autor: Bitter
„Notak, klid… ten chlap už je ve vězení, nic ti už nehrozí.“ Šeptl mu do vlasů, po kterých ho zlehka pohladil. Bill však dál brečel a tiskl se k němu. Tolik teď potřeboval něčí přítomnost. Tolik teď potřeboval něčí ochranu. Tolik teď potřeboval… lásku. Pryč byl ten nespoutaný a povrchní Bill. Tohle byl zas on, takový, jaký byl na začátku. Penězi nezkažený, šoubysnisem nedotčený, prostě vystrašený klučina, kterého najednou udělali hvězdou a on se musel začít starat sám o sebe. Nikdo mu nepomáhal. Každému tenkrát věřil a jak to dopadlo. Jeho minulý manažer na něm jen tuneloval a jediná dívka, kterou kdy miloval, ho podváděla, kdy si jen vzpomněla, a když ji Bill poslal pryč, tak se pokusila několikrát o sebevraždu. Celkem dvakrát, než se jí to povedlo, a ještě na něj chtěla hodit to, že čeká dítě, a přitom to nebylo jeho…
To ho tenkrát zlomilo. Zazdil všechno, co cítil a stal se někým jiným. Chtějí hvězdu, maj ji mít. Postupně tomu uvěřil i on sám, a teď najednou se to všechno vrátilo. Všechny emoce, všechen strach a touha mít u sebe někoho, kdo ho před tím ochrání… Možná, že je to jen chvilkové, vyspí se a zase si nasadí tu svou masku, která už se prakticky stala jeho skutečnou tváří, ale co když jsou na ní už trhliny?
Tom si ho opatrně vyzvednul do náručí a odnesl ho do postele. Bill se ho však odmítal pustit, tak si lehl vedle něj.
„Tome, zůstaň tady, prosím…“ Špitl zoufale a ještě víc se k němu přitiskl.
„Zůstanu, neboj…“ Ujistil ho Tom a začal ho hladit po vlasech.
Ještě chvilku Bill vzlykal v Tomově náručí, než se uklidnil a usnul. Tom si jen přitáhl deku, Billa položil na sebe a během chvilky usnul taky.
Když se ráno probudil, postel vedle něj byla prázdná a z koupelny bylo slyšet téct vodu. Zašilhal k budíku na stole, a když zjistil, že je teprve půl sedmý, otočil se na břicho a zase zavřel oči. Pomalu zase usínal, když ucítil, jak se vedle zhoupla postel.
„Spíš?“ Šeptl Bill a trochu se k němu naklonil.
„Ne, už ne.“ Vydechl a otevřel oči. „Mám vypadnout?“ Zeptal se pro jistotu, ale Bill zavrtěl hlavou.
„Ne… lež… jen… děkuju, že jsi tady zůstal…“ Usmál se Bill a Tom jen nakrčil obočí.
„Co se stalo s tou hvězdou?“ Ušklíbl se trochu sarkasticky a opřel si bradu do dlaní.
„Já vím, byl jsem nesnesitelnej… ale já musel, a zase takovej budu… tohle nikdo nesmí vědět… nesmí…“ Zavrtěl rozhodně hlavou.
„Proč ne? Každej tě nesnáší, trpí tě jen kvůli tomu, že je za to platěj…“ Pokýval Tom hlavou a zkoumavě se na Billa podíval.
„Je to tak lepší… věř mi…“
„A tobě to nevadí?“ Kladl dál Tom otázky, které přesně směřovaly k jednomu cíli…
„Vadí, ale co mám dělat? Když jsem se choval normálně, každej mě jen využíval, a pak to s Jess…“ Bill se najednou zarazil a uhnul Tomovu zvídavému pohledu.
„Jess…? Kdo je to?“ Nahodil Tom rádoby nenuceně, ale přitom moc dobře věděl, o koho se jedná.
„Jess byla moje přítelkyně… dělal jsem pro ni první poslední a ona… to je fuk…“ Mávl Bill rukou, a už se zvedal z postele, když ho Tom chytl za ruku a stáhl zpátky.
„Mně to říct můžeš, nevyužiju to proti tobě, nemusíš se bát…“ Šeptl a zadíval se mu do očí. Vycházelo to perfektně. Za pár okamžiků ho bude mít v hrsti, Bill v tom bude až po uši, a pak už jen bum a Tom bude mít klid a peníze… Jenže co když je to trochu jinak…?
