autor: KaKiNkAaA ^_^
„Páni tak tomu říkám teda luxusní dovolená,“ usmála se Rachel, když Tom dokončil svůj příběh.
„Taky, že byla, ale taky jsi mi už chyběla, a já jsem rád, že jsem tady.“ Vydechl Tom potom, co všechno z těch pár dnů popsal, jaký to bylo a co všechno zažil, a objal Rachel.
„To ty mně přeci taky, zlato,“ prohrábla Tomovi vlasy a pak se na něj podívala.
„No, ale myslím, že jsme se zdrželi dost dlouho vykecáváním, ale bylo to příjemný,“ přiznala, ale práce taky už volala. Kdyby mohli, povídali by si celý den. Celou noc, ale to mohli, jen když nebyli v práci. Tady to nebylo možné.
„Ale ještě jsi se mi nepochlubil s tím tvým pacientem. Myslím, že se jmenuje Bill, mám pravdu?“ Pozvedla Rachel obočí. Zase byli u povídání. Ale v tom rozdílu, že tenhle rozhovor byl pracovní. Takže vlastně to tolik nevadilo. Aspoň ne Rachel. Což o Tomovi se nedalo říct. Znovu tady byl Bill. Jeho bratr.
„Jo, jmenuje se Bill.“ Podotkl Tom a snažil se mluvit tak, jako by mu to nevadilo. Měl dobrou náladu a nechtěl si ji tak rychle zkazit, i když teď mluvili o jeho bratrovi.
„No, a jak je na tom? Je mu už líp? Rozumíte si dobře?“ Vyzvídala zvědavá Rachel. Vždycky se starala o Tomovy pacienty, jak s nimi vychází nebo zda nejsou nějaké problémy, protože Tom nebyl ten typ, co si rozumí s každým. A tak se raději ptala.
„Nijak si nestěžoval, takže si myslím, že je mu líp. A ani já neviděl žádný náznak, že by ho něco bolelo.“ Špitnul Tom. Bylo mu jedno, zda by Billa něco bolelo, ale jednou je jeho ošetřující a Bill jeho pacient, takže mu to bohužel z pracovního hlediska nesmělo být jedno. Musel se řídit podle předpisů a bylo jedno, o koho přesně jde. Byl to pacient jako každý jiný. Jenže bohužel ne pro Toma.
„Nemluvíš moc nadšeně ale,“ podívala se podezíravě Rachel na svého kamaráda, který nadšený z toho rozhodně nebyl. Nebyl nadšený z Billa.
„Ne, to ne. Je v pohodě a vypadá v pohodě. Rozumíme si. Teda myslím, že si budeme rozumět.“ Dodal Tom. Moc spolu ještě nemluvili, takže nemohl ani říct, že by si rozuměli. On o to ani nestál, ale práce je práce.
„Tak to je dobře. Bála jsem se, že budou zase nějaké problémy.“ Podotkla Rachel a pak se ale už zvedla z pohovky. Musela jít zkontrolovat i svého pacienta a ne tady jen vysedávat.
„Teď ale už práce volá, takže já budu muset jít a ty taky.“ Usmála se na Toma.
„Jo, jdu se za Billem podívat a zkontrolovat jej.“ Nakonec se zvedl i Tom. A oba vyšli spolu ze sesterny, v tom rozdíle, že se každý vydal na druhou stranu, kde leželi jejich pacienti.
Tom se znovu blížil k pokoji svého bratra a nijak z toho neměl dobrý pocit, ale musel tam jít. Zhluboka se nadechl, když došel ke dveřím. Zaklepal tiše a poté vzal za kliku a vstoupil dovnitř.
„Ahoj.“ Pozdravil Tom svého pacienta, přesněji svého bratra, s klidnou tváří. Opět tady byla ta jeho maska, za kterou se před Billem schovával. Alespoň prozatím.
„Ahoj, Tome,“ usmál se Bill a posadil se na posteli, aby na Toma lépe viděl.
„Já, přišel jsem jen, jestli náhodou něco nepotřebuješ. Něco ti nechybí nebo tě něco nebolí.“ Vysvětlil svou návštěvu. Kdyby nemusel, sám od sebe by sem ani nešel. Ale takhle to nešlo. Musí se o něj starat, i když se mu to nelíbí.
