Únos, bordel a láska 8.

autor: Kiki

„Zlato, nerad tě budím, ale už jsme doma. Vstávej.“ Dal mu letmou pusinku na rty. Takhle ho budil pokaždé.
„Co?“ zeptal se rozespale Bill.
„Jsme doma.“
„Už?“
„Jo. Prospal jsi skoro celou cestu.“
„Nechtěl jsem usnout.“
„Ale chtělo se ti spát.“
„Chtělo, ale nechtěl jsem.“
„Já vím. Říkal jsi to.“
„Promiň.“
„Za co?
„Že jsem usnul.“
„Ty jsi moje tele, víš to?“
„Proč?“
„Protože se omlouváš za to, že jsi usnul, když se ti chtělo spát.“
„Protože mě to mrzí, víš?“
„Bille…“ povzdechl si.
„Hm?“
„Nic. Raději. Pojď.“ Vytáhl Scottyho z auta a mezitím vylezl, no spíš se vyhrabal ven i Bill.

„Co budeme dělat?“ zeptal se Bill, když seděli u televize a hladil Scottyho ležícího na klíně.
„Já nevím.“ Pokrčil rameny Tom, ale vtom mu zazvonil telefon. Zvedl ho a ozval se „Ano?“

„To byla máma. Máme peníze na mé kartě, takže se může jít nakupovat.“
„Nakupovat co?“
„Věci do našeho baráčku.“
„Vážně?“
„Naprosto. Tak se jdi převlíknout. Nebo chceš jet takhle?“ ukázal na jeho volné elasťáky.
„Myslím, že se raději převlíknu.“ Zasmál se a okamžitě vyběhl schody do svého pokoje. Hodil na sebe bílé tričko s černým potiskem, světlé rifle, pár náramků, prstýnků a náhrdelníků. Lehce se nalíčil, dneska to nepřeháněl. Vlastně, byl upravený z rána, ale teď se upravil ještě víc. Pokud je to tedy možné, že?

„Bille, jdeš?“ hulákal zezdola ode dveří Tom.
„Jo, momentík ještě.“ Zavřel řasenku, vrátil ji do kosmetické taštičky, a už si to poskakoval po schodech dolů.
„Dneska máš dobrou náladu, co?“ zasmál se.
„Jasně že jo. Jsem zpěvák, máme dům, viděl jsem mámu a babičku. Je tu Scotty. Bezvadný den. Hlavně, když jsi se mnou.“ Dal mu pusinku.
„Taky tě miluju.“ Pusu vrátil.
„Já vím.“
„To je dobře, tak, vyrážíme nakupovat.“
„Miluju nákupy.“
„Já to vím.“

„Tohle je krásná lampa.“ Uculoval se Bill nad červenou lávovou lampou. Miloval je.
„A kam bys ji dal?“
„Do obýváku.“
„Ten je ale… jakou to mělo barvu?“
„Myslím, že zelenou.“
„No vidíš.“
„Tomi, prosím.“ Udělal psí oči. „Tak vymalujeme na červeno. Stejně se mi zelená moc nelíbí.“
„Co se ti na ni nelíbí?“
„Nevím. Prostě nejkrásnější jsou černá, červená a bílá.“
„Černá a červená….“ zamyslel se Tom.
„Nad čím uvažuješ?“
„Ale nad ničím.“ Nechtěl mu říct, že takhle tam měli sladěné místnosti, pokoje a podobně. Nechtěl mu to připomínat.
„Tak co?“
„Vezmeme je.“ Natáhl se pro čtyři v krabicích. Jedna stačit nebude.
„Díky moc, Tome.“ Skočil na něj.
„No jo, není zač, ale to budeme muset malovat, co?“
„Stejně ta barva je hnusná. Chci vymalovat všechno, kromě předsíně. Ta oranžová je nádherná.“
„Cože?“
„No… jo.“
„A kdo to bude malovat?“
„My dva přece.“
„Děláš si srandu?“
„Ne. Bude sranda. No ták, Tomi.“
„Kvůli tobě?“
„Kvůli mně.“ Přikyvoval.
„Tak dobře.
„A teďka pro ty barvy.“
„A jaké si představuješ?“
„Nevím. To až tam dojdeme, tak se uvidí.“
„Hm…“ brouknul.
„Ty nechceš, co?“
„Ale jo. Těším se.“
„Nezníš přesvědčivě.“
„Nezním, ale myslím.“

„Takže, předsíň se nechává. Kuchyň bude… hnědá.“
„Proč hnědá?“
„Nevím. Napadla mě hnědá. Nebo ji sladíme do černobílé.“
„Nebo ji vymalujeme na růžovo.“ Smál se Tom.
„Jsi se zbláznil?“
„Tak žlutou.“
„Musíme už nějakou vybrat.“
„Já vím…“

Nejdříve se rozhodli, že nahoře vymalují pokoje na oranžovou, modrou, žlutou a svůj sladí do černo bílo červené. Obývák bude sladěný do červené a kuchyň nakonec do oranžovo hnědé. Stejně jim přišla ta oranžová moc často, ale oni jinak nevěděli, jakou vybrat.

„Myslím, že by to mohlo stačit.“ Koukal Tom na plný vozík.
„Myslím, že máš pravdu.“
„Tak jdeme zaplatit?“
„Jo.“ Vydali se k pokladně, a když přišli na řadu, Tom zaplatil svou kreditkou.

Všechno se pokoušeli narvat do auta a po patnácti minutách se jim to nakonec povedlo. Bill nasedl spokojeně do auta s tím, že má lávové lampy, které tak miluje, a Tom spokojený, protože jeho láska je spokojená. Takže vše je tak, jak má být. Rozhodli se, že to nebudou vytahovat, ani z auta, ale hned zítra pojedou do Hamburgu, kde to vymalují podle svých představ.

Teď už se každý jen osprchoval, převlékl do nočních boxerek a spokojeně spolu zalehli do postele. Bill se okamžitě uvelebil na Tomově hrudi. Tam to bylo nejpohodlnější. Tom se na něj uculil, když viděl, jak mu padají víčka a hladil ho po jeho černých vlasech. Za chvíli oba spali. Musí si odpočinout, zítra je čeká skvělý den…