Vyléčím tě láskou 34.

autor: Rachel

Husté černé řasy se slabě zamihotaly nad jasnými paprsky zářícího slunce a Bill si poposedl na bílém okenním parapetu, který byl jeho oblíbeným místem. Pohodlně se uvelebil a zády opřel o bílou stěnu tak, aby se pohledu jeho očí naskytl nemocniční park, hýřící pestrými barvami léta. Rád jej pozoroval a sledoval dění v něm, byť to bylo jen mírné kývání se rozkvetlých květů ze strany na stranu a také přemýšlel a uvažoval nad svými myšlenkami, které se stále honily v jeho mysli, ať už v jakékoli podobě. A ani dnešek nebyl výjimkou. Spokojeně si poposedl na svém místě, rukou prohrábl rovné, uhlově černé vlasy, a zatímco si jeho prsty začaly pohrávat s pečlivě upravenými nehty, pohled jeho očí se stočil někam k dalekému, třpytícímu se obzoru…

Už od rána byla Billova mysl zaplněná myšlenkami až po okraj, i přesto to však černovlasému chlapci vůbec nevadilo. Od brzkých ranních hodin už sice přeci jen uteklo něco času, ony byly však stále stejné. Stejně krásné, stejně hřejivé a se stejnou, jedinou osobou. Byly to právě ony, co vyvolávalo na Billových rtech úsměv. Ony… a Tom. To bylo to, co Bill dnes ještě nevypustil ze své mysli. Všechno, na co dnes myslel, a nad čím přemýšlel, se stále točilo jen kolem mladého lékaře. Sám nad sebou se musel pousmát. V hlavě se mu vybavovalo všechno, od začátku až doteď, celé ty tři týdny, které spolu prožili. Stále tomu všemu ještě nemohl uvěřit. Na jeho rtech se rozlil úsměv, když si vybavil, jaké myšlenky a starosti se mu honily v hlavě téměř před měsícem. Nejistý sám sebou, vystrašený a bez kousku naděje. Netušil, jak to všechno zvládne, bál se každého dne v tolik nenáviděném nemocničním prostředí, byl smířený s tím, že jeho dny budou co nevidět u konce.

A najednou… Byl tu on. Vstoupil do jeho života tak rychle a nečekaně, převrátil jej vzhůru nohama a změnil celý Billův svět tak, jak by to Bill nikdy od nikoho neočekával. A navíc během několika dní, které byly pro Billa těmi nejkrásnějšími, jaké doposud zažil. Nikdy nebyl tak šťastný jako teď. A ještě nikdy nebyl do nikoho tak zamilovaný. Celý vztah s Tomem byl pro něj nádhernou pohádkou, něčím dokonalým, přeci jen mu však něco chybělo. Něco, na co Bill dnes myslel už od rána a co ze své mysli jen tak vytlačit nedokázal…

Kdo to bylo naposledy, co si byli oba vzájemně blíž, než jen dotyky a polibky? Kdy se vlastně naposledy více sblížili? Kdy se spolu naposled mazlili? Jak dlouho to vlastně bylo? Kolik času uplynulo od jejich posledního sblížení?

