autor: Áďa
Kuku broučci, tak jsem tady s novou jednorázovkou… Nějak mě to napadlo, když jsem viděla záznam z přehlídky v Miláně, tak snad to bude čitelný 😀 tak se nebudu moc rozkecávat, kdo chcete, vrhněte se na čtení… a tisíceré díky patří zároveň Bitter za obrázek 🙂
„Jo! A je to,“ promnul si Dean spokojeně ruce poté, co odložil telefon a ujistil se, že hovor skutečně ukončil. „A máme ho, chlapečka…“
„Fakt?“ zvedl obočí Dan. „On s tím fakt souhlasil?“
„No samozřejmě, že jo,“ ušklíbl se Dean. „Už jen stačí, aby podepsal tu smlouvu, co jsem mu odfaxoval, a máme ho v hrsti… Stačilo, abych mu popsal, že ten jeho kostým bude dozdobený návlekama na ramena z peří, a ten cvrček hned souhlasil…“
„Ty vole, to je hustý,“ zasnil se Dan. „Představ si tu noc po přehlídce…“
„Vole… drž hubu, nebo se mi tady postaví během pěti sekund a vzhledem k tomu, že za chvíli jdem zkoušet, tak to není dobrej nápad… ale souhlasím s tím, že to bude luxus… v tom modelu, co pro něj máme, bude vypadat jako anděl… ne, on už jako anděl vypadá jako teď… na molu to bude Černý anděl… anděl pomsty… a pak večer se z něj stane padlý, zlomený anděl,“ ušklíbl se a Dan se zlověstně zachechtal.
„Mmmm, nádherná představa… mně spíš v tom modelu bude připomínat úplně dokonalou děvku, co přímo vybízí k vomrdání…“
„Však se toho večer dočká, chlapeček,“ uchichtl se Dean. „Akorát to má celý jeden defekt.. Tenhle,“ ukázal poněkud nazlobeně na monitor, kde byla fotka Kaulitzových dvojčat. „Ten vlezdoprdelka Tom s ním jede taky,“ zavrčel. „A víš, jak jsou ti dva na sebe fixovaný, ten copatej ňouma za ním furt bude lízt jak psí vocásek. Moh by to celý komplikovat.“
„No a?“ zeptal se Dan nevzrušeně a odklepal do popelníku trošku popela ze své cigarety, kterou celou tu dobu blaženě potahoval.
„Jak no a?“ zbrunátněl Dean. „Dyť nám může zkazit celej plán!“
„Ne, když mu dáme do pití tohle,“ zamával Dan platíčkem s tabletkami.
„Vole… dyť to chcem dát Billovi, aby nedělal s transportem problémy!“
„No jasně,“ přitakal Dan. „Bill po tom bude ztupělej a nechá se odtáhnout na pokoj… Tom dostane trojitou dávku, takže bude do rána tuhej jak miminko… a až se probere, tak se s Billem najdou… hezky si potáhnou, odkud přišli… a Billí nám pak bude solit solidní prachy za fotky z večera, protože určitě nebude chtít, aby se v Bildu objevila fotka, jak s ním dva zamaskovaný maníci souložej…“
„Hmmm…. nádherná představa,“ zavrněl Dean. „Teď jen, aby to ten buzík fakt podepsal, aby si to na poslední chvíli nerozmyslel…“
„Neboj, to tě můžu ujistit, že nerozmyslí,“ zavrtěl hlavou Dan. „Blbej je dost na to, aby ho omámily dobře vypadající hadry… Med jsme mu matlali kolem tý jeho zmalovaný držky dost dlouho, ten nám zobe z ruky už teď… takže to bych rozhodně neřešil.“
„No dobře,“ zvedl teatrálně Dean ruce v rezignujícím gestu, načež z minibaru vytáhl láhev whisky a nalil každému štědrou dávku. „Tak na náš plán…“
„Na plán,“ odvětil mu bratr.
