autor: Áďa & Bitter
Takže děti, tenhle díl fakt nebude pohádka před spaním a radím, před přečtením nic nejezte, jinak byste si mohli své ctěné mašinky poblinkat a já vám opravu platit nebudu :-P.
Jo a taky jsem ho písala celý já, takže ne, že ukamenujete Áďu, ta je v tom VÝJIMEČNĚ nevinně, ale opravdu výjimečně…
tak pac a pusu, Bitter :-*
PS: nebojte, já si to vyberu příště 😉 Áďa :-*
„Bille! Tak Bille, slyšíš? Co se děje?“ křičel Tom do mobilu jak smyslů zbavený a ve chvíli, kdy se ozvalo jednolité – tůt tůt tůt…, letěl mobil na protější křeslo, jako by za to ta černá mašinka mohla.
Chvilku trvalo, než se uklidnil, a s tím, že Bill byl třeba jen u pokladny a nemohl odpovědět a nebo se mu odemkla klávesnice a spousta krámů v jeho Diorce způsobila, že se nějak spustil hovor, což by taky nebylo poprvé, vytočil jeho číslo. Kolikrát už takhle pak plašil, že se mu něco stalo a Bill pak vysmátý a obsypaný taškami s věcmi nakráčel domů jako by nic a ještě se divil, co Tom blbne.
Bodejť by ne, kolikrát pak Billovi volal nazpět, ale Bill si s jeho novým „hátécéčkem“ moc nerozuměl a věčně si nechtěně vypínal zvuk, místo aby změnil melodii. Jo, on a technika, mobil měnil co dva měsíce s tím, jak krásný to má desing, a že by se zamyslel nad funkcemi, to ho nezajímalo. Když se ho tenkrát Tom zeptal, na jaký platformě to běží, koukal na něj jak vyvoraná myš…
Tom se pár nádechy uklidnil a vytočil Billa nazpět.
„Ahoj, tady Bill, momentálně nemám čas, tak mi prosím nechte vzkaz… díky.“
„Odkdy si vypínáš mobil?!“ vyjekl Tom už značně rozladěně a zakroutil hlavou. Tohle se mu nezdálo. Něco se děje… Proč jinak by mu bylo tak divně a Bill měl vyplý mobil? Nikdy ho nevypínal, sice si s tou mašinou moc nerozuměl, ale nedal bez něj ani ránu, furt buď fotil, něco nahrával nebo brouzdal po netu, jít někam bez mobilu bylo pro Billa asi jako kdybyste chtěli, aby si Tom vzal bokovky a tričko nanejvýš elko.
Tom okamžitě vytočil policii.
„Haló, tady Tom Kaulitz, potřebuju pomoc, můj bratr se ztratil… Šel na nákupy a ještě se nevrátil… navíc má vyplej mobil…“ vychrlil ze sebe na jeden nádech a netrpělivě čekal, co se bude dít.
„A jak dlouho je mimo domov?“ zeptala se operátorka klidným, až znuděným hlasem.
„No… vyrazili asi tak v devět… je osum… devět… půl jedenáctý,“ spočítal Tom okamžitě a už viděl, jak Billa hledá FBI, je přece Kaulitz, i tady v Americe je znají, tak snad na to nepošlou nějakýho řadovýho policajtíka.
„V tom případě je mi líto, pátrání můžeme vyhlásit až po čtyřiadvaceti hodinách… váš bratr třeba někoho potkal, a nebo si skočil někam na jídlo… určitě se vrátí. Zkuste obvolat známé, a pokud se i tak neobjeví, zavolejte znovu a uvidíme, co se dá dělat. Nashledanou.“
„Nazdar, krávo!“ křikl Tom do mobilu a ubohá mašinka by zase letěla, nebýt spásného nápadu zavolat někomu z týmu… Ti mu určitě nashle neřeknou a David tu FBI nakonec dostane, od čeho je taky jejich manager, platí ho za to, tak ať maká…
Bill s hrůzou pozoroval, jak se mobil v ohni taví a praská. Do očí se mu nahrnuly slzy a z myšlenek typu – co budeme dělat? Jak se odtud dostaneme?… ho probralo, až když plnou vahou dopadl na matraci.
