autor: KaKiNkAaA ^_^
Oba chlapci se na sebe dívali, a ani jeden nebyl odvážný na to, aby promluvil. Možná ani jeden z nich nevěděl, co říct nebo jak začít. Nevěděli, jak navázat konverzaci. Jen se na sebe dívali a Bill se jen usmíval. Byl rád, že tady s ním Tom aspoň na chvíli zůstane. I kdyby neměl mluvit, tak by mu to nevadilo. Hlavní bylo pro něj, že tady není sám. To Tom se moc neusmíval. Díval se na Billa s kamennou tváří. Moc mu do úsměvu ani nebylo, když tady musel být. Možná zase tolik ale ani sám nechtěl odcházet. Přeci jenom taky musí zapojit svůj plán. Sice ještě nevěděl jaký, ale i přesto se s Billem musí nějak bavit a komunikovat s ním, aby mu důvěřoval. Takhle to pak bude ještě horší, a to Tom taky chtěl. Chce si užít to, jak bude trpět Bill tak, jako kdysi trpěl on. Jeho vinou. Teď byla řada na Billovi.
„Ehm… jak ses vlastně dostal k téhle práci? Moc kluků tohle nedělá, ne?“ prolomil to napjaté ticho Bill a snažil se nějak začít. Doufal, že tahle otázka by to ticho mohla zachránit a mohli by si spolu normálně povídat. Tom mu byl velmi sympatický, ani nevěděl proč. Neznal ho, ale měl potřebu, a hlavně chtěl ho poznat. Chtěl být jeho přítel. Kamarádi, co si můžou povídat o všem. Sám se v tomhle nechápal, proč o to tolik stojí, ale nechtěl to řešit. Možná je to tím, že tu byl pořád jen sám a potřebuje mít někoho u sebe. Někoho, komu by mohl říkat různé věci a společně si důvěřovat.
„No… to je složitý. Teda vlastně ani sám nevím, jak jsem k téhle práci přišel. Přišel jsem k ní náhodně, a tak jsem to vzal a už jsem tady nějakou to dobu. Potřeboval jsem jí, protože jsem taky měl problémy.“ Vysvětlil krátce Tom. Vlastně ani nelhal. Byl taky rád, že Bill začal mluvit, protože sám nevěděl, co by měl říct. Kdyby to bylo na něm, tak by mu nejraději začal nadávat, ale naštěstí se držel a byl to Bill, kdo ho zachránil. Teda konverzaci zachránil. Ne Toma…
„Aha. Je ale vidět, že tě to baví, jinak bys to asi nedělal, že?“ usmál se Bill. Tomův hlas mu byl příjemný, a tak si s ním chtěl povídat ještě víc a mnohem déle. Jak jen by to bylo možné. Bylo to zvláštní. Pro oba chlapce byla zvláštní takhle situace.
„Jo, to baví. Jsem rád, že jsem to tehdy vzal.“ Odvětil krátce Tom. Cítil se dost nesvůj, ale přesto z Billa nespouštěl oči.
„Chápu.“ Přikývl hlavou Bill.
„A cože jsi měl za problémy, jak jsi říkal?“ dál se zajímal a sledoval Tomovou tvář. Fascinovaly ho jeho oči.
„To je trošku osobnější a nechci o tom mluvit. Promiň.“ Špitnul Tom. O tomhle opravdu nechtěl mluvit, a hlavně ne s Billem. On byl totiž ten problém. To on všechno zavinil.
„Ne, to je v pohodě. Neomlouvej. To ty promiň. Nic mi do toho není.“ Podíval se Bill omluvně na svého bratra, o kterém nevěděl, že jím je. Aspoň prozatím to nevěděl a ani nic netušil.
„To je v pořádku. Nemusíš se omlouvat.“ Tom byl teď až moc milý. A jeho samotného to děsilo. Proč se mu vlastně omlouvá? Samozřejmě, že mu do toho nic není. Tak jako mu není nic do toho, co má co společného s Tomem.
„A co ty vlastně? Co se stalo, že jsi měl autonehodu a skončil jsi tady?“ raději se snažil změnit téma. Když už tu musel být, tak si aspoň promluví, i když se to Tomovi moc nezamlouvalo.
„No, já… jel jsem z jedné akce od kamaráda a trošku jsem to přehnal a naboural se.“ Špitne Bill. Každou chvíli toho lituje, že si šlehnul, a že pak ještě nastoupil do auta. Kdyby nebyl zdrogovaný, možná se nic ani nestane. Ale proč si něco vyčítat, když to stejně nikdo nevrátí. Na druhou stranu, teď byl i rád, že tady je. Nepotkal by se tak s Tomem.
„Takže jsi byl opilý?“ pozvedl jedno obočí jeho bratr. Ve skutečnosti si ani pořádně nepřečetl jeho kartu, takže sám nevěděl, co se stalo, že se naboural. Měl přečtený jeho stav, ale tohle ne. Neměl náladu na to, aby si pročítal ještě tohle. A ani nechtěl. Teď ale zvědavě vyzvídal. Aspoň tak si měli o čem povídat. Nevěděl totiž, o čem jiném by měli spolu mluvit. S jeho nejlepší kamarádkou Rachel si měli vždycky o čem povídat, a nikdy neměl ani jeden zásek nad tím, co zase by mohli řešit. Prostě mluvili o všem možném. I o naprostých nesmyslech. Jenže tohle bylo něco jiného. Teď se tady měl bavit s bratrem, kterého tolik nenávidí.
