Midnight Sun 13.

autor: Bubbly

Uběhlo pár dní. Massen nějakou dobu nechal Billa na pokoji, což chlapce jen znepokojovalo. Tohle nebylo vampýřímu vládci podobné, určitě chystal něco velkého. Něco, za co Bill zaplatí svojí lidskostí. Každý den by mu připadal jako na trní, kdyby po svém boku neměl Toma. Ale ani to se nezdálo zrovna růžové. Bratři se sami sobě ztráceli a zase přibližovali. Propast mezi nimi byla chvíli plná lásky a poté nastal zlom. Všechno se zdálo tak zmatené a vratké, nejisté.

Bill tvrdohlavě odmítal Tomovu krev, přestože sám cítil, jak slábne. Neměl z toho strach, smrti se nepřiblížil ani o kousek, ale Tom na něm viděl změny, které oslabení způsobilo. Mladší bratr byl pohublý, bledý, pod očima se mu rýsovaly fialové stíny. Pokud se brzo nenapije, už nebude mít sílu Massenovi vzdorovat, ani holýma rukama.

„Bille,“ řekl mu Tom jednou v noci, když už se nedokázal dívat na to slabé černovlasé klubíčko. „Takhle to dál nejde. Oba dva víme, že se tu něco děje, že Massen má něco za lubem, a oba tomu chceme zabránit. Ale jak se chceš bránit, když nemáš dost síly ani na to, aby ses udržel dlouho na nohou?“

Bill na bratra koukal, jako kdyby mu Tom řekl, že tohle všechno – vampýři, Vaniina smrt, jeho proměna – byla jenom hra. Nechápal, o čem to Tom mluví. „Cože?“ zeptal se a zvedl obočí.

Tom se k Billovi naklonil tak moc, že se jejich nosy téměř dotýkaly. „Musíš se znovu napít, bráško.“

Bill zamrkal a stáhl krk dozadu. Odmítavě zavrtěl střapatou hlavičkou. „Ne, řekl jsem ti jasně, že to nejde. Nechci ti ublížit.“

„Ale ty mi neublížíš, Bille. Já ti chci pomoct. Chci tě odtud dostat, odvést si tě domů, rozumíš?“

Bill ztišil hlas. „Já chci taky domů, ale s tebou.“

„Půjdeme spolu.“

„Ne, pokud ti ublížím, Tome.“

Tom se zvedl z matrace a několikrát se prošel po pokoji. Byl na pokraji zoufalství. Už nevěděl, jak Billa donutit, aby si vzal jeho krev, aby se udržel při životě. Ne, že by snad umíral, ale pokud to takhle bude pokračovat, stane se to. A to Tom nehodlal dopustit. Musel Billa nějak vyprovokovat, musel ho donutit a bylo jedno, jestli násilím, nebo ne. Bill prostě přijme to, co mu bratr nabízí a pokud ne, bude to jenom horší.

„Bille, žádám tě ještě jednou…“

Bill prudce vstal a mírně se přitom zakymácel, ale opřel se o sloupek postele, čímž udržel rovnováhou. „Řekl jsem ne!“ odvětil rozhodně.

„Nenuť mě k tomu, Bille. Naposledy, prosím, napij se!“

Bill vzdorovitě kroutil hlavou ze strany na stranu a to Tomovi nedalo jinou možnost. Popadl Billa za ramena a silou ho přišpendlil ke studené zdi. Díval se mu přitom do očí, zatímco ty jeho odhodlaně zaplály. Vzal Billa za vlasy a zvrátil mu hlavu naznak. Rty se přiblížil k jeho krku.

„Omlouvám se,“ zašeptal Billovi do kůže a poté se s nechutí zakousl do sametově hebké pleti.

Bill hlasitě zakřičel a několik vteřin mu trvalo, než si uvědomil, co bratr dělá. Ubližuje mu a on si to nesmí nechat líbit. Tomovo chování v něm probudilo bojovné a lovecké vášně. Chvíli bojoval s Tomovýma silnýma rukama, a když získal jistou převahu, zahryzl se Tomovi přímo do tepny, aniž by se obával, že se jeho zuby netrefí. Byl v tom až příliš dobrý, věděl, kde skousnout.

