autor: Mykerina
Dobrou hodinu sedíme v objetí a pozorujeme moře. Nějak se mi nechce vstávat, ale chlad mě donutí vyprostit se z Tomova objetí.
„Copak?“
„Už bych se chtěl vrátit, ok?“ vysvětlím mu své počínání. Tom se bez řečí zvedne a chytne mě kolem ramen. Tohle mi nevadí. Pomalu jdeme po cestě zpátky k domu, když jeho neposedná ruka sjede z ramen na bok a za chvilku na zadek.
„Tome?!“
„Co? Jako tvůj přítel na tebe mohu sahat.“ Zazubí se a zmáčkne mi zadek.
„Jak jako přítel? My spolu nechodíme!“ chci se mu vyškubnout, ale nepustí mě. Chytne mou tvář a políbí mě. Se zamručením se mu vyškubnu.
„Bille…“ povzdychne si. Už už se nadechuju, že mu něco pěkně od plic řeknu, ale předběhne mě nějaká partička s tím, že bych s nima mohl jít na skleničku.
„Jo, proč ne.“ Kývnu a usměju se.
„Ne, Bille, ty nikam nejdeš!“ sykne a chytne mě za zápěstí.
„Cože? Já si půjdu, kam chci.“ Škubnu sebou, ale bez efektu. Drží mě moc silně.
„Říkám ti, pusť mě!“
„Fajn.“ Lehce mě od sebe odstrčí. Trošku mě to zmate, čekal jsem, že… co jsem vlastně čekal? Že mě bude násilím držet a zakáže mi to? Možná. Každopádně ti kluci na mě čekali a Tom sledoval mé rozhodnutí. Zhluboka se nadechnu a přidám se k nim, stále sledujíc Tomův pohled. Tom se otočí a odchází. Možná, kdyby mi řekl, že chce, abych zůstal, ale to, jak mě chytil za zápěstí, tím to zničil.
(Tom)
Jestli si Bill myslí, že ho nechám jen tak jít, tak se plete. Sotva totiž zmizí za rohem, rychle se otočím a ve tmě, kde písek tlumí mé kroky, je sleduji. Potichounku jako myška z nich nespustím oči. Ta partička se mi už od začátku nezdála. A nemýlil sem se. Zatím se zvesela smějí, ale zatne mě, když jeden chytne Billa a skroutí mu ruce za záda. Vidím jeho vyplašený výraz, chci zasáhnout, ale ještě nesmím. Musí se poučit. Musí pochopit, že pro něj chci to nejlepší. Jeho hrudník se divoce zvedá a začíná se třást. Hoši jej obklíčí a o něčem se dohadují. Bohužel je neslyším. Vypadá to, že se dohodli, protože se jeden přiblíží k tomu klubku nervů a dlaní mu přejedu po hrudi. Bill vypískne, ale dlaň na ústech mu zabrání v dalším projevu. Kroutí se a očima těká po možnosti útěku. Bille, promiň, ale musíš to vydržet ještě chvilku. Ostatně si za to můžeš sám.
Vysoký blonďák mu začne osahávat stehna, a neváhá zajet pod kraťasy. Sice se to nezdá, ale trpím s Billem. Zatne ve mně. Tady končí hra, protože brunet vytáhne nůž. Sakra, já se bojím. Slyším párající se látku. Ne, dost, tohle už nevydržím. Potichounku se k nim zezadu přiblížím a naprosto se vytočím, když si všimnu, že Billovy trenky drží už jen na vlásku. S výkřikem se vrhnu mezi ně a začnu je mlátit hlava nehlava. Dva se válí už na zemi, ale dva zbývají. Trochu jsem přecenil svoje síly, protože ty rány do oblasti žaludku už fakt začínají bolet. Musím, musím vydržet, zbývá ještě poslední. Bill se choulí na zemi a klepe se. Zhluboka se nadechnu a poslední, co vidím, je uniforma.
******
Otevřu oči a zamžourám do světla lampy. Kde to jsem?
„Tome?? Tome?? Jsi v pořádku?“ piští mi hlas vedle ucha.
„Au… potichu…“ ležím na zemi, s hlavou v Billově klíně. Chci se zvednout, ale on mě zatlačí zpět.
„Lež, omdlel jsi.“ Brouknu mu na registraci jeho slov.
