autor: KaKiNkAaA ^_^
V tu chvíli, když Tom promluvil, to Billovi došlo a sám se zasekl. Okamžitě přestal a vytáhl Tomovy prsty a stydlivě se na něj podíval. Styděl se, a navíc hlavně nevěděl, co si má myslet. Zda to Tomovi vadilo nebo se mu to líbilo.
„Ehm… promiň já… já se nějak nejspíše zasnil. Nad něčím jsem zapřemýšlel.“ Špitnul tiše Bill a v tuhle chvíli sám nevěděl, jak se tvářit. Snažil se to nějak vysvětlit, ale ne nijak zle, aby ho Tom měl za někoho špatného. Nebo třeba i perverzního. Prostě sám ani nechápal, proč to skutečně udělal, ale nějakým způsobem po tom jednoduše toužil.
„Ehm… myslím, že jsi ten teploměr měl dost dlouho.“ Změnil téma raději rychle Tom. Nevěděl sám, co by na tohle měl Billovi říct. Navíc sám nevěděl, co si o tom má myslet. Dost ho tahle situace zmátla. Proto to raději nechtěl řešit a mluvit o tom. Byl z toho zmatený a sám se musel z toho šoku vzpamatovat a hlavně to pobrat. To, co to vůbec mělo znamenat. Bylo to snad svádění?
„Jo… jo jasně.“ Vykoktal se Bill a vytáhl si z podpaží teploměr, který hned podal Tomovi. Trošku ho mrzlo to, že Tom rychle odbočil, a to, co se stalo, na to se ani neptal. Nijak se k tomu nevyjadřoval. Jako by se vlastně ani nic nestalo. Na druhou stranu ale možná byl i za to rád. Nejspíše sám by nevěděl, co by Tomovi řekl. Měl mu snad říct, že se mu líbí? Ne, to raději ne. Raději se taky bude snažit dělat, jako by se nic nestalo. Možná to tak bude lepší a příště se bude víc hlídat. Už nesmí takhle podlehnout a hlavně blbnout.
Tom se krátce podíval na Billa a pak své oči raději přesunul na teploměr. Podle stupnice, která na něm byla, ukazovala, že Bill nemá horečku. Jen lehce zvýšenou teplotu. To ale nic nebylo.
„Je to dobrý. Horečku nemáš.“ Špitnul Tom a pak schoval teploměr do krytu. Poté se zvedl ze židle a začal sklízet talíř a hrnek z Billovy snídaně.
„Tome, já… omlouvám se za to, ehm… za to, co jsem udělal.“ Podíval se Bill na Toma, ale ten se na něj nedíval. Billovi to bylo líto. Mrzelo ho to. Ale omluvit se musel. Tom po chvíli zvedl hlavu a podíval se krátce na Billa.
„Budu muset jít. Za chvíli máme vizitu.“ Promluvil Tom a poté i s tácem odešel z Billova pokoje. Na jeho omlouvání nereagoval. Slyšel to, ale neřekl na to ani slůvko. Mohl na to sice něco říct, ale nechtěl. Na druhou stranu ale ani nelhal. Skutečně za chvíli bude mít vizitu.
Jen co Tom vešel na sesternu a sedl si na pohovku, aby se trošku uklidnil, vešla i na sesternu Rachel.
„Jé, ty jsi tady?“ usmála se Rachel na Toma hned, jak ho uviděla. Nečekal ho tady. Sama si myslela, že bude ještě u Billa. Ale takhle pro něj nemusela chodit.
„Jo, jsem tu, jak vidíš.“ Ušklíbl se Tom. Nějak teď byl celý mimo. Pořád musel myslet na to, co to mělo znamenat s tím Billem. Bože, byl jeho bratr a on udělá tohle. Jenže to, že je jeho bratr, Bill nevěděl, tak mu Tom neměl co zazlívat. Ale přeci jenom to bylo divný.
„Co je ti zase?“ ušklíbla se Rachel na Toma, který ji sotva vnímal, a tak do něj drcla, aby se probral. To Toma trošku vzpamatovalo, a konečně se dostal k sobě a byl schopný normálně uvažovat.
„Ne, nic. Jsem v pohodě.“ Zatřepal Tom hlavou, a konečně se normálně na Rachel podíval a taky se lehce usmál. Hlavně už na to, co se stalo před chvílí, nemyslel.
„Fajn. Když tak si to povíme později.“ Rachel věděla, že s Tomem něco je. Že se něco děje. Vždycky to na něm poznala, i když říkal, že je v pohodě.
„No, ale teďko se zvedej. Je vizita.“ Pobídla Rachel Toma k pohybu. Ten se neochotně zvedl, ale nic nenamítal. Vizita nepočká, i když na to není nálada. Patří to k práci.