Spokojeně do sebe vyklopili každý svou dávku a vrátili se zpět na přehlídkové molo, kde už je všichni čekali…
***
„Tomi, já už se tak těším!“ zaculil se nadšeně Bill. Byl tak natěšený, a přitom tak nervózní, že jeho emoce naprosto přebíjely depresi z toho, že musí do Milána letět letadlem. Bude to jeho první přehlídka vůbec, poprvé se projde po molu… poslední dvě noci nedočkavostí ani nespal, ale od rána dnešního dne se začala dostavovat nervozita. Kriticky se na sebe zadíval do zrcátka, nazlobeně pinzetou vytrhl pár chloupků, které mu kazily linii obočí, a otočil se na Toma.
„Hele a nezkazím jim to? Co když to zvorám a oni nám nakonec ani nedodělají ty dokonalý obleky na Humanoid tour?“
„Bille,“ povzdychl si naoko dramaticky Tom a jednou rukou k sobě své dvojče přivinul. „Tvoje starosti bych chtěl mít…“
„No ale uznej, že…“
„Uznávám, že to, že vybrali zrovna tebe, je super a že to zvládneš… a kdybys to zkazil, svět se nezboří, no,“ uzavřel debatu Tom. „Pro mě i nadále budeš ve všem nejlepší, i kdybys na molu zlámal všecky podpatky, na kterých půjdeš.“
„Neděs!“ pobledl Bill mírně v obličeji. „Víš, jaký by to mělo následek? Kdyby – „
Nedořekl, protože jeho ústa byla náhle umlčena procítěným polibkem. Omotal ruce kolem Tomova krku a vřele mu začal pohyby jazyka oplácet. Byli spolu už několik měsíců, nervozita z nich dávno opadala. Ti dva sekuriťáci, co jeli s nimi, o jejich lásce věděli od Davida, a i kdyby nedostávali tak gigantickou výplatu, tihle dva by nic nevyzradili, na to měli dvojčata po těch všech letech příliš rádi, než aby jim to přišlo jakkoliv odporné či zvrácené. David se s tím taky tak nějak smířil… a pro zbytek světa to kluci neřešili. Dotyky na veřejnosti dělali už dřív, a taky to všichni skousli, a kdyby je náhodou někdo vyfotil při líbání či osahávání se, tak by nebyl problém to hodit na fotomontáž.
Z něžného pusinkování je probralo až klesání letadla.
„Zvládneš to, broučku,“ šeptl Tom do bratrova ucha a laškovně ho poplácal po stehně. „Budeš perla večera, i kdyby tě navlíkli do bezďáckých hadrů…“
Bill se pousmál.
„Kéž bych dokázal sdílet tvůj klid,“ povzdychl si tiše a radši zabořil obličej do Tomovy hrudi tak, jak jen mu to bezpečnostní pás dovolil. Miloval, jak ho Tom objal a konejšil… Zvlášť při přistávání. Starty už se naučil trošku akceptovat, ale přistávání mu stále bylo proti srsti.
„Dopadne to dobře. Uvidíš,“ ujistil ho Tom těsně předtím, než se podvozek jejich tryskáče elegantně dotkl runwaye.
* * *
„Hmmm, luxusní pohled,“ zavrněl Dean.
Už asi hodinu zkoušeli na zítřejší přehlídku. Poté, co dvojčata přiletěla, přijeli za nimi do jejich hotelu, aby je osobně pozdravili a uvítali v Miláně, a aby jim vysvětlili program. Nechali jim den na odpočinutí a dnes už se zkoušelo. Zítra bude přehlídka… a všechno vycházelo dokonale. Zkoušení s Billem si bratři nechali až na samý konec. Tom byl usazen do publika, nemohl tedy vidět, jak ti dva, stojící u speciálního výtahu, vozícího Billa na molo, si vyměňují pohledy plné touhy.