„Ne, děkuji. Nic mi není a nic nepotřebuji.“ Díval se Bill na Toma. Někoho mu připomínal, ale nemohl přijít na to koho. Možná se mu to jen zdá a jak se praštil do hlavy při té autonehodě, a teď má jen takové zvláštní myšlenky. Raději zatřepal hlavou a dál se tím nezabýval.
„Tak dobře, ale kdyby něco, tak stačí na mě zazvonit a já hned přijdu, ano?“ Pozvedl Tom jedno obočí a podíval se krátce na Billa.
„Já vím a děkuji. Jsi moc hodný,“ usmál se mile Bill, netušíc, že tohle všechno je jen obyčejná fraška, na kterou taky jednou přijde a doplatí na to.
„Je to moje práce, a navíc, nic to není.“ Mávnul nad tím Tom rukou a chystal se odejít. Nechtěl a ani nehodlal tady být déle, než je nutné, a tak se otočil a rozešel se ke dveřím. Když ale chytil za kliku, chystajíc se otevřít dveře a vypadnout z tohohle prokletého pokoje, tedy aspoň pro něj, Bill ho ale včas, než by odešel, zastavil.
„Neodcházej, prosím a zůstaň tady se mnou.“ Smutně vydechl chlapec sedící na posteli. Pořád je tady sám, i když tady má televizi, ale přesto mu to bylo málo. Chyběla mu něčí společnost a s kým by si taky aspoň chvíli mohl povídat. Nechtěl tady být zase další dobu sám, než opět Tom přijde jej jen zkontrolovat a podívat se na něj.
„Aspoň chvíli.“ Dodal ještě nakonec, a když se na něj Tom otočil, smutně se na něj podíval. Doufal, že ho neodmítne a zůstane tady s ním a budou si povídat nebo cokoli jiného. Jen ho tady chtěl. Nebýt sám pro něj bylo teď hodně důležité. Cítil se tak prázdný. Nikdo tady za ním ani vlastně nechodil. Pořád jen seděl nebo ležel na posteli a koukal do bílého stropu nebo na televizi. Někdy si přečetl, když mohl nějaký časopis, ale jinak vlastně nedělal nic. Jen ležel a čekal zase na další a další vyšetření a hlavně na ten den, kdy ho konečně propustí. Jenže sám věděl, že to nebude hned. Už předtím mu každý říkal, že si tady ještě nějakou dobu poleží, než bude naprosto v pořádku, aby byl schopný a mohl jít domů.
„Tak dobře.“ Svolil nakonec Tom, i když by nejraději řekl něco jiného, ale raději mlčel a nechal si to pro sebe. Přeci to nemůže být tak hrozné, když tady na chvíli s Billem zůstane. Nic tak strašného se nemůže stát. Nebo aspoň v to doufal. Tom nakonec pustil kliku a rozešel se k Billově posteli, kde si vzal židli a přisedl si k němu. Nejraději by teď utekl z tohohle pokoje a už se sem nikdy nevracel. Nebo by ho na místě zmlátil snad až do bezvědomí, ale snažil se držet, aby nevybouchnul a nepomstil se mu teď hned. Na místě. Tom byl ale dost silné povahy, i když na to někdy nevypadal, ale i tak to pro něj nebylo tak lehký, i když se snažil na to tolik nemyslet a chovat se jako správný profesionál. Raději rychle zakroutil hlavou, aby už na to tolik nemyslel. Ještě to nechtěl. Nebyl ten správný čas, aby to udělal. Vlastně pořádně ještě nevěděl, co chce, ale na to bude ještě dost času.
autor: KaKiNkAaA ^_^
betaread: Janule
lepší a lepší nemůžu se dočkat až se dovím co bu Tom udělá xD <3
No, co mu udělá a co mu Bill udělal….
Už nám to řekni!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!! xD
Kdy už se to dozvíme ??
děkuju za komenty :-* a já wím, že mě asi zabijete za to, že to takhle zdržuju ae nebojte wšechno se dowíte 😉 jen trpěliwosz zlata 😀 ae snad to wydržíte :-*
Lásko já ti to říkala, že tě zabijou 😀 Sama z toho mám nervy v kýblu i když vim o co jde. Ale i tak…:D Jen tak dál Kaki.
A zase nejsme o nic chytřejší. xD Ale aspoň jsou důvody, proč se těšit na další díl. 😉 Jsem neskutečně zvědavá, co se z toho nakonec vyklube. =)
nooo a zase nic nevim..xD