Tom zaklonil hlavu a zasyčel. Tohle bylo poprvé, co se do něho Bill zakousl se zápalem a bojovností. Bodnutí zubů nepříjemně zabolelo, Tom cítil, jak mu pramínek krve stéká po krku ke klíční kosti, ale nesnažil se si nějak pomoci. Věděl, že bolest nebude trvat dlouho, a jakmile odezní, nastoupí po ní příjemný spalující pocit, který mu prochází celým tělem, až po konečky prstů.

Měl pravdu. Po pár vteřinách, hlasitě vydechl a zavřel oči s mírným úsměvem na rtech. Čím víc Bill sál jeho krev, tím víc se Tom cítil uspokojený. Vnímal, jak mu Billovy dlaně a prsty přejíždí po hraně čelisti, jak mu jazykem olizuje dvě drobné ranky, jak ho znovu a znovu kouše do kůže. Drobné tělo vampýra se tisklo na jeho a to ho neuvěřitelně vzrušovalo. Nedokázal ovládnout svoje pocity, nedokázal ovládnout ani to, co si přálo jeho tělo. Vzal Billův obličej do dlaní a opatrně ho odtáhl od svého krku. Necítil se malátný, ani unavený, vnímal jen chtíč, který uvnitř něho křičel.

Bill se na něho zvláštně podíval, po rtech mu stékala jediná kapka krve. Tom nedokázal odolat touze, pohled na to nevinné koťátko, které se snaží být tygrem, byl neodolatelný. Přitáhl si bratrův obličej ke svému a dychtivě ho políbil. Přitom cítil, jak jeho rty tlačí na Billovy ostré špičaté zuby.

Bill pocítil to samé jako Tom, jako kdyby najednou byli jedno tělo a jedna duše. Líbal ho s takovou vášní, s jakou ještě nikdy nikoho nepolíbil. Snažil se k němu natisknout tak blízko, jako kdyby chtěl prostoupit do jeho nitra. Drobnýma rukama vklouzl pod Tomovo tričko a vnímal horkost jeho kůže na vypracovaném těle. Dlouhé nehty mu zaryl do kůže ve chvíli, kdy Tom něžně skousl jeho dolní ret. Oba chlapci hlasitě vydechli do úst toho druhého.

Tom už nechtěl zatajovat to, co chtěl s bratrem dělat. Chtěl se dotýkat jeho štíhlého nahého těla, chtěl, aby si byli tak blízcí jako nikdy. Povalil Billa na postel a pomalu z něho stáhl tenkou černou košili. Pohled na nevypracované drobné tělo mu dělal neuvěřitelně dobře. Sklonil hlavu a políbil Billa na hrudní koš. Bill ho pohladil po ramenou a pohrával si s jeho vlasy. Po chvíli i Tomovo tričko skončilo na podlaze a Bill se dotýkal jeho rozpálené pokožky. Měl dojem, že Tom pod každým jeho dotykem blaženě roztává.

Tom se začal potýkat s Billovými kalhotami, zatímco ho laskal na hubeném bříšku. Líbal jeho hvězdu a opatrně ho svlékal. Přitom poslouchal, jak Bill zrychleně dýchá. Kalhoty dopadly na zem spolu se spodním prádlem a Tom najednou sledoval cudné nevinné tělo svého malého bratra. Ucítil, jak jeho vzrušení prudce vzrostlo. Ale pořád tu bylo jisté riziko. Obával se, že potom, co Massen Billovi tak ošklivě ubližoval, bude mít Bill strach i z vlastního bratra, přestože mu nechce ublížit.

„Tome, co se děje?“ zeptal se Bill, když se na něho Tom jenom díval.

Tom se mu podíval do očí. „Nemáš strach?“

Chlapec vteřinu přemýšlel a pak přivřel oči a usmál se. „Nemám se čeho bát, Tome. Slíbil jsi, že mi neublížíš,“ zavrněl.

Tom nevěděl, co na to říct, a tak Billa něžně políbil. Bill jazykem obkroužil jeho spodní ret a přitiskl se k němu. Tom nezaváhal. Pár vteřin se Billa ještě něžně dotýkal po celém těle a potom, dokud měl možnost bratra potěšit a nevyděsit, do něho dychtivě vstoupil. Cítil, jak se pod ním Billovo tělo napnulo a on potichu zakňučel slastí a bolestí zároveň. Stiskl bratrova ramena a zaklonil hlavu.

