Silent Assassin 10.

autor: Theodor
V té době na západě Moskvy stála velká luxusní vila. Měla světle žlutou barvu a kouřová okna. V té vile bydlel Dimitrij Protopopov, ale nebydlel tam sám, ve vile přebývalo plno jeho zastánců a samozřejmě sám David Jost, a někdy se zastavil i Anis Ferchichi. Dimitrij seděl za ebenovým stolem vykládaným slonovinou a koukal na dva muže sedících v křesle před ním.

„Takže pánové, už víme, kdo to je.“ Řekl Dimitrij a po stole posunul fotku, na kterou se Anis i David podívali.
„Nejlepší zabiják na světě, takřka nedopadnutelný. Zjistili jsme od jeho organizace, která se jej chce zbavit, že se jmenuje Bill, ale používá se označení 47. Má 18 let, vysoký, černovlasý, bílá pleť a samozřejmě i křehkost. Jeho poznávací znamení je tetování na levém spánku. Vím, že by měl být teď v Moskvě i s Tomem Kaulitzem.“

David si ufrkl a Anis zpozorněl.

„Musíme jej dostat pánové. Má někdo nějaký plán?“ Zeptal se a Anis se narovnal v křesle.
„Já bych věděl co s ním potom, udělal bych z něj luxusní kurvičku.“
Dimitrij se usmál a pochválil jeho nápad, ale později dodal, že Bill se jen tak snadno nenechá. Anis jen zakroutil hlavou, už teď měl z toho pohledu nadité kalhoty. Chtěl jej dostat a co nejdříve.

„Když už o tom mluvíš, Anisi…“ Nadhodil David. „Bill se na tebe ptal. To zařízení v uchu mého dvojníka nás o tom informovalo.“

Anis zpozorněl znovu. To mu velmi lichotilo, už věděl, co tomu pořízkovi udělá. Pěkně jej sváže, a potom jej pěkně a tvrdě ošuká. Už se na to podvědomě těšil. V duchu si představoval co s ním bude dělat.

„Vidím, že seš značně vzrušený, Anisi. Co bys řekl na malé rozptýlení?“ Usmál se Dimitrij a pokýval rukou. Do místnosti vstoupil spoře oděný chlapec s blond vlasy po ramena a s modrýma, velkýma očima, kolem těla měl obmotané kožené pásky a řemeny a na hlavě měl položenou důstojnickou čepici.

„To je Andreas neboli Andrew, bude ti teď po ruce, příteli.“

Na Anisově tváři se zračil nadšený úšklebek. Tohle se mu moc líbilo. Postavil se a odvedl si chlapce do druhé místnosti.

„Můj názor je, Dimitriji, že bychom měli Billa najít a zkrotit. Bude nás potřeba víc, ale věřím, že se to zvládne.“

Dimitrij jen pokýval hlavou.

„Jdete si se mnou zahrát partičku pokeru?“

Zatímco David i Dimitrij hráli poker, Bill si dával skleničku whisky na prostorné posteli. Tom seděl na gauči se zamračeným úšklebkem. Bill mu totiž nedovolil dokončit to, co předtím v letadle začal. Bill jej prostě odstrčil s tím, že tohle nemůže.
Tom byl přesvědčen, že zůstane uražen ještě velmi dlouhou dobu. Jenže když se podíval na tu osůbku rozvalující se v posteli, nemohl se toho pohledu nabažit.

„Jdeš do sprchy?“
„Hmm…“
„Tak jdeš?“ Zeptal se Tom znovu, ale slyšel jen další „Hmm“ a tím pádem jeho pokusy na konverzaci vzdal. Tom ale chtěl dokončit to, co v letadle začal, nechtěl si to upírat.
„Jdeme spolu do sprchy?“
„Cože?!“

Tom se zazubil konečně mu Bill řekl něco jiného než „Hmm“ a tím pádem jej začal škádlit.
Tom se zvedl a houpavě se přesunul k Billovi na postel, posadil se a koukal na rozvaleného Billa. Billova košile odhalovala alabastrovou pokožku na bříšku a černý ornament napravo.
Tom koukal na ty nádherně zavřené oči s dlouhými černými řasami a krásné pootevřené rty, které tak vroucně volaly o polibek. Tom se ošil a natáhl ruku nad Billovo bříško. Už, už se skoro dotýkal té horké kůže, kdy ucítil pálivou bolest na ruce. Když se kouknul na Billa, tak měl neutrální výraz a jeho ruka se vrátila zpět na polštář. Tom svou ruku taky stáhnul.
Jen si povzdechl a kouknul ven z okna. Venku drobně mrholilo, poznal to podle kapiček, které ležely na skle jako oblázky na pláži. Bill jemně oddechoval. Prst si namáčel ve chladné whisky a jeho myšlenky se točily kolem případu Protopopov. Náhle otevřel oči a odněkud vytáhl notebook.

„Ahoj Diano.“
„Dobrý den, 47. Mohu Vám pomoct?“
„Něco nového?“
„Ano,47. Zjistili jsme bydliště Dimitrije Protopopova. Budete mile překvapen, když Vám řeknu, že je tam i Anis Ferchichi a náš David Jost.“
Bill se pousmál a podíval se směrem na Toma, který ho propaloval pohledem.
„Nějaké fotografie?“
„Jistě, 47. Načítám… fotografie před hodinou.“

Na monitoru vyskočily fotografie. Na nich seděl Protopopov ve svém křesle a naproti seděl David a Anis. Bill si všiml fotografie, která ležela na stole.
„Diano? Zvětši mi ten stůl.“
„Jistě, 47.“

Na monitoru se objevil zvětšený stůl a Bill zalapal po dechu. Viděl sám sebe. Takže oni probírají jeho???

autor: Theodor
betaread: Janule

10 thoughts on “Silent Assassin 10.

  1. Hm… Takže věcí, na který se můžu těšit, je do příštího dílu požehnaně. xD Takže doufám, že bude brzo. 😉

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics