autor: KaKiNkAaA ^_^
Mezitím Bill ležel na posteli tak jako obvykle a sledoval televizi, kterou mu už povolili. Aspoň nějak mohl zabít ten čas, co celý den proležel v posteli a zotavoval se.
Poté, co Tom dopil poslední doušek kávy, vzal si do ruky spisy od Billa a zamířil na pokoje, kde se nacházel jeho bratr. Je to pět let, co se neviděli a naposledy, co Billa viděl, měl krátké černé vlasy, které si upravoval. Přes jedno oko měl ofinu, která mu zakrývala část obličeje. Určitě se, jako on, jeho vizáž změnila. Tak jako u Toma. Kdysi měl blond dredy, o které se staral a nedal na ně dopustit. A teď? Teď má černé rasta copánky, které si jednou nechal udělat. Trošku zmužněl a pořád si hlídá svou vypracovanou postavu, cvičí. Ale jinak nějak moc radikálně se nezměnil. Ale po pěti letech, co taky chcete? I přesto ale člověk může vypadat jinak a dotyčný ho ani nepozná. Došel pomalu k pokoji, který měl na dveřích číslo „483“ a malý štíteček s Billovým jménem. Sevřel se mu žaludek a zatnul ruce v pěst, když věděl, že jeho bratr, kterého tolik nenávidí, je za těmito dveřmi. Zhluboka se nadechl. Nechtěl dělat potíže hned. Na chvíli zavřel oči, aby se uklidnil. Poté, když je otevřel, chytil za kliku a vstoupil dovnitř.
Pohled mu utkvěl na ležící osobě na posteli s dlouhými černými vlasy. Nebyl nalíčený tak, jako ho viděl naposledy, a taky vypadal straší. Kdyby nevěděl, že je to Bill, jeho bratr, možná by ho ani nepoznal. Nebo spíše, ani by nechtěl. Tom teď doufal, že ho hlavně Bill nepozná. Zkazil by mu tím všechno. A hlavně nechtěl, aby věděl, že je jeho bratrem. Oba se za tu dobu změnili a hlavně vzhledově. Neviděl se s Billem tak dlouho, ani nevěděl jaký teď je. Bylo mu to vlastně i jedno. Chvíli se na něj jen tak díval a pozoroval ho. Jen pohled na něj mu všechno „to“ připomněl. Zatnul zuby při vzpomínce na tu strašlivou chvíli. Teď ale nechtěl vzpomínat.
Tak dlouho se z toho vzpamatovával, a už do toho nechce znovu spadnout. Ale i přesto si to neodpustí a chce se pomstít Billovi za to, co provedl. Jen tak mu to nepromine. Bude za to, co si Tom prožil, pykat. Ale na to taky přijde vhodná chvíle. Teď ho má Tom v hrsti. Dostal jej na starost, takže to bude mít snazší. Teď ale není čas. Zatřepe hlavou a rozejde se k televizi, kterou vzápětí vypne.
„Co děláte?“ Zaprotestuje Bill, kterému se to evidentně nelíbí. Zrovna měl rozkoukaný film a on někdo přijde a vypne mu to. Teď neuvidí, jak to skončí a pak, jako obvykle, v televizi už nic nebude.
„Ahoj. Já jsem Tom… Tom Wagner a jsem tvůj ošetřovatel, který tě bude mít na starost a léčit tě. Pokud bys něco potřeboval, stačí zazvonit a já hned přijdu. Ale taky nemůžeš na mě zvonit pořád.“ Snažil se být Tom milý a hlavně klidný, i když se v něm vře krev.
„Budeme se teď hodně potkávat, a tak doufám, že budeme spolu vycházet a ty nebudeš dělat zbytečně komplikace. Umím být vstřícný a s čímkoli ti pomůžu, pokud to bude v mých silách, ale taky na oplátku od tebe očekávám, že mě nebudeš zneužívat.“ Až zázrakem mluvil Tom klidně. Snažil se, aby na něm nic nebylo znát. Mluvil, jako by to byl obyčejný pacient, jako každý jiný, a ne jeho bratr.
Bill jen souhlasně přikyvoval. Ten člověk mu někoho připomínal, ale nemohl si vzpomenout koho. Možná se mu to zdálo. Taky byl po autonehodě, a tak se tím zbytečně dál nezabýval.
„Když jsem zjistil, že budu mít zrovna tebe na starost, prošel jsem si tvé spisy a jsem rád, že se tak dobře zotavuješ. Vypadá to mnohem lépe, ale určitě si tady ještě nějakou tu dobu poležíš.“ Díval se Tom na svého bratra, který zatím nic netušil.
„Ale jinak, jak se teď cítíš? Není ti třeba nějak zle nebo tě něco nebolí?“ Přišel Tom k posteli. Sám se divil, že dokáže být takhle moc v klidu a rovnou po něm neskočí. Nejraději by mu zakroutil krkem, ale to neudělal.
„Ne, nic mě nebolí. A cítím se už lépe. Líp než včera,“ usmál se Bill. Každým dnem se cítil lépe a byl za to rád. Už jakou dobu tady ležel a stále chodil na nějaký vyšetření, až ho to přestávalo bavit a byl tím otráven. Byl ale rád, že jeho ošetřující byl docela mladý kluk. Snad i v jeho věku. Nemohl tušit jak moc blízko k pravdě je.