„Tak hošánek by si chtěl zavolat… no, broučku, teď si zavoláš a při troše štěstí tě dokonce uslyšej ve městě,“ ušklíbl se Simon a spoutal Billa k ozdobné železné obruči, která tvořila čelo postele.
„Jakže to zpíváš? Křič? Tak spusť… Děvko!“ křikl na něj a loktem ho praštil do žeber tak, až mu vyrazil dech. Bill jen mocně zalapal po dechu, sípal a slzy mu tekly proudem.
„No, nic neslyším, chtěls volat, ne?!“ křikl na něj Simon a stejně jako Hans se královsky bavil, zatímco Nadyn na něj křičela nejrůznější nadávky.
„Ty tam drž hubu, ty krávo, nikdo tě nevyzval, abys tady ječela jak na lesy!“ sykl Hans a vyndal kleště.
„Říkám ti, drž hubu, nebo špatně skončíš, ty ruská couro!“
„Tak ať, co mi ještě uděláš, co?“ odsekla Nadyn a kopla ho přímo do rozkroku, což u Hanse způsobilo ztrátu jakékoli sebekontroly. Prudce jí škubnutím za vlasy zaklonil hlavu a chytil ji za bradu, čímž udržel její ústa otevřená.
Billovi se zatím povedlo nabrat dech, a když zase vnímal, rozeznal Nadyin křik a přetočil se na bok přesně ve chvíli, aby mohl vidět, jak Hans pomalu kleštěmi tahá její jazyk, který se okamžitě pod rozžhaveným železem škvařil.
Nadyn se všelijak zmítala a snažila se Hanse znova nakopnout, docílila však opaku, díky prudkému škubnutí se jí jazyk natrhl a Hans ho se šíleným smíchem vyrval celý. Nadyn téměř okamžitě omdlela a Bill se stěží držel, aby se nepozvracel. S hrůzou sledoval, jak se Hans blíží k němu.
„Vidíš to?“ zamával mu kleštěmi s připečeným jazykem před očima, a když Bill poslušně kývl, pohladil ho po vlasech.
„Vidíš, fajn, tak drž hubu, nebo to i zažiješ.“
Bill jen vytřeštil oči a zalapal po dechu.
Nadyn měla pravdu, nedostanou se odtud. Tom je nenajde, dyť jak by mohl, jediná naděje byl ten mobil a on to zkazil…
„Dobře, Tome, hlavně se uklidni… Hned ti tam někoho pošlu…“
„Uklidni, to ti děkuju, už seš jak ta policajtka,“ štěkl Tom na Petera do telefonu a naopak se ještě víc rozčílil.
„Tak mi poraď, co víc teď můžu dělat. Říkal jsem od začátku, že tam někoho máte mít. Takhle jste akorát každýmu vletěli do rány.“
„No tak promiň, že jsem chtěl, aby se Bill vzpamatoval!“
„No, tak to mu teď vážně pomůže. Tome, říkám ti podruhý, uklidni se a já tam někoho pošlu. Sám tam teď nemůžu, ale hned zítra ráno letim… Kdyby se ti někdo ozval, tak mi okamžitě zavolej, je ti to jasný. A na nic jim bez nás nekývej, jasný?“
„Po – počkej, ty… ty myslíš, že…“ zakoktal Tom, když si uvědomil, co měla Peterova slova zřejmě znamenat.
„A co jinýho? Dvě bohatý superstar v Amarice a bez ochranky, využil by toho každej parchant.“
S Tomem se najednou zamotal celý svět. Jasně, že mu bylo jasný, že se děje něco víc, ale až doteď si to nepřipouštěl a snažil se uchlácholit tím, že se ti dva třeba ztratili… Jenže co když má Peter pravdu… to budou chtít výkupný… Billovi se nic nestane, zaplatí a bude v pořádku, ale co když to vůbec nic nemělo co dělat s nimi, ale s Nadyn? Ta přece celou dobu říkala, že ji určitě budou hledat! V Tomovi hrklo jako ve starých hodinách a najednou se začal modlit, aby to byl jen obyčejný únos. Pokud by je totiž unesli majitelé Nadyn, pak by to zřejmě znamenalo, že Billa…
„Nadyn… Nadyn…“ snažil se Bill dívku probrat, ale tichý šepot mohla sotva slyšet.
