mi to připomíná
No taky přemýšlím,co mu udělal,pevně doufám,že ne to,co si myslím…xD
No zacina to dobre… Taky by me zajimalo co mu mohl tak strasnyho provest, ze ho nenavidi… Uz se tesim na pokracko tak sup sup x)
No vypadá to hned zajímavě… sem z dalším dílem… co mu proboha udělal tak strašného? xD
Toma bych jako svého budoucího kolegu hned brala! =o)
ááá je to tu. HOlky a kluci připravte se na nervy. Páč to bude točo. Ale já mlčim. Nebudu nic porzrazovat. Lásko okamžitě ale dopisuj dílky. 😀
drsně, by mě zajímalo, co mu Bill provedl. Ale to se snad brzo dozvíme 🙂 těším se na další díl 🙂
Wow, to vypadá naprosto skvěle! Už se nemůžu dočkat dalšího dílu!
Víte, co mu provedl? Zamiloval se do něj xD Ne, samo, že to nevím, ale honem dál!
Páni! tak to bude mega luxus!! Už se nemůžu dočkat dalšího dílu. =) Strašně mě zajímá, co mu udělal. =)
oh… tolik pozitiwních komentíku jsem ani nečekala 🙂 Moc jste mě potěšili a jsem ráda, že se wám dílek líbi. Doufám, že stejně tak dobré wám přijdou i další 🙂 Jinak wšak se sami dozwíte co se stalo 😉 Jinak ještě jednou díky :-*
Kaki božíí honem dááál <3
Co mu Bill udělal že jej tak nenávidi.