„Nebyl jsem opilý. Tedy možná trošku jsem taky něco vypil, ale…“ nedokončil Bill svou větu a na chvíli se odmlčil. Nevěděl, jestli to má říkat. Určitě ho teď bude mít za toho špatného.
„Ale?“ podíval se Tom na Billa. Nechápal co tím ale myslel, ale chtěl to vědět.
„Ale taky jsem byl lehce sjetej. Měl jsem předtím, než jsem nastoupil do auta, dávku.“ Přiznal nakonec. Nechtěl lhát, a už vůbec ne Tomovi. Chtěl být jeho kamarád, a ti si přeci nelžou. Říkají si všechno. Jenže sám nevěděl, jestli o jeho přátelství bude stát i Tom. Hlavně teď, když se přiznal k drogám. Určitě si teď o něm myslel, že je nějaký feťák.
„Ty bereš drogy?“ Tom byl šokovaný, a hlavně překvapený. Tohle mu k Billovi nesedělo, a hlavně tomu nemohl uvěřit. Ale na druhou stranu to byla jeho věc. Je to jeho život, a tak je na něm, jak ho prožije. Co bude brát nebo ne. Plést se do toho rozhodně nebude.
„Ne, to ne. Jen někdy si něco dám, ale jinak nic neberu.“ Snažil se Bill sám sebe obhájit. Mluvil pravdu. Nebyl žádný hnusný feťák, co potřebuje každý den svou dávku. Byl silný na to, aby do toho nespadl až takhle hluboko. Jen někdy za čas si něco dal, ale jinak byl v tomhle čistý.
„Aha. No tak hlavně, že tě tady u nás zachránili a snad ses z toho ponaučil.“ Špitnul Tom. Byl překvapen pořád z toho, že jeho bratr, který na to vůbec nevypadá, si sem tam něco vezme. Ale taky to nijak víc nechtěl řešit. Šlo mu jen o to, aby si získal jeho pozornost a důvěřoval mu. Víc nechtěl. Jen to něco, aby mohl později zrealizovat jeho plán, nad kterým pořád… každou chvíli přemýšlel. Pořád sám nevěděl co, ale snad na něco přijde, aby se svému bratrovi řádně pomstil.
„Jo neboj. Ponaučil a příště si budu dávat větší pozor.“ Usmál se Bill. Byl rád, že ho Tom neodsoudil kvůli drogám nebo aspoň v to doufal, když nic neřekl. Ale co se Tomovi honilo hlavou, to nevěděl. Kdyby jen ale tušil co, snad by ani nechtěl.
Takhle si oba chlapci ještě povídali nějakou chvíli, když to byl Tom, kdo to nakonec utnul. Už toho bylo na něj moc a potřeboval z tohohle pokoje vypadnout a zapálit si. Nutně potřeboval cigaretu.
„Promiň, ale už budu muset jít. Později se zase stavím.“ Omluvil se Tom a zvedl se ze židle, kterou hned na to uklidil na své místo.
„Jo, jasně. A děkuji, že jsi tady se mnou byl a povídal si se mnou.“ Usmál se Bill, a když Tom odešel, spokojeně si lehnul a uvelebil se. Cítil se podstatně lépe potom, co tady byl Tom a on si s ním mohl povídat. S úsměvem na rtech se z postele zadíval z okna a sledoval ptáčky, kteří si pozpěvovali na stromě.
Mezitím, jen co vyšel Tom z pokoje svého bratra, rychle zamířil před nemocnici ven, kde si mohl v klidu zapálit. Nechápal se a měl na sebe neuvěřitelný vztek, jak jen mohl tak klidně mluvit s Billem. Ano, byl dobrý herec, ale že by byl až takhle dobrý? To ho samotného děsilo. Rychle zatřepal hlavou, aby už na to nemyslel. Nebude se přeci Billem zabývat, když nemusí. Když u něj není. Zhluboka vydechl, a raději se věnoval teď jen své cigaretě, kterou se snažil vychutnat. Hlavně se potřeboval uklidnit a dát se do pořádku.
autor: KaKiNkAaA ^_^
betaread: Janule
Myslím,že Tomova pomsta pomalu,ale jistě vytrácí…
on se Billovi nepomstíííí….doufám..xD
pomsty se Bill newyhne o to se nebojte. Jinak doufám, že se wám powídka pořád líbí a bude líbit dál…
Opovaž se mu něco udělat!!! xD
Lásko je to prostě úžasný. Ale to ty víš už jak dávno 🙂 Já se na tu pomstu těšim uplně jak na vánoce 😀
Kyaaa! Já mám ale pocit, že ta pomsta nebude zas úplně podle Tomových představ. =D
Začíná se to slibně vyvíjet. Už se těším na další díl. =)
Sakra tak co mu udělal?! Nenapínej! Tome se do toho zamotáš a nic mu neuděláš xD Bill si ho získá, možná ale až potom až se Tom na Billovi pomstí, tak mu dojde že jej miluje? Napadá mě plno verzí… rychle dál..