autor: illyrias
Bylo už šest hodin, všichni seděli u stolu, před sebou večeři, čekali na Toma, ten jedinej chyběl.
„Hlavně, že jsem mu říkala, že tu má bejt.“ Protrhla ticho Simone.
„Tak se trochu zpozdí, se nic nestane.“ Odpoví Gordon.
„Tobě je to taky všechno jedno! Bude to studené!“ Gordon pokýve hlavou a už raději nic neříká.
„Já mu zavolám.“ Zvedne se matka a Bill ji zarazí.
„Nemá u sebe mobil, už jsem to zkoušel.“ Simon se zpátky posadí.
„Aha, a tos mi nemohl říct dřív?!“ Vyjede matka na Billa.
„Víte, my jsme mysleli, že se vrátí, kdo může tušit, že se zpozdí.“ Vloží se do toho Sylar.
„Když on ven nikdy nechodí, tedy od určité doby, byli tu pro něj i kamarádi a on nikdy nechtěl, tak to vzdali… mám strach, aby se mu zase něco nestalo.“ Sdělí matka své obavy
„Můžem se po něm jít podívat.“ Navrhne Bill a Sylar přikývne.
„Berem si mobil, tak kdyby se vrátil, tak nám zavolejte, ať ho nehledáme.“ Pousměje se Sylar.
Oba na sebe hoděj bundy a jdou ke dveřím. Vtom někdo zazvoní.
„No vidíš, a máte ho doma…“ Zasměje se Sylar, Bill se usměje a otevře, úsměv mu opadne. To už se k nim řítí Simone. „Tome, jak si to představuješ?!“ Zarazí se, když uvidí dva pány v policejních uniformách.
„Dobrý den.“ Pozdravěj oba.
„Dobrý den… děje se něco?“ Pozvedne Simone obočí.
„Tom.“ Šeptne Bill a koukne po Sylarovi.
„Vy jste Kaulitzovi? Asi máme vašeho syna, Toma Kaulitze.“
„Co provedl? Nebo se mu něco stalo?“ Bill se začíná třást. Sylar ho ze zadu za pas obejme, aby se uklidnil.
„Měl nehodu, porazilo jej auto, nyní leží v nemocnici u svatého kříže.“ Bill si dá ruku před pusu a vzlykne.
„Jak je na tom?“ Šeptne Sylar, je jediný, co se může ptát, jelikož Billa přepadl pláč a Simone se z toho co nevidět zhroutí. Nemluvě o Gordonovi stojícím v pozadí.
„To my nevíme, musíte se zeptat už tam.“ Sylar přikývne a muži odejdou.
„Jedem za ním.“ Rozhodne Simone a běží si pro svou kabelku.
Bill už brečí naplno. Sylar ho hladí ve vlasech a utěšuje.
„Je to kvůli mně, kdybych to neřekl, tak je teď tady.“ Billa Sylarova náruč tentokrát tolik neutěšuje.
„Bille, nevíme, co mu je, třeba má jen zlomenou nohu.“ Snaží se to Sylar ulehčit. Bill zavrtí hlavou.
To už dolů přilítne Simone, čapne Gordona, který je stále v šoku, a jede se do nemocnice. Řídí Sylar, na spolujezdci sedí Bill, který to celý propláče. Jako jeho matka na zadním sedadle, kterou utěšuje Gordon.
Když dojedou do nemocnice, hned se zeptaj na recepci, kde Tom leží.
Všichni jdou k pokoji, z kterého právě vychází doktor.
„Kam to všichni jdete?“ Zeptá se a poupraví si své brýle na nose.
„Za Tomem Kaulitzem, vy jste jeho ošetřující lékař?“ Zeptá se Simone.
„Co je mu?“ Zeptá se tentokrát Bill.
„Měl slabý otřes mozku, jinak vyvázl docela dobře, nebyl to tak silný náraz, že by si něco zlomil, jen při pádu se uhodil do hlavy, proto ten otřes. Je jinak pořádku.“ Bill se šťastně usměje.
„Ale prosím vás, nemůžete jít všichni. Dovolím jen dvěma, a vystřídejte se, máte na to 10 minut, pacient musí odpočívat. Pozítří může být propuštěn.“ Všichni přikývnou. Doktor odejde. Bill koukne po všech.
„Můžu jít já?“ Prosebně koukne na rodiče.
„Nejdřív půjdu já, a pak ty.“ Odpoví matka a vejde do pokoje.
Tom nespí, takže hned uvidí matku.
„Mami, promiň, nějak jsem to nestihl na tu večeři.“ Omluvně a matka se usměje. Dojde k Tomově posteli.
„To nevadí, zlatíčko, my na tebe počkáme. Brzo půjdeš domů, a uděláme si opožděný Štědrý den.“ Pohladí matka svého syna po ruce.
„Mami, já vím, už mi to doktor říkal. Nemusíte na mě čekat, vždyť já už měl tady taky kapra a salát, a dárky vám dám, až se vrátím.“ Usměje se.