„Tak to jsem rád.“ Usmál se na oplátku Tom. Herec byl, musí se říct, až příliš dobrý. Nic na sobě nenechával znát. Choval se mile a přirozeně.
„A klidně mi můžeš tykat, Bille.“ Dodal Tom.
„Dobře ehm… Tome. A děkuji,“ usmál se Bill a trošku se poposunul na posteli o něco výš.
„Je to moje práce, ale jinak nemáš zač.“ Úsměv mu Tom oplatil. Spíše se až zašklebil.
„Jinak nepotřebuješ něco? Máš všechno? Pití… něco ke čtení nebo tak?“ Díval se Tom na svého bratra, který dělal, že přemýšlí.
„Ehm… ne, zatím nic nepotřebuji, ale děkuji,“ špitnul Bill a pořád koukal na Toma.
„Tak dobře. Tak já půjdu, a kdybys cokoli chtěl, tak stačí na mě zazvonit. Zvonek tu máš, tak myslím, že není problém. Ale i tak, já ještě stejně přijdu se na tebe podívat, kdyby náhodou takže neměj strach.“ Ani Tom nespouštěl z Billa oči. Díval se na něj a v hlavě mu to šrotilo. Přišla mu až příliš normální tahle konverzace, až ho to děsilo. Měl v plánu se Billovi pomstít a ani těch pět let, co za tu dobu uběhlo, mu to nepokazí.
„Děkuju, Tome. Jsi moc hodný,“ usmál se vřele Bill. Kdyby jen tušil, s kým právě mluví. Kdo stojí u jeho postele a hlavně, že na něj něco chystá. Jenže to Bill netušil.
„Už mi prosím neděkuj, Bille. Nic to pro mě není. Ale jinak, co jsem se ti díval do karty, tak dneska už nic nemáš. Nějaké vyšetření, co jsem se díval, jsi měl ráno a dopoledne takže dneska už máš volno a co bude zítra, to se ještě domluvíme předem. Neboj,“ usmál se Tom. Bill jen souhlasně přikývl hlavou.
„Tak já už půjdu. Chceš ještě zapnout televizi nebo se ti chce spát?“ Podíval se na svého bratra.
„Rád bych se díval, pokud můžu, Tome. Spát se mi totiž nechce,“ usmál se Bill a trošku se napil čaje.
„To víš, že můžeš.“ Úsměv Billovi oplatil a pak přešel k televizi a zase mu ji zapnul. Naposledy se na bratra podíval a odešel z pokoje.
Jen co Tom zavřel dveře od pokoje, Bill se spokojeně a v klidu uvelebil a dál nerušeně začal sledovat televizi. Hrál tam ještě film, který měl rozkoukaný, takže byl spokojený. Což se u jeho bratra Toma říct nedá. Jen co zavřel Billovy dveře, myslel, že rozkopne první židli, která se mu naskytla na očích. Tak moc zuřil. Sám se nechápal, jak dokázal zůstat tak klidný v Billově přítomnosti. Ale byl za to také rád. Nechtěl se prozradit. Tedy ještě ne. Přijde čas, kdy se to všechno dozví.
Tom vlítnul na sesternu jako vítr. Nebo spíše jako rozzuřené tornádo. Měl neuvěřitelný vztek. Nakonec hodil Billovou složku na stůl, až se všechny jeho papíry z karty rozletěly po zemi. Bylo mu to ale jedno. Nemínil se tím teď zabývat a praštil sebou na pohovku, kterou tam měli. Musel se trošku uklidnit, aby byl schopen v klidu uvažovat a pracovat. Nesměl dovolit, aby ho jeho bratr rozhodil. Jenže to se mu až moc dobře dařilo, aniž by o tom Bill věděl. Chudák Bill ale nic netušil. Vůbec nic.
autor: KaKiNkAaA ^_^
betaread: Janule
Klikni na anketu, díky J. :o)
Huu, to jsem zvědavá…
Hrozně by mě zajímalo co mu Bill tak strašnýho udělal…těším se na další dílek x))
No páni… Tk to jsemteda opravdu zvědavá, jak to bude dál… Sama se divím, že Tom zůstal tak klidný… A co mu vůbec Bill udělal? =)
ale já nějak pořád nevím, co mu Bill udělal tak hroznýho…x(
Tak k sakru co mu udělal? Znásilnnil ho?! Netaj to xD
Těším se na další díl jak to mezi nima pujde x)
[5]: Taky si myslím,že mu provedl zrovna tohle,a hrozně moc se chci splést…
[6]: no, tk nějak…
Nebo ho podvedl…
nebo ho jeho holka podvedla s Billem xD
NWM nwm xD dáál xD
jak widím jste tady wšichni zwědawí co se asi tak stalo co? 🙂 No nebojte se wšechno se postupem času dozwíte. Jinak jsem ráda, že se wám moe powídka a její dílky líbi 🙂 Doufám, že wás nezklamu :-*
to je hrozný já už to chci věděěět Kakinko řekni mi tooo x( =*
A já to vim 😀 Já to vim 😀 Ale mlčim. Aj tak z toho mám furt nerva 😀