Intimní stránka jejich vztahu – to bylo to, co Bill dnes už od probuzení nevypustil ze své mysli. Vlastně už od včerejšího večera převládaly tyto myšlenky v jeho hlavě, s každou následující chvílí však rostly víc a víc. Kdy se s Tomem vlastně naposled mazlili? Naposled u něj doma po tom, co Bill na jejich společné procházce podlehl slabosti. A to bylo už něco přes týden. Za tu dobu se stalo neuvěřitelné množství věcí, ani jeden z nich si to možná proto neuvědomoval. Až v tuto chvíli černovlasý chlapec, sedící na parapetu okna ve svém pokoji. Až teď si uvědomil, jak mu to všechno chybělo. Až teď, když se všechny věci uklidnily a on se cítil opravdu dobře. Chyběla mu Tomova blízkost, jeho polibky, doteky, hlazení, laskání, jeho tělo a jeho vůně, horkost jeho kůže, snědá, opálená pokožka a vypracovaná, mužná hruď s pevnými svaly. Chyběl mu Tom. A Bill si to začínal stále více a více uvědomovat. Už včera, když seděl vedle něj a nesměle přejížděl dlaní po jeho zádech. Chyběl mu, ne však psychicky. Byla to fyzická stránka, která byla u Billa nenaplněná. Nebylo jediné minuty, kdy by z něj včera nespustil oči. Pozoroval jeho dokonalou tvář, úsměvy a gesta, podle kterých by jej kdykoli a kdekoli poznal. Byl dokonalý. A také krásný. Rozhodně nejhezčí kluk, kterého Bill kdy viděl. Toužil poznat jej blíže. Znal jej vlastně po všech stránkách, jen ta poslední, zároveň však nejdůležitější v jejich vztahu, mu zůstávala doposud skrytá. A to možná přeci jen nebylo tak úplně dobře, jak by to mělo být. Kdo jiný by jej měl poznat po té nejintimnější stránce, než jeho přítel? Touto myšlenkou se Bill utěšoval, zároveň se jí však také obával…

Nikdy nikoho neměl. Alespoň ne na dlouhodobý vztah. Tom byl tím prvním, komu Bill dovolil poznat jej blíž. Všechno to předtím byly jen první pusy a polibky, letmé dotyky a držení se za ruce. Ale tohle bylo něco jiného. Byl to vztah, úplně první vztah, který Bill kdy měl. A možná právě proto mu nedaly spát myšlenky na to, jak se jeho intimní život s Tomem bude dále vyvíjet. Nebál se, to ne. Tomovi důvěřoval a miloval jej, dokonce se i přistihl při svých představách, jaké by to bylo se Toma dotýkat… úplně všude.

Bylo tu však něco jiného. Byla to Billova nezkušenost a všechno to, co měla valná většina jeho vrstevníků už dávno za sebou. Což o to, vědomostí měl spoustu, i přesto, že tyhle teoretické věci znal, ty praktické byly v jeho měřítku na bodu mrazu. Nikdy si o svém intimním životě s nikým nepovídal, dokonce ani se Simone ne. Kolikrát se nechal unášet svými představami a dotýkal se svého těla. Našel si svůj způsob, který se mu líbil a čím byly jeho dotyky lepší a lépe mířenější, tím více byl spokojenější a uvolněnější. Své tělo znal po intimní stránce velmi dobře, věděl, co se mu líbí a co jej vzrušuje, znal svá místa, kde stačil jen pouhý dotek k tomu, aby se cítil dobře.

On to věděl… teď tu byl však problém jiný. Vůbec poprvé ve svém životě měl přítele, a to bylo to, co Billa v tomto směru přeci jen trošku znepokojilo. O těchhle věcech spolu s Tomem ještě nikdy nemluvili, ještě nikdy se v tomto jeden druhému nesvěřili. Bill nevěděl a ani netušil, jaké jsou Tomovy dosavadní zkušenosti, a kam až dosahují, stále jej však něco vedlo k přesvědčení, že Tom na tom po téhle stránce ani z poloviny není tak jako on. Byl to přeci jen krásný a dokonalý kluk, mohl mít každého, koho si zamanul, a pokud měl před Billem vztah, určitě nezůstalo jen u polibků. Musel už něco vědět a znát – a to bylo to, co Billa tolik znepokojovalo. Přál si, aby se s Tomem více sblížili, zároveň se však bál, že mu se svými zkušenostmi vůbec nebude stačit. Co na tom, že se o sexu učil ve škole, četl o něm v časopisech a slyšel o něm všude kolem sebe? On se ještě nikdy s nikým nemiloval, nevěděl, co všechno by měl při tom dělat. A nejvíc ze všeho se bál, že si před Tomem udělá ostudu. V žádném případě nechtěl, aby se mu Tom smál, jen ta představa jej však odrazovala od toho, nad čím v několika posledních chvílích přemýšlel.