„Tak takhle ty, jo? My se o tebe bojíme a ty tu jíš bez nás.“ Zasměje se Simone.
„No, ale nebyl moc dobrý, víš, takový blátivý, a ten salát kupovaný, na tebe to nemělo.“
„Jen jestli to neříkáš schválně, nebolí tě něco?“
„Ne, jen mě bolela hlava, ale už mi něco píchli a nebolí, mám tu telku, takže si jí zapnu a budu koukat, budou dávat přeci pohádky.“
„Dobře, víš, máme jen chvilku, a ještě k tomu se musíme vystřídat jen po dvou.“ Simone je ráda, že Tomovi je dobře, už se připravovala na to nejhorší.
„No tak sem tátu pošli.“ Usměje se Tom.
„Né, Bill.“ Pousměje se matka.
„Bill?“ Pozvedne Tom obočí.
„Ano, s tím se musím vystřídat, taky se o tebe hodně bál. Jako my všichni.“ Tom nevěří, co slyší, vždyť ho Bill nenávidí.
„Víš, mami, raději ať nechodí, nějak se mi chce spát.“ Simone na tom nic podezřelého nevidí.
„Tak dobře, já mu to řeknu.“ Přikývne Simone.
„Díky.“ Usměje se Tom. Simone vlepí na tvář Tomovi pusu a jde ke dveřím. „Zítra zas přijdem.“ Oznámí ještě Tomovi, tomu je jasný, že se setkání s Billem nevyhne, dnes jej pouze oddálil. Nechtěl s ním mluvit.
Když matka vyjde na chodbu, už chce jít Bill, toho Simone zadrží.
„Bille, on je unavený, nemáš tam chodit.“ To Billa zarazí.
„To říkal?“ Steče Billovi slza, mrzí ho to, ví, že jej Tom nechce vidět.
„Neber si to zle, vždyť zejtra je taky den.“ Usměje se na Billa.
„Ale já ho chci vidět ještě dneska,“ zakňučí Bill. Kdyby mohl jít první, tak by ho viděl, jenže matka musela mít svou.
„Dobře.“ Souhlasí nakonec Bill, také co mu zbývá.
autor: illyrias
betaread: Janule
oprawdu newím, koho mám litowat wíc…jestli Billa nebo Toma, hlawně že je teď Tom w pořádku :), jsem zwědawá co bude dál 🙂
Bože, Bill se Sylerem by se měli spakowat a odjet. Nakonec se Billowi něco stane, Tom ho zase zbije a bude… Toma mi nejní líto ani trochu, patří mu to.
[2]: to je fakt, alespoň aby se ten Sylar už spakowal, aby mezi dwojčaty už něco bylo 🙂
jéé krásnej dílek jako vždycky 🙂 ale jako podle mě chudák Tom :(( vlastně i Bill … a sylar mi tam začíná ňák vadit xD rychle pokrááčko krásný jen tak dál 🙂
vidíš? nejsem jediná, kdo chce aby byla dvojčata spolu xD
Doufám, že splníš, to, cos mi řekla xD
Hele, hele!! Doufám že už odjedou pryč.. ta máma je divná.. Ale bez ní by to bylo takový.. mrtví. A Boll by měl odjet s Tomim… Sylar tam může zůstat a dělat jim syna on!!
Co ty na to??
Mě teda Toma není líto ani trochu,jak už jsem říkala minule,komu ano,tak ať si přečte první díly,a ona ho ta lítost hned přejde…..
A vůbec nechci,aby Bill zůstal nakonec s Tomem,to by bylo snad proti zdravému rozumu,naprostá ironie….jestli se to tak bude vyvíjet,tak s touhle povídkou končím.
Táák a ted si tou ranou do hlavy jeste aj vzpomene a bude po hehe :DDDD Dobře ti tak Tome. Jen si to taky trochu vyžer. Ono ti to neuškodí když budeš chvíli trpět.
Jabadabadůůů! 😀 Tak dlouho očekávaná chvíle, kdy se Tomovi konečně něco stalo. Mohlo to být ještě dříve… A Toma mi vůbec, ale vůbec není líto. Nedávno jsem si četla ten "týrací" díl, a je škoda, že ta Tomova bouračka nebyla ještě horší. 😀 Teď mi tady chybí jenom jedna věc, kterou mi autorka asi nesplní, protože by to bylo docela nereálné – ať se Bill na Toma vykašle. On na něho taky nebral ohledy, a Bill má o něho teďka starosti. To mi přijde docela nefér, ale však Toman si uvědomí, jak se choval až bude mít depky po nocích :D:D:D
to bylo od Toma docela hnusný..x(
no, říkám. s Tomem at jsou v klidu jako bratři, ae ať Bill je se Sylarem!! a pokud bude s Tomem, ať je Sylar oba zabije.
[11]:
[9]: Absolutní souhlas!!!
chudáček Tomii:/
Já chci aby zůstal Bill s Tomim a Sylar třeba…:D:D nevííím .. 😀
nemam slov na toto 🙂 ja jednoducho milujem tuto poviedku…:) len tak dalej:)