„Bože… vidíš tu prdelku?“ zachraptěl Dan, když se Bill blížil zády k nim směrem ke svému dvojčeti, na něhož se z mola krásně usmál. „Vole… bych ho vojel nejradši teď hned…“
„Neboj,“ ušklíbl se Dean. „Zítra se dočkáš… dočkáme se oba… po těch práškách bude krásně vláčnej a povolnej, bude se s ním báječně pracovat… pořádně si užijem, nafotíme to… vypadnem a pak už jen budem brát penízky a další a další,“ zamnul si ruce. Sám nemohl z Billova pozadí, upnutého v černé kůži, spustit oči, ale když se Bill otočil čelem k nim a vracel se svou ladnou kočičí chůzí, profesionálně se na něj usmál.
„Senzační práce,“ poplácal ho po rameni a ušklíbl se, když viděl, jak Billovi po tváři přeběhla ohromná radost.
„Takže myslíte, že to takhle může být?“ vyjekl Bill nadšeně.
„Samozřejmě,“ přikývl lehce úlisně Dan. „A garantuju ti, že tohle tě v modelingu vystřelí ke hvězdám, ani nebudeš vědět jak…“
„Tomi, slyšíš to?“ otočil se Bill radostně na svého bratra, který se k nim mezitím přidal.
„Jasněže jo,“ pousmál se. „A gratuluju.“
Komediálně uchopil Billovu pravici, a při teatrálním potřesení využil příležitosti a něžně jej palcem po hřbetu ruky pohladil. Bill se na něj dojatě usmál a Tom mu úsměv vrátil. Věděl, jak moc Bill toužil po tom, zkusit si někdy něco takového, a když už se mu to teď povedlo, tak se mu to povedlo nejlíp, jak jen mohlo. Byl šťastný za něj, přál mu to.
Jediné, co mu v téhle věci nesedělo, bylo to, jak byli oba bratři Catenovi tajemní… a tak nějak moc… úlisní, vtěrní nebo jak to nazvat. Vždycky mu přišli takoví pohodoví, a teď? Od jejich příletu se chovali tak, jak by to do nich neřekl. Ano, nebyli nějak až moc vlezdoprdelácký, ale pořád se kolem Billa motali, pořád se ho nějak – v rámci úprav modelu, který nosil – dotýkali, pořád na něj házeli lichotivé výrazy. A jemu přišlo, že ty výrazy nejsou upřímné. Jako by byly maskou něčeho, Tom však nevěděl čeho. Ani teď si, pro samou hypnotizaci bratrových štěstím zářících očí, nevšiml, jak se ti dva na něj podívali potemněle a jak se jejich pohledy při sklouznutí na Billa naplnily chtíčem…
* * *
„Moc se ti to povedlo, miláčku,“ usmál se Tom na Billa poté, co vylezl ze sprchy.
Bill už dávno hajínkal v nadýchaných peřinách a teď, odlíčený, vykoupaný, voňavoučký, s vlasy rozhozenými na sněhobílém povlečení a milým úsměvem vypadal skutečně jako anděl. Ano, v tom kostýmu byl jeho skutečným ztělesněním, ale teď tu krásnou nebesou bytost připomínal mnohem víc. Nepotřeboval k tomu načechraná křídla ani svatozář, byl svatý a kouzelný sám o sobě.
„Myslel jsem, že už budeš spinkat,“ šeptnul Tom, zhasnul světlo, takže jim svítila jen lampička, a stáhnul do gumičky veselé copánky. Svazoval si je každou noc, aby mu během spánku nelezly do obličeje.
„Chtěl jsem, ale rozhodl jsem se počkat na tebe,“ zapředl mile Bill, a jakmile Tom ulehl a zhasl, přitulil se k jeho hrudi a se slastným úsměvem se nechal pevně obejmout. Zaposlouchal se do rytmu tomova srdce a chvilku takhle odpočíval, načež mu na hruď začal sázet něžné motýlí polibky.
