autor: illyrias
Krádkej díleček, já vím, ale nějak to teď nestíhám psát, příště bude snad už delší x)
„Cos to řekl?!“ Sylara to totálně vytočilo, Tom se zvedne ze země a postaví se naproti Sylarovi.
„A proč se nezeptáš jeho?“ odpoví posměšně a Sylar se zamyslí. Neví, co přesně se stalo, a bylo by asi lepší se zeptat přímo Billa.
„Nebudu se tu zabývat s tebou, takoví, jako si ty, mi za to nestojí.“ Odpoví v klidu Sylar a jde z centra. Tom za ním kouká.
Proč byl na Sylara takový? Co se to s ním děje? Sám sebe nechápal. Takový přeci on nebyl. Až teď si všimne hloučku lidí, co jej pozorujou celou dobu. „Nekoukejte tak blbě.“
Sylar co nejrychleji upaluje domů. Nevšímá si Simoniny otázky, kde nechal Toma, žene si to rovnou za Billem do pokoje.
Rozrazí dveře, naskytne se mu pohled na usmívajícího se Billa. To ho dopálí, přijde k Billovi.
„Cos měl s Tomem?!“ Sykne. Bill se toho až lekne. Že by mu Tom něco řekl?
„Nevím, o čem mluvíš.“ Pokouší se zalhat. To Sylara dorazí a chytne ho za vlasy a škubne s ním k sobě, Bill bolestivě vyjekne. „Ptám se znovu a naposled! Cos měl s Tomem?!“ Škubne silněji.
„Au, prosím nech toho, to bolí.“ Rozpláče se Bill, bojí se Sylara, takhle se k němu chová poprvé.
„Dobře jsem viděl, jak ses s ním v noci líbal, takže mi nelži a vyklop to! Proč ses s ním líbal?“ Bill zavrtí hlavou. „Já nevím.“ Plačtivě vzlykne.
„Ale jistě, že to víš! Pořád ho miluješ?! I po tom, co ti udělal?! Si ty vůbec normální?! Dovedeš si představit, co ti asi udělá, jestli se mu ta paměť vrátí?! Tys mu lhal! Říkal si mu báchorky, jaký jste byli bratři, jako tvoji rodiče! A ty máš tu odvahu, a jdeš se s ním cucat?!“ Sylar se nekrotí, řve a tahá Billa za vlasy, kterého to bolí, snaží se mu vyškubnout, ale marně.
„Přestaň!“ Vyštěkne Bill, nechce to poslouchat.
„Až mi řekneš, co bylo!“ Bill přikývne, nemá na vybranou.
„Něco málo bylo, jen… no přes oblečení, ale k žádnýmu styku nedošlo, opravdu, já ti nelžu, odpusť mi to, prosím. Já už to neudělám.“ Na Billově tváři přistane facka, Sylar Billa odstrčí, ten to neustojí a dopadne na zem, chvěje se a pláče. Sylar si k Billovi přiklekne, ten se chce rychle odtáhnout co nejdál, jenže Sylar je rychlejší, přitáhne si ho k sobě blíž.
„Tak tohle je tvůj vděk? Po tom, co jsem pro tebe udělal?“ Zatáhne Billa zase za vlasy.
„Proč se teď chováš jako on?“ znovu vzlykne a Sylar se zasekne.
Uvědomí si, co to dělá, to přeci nechce, on není jako Tom, není tyran.
„Bille, promiň, jen, naštvalo mě to. Zklamal jsi mě, já… nechtěl jsem být na tebe takový.“ Okamžitě zjemní a ztiší svůj hlas. Bill se odsune do kouta.
„Říkal jsi mi, že bys mi nikdy neublížil.“ Škytne a otírá si slzy.
„Taky jsem to myslel vážně, ale nenapadlo mě nikdy, že ty bys mohl ublížit mně.“ Sylar se pomalu připlazí k Billovi, chtěl ho nechat vytrestat, ale nemůže být na něj takový, je mu ho líto, vždyť už si bolesti prožil dost. „Bille, já se ti omlouvám.“ Bill nevěřícně vzhlédne k Sylarovi.
