autor: Áďa
Už na začátku celé téhle procedury si Tom všiml, že jedna dívka se nechová tak, jako ty ostatní. Zatímco všechny se nahrnuly kolem nich a obšťastňovaly je svým křikem, rádoby okouzlujícími úsměvy, příliš hlubokými výstřihy a fotoaparáty, jedna jediná však ne. Ta jen tiše postávala stranou toho houfu, všechno upřeně pozorovala svítivě modrýma očima, a když se její pohled setkal s Tomovým, teprve pak se usmála. Plaše, nejistě a do bledých tváří se jí vmísila špetka zdravě růžové.
Tom na ni každou chvíli zkoumavě koukal. Tolik mu připomínala Billa… Vyšší postava byla neúměrně k výšce až příliš hubená, Tom by se vsadil, že by jí mohl spočítat žebra, kdyby vyhrnula tričko, které ji obepínalo, a přitom nebylo nějak přemrštěně vyzývavé. Dlouhé černé vlasy splývaly až pod lopatky a černé lemování očí dodávalo v kontrastu s alabastrovou pletí téměř nepřirozený, nadpozemský výraz. Kdyby tomu věřil, tak by snad odpřisáhl, že to může být upírka nebo démonický anděl. Avšak když ho pozdravila, její hlas byl tichý, stěží slyšitelný. Tom předpokládal, že to bylo studem, protože když si s ní začal povídat, postupně se rozmluvila a během hovoru jí opět červenaly tváře. Každou chvíli klopila oči. Aby taky ne, nikdy by ji v životě nenapadlo, že setkání s chlapci svých snů vyhraje mezi dalšími deseti právě ona!
Tom ocenil, že proti ostatním holkám, které v místnosti byly, mluví krásně německy. Ano, ostatní se také snažily a nebylo to nijak zvlášť špatné, ale tahle mluvila perfektně. Ani si neuvědomil, jak ten čas letí, přišlo mu, že si skoro nic neřekli, když už přišel čas na to, aby výherkyně opustily místnost.
Ne, to přece nejde! pomyslel si zděšeně. Vždyť oni dva spolu ještě nedomluvili! Ale ochranka se tvářila neúprosně… proto dívku Tom rychle odtáhl stranou a na svou autogramkartu jí rychle napsal své číslo a sám si do vnitřku vlastní dlaně napsal její, a pro jistotu se dohodli, že se sejdou v jednu ráno v restauračce jejich hotelu, sice se bude muset napřed proplížit skrz ochranku, ale to je jedno, to dá, je šikovnej. Teprve pak se s ní rozloučil, ale s úsměvem, věděl, že oni dva se ještě uvidí. Ta dnešní akce za to skutečně stála a asi bude i něco málo pravdy na tom, že se říká, že v České republice jsou nejkrásnější holky na světě…
„Tak ahoj,“ rozloučila se opět tichým hlasem.
„Ahoj,“ vydechl Tom a zůstal stát mezi dveřmi s pohledem do chodby ještě několik sekund poté, co dívky odešly.
Z přemýšlení ho vytrhl až Bill.
„Tomi, tak už to je za námi!“ zapředl, nechal kolem nich projít Géčka se zbytkem týmu, a když osaměli, objal zezadu Toma kolem pasu a mazlivě se o jeho tvář otřel tou svojí. „Pojď, půjdeme na hotel… už na nás čekají.“
Tom přikývl a poslušně kráčel za ním, ale cestou měl svěšenou hlavu a nepřítomný výraz. Absolutně teď nevěděl, co má dělat. Původně chtěl ještě v autě napsat té tajuplné dívce, když se však Bill vedle něj usadil a opatrně, aby to nikdo z ostatních přítomných neviděl, položil dlaň na jeho koleno, rozhodně zavrtěl hlavou. Ne. Dnešní večer stráví s Billem. Jen jemu patří láska, kterou může dát. Pomalu, aby ho nevyplašil, položil svou dlaň na jeho ruku, a když se setkal s jeho očima, věděl, že má Bill v tomto fiktivním zápase vyhráno.
…
„Lásko,“ zašeptal tiše, když vešel do bratrova hotelového pokoje, a zamrkal, aby zjistil, zda to, co vidí, se mu nezdá.
Nezdálo se mu to. Pokoj byl prosycen vůní planých ostružin, která se linula z koupelny, kde se Bill ještě před chvílí sprchovým gelem s tímhle aroma důkladně mydlil, načež tělovým mlékem ze stejné série dodal své kůži potřebné živiny. Jediné světlo vycházelo z lampy na nočním stolku, a Bill právě seděl před velikým zrcadlem a pročesával si vlhké vlasy. Byl zabalený v měkoučkém bílém županu a Tomovi se nad tím krásným pohledem zcela zatajil dech. Vypadal tak křehce, tak bezbranně, jak své velké oči upínal ke svému odrazu, a když Tom opět nasál tu krásnou vůni, výraznou, ale přesto jemnou, málem se mu zamotala hlava. Už už si myslel, že se k bratrovi nenápadně připlíží a překvapí ho mazlením, nepočítal však s tím, že ho Bill v zrcadle vidí.