„Copak?“ pousmál se Tom. „Kocourek by se nám lísal?“
„Ano… koucourek chce, aby ho někdo hladil, aby mohl usnout s vědomím, že ho někdo miluje,“ šeptnul Bill a pošimral Toma řasami. Věděl, že dnes večer k něčemu většímu nedojde, na to byl moc unavený a nabitý emocemi, a taky věděl, že Tom si nic nebude vynucovat ani nebude naléhat, za což mu byl neuvěřitelně vděčný, právě toho se totiž zezačátku jejich vztahu bál. Avšak ukázalo se, že zbytečně, a že na Toma se dá kdykoliv a v čemkoliv spolehnout a věřit mu. Proto mu čas od času rád dopřával takováhle malá mazleníčka, věděl, že Tom je má rád tak jako on. Jeho bavilo Toma nenápadně škádlit, a Tom ho zase rád hladil a objímal, aby ho ve svém náručí chránil klidně před celým světem. A jemu se v té krásné hřejivé náruči moc příjemně usínalo…
„Miluju tě, moc,“ šeptnul a přiložil ke kůži na bratrově hrudi rty těsně předtím, než po několika minutách příjemného hlazení usnul.
„Já tebe taky,“ zašeptal Tom. Tomu však bylo odpovědí pravidelné tichoučké pochrupkávání. Pousmál se a povytáhl jim peřinu až k Billovu krku.
„Jsem tak šťastný za tebe, že se ti to povedlo,“ šeptnul ještě, než usnul i on…
* * *
Bouřlivé ovace nebraly konce, publikum aplaudovalo vestoje a nešetřilo jak tleskající ruce, tak hlasivky. Všichni byli absolutně nadšeni, Bill mezi ostatními účastníky přehlídky zářil jako perla a ve svém kostýmu všem přítomným vyrazil dech. Všichni o slibovaném „velkém překvapení“ věděli předem, ale že tím zlatým hřebem bude samotný Bill Kaulitz, o tom neměl ponětí nikdo. O to víc zářil, o to víc se na něj upínaly všechny oči. Sklidil mnohem větší úspěch než samotná přehlídka, a když všichni viděli jeho rozzářené oči, v nichž se třpytily slzy dojetí, když se s okouzlujícím úsměvem zadíval do publika, a hlavně na Toma, o to víc ho povzbuzovali.
„Skvělý! Byls dokonalej!“ poplácal v zákulisí Dan Billa po rameni. „Byl jsi úžasnej! Povedlo se to!“
„Jo… bylo to skvělý… líbilo se mi to… předvedls to báječně,“ ozval se tiše Tom, který se proplížil za nimi. Stanul vedle Billa, jako by byl jeho bodyguard, a Bill si o jeho rameno šťastně opřel hlavu.
„Gratuluju,“ vydal ze sebe Dean, ale falešná přetvářka zmizela hned, jak odešel k barovému pultu. Vůbec se mu nelíbilo, jak se tu Tom ochranitelsky motá, ale tomu už záhy bude konec. Pečlivě v nápojích pro dvojčata rozpustil prášky, Billovi tam dal jen čtyři, Tomovi devět. Zdálo se to jako solidní množství, ale on věděl, že jim to vážně neublíží. Že Toma to uspí a Billa otupí tak, jak potřebujou, a pak… rychle a pečlivě prášky rozmíchal, než se vrátil s podnosem zpět do místnosti a šikovně tác natočil tak, aby si dvojčata vzala každý ten drink, ve kterém byla patřičná várka.
Bill se na svůj nápoj hned vrhnul, po tom napětí na molu se ho zmocnila šílená žízeň a celé to vyzunknul na ex, Tom však jen podezřívavě ochutnal. Něco mu to připomínalo… ale co? Jasně, už to věděl! Podobně chutnal nápoj, co mu dávali tehdy, když byl jako malej v nemocnici, ten, po kterém vždycky usnul! Ale proč by tady a teď po něm někdo měl chtít, aby usínal? Podezřívavě loupnul očima po návrhářích, kteří teď už nepokrytě na Billa hleděli s dychtivým očekáváním a v tu chvíli si dal dvě a dvě dohromady. Proto se ho pořád tak dotýkali, proto i na přehlídce mu šmatali přes pas, téměř až na zadek! Určitě s ním mají nekalé úmysly!