„Podváděla mě… dokonce i s mým tehdejším manažerem… když jsem se s ní pak rozešel, vyjela na mě s tím, že je těhotná… Sice mi bylo teprve devatenáct, ale mně to bylo fuk, chtěl jsem ji zpátky, i to malý… jenže se ukázalo, že není moje, a že chce jen prachy, jinak by si to nechala vzít… Slyšel jsem jí telefonovat s nějakou kámoškou… Vyhodil jsem jí… měla bohatýho tatínka, a ten na ní nedal dopustit, takže jsem neměl strach o to, že by skončila sama s dítětem na krku, jenže ona… ona se zabila…“ Dokončil Bill svůj monolog a oči se mu zalily slzami.
Tom jen nevěřícně zakroutil hlavou… Buď je Bill setsakramentsky dobrej herec, nebo mu milej drahej Kloss pěkně kecal. Ale proč to řeší, nikdy neřešil, proč má někoho zabít, ale na druhou stranu s nikým nemusel strávit tolik času. Vždycky dostal čas, místo a bylo. Dotyčnýho oddělal a viděl ho jen chvilku v zaměřovači svojí snyperky.
Sice Billa ze začátku nesnášel, vlastně až doteď ho nesnášel, a vidina toho, jak mu bude klečet u nohou a prosit o život, mu dělala náramně dobře, ale teď mu ho bylo líto…
Vždyť jemu nic jiného nezbývalo, než být takový… neuměl si představit, co by dělal na jeho místě…
Vlastně věděl… zabil by ji sám…
„To je mi líto…“ Šeptl po chvilce a pevně k sobě Billa přivinul.
„Už je to pryč… sakra, jsem jak baba…“ Zaklel Bill a od Toma se odtáhl.
„Tome, promiň já… já… To je fuk… jdu se upravit, v deset je ten rozhovor.“
„To jsem nechal zrušit. Ty si vezmeš na pár dní volno, ať si můžeš odpočinout, a já se musím pořádně podívat na tvojí poštu a tak, a to taky nepůjde, když budem někde lítat.“ Informoval ho Tom a čekal, co Bill na to. Určitě se bude vztekat.
„Tak dobře… děkuju.“ Pousmál se Bill a Tom překvapeně zamrkal.
„Nevadí ti to?“
„Ne… popravdě bych nejradši prochrápal celej den a nikoho sem nepouštěl.“
„No problem, od toho jsem tady.“ Pokrčil Tom rameny, natáhl se po mobilu a něco chvilku s Davidem projednával. Pak už se jen ujistil, že mu veškerou Billovu poštu pošlou už roztřízenou a vylezl z postele.
„Tak a je to. Můžeš chrápat klidně až do večeře. Já jdu k sobě pročítat ty maily, ať to mám co nejrychlejc z krku, kdybys cokoli potřeboval, stačí prozvonit.“ Ujistil Billa a oblíknul se.
„Tome… Nechceš si to vzít sem? Já vím, asi jsem paranoidní, budeš hned vedle a do pokoje se nikdo nedostane, ale…“
„Ne, nejsi paranoidní… vezmu si to sem a budu v pokoji, spi.“
„Děkuju.“ Pousmál se Bill, a i když Tom odešel, pořád se usmíval.
Byl v bezpečí. Tom bude u něj, už se nic nestane… Říkal si pořád dokola a v duchu se proklínal za to, jak se k němu choval. Jasně, bál se, aby na něj něco nevyšťoural, ale on měl chránit jeho život a chránit někoho, koho nesnášíte, je těžký. Na druhou stranu je to jeho práce, i kdyby si z něj Bill udělal pejska na zavolání, Tom by nemohl odmítat.
