Love is immortal 9.

autor: zrzek995

Okolo půlnoci se šel Tom teprve posadit, svoji tanečnici zavedl na své místo a ještě se s ní rozloučil. Simon si přisunul židli od vedle, aby uvolnil místo Tomovi. Tom si nalije do sklenice víno a naráz ho vypije.

„Tome, jak jsi se bavil?“ zeptá se Bill s falešným úsměvem na rtech.

„Skvěle, Lucia je úžasná dívka. Je vtipná a umí nádherně tančit. Chvíli jsem se bál, abych jí nešlápl na nohu.“ Usměje se šťastně Tom a dolije si víno.

„To je dobře, že jsi se bavil.“ Řekne s náznakem ironie Bill. „Jinak bych ti chtěl představit Simona, je to můj nejlepší přítel. V mnohém mi již pomohl.“ Ukáže Bill na Simona.

„Těší mě, Tome, Bill mi již o tobě vyprávěl. Prý jsi stále hladový.“ Usměje se a Tom zčervená.

„Vidíš, viděl jsi někdy upíra se červenat? Je to krásné, že?“ rozplývá se Bill. Tom se na něj jen podívá a hned stočí pohled zpět k Simonovi, poslepu uchopí sklenici s vínem a celou ji vypije.

„Ano, mám neustálou žízeň. To také zavinilo ztrátu milované osoby.“ Posmutní Tom a Bill nenápadně protočí oči. Simon vezme Toma kolem ramen.

„Neboj se, jen potřebuješ čas. Neříkám, že se to zahojí, zůstanou rány, ale bolest již nebude.“ Řekne vlídně a Tom se na něj pousměje.

„Bill mi velmi pomáhá. Je jako moje spřízněná duše.“ Usměje se Tom na Billa a poplácá ho po rameni. Ale přemíra alkoholu v krvi způsobí, že se Bill sesune i se židlí k zemi a začne se hrozně smát. Tom rychle vystřelí a začne Billa zvedat. Simon mezitím zvedl židli.

„Jsi v pořádku Bille? Omlouvám se, nevěděl jsem, že mám takovou sílu.“ Omluví se Tom a posadí Billa na židli.

„V pořádku. Jen se mi zamotala hlava. Děkuji, Tome. A tobě, Simone, taky.“ Řekne Bill, dopije zbytek vína ve své číši a hned si zase dolije do plna.

„Neměl bys tak moc pít, Bille. Abys pak vůbec mohl ještě chodit.“ Usměje se Tom se Simonem.

„Já budu moci chodit. Nebojte se.“ Řekne Bill a nalije do sebe celý obsah. „No asi půjdeme, tady už to končí. Když už se Markus s Isabele ztratili, znamená to závěr plesu. Jdeme, Tome?“ zeptá se Bill a natáhne k Tomovi ruku. Tom kývne a chytne se ho.

„Tak nashledanou, Simone.“ Rozloučí se ještě a už se objeví v jejich příbytku.

„Jsem tak unavený, už se těším až půjdu spát.“ Řekne Tom a jde nahoru do pokoje.

„Já taky, Simon je úžasný muž. Vždycky si máme co říct. To oblečení hoď jen někam sem, já se o to zítra postarám.“ Řekne Bill, ukáže na židli, kde již zahodil své oblečení a svalí se do postele. Tom udělá to samé. Jen tak leží vedle sebe a každý bloumá ve svých myšlenkách. „Tome?“ zeptá se Bill a otočí hlavu na Toma. Tom se nakloní k Billovi.

„Ano, Bille?“ zeptá se a dívá se, jak měsíční světlo ozařuje Billovu jemnou krásnou bílou pleť.

„Víš, Simon mi řekl, že jsi velmi hezký muž. Prý jsi sexy.“ Řekne Bill a pousměje se na Toma.

„Vážně? To mi říkala Lucia také.“ Zasní se Tom. Lucia byla pro Toma jako stvořená. Byla krásná a Tomovi se s ní skvěle bavilo, ale hodně mu připomínala Natálii. Měla černé vlasy, dlouhý obličej, jemné rysy v obličeji a byla stejně krásná jako ona. Jen je tady menší problém, Bill vypadá skoro stejně. „Bille? Jak to, že je si hodně upírů tak podobných?“ zeptá se.

„Zatím jsem neviděl u nějakých nějakou podobu, ty ano?“ odpoví otázkou Bill.

„Ano, Lucia má úplně stejné rysy jako ty. Když jsem s ní tančil, měl jsem pocit, jako kdybych tančil s tebou. Jsi jí hodně podobný.“ Řekne Tom. Bill se rozhořčí.

„To je možná pravda… ona je moje nevlastní sestra, jako za lidského života. Máme stejnou matku. Ale nikdy jsme si nebyli úplně podobní.“ Řekne a posadí se. Tom také a vezme Billa kolem ramen.

„Já jsem tě nechtěl rozzlobit. Omlouvám se, neměl jsem to říkat. Ona se mi hodně líbila, byla sympatická a moc krásná.“ Řekne Tom, aniž by si uvědomil, že Bill po jeho slovech zbystřil.

„Vážně ti připadala krásná? No, něco podobného máme. Máme stejné oči, nos…“ Bill přemýšlel ještě, co by vymyslel podobného, ale Tom to dořekl.

„Máte oba krásné rty. A hlavně se ani jeden z vás nepřetvařuje. Cítím, že tě něco už dlouho trápí, ale nevím co. Když ale někdy vidím tvůj zamyšlený výraz, vypadáš nádherně, Bille.“ Skloní Tom poklonu a Bill se na něho užasle podívá.

„Děkuji, Tome. To bylo krásně řečeno.“ Usměje se a opět se položí, Tom se nakloní nad něj a pozoruje jeho tvář, nyní opět ozářenou měsícem.

„Tome, ty jsi tak nádherný člověk, proto jsem tě stvořil. Věděl jsem, že budeš jako upír ještě krásnější. Já… já tě mám rád. Mám tě hodně rád, a kdyby se ti někdy něco stalo, nepřežil bych.“ Řekne Bill a nadzvedne se na lokty, tím je Billův a Tomův obličej oddělen pouze malou mezerou, kterou Bill přerušil v jemném políbení na rty. Tom se nebrání a ochotně spolupracuje. Jejich rty se o sebe jemně otírají a kloužou. Pak Bill pootevře rty a Tom do nich jemně pronikne jazykem. V Billových ústech začne velmi vášnivá hra. Bill uchopí Toma za krkem a přetáhne si ho na sebe. Tom se zapře jednou rukou pod Billovu hlavu a druhou mu masíruje bok. Najednou je v obou tolik chtíče, že nedokážou přestat. Billovy ruce kloužou po Tomových nahých zádech nahoru a dolů. Tom sjede rukou Billovi na zadeček a začne ho jemně zpracovávat.

„Tome, chci se s tebou milovat.“ Zašeptá rozvášněný Bill Tomovi do ucha. Tom ustane v činnosti a lehce se od Billa odtáhne.

„Omlouvám se, Bille, ale nejsem na to připravený. Mám tě rád moc, ale jestli mě chceš, budeš muset počkat. Já nemůžu na to takhle rychle. Je mi to líto.“ Řekne Tom a lehne si vedle Billa. Ten se k němu přitulí a políbí ho na hruď.

„To nevadí, Tomi, to nevadí. Dobrou noc.“ Řekne jen a přehodí přes oba deku.

„Dobrou, Bille.“ Řekne Tom, obejme Billa a oba usnou ve vzájemném objetí.