Využil chvilky nepozornosti a nápoj vylil do poblíž stojící vázy s květinami, načež skleničku vrátil na podnos. Chvilku jen tak mrkal, přičemž mu neuniklo, jak Bill začíná malátnět, a pak se s vynaložením toho největšího hereckého úsilí, kterého se zmohl, složil na podlahu, kde začal předstírat spánek.
„Jo, konečně!“ zamnul si ruce Dan, když se na ležícího Toma zadíval.
Bill si toho ani nevšimnul, ten se snažil zápasit s podivnou únavou, která se ho zmocnila. Byla příliš silná na to, aby tady zůstal, ale příliš slabá na to, aby ho uhnala ke spánku.
„Pojď,“ uchopili ho oba bratři pevně každý za jednu ruku. „Jdeme na hotel… na pokoj,“ mrkli na sebe.
„Ale já nevím… a kde je Tom,“ zamumlal rozpačitě Bill, nebyl však schopný odolat mužům, kteří ho vedli k autu, a ani jim vzdorovat nechtěl, byl opravdu rád, že se vůbec drží na nohou. Ani uvnitř auta mu nepřišlo divné, že bratři, sedící každý z jedné strany, mu začali tak, aby to řidič neviděl, pokládat ruce na stehna.
„Já… jsem nějak… unavenej,“ zamumlal Bill a tupě se kolem sebe snažil rozhlédnout, nic ale nedokázal zaostřit, radši tedy odevzdaně svěsil hlavu. „Je mi divně…“
„Neboj, to bude jen nervozitou z tý přehlídky… už ji máš za sebou, ale tréma je furt,“ vysvětlil mu naoko konejšivě Dean. Podobné oblbovací kecy mu předhazoval celou cestu, dokud nezastavili u hotelu a nevyvedli Billa na pokoj, aniž by tušili, že je zpovzdálí pronásleduje pár temně hnědých očí, zrcadlící zlobu a zášť…
* * *
„Potřebuju tam pustit.“
„Ne, to nejde.“
„Ale šel tam s nima můj bratr, já musím za ním!“ rozkřikl se Tom na recepční.
„Vyloučeno, pane Kaulitzi,“ sebrala mu docela mladá blondýnka naději, že může využít vlivu svého jména. „Já vím, že pánové Catenovi sem před chvílí přijeli s vaším bratrem, ale nepřáli si být rušeni.“
„No protože ho tam chtěj znásilnit!“ zařval Tom a udeřil pěstí do stolu. „Kurva, prostě mě za nima pusťte a nestarejte se proč, a bude po problému!“
„Myslím, že problém spíš máte vy,“ opáčila mile žena, když viděla, jak se k Tomovi přiblížila hotelová ochranka a pevně ho sevřela v nadloktí. „Vyveďte prosím toho muže, chce obtěžovat naše vážené hosty.“
„Krávo!“ zaječel Tom a snažil se ochrance vytrhnout, ale marně, už ho vedli ven. Sakra, kde je ta jejich ochranka? Proč jen jim nakecal, že šel na záchod, aby mohl pláchnout zadním okénkem? Teď by se hodili, ale jeho vlastní blbostí tady nejsou. Bude si muset poradit sám…
Zlostně si odfrkl, když se před ním dveře hotelu nelítostně zavřely, a zamračeně vzhlédl k oknům hotelu. V kolikátým, že to ti dva kreténi říkali, že bydlí, v pátým? Bude to sice vejška, ale co nadělat, Bill je důležitější…
* * *
„Co… co děláte?“ zeptal se Bill práškama zastřeným hlasem, když viděl, jak se oba muži svlékli do naha, na obličej natáhli škrabošky a připravili foťák. Ten zatím ležel na nočním stolku, ale oba návrháři se k němu tiskli, jak seděl na posteli, a dlaněmi drze vjížděli pod jeho oblečení.
