autor: zrzek995
Najednou se začne strop otevírat.
„Ještě je tma, ale brzy bude svítat. Obloha světlá.“ Řekne se strachem Bill a obejme Toma ještě pevněji.
„Pojď ke dveřím, lásko, tam bude stín jako poslední, nechci umřít hned teď.“ Vyskočí Tom, když záře slunce začne klesat do hlubiny cely. Bill kývne a přesunou se ke dveřím, na které se oba natlačí. Jejich ruce jsou spojené a když teď zemřou, zůstanou tak navěky.
„Miluji tě, Tome.“ Řekne Bill, když sluneční zář se sune po stěně dolů, už je jen metr nad zemí a pak poputuje k nim.
„Taky tě miluji, Bille, navěky.“ Řekne Tom a sleduje přibližující se smrt.
…
O několik hodin později:
„Pane, Tom Kaulitz a Bill Trümper jsou mrtví. Jejich prach jsme smetli a rozsypali. Zde jsou důkazy jejich smrti.“ Řekne stráž vcházející právě do dveří od Markusovy pracovny.
„Ukažte. Prý zmizeli dva strážci, doufám, že v tom nemají ti dva prsty.“ Otočí se na ně rozzuřený Markus. Jeden upír předloží stvořiteli šperky, které jediné zbyly z jejich těl, a které jediné mohou dokázat identifikaci. Markus si je prohlédne a zrak mu padne na veliký stříbrný kříž posázený rubíny. Pousměje se a opět se otočí k otevřenému oknu, kde sledoval zářící hvězdy. „Výborně, jejich chatrč spalte, nesmí po nich zůstat ani zmínka. Ostatní se o tom nesmí nikdy dozvědět. Nyní odejděte.“ Rozkáže Markus a dál se dívá z okna. Stráže odejdou a na Markusově tváři se usadí blažený úsměv. „Začíná nová éra.“ Řekne jen a posadí se na parapet okna, kde shlíží dolů pod brány sídla. Najednou spatří dvě osoby, které právě seskočily z okna a hned se přemístily pryč. „To není možné!“ zaburácí a rozeběhne se k vězení.
…
Před několika hodinami v cele smrti:
Bill se opře o dveře a lekne se, když panty povolí a dveře se pootevřou.
„Lásko, jsme volní.“ Vykřikne Bill a táhne Toma rychle ven z místnosti.
„Co tady děláte, jak jste otevřeli?“ vykřikne strážník a hrne se na ně. Tom se svojí obratností se rychle přemístí za něj a silou ho odhodí do místnosti, kde měli před chvílí najít smrt Bill a Tom. Chodbou se ozve výkřik plný bolesti a utrpení, když slunce spaluje zaživa upírovu alabastrovou kůži.
„Dobrá práce, Tome.“ Pochválí ho Bill. „Děkuji, teď už ale radši půjdeme, než sem někdo přijde.“ Řekne Tom, chytne Billa za ruku a utíkají spletitými chodbami co nejdřív ven. „Počkej, Tome, teď ven stejně nemůžeme.“ Zastaví se najednou Bill.
„Co, proč? Ty odtud snad nechceš? Tady nás zabijí.“ Vyleká se Tom.
„Ale ne, chci utéct a být s tebou, ale venku je teď světlo a zabilo by nás to. Budeme tady muset někde počkat. Schováme se a večer zmizíme.“ Řekne Bill a hledá místo, kam by se mohli schovat.
„Počkej, budou pak kontrolovat naše těla?“ zeptá se Tom.
„Jak kontrolovat?“ nechápe Bill.
„No jestli, až bude večer, půjdou zkontrolovat naše těla, jestli skutečně shořela.“ Řekne Tom a Bill oživne.
„Aha, no určitě to budou kontrolovat. Nezjistí, jestli jsme to byli my, ale vědí, co nosím za šperky… ale musí tam být dvě těla. Musíme ještě někde sehnat upíra, aby nepojali podezření.“ Řekne Bill a začne se znovu rozhlížet po chodbě, tentokrát hledajíc nějakého upíra na zabití.
„Pojď, nějaké stráže tady být musí.“ Řekne Tom a vede Billa dál chodbami. Zahnou do jedné uličky a Bill strhne Toma za jednu velkou sochu. „Co je?“ zeptá se Tom. Bill mu zakryje ústa a podívá se za sochu.
„Je tam jeden hlídač.“ Řekne šeptem Bill.
„Je tam někdo? Vylezte ven.“ Křikne upír a jde směrem k soše. Bill vystrčí ruku zpoza sochy a ukazuje na stráž, ať jde blíže. Upír, myslíce si, že jde o nějaké ženské potěšení, se rychle rozejde k sošce. Když už je skoro u ní vyjde Tom a vezme si za ruku Billa.
„Doufám, že sis nedělal chutě.“ Usměje se Tom a Bill se rychle přemístí za hlídku. Jeho oči jsou zalité krví. Bill se rychlostí světla zakousne upírovi do krku a začne ho vysávat.