Netušil, jestli se má Tomovi svěřit a konečně si o těchhle věcech promluvit, nebo raději mlčet. Nevěděl a neměl nejmenší tušení, stále však váhal. Moc dobře věděl, že ta chvíle jednou přijde. Milování a sex přeci patřil do každého vztahu, měl být ten jejich snad výjimkou? To Bill nechtěl. Toužil po Tomovi, každým dnem víc a víc, přál si být mu blízko a dovolit mu to, co ještě nikomu jinému, zároveň se toho dne, až tohle všechno přijde, přeci jen trochu obával. Bál se, že ten den, ten okamžik, kdy se Tomovi svěří a promluví si spolu, bude pro oba osudným rozhodnutím. Ani netušil, že se k němu každou vteřinou blíží…

Jeho oči odtrhly pohled od korun stromů v parku a Bill ospale zamrkal, vracejíc se tak ze svých myšlenek zpátky do reality. Unaveně si protřel oči a pomalu spustil nohy z okenního parapetu, aby mohl seskočit dolů. Bylo něco málo po šesté hodině, a i přesto, že to v tuhle hodinu Bill nikdy nedělal, dnes se rozhodl pro pravý opak. Z neznámého, nepochopitelného důvodu se cítil unavený, a jediné, co si teď doopravdy přál, byla horká sprcha, která jej vždy dokázala uvolnit. A pro tu se Bill také rozhodl. S úsměvem si vzal velký, huňatý, sněhobílý ručník a s kosmetickou taštičkou v náruči zamířil ke své koupelně a k policím, plným jeho oblíbených přípravků…

Tiché kroky pomalu stočily svůj směr a mladý lékař pohledem přelétl po liduprázdné chodbě před sebou. S klíčky od své ordinace okamžitě zajel do kapsy a jeho tvář rozjasnil úsměv, když zamířil známou cestou tam, kde byl svými myšlenkami už od dnešního rána. Nikdy mu jeho práce neubíhala tak pomalu, jako právě dnes. Nemohl se dočkat večera. Teď se mu však konečně jeho přání splnilo a on jen očima přejel po svých velkých hodinkách. Bylo asi deset minut po skončení jeho pracovní doby a Tom už nemohl být šťastnější. Konečně měl volno! A konečně mohl následující chvíle strávit tak, jak si on sám přál. A on věděl jak. Vždyť se na svého krásného černovláska těšil už od okamžiku, kdy jeho pokoj dnes ráno po prohlídce opustil. A své čekání už nechtěl déle protahovat. Jeho prsty lehce zabubnovaly o bílé dřevo, jeho dlaň automaticky zatahala za bílou kliku a on pomalými krůčky vešel dovnitř…

Stačil však jen okamžik a jeho pohledu se naskytlo něco, co Tom ani v nejmenším neočekával. Ticho a prázdno naplňovalo celý, jindy veselý Billův pokoj, a rozprostíralo se všude kolem Toma. Na okamžik znejistěl.

„Ehm… Bille? Bille, tak kde…“ nedopověděl, jeho hlas přerušil jiný, zvláštně zastřený… někde za jeho zády.

„Tady jsem,“ Billova slova přerušila ta Tomova a přinutila Toma vzhlédnout. Jeho oči se rozšířily, ústa se mírně pootevřela a jeho srdce na okamžik vynechalo svou činnost. Infarkt – tak by se možná dalo definovat to, co během okamžiku Toma zasáhlo jako blesk. Nemohl uvěřit svým očím. Ve dveřích koupelny stál naprosto dokonalý Bill a dlaněmi se o ně zapíral. Jeho tělo zahalovala sněhobílá osuška, sahající mu sotva do půlky stehen, kterou měl kolem sebe omotanou, a na hlavě se mu tyčil další bílý ručník ve tvaru jakéhosi turbanu, pod kterým měl Bill mokré vlasy. Cítil, jak se tetelí štěstím, když na sobě ucítil Tomův pohled. Tohle nebyl jeho záměr, ukázalo se však, že to přeci jen nějaký účinek mělo. Blaženě se pousmál a pomalými krůčky přešel k Tomovi, který se posadil na okraj jeho postele, ani netušíc jak.