„Nechte mě… to nemůžete…“
„Ale můžeme,“ uchechtnul se Dean a bavil se tím, jak se Bill snaží mluvit vážně, přestože jeho hlas zní tak slabě a zastřeně. „Můžeme všechno… třeba i tohle,“ šeptnul a zakousnul se Billovi do krku. Dal si pozor, aby mu kůži moc neporanil, přesto na ní svými zuby udělal bolestivý obtisk, a posléze k tomu místu přidal toužebné sání.
Bill vyjekl bolestí, ale bránit se nemohl. Dean ho už dávno ze sedu zvrátil na záda a teď se tiskl k jeho krku jako pijavice, zatímco Dan mu mezitím hbitě stáhnul kalhoty i se spodním prádlem a začal mu dychtivě ohmatávat celý rozkrok. Všelijak mu tiskl a hnětl penis a druhou rukou zatím zkoumal jeho zadek, do něhož občas ukazováčkem vnikl.
„Ne… já nechci,“ začal se Bill třást. Sice byl pořád pod vlivem prášků, a ještě dlouho tomu tak bude, i přesto však začínal poznávat, co se muži chystají udělat, a začal se toho bát. Nechtěl! „Tommy…“
„Ten tvůj slavnej Tommy teď chrní někde pod stolem,“ syknul Dean a s požitkem vyfotil strach v Billově obličeji, i to, jak se jeho bratr chystá k průniku do toho božsky hubeného tělíčka. „Na toho nespolejhej, kotě…“
Pohodlně se uvelebil na Billově hrudi, a ve chvíli, kdy chlapec vykřikl bolestí, jak se do něj Danův úd nořil hlouběji a hlouběji, přiložil mu ke rtům špičku vlastního penisu.
„Kuř, ale dělej,“ zavrčel a sám si Billovy rty od sebe oddělil. Vnímal, jak se zpěvák snaží bránit, ale to oba bratry přivádělo jenom k šílenému smíchu a ještě zběsilejší akci. Patřil jenom jim…
Z královské zábavy je vytrhlo až hlasité zařinčení skla. Zmateně od oběti svých zvrácených choutek vzhlédli, aby viděli, jak Tom elegantně proskakuje do pokoje právě rozbitým oknem, aniž by věděl, že před hotelem právě zastavila jejich ochranka, kterou zavolala hyperaktivní recepční, jež si vydedukovala, že jim svěřenci na tenhle hotel pravděpodobně potají utekli.
„Vy hajzlové,“ syknul Tom a na okamžik to byl právě on, kdo připomínal Černého anděla pomsty, přestože mu chybělo peří na ramenou.
Popadl první věc, která mu přišla pod ruku, což byla stolní lampička, a agresivně zaútočil. Nechtělo se mu věřit tomu, co vidí, ale byla to smutná pravda a on nehodlal dopustit, aby Bill kvůli těmhle dvěma kašparům trpěl. Dana okamžitě omráčil jediným ladným úderem zezadu do hlavy a povedlo se mu ho i strhnout z Billa, v tu chvíli se však na něj vrhl Dean. Docela se to i nezdálo, ale ten týpek měl solidní sílu a Tom měl co dělat, aby mu dokázal oponovat. S Billovou pomocí počítat nemohl, věděl, že je jeho dvojče pod vlivem silných prášků, jenže on, i když skoro celou sklenici vylil, tak si přece jen trochu loknul… a začínal to na sobě cítit, neměl tak rychlé a akční reakce jako vždycky. Ale pokud prohraje, ti dva Billovi určitě ublíží ještě víc…
Najednou postřehl, že Dean náhle přepadl po zádech na zem, kde zůstal ležet. Zprvu nechápal, pak ale uviděl ten nejkrásnější pohled, jaký kdy mohl vidět – jejich ochrance se povedlo prolomit dveře, a zatímco jeden maník bez jakékoliv větší námahy Deana přemohl, ten druhý hlídal bezvědomého Dana a volal přitom policii.