„Ahoj, Tomi,“ pípnul tiše, ale s váhavým úsměvem.
„Moc… moc ti to sluší,“ zachraptěl Tom a teprve pak nakonec k Billovi došel. Vzal mu hřeben a pomalu, opatrně, aby ho netahal, začal pročesávat zbytek vlasů. Bylo to zvláštní, dotýkat se jich, když jsou mokré, byl zvyklý na suché, maximálně na nalakované. Teď mu díky své poddajnosti, citlivosti a studenosti připadaly stejné jako Bill. Křehké a zranitelné. Aniž by si to uvědomil, začal se jimi po pečlivém pročesání probírat a v rámci této činnosti také sem tam bříšky prstů přejel po kůži hlavy.
Neuniklo mu spokojené zavrnění, a když se podíval do zrcadla, viděl, jak Bill spokojeně mhouří oči. Pousmál se a pomaličku sjel dlaněmi na krk, k němuž se po chviličce přidal i svými rty. Jemně laskal tenoučkou kůži a spokojeně zaznamenal, jak se Bill automaticky natáčí tak, aby mu dal co největší část svého krku k dispozici.
„Líbí se ti to?“ šeptnul.
„Ano, lásko,“ vzdychl Bill.
Už nedokázal déle odolat, sám se otočil a dlouze své dvojče políbil. Dlaněmi sklouzl na jeho záda a horoucně ho začal hladit, přičemž sám sebe v duchu pobízel, aby se nebál, a konečně se odvážil rozehrát s jejich jazyky nefalšovaný hříšný tanec. Povedlo se mu to a Tom to ocenil láskyplným hlazením ve vlasech, které mnohem víc zintenzivnil.
„Hmmm,“ zapředl Bill.
Ani si neuvědomil, že mu župan sklouzl z jednoho ramene, které se teď na Toma vyzývavě uculovalo, čemuž Tom prostě neodolal a dychtivě se k němu přisál rty tak důkladně, že tam vytvořil červenavý flíček.
Bill se k němu natiskl ještě víc a slastně zafuněl, a to Toma ještě víc rozdráždilo. Uchopil bratra do náruče a svižně si ho odnesl na postel. Jemně ho položil na postel a sám na něj ulehl. Vášnivě ho začal líbat a Bill mu plnou měrou oplácel, nikdy v životě se nelíbali intenzivněji a naléhavěji. Oba věděli, že tahle chvíle je výjimečná. Oba do svých činů dávali omluvu, prosbu a touhu začít po tom krkolomném procesu minule od začátku. Věděli, že tyhle myšlenky v polibcích jsou, přestože neřekli ani slovo. Bratrská telepatie v těchto vteřinách mluvila za vše…
Bill se skutečně ze všech sil snažil Tomovi veškerou jeho lásku oplatit, tulil se k němu, lísal a plně si bratrovy náklonnosti užíval. Tak moc se mu to líbilo, a ještě víc se mu zamlouvalo, jak Tom zavzdychal, když se opatrně bříšky prstů dotkl jeho penisu. Pousmál se, překulil Toma na záda a pomalu se nasoukal mezi jeho nohy. Nehledíc na bratrův zaskočený výraz, poprvé v životě uchopil penis do úst a začal ho napřed nejistě na samé špičce žmoulat rty. Pak si vzpomněl na to, jak mu to Tom minule dělal a začal používat i jazyk. Zkusil ten tepající orgán olíznout jako lízátko a ke svému překvapení mu to i šlo.
Dodal si trošku víc odvahy, zapřel se rukama o Tomova stehna a postupně vsál celé jeho přirození do úst. Trošku mu povylezly oči z důlků, když vnímal, jak je jeho pusa nezvykle plná, ale bylo to příjemné, a ještě příjemnější byl fakt, že se pod ním Tom zmítal ve slastné křeči. Začal se snažit jako snad nikdy v životě, ještě víc, než při dnešním koncertu, a výsledek se dostavil poměrně brzy. Bill se poněkud zakuckal, když mu pořádná várka spermatu zaplnila útroby. Chutnalo to zvláštně, nebylo to ani nějak zvlášť vynikající, ale ani nijak zvlášť odporný. Všechno spolknul, přičemž se malinko zachvěl, a pro jistotu ještě špičkou jazyka očistil celý Tomův klín.
„Billí,“ vydechl Tom sípavě a vytáhl brášku zpět k sobě. „To bylo… kouzelný.“
Zadíval se do hlubin očí lemovaných tužkou, mohl se v tom moři něhy utopit. Viděl na Billově tváři váhavý úsměv a došlo mu, že zřejmě neví, jestli udělal dobře nebo ne.
„Byl jsi úžasný, broučku,“ šeptnul a láskyplně se vpil do jeho rtů. Ještě z nich slabě cítil chuť vlastního spermatu, ale neřešil to. Něžně Billa líbal, a přitom ho svalil na záda a opět se na něm uvelebil.
