autor: Cera & Elis
Dnes tu máme poslední jednodílku od Cery, kterou jste si tak moc oblíbili pro její styl psaní… tahle je ovšem psaná společně s Elis, jejíž stejně starý jednodílky sem budu postupně dávat taky. Psáno v dobách, kdy bylo Twilight ještě v plenkách… 🙂 Užijte si to…
Utíkám, skrývám se před světem…
Utíkám před sebou samým…
Nemám na výběr…
Měl bych cítit volnost,
Ale svazují mě neviditelná pouta…
Nemohu si je sundat,
Ublížil bych…
Měsíční paprsky dopadají na chladnou zem. Po tváři mi stéká jedna kapka za druhou. Prší. Kolem mě pospíchají lidé, zahalení v černých pláštích, schováni v bezpečí velkých deštníků. Krůpěje se mi vsakují do kůže, temně černé vlasy lepí na bledý obličej. Nevnímám. Svět kolem mě přestává existovat. Vidím prázdné ulice, prázdné domy. Jsem jen já a můj strach. Strach sám ze sebe. Svírá moje srdce ve své dlani… nebije a možná už ani necítí… nevím. Utíkám. Snažím se utéct sám sobě. Nedokážu to…
Rozhlížím se… Nevidím. Nevidím světlo, vnímám jen tmu. Stíny mě obklopují, jsou všude kolem mě. Chtěl bych to skončit, všechno. Ne, nemám dost odvahy…
Konečně. Vbíhám do dveří. Spěchám do bezpečí. Pod ochranná křídla svého pokoje. Nechci nic víc, než být sám. Daleko ode všech…
Klíč odhazuji někam do tmy. Konečky prstů sjíždím po bílé zdi, tak chladné, tak prázdné. Po tváři mi stéká slza bolesti. Utrpení. Pomalu se sesouvám na mrazivou podlahu.
Nemůžu… Nechci!
Co se to se mnou děje? Co se stalo? Tohle přeci nejsem já…
Ale kdo vlastně jsem? Už si ani nevzpomínám.
Do mého těla bodá tisíce nožů. Nehty s černým oprýskaným lakem si zarývám hluboko do kůže. Po rukou mi stékají drobné potůčky krve. Nedá se to vydržet. Ta bolest je nesnesitelná. Otupuje mi smysly… Z úst mi unikne zoufalý výkřik. Už nemůžu… Už nemůžu dál. Je to silnější než já….
„Bille?“ ozve se za dveřmi. Ten hlas poznávám. Tichý, plný obav. Hlas mého bratra.
Mlčím. Skoro jej neslyším, jako by přicházel z velké dálky.
„Bille!“ Tomův hlas zintenzivnil, až nakonec přešel v hlasité výkřiky. Pěstmi bušil do borového dřeva, lomcoval klikou. Marně.
„Odejdi, Tome… Běž pryč!“ bezradně zašeptám. Bušení na kratinkou chvíli ustalo. Divím se, že mě slyšel.
„Bille, pusť mě dovnitř!“ nenechal se odbýt.
„Odejdi…“ zaprosím znovu.
Musí odejít. Nesmí tu zůstat.
„BILLE! Tak mi sakra otevři, nebo ty dveře vyrazím!“
Copak je to tak těžký pochopit? Proč mě nemůže poslechnout? Proč prostě nemůže jít někam pryč, daleko. Co nejdál…
…
Ozvala se ohlušující rána. Tom svoje výhružky uskutečnil a vřítil se do pokoje. Chvíli mu trvalo, než v šeru rozpoznal drobnou postavu svého bratra, jak se choulí na zemi, s hlavou schovanou v dlaních, takže mu nebylo vidět do obličeje.
„Nepřibližuj se!“ zaječel Bill z posledních sil. Bez výsledku. Tom se k němu po krůčcích pomalu přibližoval.
„Běž pryč! Dokud můžeš! Prosím…“ posbíral poslední střípky síly ukryté někde hluboko pod povrchem. Křečovitě se chytnul topení. I když nechtěl, začal pomalu vstávat. Už to nebyl on…
„Bille, co je ti?“ zeptal se starostlivě. Chlapec s uhlově černými vlasy věděl, že jeho bratr stojí těsně za ním. Dokonce by cítil i teplý dech na svém krku, kdyby… Kdyby žil.