Tom se pousmál. Věděl, že teď už je o ty sajrajty dostatečně postaráno. Zvedl se, otřel si pár drobných tržných ran, které utržil průskokem okna, a došel až na postel k Billovi. Tomu sice z pozadí stékala troška krve, díky silnému vlivu prášků však Bill nepociťoval nijak zvlášť intenzivní bolest. Bez problémů se nechal ošetřit a celou dobu přitom Toma držel za ruku a nepřítomně se culil do stropu.
„Věděl jsem, že mě najdeš… oni sice říkali, že ne, ale já věděl, že ano… ale teď asi půjdu spát,“ zívnul a roztomile se stočil do malého klubíčka. Ani už nevnímal, že ho jeden ze sekuriťáků uchopil do náručí, druhý jistil Toma, který šel sice po svých, ale trošku vratce, a že se společně dostali do jejich hotelu…
* * *
„Tak tohle už nikdy,“ zavrtěl hlavou Bill, zatímco zacvakával bezpečnostní pás a podvědomě naslouchal, jak motory jejich tryskáče sílí a sílí. Ano, když se ráno po té šílené akci probudil, tak ho hodně pálil celý zadeček a měl pocit, že v těch partiích vnitřně vyhořívá, přes den se to ale utlumilo a ač to nebyl krásný zážitek, díky utlumujícím práškům si toho moc nepamatoval. Pár dní ještě zůstali v Itálii, aby se trošku vzpamatoval, a dnes už se konečně letělo domů…
„Neboj… už nikdy se ti nic takovýho nestane, přísahám,“ ujistil ho Tom a automaticky, když se letadlo rozjelo zběsilým tempem po runwayi, položil svou ruku kolem Billových ramen. „A pokud náhodou ano, vždycky tě před podobnýma hajzlama ochráním…“
„Děkuju, lásko,“ šeptnul Bill a opřel si o jeho rameno hlavu. „Ale volal mi David, že už mi přišlo několik nabídek na předvádění skvělých kolekcí…“
„No potěš koště, to abych si pořídil kulomet,“ zasmál se Tom, když se však letadlo s lehkým škubnutím vzneslo do vzduchu, naklonil se blíž k Billovu uchu. „Nikomu tě nedám… jsi jenom můj…“
„A navždy budu,“ doplnil ho s milým úsměvem Bill. Trošku si poposednul, přeci jen mu dlouhé sezení nedělalo ještě moc dobře, ale on už chtěl domů. „Hlavně nikdy už nepoletíme do Milána, slibuješ? Koncerty v Itálii mít klidně můžem, ale na módní přehlídku do Milána už nikdy…“
„Dobře, zařídím to u Davida,“ přikývl Tom. „Slibuju,“ dodal a vnořil se prsty do Billových vlasů…
autor: Áďa
betaread: Janule
Moc hezký. Áďa jako vždy velice aktuální a pochopitelně nemohlo chybět i nějaký to dráma v podobě kriminálních činů páchaných na velice oblíbené oběti – Billovi. Ještě že toho druhej den moc nevěděl, asi by to nebyla ta nejlepší vzpomínka. Přeci se jen totiž nedá říct, že by Tom přišel úplně včas, pořád ale lepší, než kdyby tu skleničku skutečně vyzunknul a ležel někde pod stolem, jak tam bylo řečeno. :o)
Líbilo se mi to. Už se těším na nějakou další aktuální povídečku. Možná něco z dovolený, pokud se objeví mlinko víc informací nebo obrázků, než doposud. Minimálně by to chtělo nějakou v plavkách z pláže. Letos je ta dovolená teda zklamáním. 😀
Hej tady souhlasím z autirkou byli tammoc slzcí a jak ho furt ošahavali řekla byvh že klidně takový plány měli xD a jinsk božsky osdvedená práce 🙂
povídka se povedla ..chudák Billča musel si to uzit s tema obludama
pááni – no prožívala jsem to od začátku až do konce – yeaah 🙂 kráása
nádhera! Teda jako Déčka jsou hajzlové, hajzlovéé, ještě, že je Tom takovej hrdina 🙂 super!!