„Zasloužil jsem si to.“ Šeptne.
„Ne, nezasloužil, vymstil jsem si na tobě vztek, měl jsem si s tebou promluvit v klidu.“ Natáhne k Billovi dlaň a pohladí ho po tváři, ten si jí u své tváře přidrží a otře se o ni.
„Ty odpusť prosím mně, nechci tě ztratit, to včera byla chyba, já miluju tebe. Nechci, aby to mezi námi nijak skončilo.“ Sylar se usměje a obejme Billa, ten se k němu přivine, tiskne se k němu, co nejvíc může.
„Já tě taky miluju, Bille, a odpouštím ti, jen jestli ty odpustíš mně.“ Bill přikyvuje.
„Já si ani takovýho skvělého kluka jako jsi ty nezasloužím.“ Fňukne Bill a dál se tiskne k Sylarovi. Ten jej začne hladit po vlasech, bude si ho muset ohlídat. Co jej však uklidňuje, že spolu nebyli v přímém kontaktu, nevěděl by, jak se zachovat, i když tohle taky hodně bolí, on Billa miluje.
Tom stál celou dobu za dveřmi, všechno to slyšel. Takže Tom byl dřív tyran? On snad ubližoval Billovi? Tomovi to pomalu všechno začínalo docházet, proto ten jeho překvapený pohled, když ho uviděl a obejmul, proto byl zezačátku z jeho přítomností nervózní, on mu dřív ubližoval, lhal mu, neřekl mu pravdu. Sám tomu nemohl uvěřit.
Vydal se k sobě do pokoje, kde si sedl na postel, proto Sylar na něj vrhal takové pohledy. On byl zlej. Ať se snaží, jak se snaží, nemůže si na nic vzpomenout. O tomhle si bude ještě muset promluvit s Billem. Jedno mu však je jasné, ten kufírek pod postelí… byl jeho.
autor: illyrias
betaread: Janule
Píšu ti komenty jinam, ale tak… zase jednoslovíčko xD DÁL xD
A je tady další průser, Sylar si teď bude Billa hlídat a jak to dopadne, až s nim Tom bude chtít mluvit. Nevidím to zatím dobře, ale rozhodně se těším na další díl 🙂
Jj, taky čmuchám průser. xD Příští díl bude zajímavý. ´=)
omg to je zase jednou něco! 😀 každopádně dost zajímawý a už se nemůžu dočkat dalšího dílku 🙂 sama jsem zwědawá jak to bude dál 😉
no to teda je jeho…x(
tak tohle je hódné zlý! oškliwej Tom, nemam ho ráda!
jééé už to azčíná být ZASE zajmavýýý a napínavýýý xD tk rychle dáál xDDD
děvka jedna… Sylarovi se vůbec nedivím. měl jít pryč, a Tom si v ten moment měl vzpomenout, to bych Billovi přála!!!
wow. To jsou teda zvraty. Už ani nevim na čí straně mám bejt 😀 to je hrozný. Já fandim snad všem 😀 Jsem teda zvědavá jak to bude pokračovat, když už to teď Tom relativně ví
Musím říct,že v téhle povídce je mi nejvíce líto Sylara.
Súhlasím s Doris…x)) najprv mi bolo ľúto Billa preto, čo mu robil Tom…potom mi bolo ľúto Toma…potom Sylara…a teraz? ani neviem…asi všetkých..x)) Billa preto, že sa sklamal v Sylarovi, Sylara preto, že sa sklamal v Billovi a Toma preto, že sa sklamal v Billovi a začína mu to dochádzať..x))
pls rýchlo pokračko!! je to SUPER!! x)))
prepáčte, písala som ako SB, ale my niesme SB…x)
prisaham vacku tato poviedka je uzasnaaaa:
uz dost davno som tu nebola al jednoducho ma to bavi cele :
milllllujem j u :