Ne… k Tomovi už se tak chovat nebude… má ho rád, i přes to všechno, zachránil ho a byl u něj, když to potřeboval. Tohle neudělal nikdy nikdo. Ani jeho rodiče. Byli šťastní, že jejich syn je hvězda a sami ho prodávali všude, kam to šlo, alespoň do jeho plnoletosti, pak se od nich odtrhnul, a konečně mohl dělat, co ho baví. Freiheit 89 na jeho předloktí to dokazovalo, jak se mýlil… Žádná svoboda nepřišla. Jen hafo povinností a zklamání. Vždyť on na to nebyl připravený a i teď, po pěti letech života hvězdy, se cítil pořád stejně, jako ten malej patnáctiletej klučina, kterej musí dělat, co se mu řekne, usmívat se, na koho se mu řekne, a být pro média svatý… A co z toho? Svoboda nikde, tak si jí udělal. Je přece hvězda, každá druhá hvězda je povrchní a dělá si, co chce, tak proč by nemohl taky. Bude si dělat, co chce, řekl si jednoho dne, ale že to ve skutečnosti nechce, jen se snaží se nějak vymanit z toho stereotypu a podřízenosti médiím, to ho ani nenapadlo. Stačilo by tak málo, skončit s tím vším a měl by zase klid, ale copak to jde? Ještě chvilku takhle přemýšlel, až z toho usnul. Ani nepostřehl, kdy se Tom vrátil ze svého pokoje s notebookem a pár sešity na poznámky.
Položil si to všechno na stolek, zapnul televizi jako kulisu, protože ticho nesnášel a zaťukal na Billovu ložnici. Když se Bill ani napodruhé neozýval, pootevřel dveře a musel se sám pro sebe usmát. Bill byl na tom místě, na kterém ho nechal, jen s tím rozdílem, že neseděl, ale ležel a spal.
Potichu došel až k němu a opatrně ho zvedl do náručí, aby ho mohl uložit pod peřinu. Z toho kraje by leda spadnul a vzhledem k tomu, kde se nacházela jeho hlava, by si uštědřil pěknou pecku do hlavy o noční stolek.
Tom ho uložil hezky doprostřed postele a Bill se s tichým zamumláním přivinul k polštáři. Přikryl ho a odešel, dveře však nechal otevřené a televizi vypnul. Ticho bude lepší…
autor: Bitter
betaread: Janule
Klikni na anketu, díky J. :o)
Bitter, píšeš úžasně. Moc se mi to líbí.
Jé… to je dobrý xD Tom mu nic neudělá, že ne? Nesmí! Jinak si udělám něco i já xD
Luxusní povídka…fakt jsem se do ní zamilovala 🙂 Těším se co a jak se bude dál dít a jak to dopadne… krásnýý..je mi Billa líto a přemýšlím zda ten co chce po Tomovi tuhle věc není nááááhodou tatínek naší Jess 🙂
To se nám to krásně vyvíjí,mnu si spokojeně ruce xD!!!Jen tak dál…..Je to super povídka,jak jsi krásně vysvětlila,z čeho a jak se formovala Billova povaha.
[3]: Určitě je to otec Jess.
Moc powedený díl 🙂 A jsem ráda, že Billowa změna chowání tady byla pěkně wyswětlena. Každopádně je mi ho za to oprawdu líto a snad se Tomášek obměkčí a bude hodný. A hlawně k Billowi a nakonec mu nic neudělá 😉 Už teď jsem nedočkawá dalšího dílu, takže rychle dááál 🙂
Tuhle povídku jsem si okamžitě zamilovala… A miluju jí pořád :)Určitě to dobře dopadne, ale jsem zvědavá, jak bude reagovat Jessin tatínek, až mu Tom oznámí, že svou životní lásku zabíjet nehodlá 🙂 jsem napnutá jak Billův rozkrok, rychle dál 😀
Člověče, tohle bylo parádně napsaný. Naprosto božský! =)
naprosto dokonalý. Jsem sama zvědavá jak se s tim teď Tom popere. na jednu stranu bych chtěla aby se oběkčil a na celou tuhle praci se vysral, ale na druhou taky chci ten adrenalin že by se rozhodl ho fakt zabít :DDD já za to nemůžu. PRostě trochu násilý miluju :DDD Bitter nenech nás dlouho čekat na další a další dílky.
však Tom se do něj zamiluje…xD
Tak, a Tom už ví pravdu, čekám tu na první polibek, vždyť Bill ho chtěl ne? A Tom musí, teda.. mě dostalo to že se mu líbí představa jak ho prosí na kolenou o život…. to bylo od Toma hnusný…. i když on nebyl moc milej ze začátku že xD
Moc hezkej dílek… těším se na další x)