„Co… co se stalo?“
„Zachránil jsi mě, ale pak jsi omdlel a ten poslední utekl, protože se tu objevil polda. Chtěl nás odvést, ale ukecal jsem ho.“
„Aha, to je dobře…mamka by vyšilovala, kdyby nás přivedli chlupatý.“ Chci se zvednout, ale ozvou se žebra.
„Tome, Tommy, promiň, je to moje vina… já…“ Bill začíná natahovat.
„To je ok. Jsi v pořádku?“
„Jo, jo, jsem. Nic mi neudělali… díky tobě.“ Přitulí se ke mně. Alespoň se to neminulo účinkem. S usykáváním se zvednu ze země.
„Pojď, jdeme domů.“ Natáhnu k Billovi dlaň. S lehkým úsměvem ji přijme.
„Já… mě to mrzí… Tome, odp…“ už jsem to nemohl poslouchat, takže i přes napuchlé rty jsem ho umlčel polibkem.
„Jsi můj, jasné?“ zasyčím, když se odtahuju.
„Ještě ne.“ Odsekne. Neřeším to. Neřekl totiž, přímo ne, řekl, že ještě ne. Což znamená, že už si mě prakticky vybral, ale hodlá to protahovat.
(Bill)
Myslel jsem, že se zblázním strachy. Jsem idiot a blbec, aaaaa nemyslím na následky svého chování. Jen proto, že jsem chtěl Toma vytrestat za jeho drzé šmátrání na můj zadek, jsem nás oba vystavil nebezpečí. Je mi mizerně… fakt naprosto bídně.
„Tome?“
„Hmm?“
„Já…“
„Hele, jestli se chceš zase omlouvat, tak toho nech. Už ses omluvil a já to beru. Jen doufám, že ses poučil a… nepřerušuj mě!“ položí mi prst na rty. „Mamka nemusí nic vědět, ok?“ ukončí tuhle debatu, ale ruku neodtáhne. Palcem mi přejíždí po spodním rtu. Přitáhne si mě blíž. Cítím jeho horký dech na tváři. Proč se chvěju? Lehce se mi otře o rty, ale já skloním tvář.
„Proč mě pořád odmítáš?“ špitne.
„Já… já…“
„Měli bychom se vrátit.“ Pustí mě a jde o krok přede mnou. Vůbec mu nerozumím… o co mu jde? Ach jo, bez řečí jej následuju písčitou cestou .
autor: Mykerina
betaread: Janule
Tak Tom si až tak chrání Billa? To je dobře…x)
No je to trochu zmatené. Bill neví co chce, má pořád z něčeho obavy. Nadruhou stranu Tom se ne vždy chová jemně a jde na Billa moc rychle. Nu, jsem zvědavá jestli se z tohohle něco vyvrbí.
Emilia:celá tahle povídka je citově zmatená…Bill byl hodně fixovaný a zamilovaný do Davida…ono mu to nějakou dobu bude trvat než na něj zcela zapomene, ale 100% se tam Dave ještě objeví a pěkně to zkopmlikuje. nevím jak ti Billovo chování vysvětlit, musela bys mě znát osobně, abys věděla, proč je Bill takový….
Sauriel: Bude si Billa chránit ještě víc…
Po dlouhé době zas…. xD
Další díl bude zase za tak dlouho? xD
Sakra já chci pokráčko!!! pls!
hahaaa dobře mu tak xD
[3]: Však v pohodě, já jenom psala jaké z toho mám zatím pocity, myslím že s každým dalším dílem se mi to trochu ujasní. Ono ty když tu povídku píšeš tak už na to máš ucelený pohled, já pokračování neznám, takže se mi ty střípky budou skládat v celý obraz postupně:-) a s tím Davidem si mě překvapila, to už jsem nečekala, že se tam ještě objeví. No jsem zvědavá, ale snad se od něj Billda nenechá ještě více zmást, než už teď je. Když se s tím postupně už začíná vyrovnávat. No každopádně jsem hodně zvědavá na pokračování
Já mám Billa v téhle povídce ráda, ale občas bych mu s chutí jednu střihla, jen tak cvičně, aby se drobet probral 🙂 Ten Tom má teda vážně svatou trpělivost. 🙂
ach jhaj.. Bile..Bille 😀 sup sup pokrackoo..
preco nepokracujes…..pokracuj prosííííím 🙂
prosim…daj sem dalsie diely…bo je to haluzne..
mno jo, občas není nad výchovnou lekci. strašně se těším až bill tomovi podlehne 😀 skvěle napsanééé 🙂