Vizita byla poměrně klidná a Tom i Rachel se zdržovali v ústraní a pořád si tiše povídali. Nebyli tam jediní, kdo tam byl s primářem, a tak si toho ani nikdo nevšimnul. Jeden z doktorů vždy četl primářovi pacientův stav, u kterého zrovna byli a tihle dva to ale nijak nevnímali. Povídali si jinak. O daleko lepších a zajímavějších věcech. Konečně i Tom byl zase ok. A to zase jen díky jeho nejlepší kamarádce Rachel. Už zase mu pomohla, aby měl lepší náladu. Nebo aby byl schopný vnímat.
Takhle to probíhalo u všech pacientů, až nakonec zamířili i do toho posledního, kde ležel Tomův pacient. Ležel tam jeho bratr Bill. Ale ani to Toma nerozhodilo od toho, aby se mu změnila opět nálada, a i když byli u Billa, se usmíval a něco si šuškal s Rachel. Mezitím ostatní znovu řešili Billův zdravotní stav.
Bill jen leží na posteli a poslouchá doktory, co říkají, a po očku se kouká na Toma. Usmívá se, ale všechno dělá nenápadně. Nechce, aby ho někdo přistihnul. Jenže to na Rachel neplatí. Ta si toho až moc dobře všimla, jak se na jejího kamaráda kouká tenhle kluk. Jen se usmála a naklonila se víc k Tomovi.
„Zlato? Nezdá se ti, že na tebe Bill nějak moc kouká?“ usmála se Rachel, a pak se podívala zvědavě na Toma. Ten jen vykulil oči a chvíli nebyl schopný slov. Jeho samotného to zarazilo. A ještě víc, když to řekla Rachel. Pak se krátce podíval směrem k Billovi a sám si všiml jeho pohledu. A taky jeho úsměvu. Zatřepal hlavou a otočil se zpátky k Rachel.
„Blbost.“ Ušklíbl se Tom, i když ten pohled na vlastní oči viděl. Tohle ale přeci nebylo možný. Ne. Prostě se jen usmíval. Nebylo to na Toma. To bylo nemožné.
„Myslím, že to není blbost, zlato. Sám koukej, jak se po tobě kouká a hází na tebe očka. On po tobě jede, Tome,“ drcla provokativně Rachel do Toma, který vypískl, až ho napomenul dokonce sám primář.
„Ehm… promiňte. Nenechte se rušit a pokračujte.“ Usmál se omluvně Tom a pak dloubnul do Rachel, aby toho nechala. Ta se jen ušklíbla a protočila oči v sloup. A raději už mlčela, ale stejně věděla, že má pravdu. Tohle nešlo přehlídnout, a navíc si toho sám Tom všimnul. Otočil se k Billovi a sledoval jej. Jeho pohledy byly víc než jasné. Docházelo mu, že jeho Rachel má nejspíše pravdu. Opravdu se na něj Bill díval tím pohledem, když se někdo snaží s někým flirtovat nebo mu něco naznačit. Tohle byl jasný pohled a ten úsměv do toho ho ještě víc přesvědčil. Pochopil.
Až teď mu došlo, že se Billovi líbí. Možná proto se stalo ráno to, co Bill udělal. Ano. Tohle všechno vysvětlovalo a Tom to všechno konečně chápal. Bylo mu z toho zvláštně a divně. Vždyť je to jeho bratr. Tohle přeci nemůže? Jenže to taky Bill nemohl vědět. Nikdo. Jen Tom znal skutečnou pravdu o něm a Billovi. V tu chvíli to Tomovi pomalu docházelo. Díky tomuhle, vlastně díky Rachel, ale především díky Billovým pohledům na něj, se v něm rodil pomalu jeho plán.
Plán pomsty.
autor: KaKiNkAaA ^_^
betaread: Janule
mám takoví pocit že..Tom Billa sbalí, Bill se do něho zamiluje a Tom mu pak jednoduše zlomí srdce..oh bože..to bude..šílený. Jestly to Tom opravdu udělá tak bych se nedivila kdyby se Bill zabil nebo tak něco..ale šíleně mě zajímá co Tomovi vlastně udělal..autorka nás velice ráda napíná že? 🙂 Ne že bych jí to měla za zlé 😀
Tahle povídka se mi šíleně líbí, moc se těším na další dílek 🙂
nééé žádná pomsta ať mu to odpustí sice ani nwm co ale to je nepodstatný musí bejt s nim
Už mě štveš s tou pomstou xD
Myslela jsem že spolu něco budou mít xD
[1]: taky si to myslím…
[3]: Ty si to nikdy neodpustíš, co? 😀
O jááj… xD Tak tohle bude ještě sranda. =)
já teda nevim proč to tu čtu znovu, když už tyhle díly znám :DDD ale nevadí. Prostě já ti pořád říkala lásko že jsi na ránu :DDD každopádne tahle povidka se tim moc moc moc daří.
[1]: Přesně moje nová teorie,úplně souhlasím xD!!!!!
pomsta…..pfff to je od něj hnusnýý x(