Taky si ten Tomi mohl pospíšit!!!!Ale jinak fakt super nápad,aktuální a originální!!!!A ty hlášky Déček na začátku:vlezdoprdelka Tom xD,ten copatej ňouma za ním furt bude lízt jak psí vocásek xD,blbej je dost na to, aby ho omámily dobře vypadající hadry xD,med jsme mu matlali kolem tý jeho zmalovaný držky xD xD xD,tak to je fakt na umření!!!!!xD
[1]: Kriminální činy páchané na velice oblíbené oběti – Billovi!Skvěle řečeno xD
Za prvé: šíleně se mi líbila věta: "Vy hajzlové," syknul Tom a na okamžik to byl právě on, kdo připomínal Černého anděla pomsty, přestože mu chybělo peří na ramenou.
Tom s peřím na ramenou..no xDD
Áďo ty nezklameš xD ty musíš polapit aktuální situaci a sepsat povídku..a jako vždy byla povídka naprosto dokonalá a sadistická xDD
Jo a mimochodem, doufám že něco sepíšeš i o koncertě v Praze, až tedy bude 🙂
Nemám co říct, vážně dokonalá povídka! Úplně jsem byla přilepená na monitoru… Dean s Danem byli v téhle povídce absolutně nechutní idioti a nedělalo mi nějak problém se do toho vžít, jakoby to byla pravda, protože na té přehlídce ty jejich nenápadné doteky a pohledy byly fakt zajímavé… :DD A obě dvojčata byly ve svých rolích – Tom silný ochránce a zachránce a Bill éterický, sladký a něžný a ke konci mimo xD – byla roztomilá. Prostě líbilo se mi to moc a určitě si přečtu i něco dalšího od tebe 🙂
Bylo to dobrý. Já ted nevim proč, ale totálně jsem se smála. Prostě ta představa těch dvou a Billa…..no nemůžu z toho 😀 A pak teda Tom alias James Bonde proskakující oknem…no prostě kabaretní. Ale jinak nápad výbornej. Líbilo se mi to
noo tak dobrý….zajímavej děj a námět…
nemáš zač, wíš že tě podpořím w jakýkoli sadistický činnosti :-*
jejej, tolik komentů jsem ani nečekala 🙂 tak to jsem ráda, že se vám to líbilo, a o pražským koncertě určitě taky něco vymyslím 🙂
Tak se mi zdálo že ani jeden si vlastně z toho nic nedělal xD
Když jsem si představila ty kluci se mi udělalo blbě xD
A jak to mluvili o Tomovi na začátku… jsem se u toho začala smát xD Máš bujnou fantazii Aďo xD
Dan a Dean jsou teda pěkní hajzli. 😀 Moc pěkné 🙂
med jsme mu matlali kolem tý jeho zmalovaný držky dost dlouho xDDD xDD z toho jsem fakt nemohla…xDDDD
ale musím říct, že povídka to byla napsaná dokonale…vlastně bych si něco takovýho v reálu dokázala představit…přece jenom ty "Déčka" xD vypadali pěkně úlisně a slizce, že bych se něčemu takovýmu vůbec nedivila…xD
ale jako Áďo, tleskám a smekám…x)
Teda koukám že fantazii se meze nekladou… To bylo teda napínavý a tak akční.. Jak tom jak rytíř bojuje aby zachránil svou Billí princeznu…Opravdu chválím a máš můj obdiv 😀