Simon s Hansem před pár minutama odešli a tak se snažil ji alespoň slovy probrat, aby se ujistil, že žije, protože s rukama svázanýma k posteli se nemohl přesvědčit o tom, zda jí bije srdce, natož jestli má tep.
„Tak Nadyn…“ zaúpěl už téměř bez šance, ale dívka najednou pohnula hlavou a po pár okamžicích dokonce otevřela oči. Chvilku kolem sebe překvapeně mžourala, ale když jí došlo, co se děje, jen zavrtěla hlavou a oči zase zavřela.
„Tak Nadyn… musíme pryč…“ šeptl Bill, ale dívka jen zavrtěla hlavou.
Odsud už se nedostanou, ani ona, ani Bill. Ji zabijou a Bill půjde do klubu místo ní. Proklínala se za to, že kdy do jejich domu vlezla. Akorát jim zničila život.
Už se chystala něco Billovi říct, ale její ústa opustilo jen nesrozumitelné zachrčení a z koutku úst jí vyteklo trochu krve.
„Nadyn… vstávej, musíme se odsud nějak dostat, potřebuješ doktora!“ zaúpěl Bill a do očí se mu nahrnuly slzy.
„No tak, Nadyn, přece to nemůžeš vzdát… Nadyn, podívej se na mě…“ naléhal Bill zoufale a ani nepostřehl Simona, který se potichu vplížil do místnosti. Zaregistroval ho až ve chvíli, kdy ho chytil za vlasy a prudce za ně zatahal.
„Řeklo se snad, že budeš ležet a budeš zticha, nebo chceš taky přijít o jazyk?!“ křikl na něj a už už se mu chystal jednu vrazit, ale na poslední chvilku si to rozmyslel.
„Máš štěstí, zmlácenýho by tě nikdo nechtěl… ale neboj, však já si najdu způsob, jak tě potrestat,“ syknul těsně u jeho ucha a Bill se rozechvěl.
„Ne… prosím… já… já mám hodně peněz… zavolejte domů, zaplatí vám… prosím… nechte mě být…“ zaškemral, ale odpovědí mu byla rána pěstí těsně pod koleno. Bill zakřičel bolestí a Simon ještě jednu přidal.
„Říkal jsem, že budeš držet hubu, ještě jednou cekneš nebo křikneš, fňukneš… prostě cokoliv a beru kleště, je ti to jasný?“ sykl znova a Bill rychle pokýval hlavou, hlavně už žádné rány… prosím, hlavně, ať už ho nebije. Simon se vítězoslavně zazubil a odepnul mu ruce od obruče. Však on už si ho zkrotí… Hans si odjel na večeři, protože namazat si chleba, na to chuť neměl, tak si odjel do města na nějakou pečínku, takže nehrozí, že by sem vpadnul a zmařil jeho plány. Přepadla ho vlna neuvěřitelného vzrušení, když Billa pár šikovnými gesty zbavil kalhot i spodního prádla.
„Tak, zlato, už si rozumíme, tak se teď hezky otoč a klekni na všechny čtyři… a fofrem!“
autor: Áďa & Bitter
betaread: Janule
A jdu blejt..
Ty vole..no Billa by fiknout mohly, to je fakt, i ten bordel by se mi zamlouval ale jediěn v tom případě že tahle povídka bude mít happyend :)))
To nemůžeš myslet vážně!!!!!!
No řekla bych, že tahle povídka snad ani happyend mít nemůže… ikdyž tady je možné vše =)
Holky naprosto parádní, jen tak dál
I když podle toho upozornění jsem čekala, že tenhle díl bude ještě horší
Ty vado! 😀
Normálně mě úplně vyrušovalo, když jste do toho frkly Tomovy party, protože ve mně nejspíš už fakt převládá oblíbenost mučení Billa, než Tomovy nervy. A na příští díl čekám hooodně netrpělivě! Znásilňovačka budee… 😀
[4]: wítej we spolku sadistů XD