Když se ale o něj začal třít svým klínem, Bill poplašeně zamrkal. Všechno se mu v hlavě roztočilo. Vzpomněl si okamžitě na to, jak mu ten cizí chlap ve vězení ubližoval, jak se probral v nemocnici, aby zjistil, že je z něj mrzák s devíti prsty, jak to minule Tomovi celé zkazil…
Snažil se těmhle myšlenkám bránit, ale nešlo to, byly čím dál tím víc dotěrnější a hlavně živější, a ze všeho nejreálnější bylo, když si Bill vzpomněl na to, jak ho zabolelo, když do něj Tom vniknul… a teď se to blížilo znovu. I když se bude snažit ze všech sil, bude to vypadat vždycky stejně, vždycky bude stejný scénář, stejná bolest, stejné fiasko…
„NE!“ vyjekl a celý se roztřásl.
Tom se na něj nechápavě zadíval, pak mu to ale celé došlo. Smutně vzdychnul, slezl z něj a jemně ho uchopil do náručí.
„Pšššššt, lásko… no tak, nic se neděje…“
„Ale děje,“ vrtěl hlavou Bill a do očí se mu draly slzy. „Zase… zase jsem to celý zkazil…“
„Billí, nic jsi nezkazil,“ vrtěl hlavou Tom a lehce se o jeho nos otřel svým. „Vždyť to, že se milujeme, to neznamená, že spolu při každým mazlení musíme spát… No tak, nic si nevyčítej… tak to zvládneš jindy, to nevadí… já počkám…“
Houpal jím ve svých pažích tak dlouho, dokud Bill, stále ještě se slzami na řasách, neusnul. Teprve pak ho položil, zachumlal do peřin, políbil na čelo a snažil se pousmát. Ale realita se do jeho mysli vkrádala čím dál víc a Tom beznadějně přivřel oči. Tohle k ničemu nevedlo. Bill se od něj nenechá milovat. Nedovolí mu ten nejbližší, nejkrásnější kontakt. Vždycky z toho bude mít strach a nikdo a nic mu v tom nepomůže…
Pomalu opustil Billův pokoj a smutně kráčel chodbou. Strašlivě ho mrzelo, že má Bill takový strach. Ano, nenaléhal na něj. Ale proč se ho Bill bojí? Proč se všechno jeví, že dopadne hezky a najednou ten strach, ta hrůza v čokoládových očích? Bylo mu to líto, bylo mu líto, že mu v tomhle jeho vlastní dvojče, o které se vždycky tak staral, zatím, zdá se, nevěří…
Hořce si povzdychl a jak vztáhl levačku k očím, aby zabránil slzám proniknout z očí ven, rozpoznal černé čáry na dlani. Když se na ně zadíval, uviděl v nich telefonní číslo. Rozvzpomněl se na začátek dnešního večera a jeho druhá ruka bezděčně vytáhla mobil. Právě zašel dovnitř svého pokoje, když se ozval první vyzváněcí tón…
autor: Áďa
betaread: Janule
TOME KAULITZI!!!!!Okamžitě polož ten telefon,nebo tě vykastruju!!!!V lepším případě zabiju!!!
THOMASI!!!! ty malej zakrslej červíku, jestli ten borce voláš jen proto, že ti Bill nedovolil zasunout tak si mě nepřej!!!!
TOMANE!!!
RADKO!!! xDDDDD
Vy dva..jak si to jako představujete?? xDD Jestly Billa podvede tááá sedáM an první vlak do Pardubic xDD
a jéje, to jsou plamenné reakce 🙂 asi abych trošku změnila děj, jinak to se mnou nedopadne dobře, co? ale nicméně… kostky jsou vrženy… a záleží na osudu, jak se dotočí 🙂
[4]: To záleží na tobě xD A ne, nedopadne to dobře… s tebou 😀
ZWEDNI TO! sem zlá já wim, ae uznejte, že kdyby se usmířili, byla by to nuda, no ne? XD
[6]: NE!!!!!!!!
Hynku, Viléme… teda, co to plácám, Tome, to je těžký rozhodování, co? No, ona ti to Áďa zaručeně neulehčí! 🙂
aaach jo:( to jsou teda duvody k takovymu podrazu. Hluboce jsem se v tobe zklamala Tome Kaulitzi:D
Tommy, ty blbče jeden! No teda, já se normálně nepoznávám. Nejdřív nazvu Billa volem, teď Tommyho blbcem. Já jsem ještě u žádné povídky nebyla tak neslušná.
Tohle je vážně, Tommy, to nejúžasnější řešení situace a toho, že má Billí strach. Jo, jít a hned si zasouložit s nějakou…ani nevím vlastně s kým – černovláskou. (Teď mě tak napadá, proč se barvím na red, když má Tommy očividně rád černovlásky??) Navíc ti, Tommy, vlastně nerozumím, v čem vidíš problém. Vždyť tě Billy krásně uspokojil! Sám jsi říkal, jak to bylo kouzelné!! Tak už, já ti nějakou černovlásku zakazuju!!
Nádherná byla scéna, kdy Tommy Billovi pročesával mokré vlasy a pak ta jejich vzájemná touha a laskání. Už už jsem myslela, že je vše na dobré cestě. No je jasné, že se Tommy vyspí s ní… 🙁