„Bille, já vážně nechci…“

Bill ho přerušil tichým šepotem. „Pokračuj,“ zaprosil.

Tom se pomalu začal pohybovat, což mu působilo značnou dávku slasti, ale nechtěl udělat nějakou hloupost, dokud Bill sám nebude chtít víc. Až když se Billovo bolestné sténání změnilo na vzrušené oddychování, začal se pohybovat rychleji a Bill spolupracoval s jeho rytmem. Vycházel Tomovi co nejvíce vstříc svými boky, nehty mu zarýval do ramen a hlasitě vzdychal. Tom i několikrát zaslechl z jeho rtů uniknout své jméno.

Milovali se pomalu a něžně a potom zase intenzivně a vášnivě. Ani jeden z nich nedokázal slovy vyjádřit, co cítí, ale jejich těla to věděla. Tom se třel svým silným tělem o Billovy drobné linie a z kůže mu sálalo horko.

Oba pociťovali, jak se blíží vrcholu, ale pořád nebyli na pokraji propasti slasti, aby spadli dolů. Tomovy pohyby ještě zesílily, a čím víc se snažil Billa uspokojit, tím víc se blížil k onomu okraji. A pak, najednou, oba dva spadli dolů. Bill hlasitě vykřikl a vzepjal se proti Tomovi, zatímco on zaklonil hlavu a hlasitě vydechl v prudké extázi vzrušení. Oba několik vteřin setrvali v poloze, a pak se Tom skácel vedle Billa s hlasitým, ale mělkým dechem.

I Bill několik minut vydýchával zbytky vzrušení, které mu brněly v konečcích prstů. Schoulil se Tomovi u boku a zavřel oči. Tom ho pohladil po vlasech, políbil ho do nich.

„O tomhle jsem snil o doby, kdy jsem byl ještě člověk,“ zašeptal černovlásek potichu.

Tom chvíli mlčel. „Mohl jsi mi to říct.“

Bill zakroutil hlavou. „Ne, nemohl, protože by to skončilo jinak než teď,“ odvětil unaveně.

Tom se mu nesnažil odporovat nebo popírat jeho slova, protože Bill měl zčásti pravdu. Přesto ale byla minulost za nimi a nemělo smysl se po ní otáčet. Protekla jim mezi prsty jako zrnka zlatého písku a zmizela v temnotě. Teď bylo podstatné, co se odehrávalo v těchto vteřinách.

„Tome, musím ti něco říct,“ zašeptal Bill a napnul se pod Tomovým dotykem.

„Co?“

„Já… já jsem do tebe zamilovaný.“

Tom zalapal po dechu a slova mu uvázla v krku. Tak tohle nečekal ani v nejmenším. Myslel si, že tohle bylo jen pobláznění ze samoty a strachu, ale doopravdy si nemyslel, že by se to mohlo stát. Dobře, mohlo se to stát, ale nemělo. Všechno bylo najednou špatně.

Bill se nadzvedl, aby viděl Tomovi do obličeje. „Tome?“

Tom několikrát zamrkal. „Bille, já si nejsem jistý, jestli…“

„Chápu,“ přerušil ho Bill, když mu došel význam jeho slov. „Nezáleží ti na mých citech.“

„Ne, tak to není!“ bránil se Tom.

„A jak to tedy je?“

Tom polkl. „Totiž, jsi můj bratr.“

„A?“

„A já nevím, jestli tě miluju. Nikdy jsem nikoho nemiloval, Bille.“

Bill sklopil oči, aby Tom neviděl slzy, které se mu nahrnuly do pohaslých očí. Odvrátil se od Toma a schoval si obličej do polštářů a kožešin.

Tom ho pozoroval a pochopil, že někde udělal chybu. Bill si prožil už příliš zklamání, než aby na svůj život doplácel dál. Byla obrovská neuváženost mu tohle říct. Tom viděl, že bratra zranil na nejcitlivějším místě, na kterém mohl. Zlomil mu srdce.

„Bille,“ promluvil potichu na bratra.

„Nech mě být,“ vzlykl Bill a schoulil se pod kožešinovou přikrývku tak, aby ho nebylo vidět.

Tom odolal nutkání pohladit ho po vlasech. Mohl by na to doplatit. Položil ruku na matraci a zavřel oči. V duchu si vyčítal všechno, co právě udělal.