Tom mu položil ruku na rameno. Cítil její tíhu. Dále už se ale nemohl ovládat. Snažil se. Tak moc se snažil… Nepomohlo to.
Bratr si jej natočil tváří k sobě. Tváří, která se teď od jeho původní výrazně lišila. Zračil se v ní vztek, bolest, rozhořčení a…
Touha, hlad.
Tom vyděšeně odskočil o krok dozadu. Nedokázal však odtrhnout pohled od Billových střídavě nenávistných a vyděšených temných očí, ale hlavně od Billových úst. Protože právě mezi rty uviděl to, co ho tak vyděsilo. Dva špičaté zuby, lišící se délkou a velikostí od těch ostatních – špičáky.
„Bille… co…“ hlas se mu zadrhával.
„Tome, zmiz! Rychle… Radši já, než – li ty… Padej odsud!“ Snažil se ho naposledy odehnat, avšak Tom se ani nehnul. Billovi stékaly po tváři slzy. Další a další. Stíny se chlapci rozmazaly po aksamitově bílé pleti, takže vypadal ještě hrůzostrašněji.
Tom měl strach. Obrovský. Ovšem tady nešlo o něj, tady šlo o jeho brášku. Musel zůstat.
„Jak-jak to myslíš? Radši já, než-li ty?“
„Ty to nechápeš. Umřu, pokud ji nedostanu… Potřebuju krev! Nedokážu se už ovládat! Já… nechci ti ublížit! Ne TOBĚ!“
Namísto toho, aby Tom vyslyšel Billova slova, postoupil o ten jeden krok blíž, naklonil hlavu na stranu a pravou rukou odhrnul pár neposlušných dredů. Jeho mladší bratr měl jen pár milimetrů od své tváře jeho obnažený krk.
„Kousni.“
„Ne! To nejde. Já nemůžu!“ Billovi se v půlce zlomil hlas. Ať sakra vypadne!
„To neudělám. Nenechám tě tu. Nenechám tě umřít. Tak už to sakra udělej!“ Tom zněl odhodlaně. Jeho bratr to už nevydržel. Nepodařilo se mu zastavit tu nezkrotnou touhu. Lačnil po tekutině, jež ho udržovala už nějaký čas při životě. A tak to udělal. Hladově se zakousl do svého dvojčete.
I přes jeho výkřik, následovaný občasným bolestným zasténáním, se od něj nedokázal odtrhnout. Ztratil kontrolu sám nad sebou. Po nějaké době si však přece jen někde v hloubi mysli uvědomil, co vlastně dělá, a přestal. S hrůzou od Toma odstoupil a pomalu couval dozadu s očima vytřeštěnýma na dvě zcela jasně zřetelné malé ranky na bratrově krku. Ten se vysíleně opíral o kliku, sotva se držel na nohou.
Co jsem to proboha udělal? Vždyť já ho málem zabil? Billa se zmocňovala panika. Takhle to nechtěl. Takhle to nemělo dopadnout. Neměl to nechat zajít takhle daleko…
Tomovi se zamotala hlava, zavrávoral a málem by se skácel k zemi, kdyby ho nezachytily paže jeho bratra. Jejich obličeje se ocitly nebezpečně blízko. Tak blízko, že by stačil jen kousek a…
Tom si všiml, že na rtech jeho bratra zůstala ještě jedna kapička krve. Jeho krve. Najednou se ho zmocnila neskonalá touha mu ji setřít. Jelikož se ovšem rukama při pádu zachytil Billa, který teď zhluboka vydechoval, zbyla mu jediná možnost. Pomalu se k černovlasému chlapci naklonil a políbil ho.
V tu chvíli začalo Billovo srdce opět bít.
autor: Cera & Elis
betaread: Janule
*POTLESK*
*KLANÍM SE*
Kyaa! nádhera! *love it*
[1]: DVOJITEJ POTLESK A TAKY SE KLANÍ xDxD
Nááááádhera!!!!♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥♥Ty Billovy fotečky nahoře jsou úžasné,tady v té době se mi Bill líbil nejvíc..♥
Nádherné…
úúúžas..x)
Tak tohle se taky povedlo. Dokonce moje oblíbená upíří tématika. Jsem maximálně spokojená a moc chválím. :o)
Nádhernej twincestněupíří horůrek 🙂
Môžem povedať , že to bolo XX krát lepšie ako celý twilight dokopy!… 🙂