„Bille, klid. Musí z něj něco zbýt, já ho nechci táhnout až do tý cely.“ Řekne Tom a odtrhne Billa od upíra. Ten se skácí k zemi mrtvý. „Skvělé.“ Zajásá ironicky Tom.
„Promiň, měl jsem hlad. Dlouho jsem nejedl.“ Zastydí se Bill a zčervená. „Nikdy jsem neviděl upíra se červenat.“ Usměje se Tom a popadne mrtvolu za nohy, Bill za ruce a táhnou ji do cely, kde ji nechají spálit.
„Počkej, musím mu dát moje šperky, ty se nespálí na slunci a Markus ví, že tyhle věci normálně nosím.“ Zastaví Bill a začne si sundávat stříbrné ozdoby na svém těle. Pak to všechno dají upírovi na místa, kde to měl předtím Bill a hodí ho na slunce. „Dopadl dobře.“ Pochválí je Tom. Mrtvý upír spadl přímo na tělo druhého upíra tak, že to vypadá, jako kdyby na něm ležel. Hned na to začne pálit slunce jejich těla, až zbude jen popel a Billovy šperky.
„Fajn, tak pojď, lásko.“ Řekne Tom a začnou utíkat chodbami dál do nitra budovy. „Kolik může být hodin?“ zeptá se Tom, když zadýchaní doběhnou do slepé chodbičky.
„Podle toho, jak slunce svítilo, když jsme tam hodili toho strážce, bylo tak pět hodin odpoledne, je podzim, takže tak za dvě hodiny bude tma. Pak budeme volní.“ Řekne Bill a políbí Toma. Ten jeho polibky začne s chutí oplácet. V chodbičce je tma, pokud nebudou dělat hluk, nikdo si jich nevšimne.
„Bille, chci tě.“ Šeptá Tom mezi polibkem, zatímco Billovi rozepíná košili.
„Tady ne, lásko. Až budeme pryč odtud, tak ano, ale tady ne.“ Zarazí ho jemně, ale rázně Bill a sedne si na podlahu, kde se opře o zeď a vzhlíží na Toma. Tom si sedne naproti němu a dívá se na něj. „Lásko, pochop to. Já bych tady nemohl, není to vhodná doba ani místo. Vynahradím to, slibuji.“ Nakloní se Bill k Tomovi a pohladí ho po tváři.
„To je v pořádku, chápu to.“ Řekne Tom a pousměje se. Bill se také pousměje a sedne si zpět do původní pozice.
…
Po dvou hodinách se konečně setmělo a Bill a Tom mohli vylézt ze skrýše. Hned, jak vyskočili z okna, přemístili se do své chatrče.
…
Markus zahlédl Toma a Billa, jak utekli a přemístili se. Ti si pak v chatrči sbalili všechny důležité věci a uprchli pryč. Jakmile utekli, objevili se u jejich příbytku další dva upíři, kteří chatku spálili na popel. Věděli, že kdyby je někdo poznal, Markus by po nich šel do úmoru. Tak každého upíra, kterého potkali, i když je třeba neznal, bez milosti zabili. Celý život se budou muset schovávat. Jedině, že by vyvraždili celý rod upírů a zůstali jen oni dva a jejich nesmrtelná a nezničitelná láska. Markus se rozhodl, že je musí najít a zabít, ale nesmí se o tom nikdo dozvědět, jinak by svět upírů, takový jaký byl, padl.
Já jsem se o tom ale dozvěděla a tak vám to sděluji dál, svět se musí dozvědět o jedné lásce, která překoná věky. Už celá léta je hledám, a teď jsem je konečně našla. Kdoví, čí smrt to tentokrát bude…
KONEC
autor: zrzek995
betaread: Janule
Přečetla jsem tu povídku celou 😀 😀 Líbí se mi 😀 Akorát ten konec…úplně mě napadlo, že ti hajzlové zapálí tu chatrč a oni se tam přemístí. Plameny je sežehnou a…:D 😀 Ne, ten Tvůj konec je taky dobrej. 😀
Škoda,že je konec,a i když se tváří jako,že je šťastný,tak mi přijde spíše smutný…..
Tak tohle bylo skvělé zakončení. Skládám poklonu. Takové polootevřené konce jsou nejlepší. Nádherně zakončené. Já tomu nemám co vytknout. 😉 =)
oblíbila jsem si tuhle povídku….měla hezký děj a navíc měla moje oblíbené téma..x)
Mhm… tak to je prostě jedním slovem nádhera… 🙂 Takovou skvělou povídku jsem nečetla už dlouho a měla jsem pěkně nahnáno, jestli Bill a Tom náhodou nezemřou… 😀 Krásný… Chce to pokračování.
děkuji moc 🙂 musím tedy říct, že jaksi s pokračováním nepočítám a určitě ne v nejbližší době, jelikož se maturity neodkladně blíží 🙁 možná až bude maturita v cajku, mohla bych pokračovat. Už se mi rodí nápady na další povídky, ale jelikož mám učení plnou hlavu, nechávám je plynout dál 🙁 snad to nějak doženu 🙂
Jinak ještě jednou děkuji za komentáře, moc mě potěšili :-*
Krásnej konec.Nebudu tě hledat,ale číst tvé povídky.