„To už je tolik hodin? Trošku jsem se zdržel v koupelně, promiň,“ pousmál se a znova jej zahřál u srdce Tomův pohled. Nespouštěl jej z očí ani na minutu. Až teď zaznamenal, že se Billova tvář skví svou přírodní krásou, až teď, když byl konečně blízko něj. A Tom už se od něj nechtěl vzdálit… ani za nic na světě.

Jeho dlaně se automaticky ovinuly kolem jeho štíhlého pasu a on si jej nenásilně přitáhl mezi své mírně roztažené nohy. Pousmál se. Konečně mohl udělat to, co si tolik přál. Toužebně vzal Billovy rty mezi ty své a dlouze jej políbil. Stačil jen jediný pohled na něj a Tom věděl, že už nemá o čem pochybovat. Na dnešní večer si pro oba přeci jen něco naplánoval… a to chtěl také uskutečnit. Záleželo jen na jeho lásce. Pomalu se od něj odpojil a zadíval se do jeho očí.

„Právě jsem s prací pro dnešek skončil a… mohl bych jít domů, ale… víš, říkal jsem si… tedy, napadlo mě, že… že bychom si mohli udělat hezký večer… jen my dva…“ dodal s tichým zašeptáním a hřbetem ukazováčku lehce přejel po Billově paži. Fascinovaly jej ty drobné kapičky vody, zasychající na jeho alabastrové pokožce. Byl opravdu nádherný. Přes Billovy rty přelétnul milý úsměv. Nebyl proti a souhlasil… jen nevěděl, co tím hezkým večerem Tom myslel. Co když…

Nestačil už o ničem přemýšlet. Celou jeho mysl zaplavily Tomovy něžné polibky, putující někde po jeho krku, a on nebyl schopen mu déle odolávat. Uvolněně zaklonil hlavu, přivřel víčka… a blaženě zavrněl, když Tomova dlaň jemně stiskla jeho, osuškou zahalený zadeček pod látkou jeho černých boxerek.

„Jsi nádherný, lásko. A… krásně voníš,“ zašeptal Tom někam do bílé pokožky na Billově krku a rozhodně nelhal. Bill jej dostával úplně vším – i jen tím, že tu teď stál a jeho štíhlé paže se ovíjely kolem Tomova krku. Jeho vůně působila na Toma jako dráždidlo, nutila jej chtít víc. A on chtěl. Jen mu to přišlo takhle v sedě a ve stoje trošku nepohodlné.

„Co bys tomu řekl, kdybych tě teď položil na postel a zasypal polibky, hm?“ zašeptal do Billova ucha a hravě skousl jeho ušní lalůček. Bill se od něj trošku poodtáhl.

„To neuděláš,“ zaváhal, stačil však jen okamžik a on byl přesvědčen o opaku. Tomovy ruce položily jeho křehké tělo do bílých peřin s neskonalou něžností… a když Billovy oči vzhlédly k tváři jejich majitele, setkaly se s tím nejkrásnějším úsměvem. Tom se pomalu po čtyřech připlazil ke svému černovláskovi a trošku zamrkal.

„A potom že ne,“ frajersky se pousmál a svými rty znova vyhledal ty Billovy, aby je na několik dalších okamžiků mohl spojit v jedny. Ani jeho ruce však nezůstaly jen tak nečinně ležet. Jedna z nich lehce přejela po Billově koleni a vyvolala tak u černovlasého chlapce slabý výdech. Když se však ocitla na Billově stehnu mnohem výš, než kdy jindy, černovlasý chlapec jakoby procitl.

Všechny ty myšlenky z celého dnešního dne, které pomalu opouštěly jeho mysl pro několik následujících chvil jako by svůj odchod zastavily… a znova se vrátily do Billova podvědomí. Byly to právě ony, co Billa přinutily odpojit se od Tomových rtů a zadívat se do jeho mandlových, potemnělých očí.

„Tome, j-já… asi bych ti měl něco říct…“