autor: Ainikki
Byl zachumlaný až po bradu v přikrývkách se saténovým povlečením a poslouchal tiché šumění vody, které k němu doléhalo zpoza zavřených dveří koupelny. Tom nejspíš předpokládal, že dlouhovlasý chlapec již usnul, proto nikam nespěchal. Nechával na sebe dopadat proudy příjemně teplé vody a něco si potichu pobrukoval. Ani si neuvědomoval, že se bezděčně usmívá.
Bill ale nespal. Měl na tváři obdobný úsměv jako Tom a v pěsti žmoulal cíp peřiny. Roztržitě se převalil na záda a zůstal koukat do stropu. Možná se cítil malinko nervózní, ale rozhodně ne způsobem, jakým byl celé dnešní odpoledne. Věnoval plně Tomovi svou důvěru, a teď byl už jen pouze malinko napjatý z očekávání, své touhy. Byly to naprosto nové a překvapivé pocity. Pochopitelně pořád byl kluk, tudíž jisté potřeby tu bývaly vždycky. Ty se ale také ztrácely ihned, jakmile se s někým dostal do skutečného kontaktu. Jednoduše byl příliš nesmělý. Nyní se to ale nedostavilo. Jen se nemohl dočkat, až Tom vyleze z té sprchy, a konečně ho bude mít vedle sebe, na dosah. Jak by tedy mohl spát, když chtěl dělat něco dočista jiného.
Sprcha utichla a pár minutek po tom zalilo ložnici světlo, které uniklo z koupelny, když Tom otevřel dveře a vytratilo se s cvaknutím vypínače. Chlapec s copánky, doprovázený vůní sprchového gelu, pár tichými krůčky přešel místností až k posteli a opatrně vklouzl pod peřinu. To, že ale Bill nespí, poznal hned, jak se klubko vedle něj pohnulo, otočilo se k němu čelem a omotalo mu pod dekou ruku kolem pasu. Bill se vzepřel na druhém lokti a přes tmu panující v pokoji, kterou narušovaly jen pouliční lampy, jež k nim nakukovaly skrz nezatažené okno, se zadíval Tomovi do obličeje.
„Konečně jsi tady.“ Zašeptal černovlásek a jemně se otřel nosem o ten Tomův.
„Jsi vzhůru…“ Potěšeně zkonstatoval Tom a na vteřinku zadržel dech. To když Billova ruka vyjela od jeho pasu výš, pohladila ho po celém hrudníku, až skončila na jeho tváři.
„Čekal jsem na tebe.“ Zaševelil proti jemné kůži na Tomově krku a hned na to se jí dotkl i svými rty. Nepoznával se. Mysl kamsi pozvolna odplouvala a kontrolu přebíraly jeho tužby. Špičkou jazyka se dotkl Tomovy brady, a tvoříc krátkou vlhkou cestičku, se dostal k jeho pootevřeným ústům. Neváhal a vklouzl dovnitř. Byl to vybízející polibek, sdělující vše, co si v tuhle chvíli nejvíce přál.
Tom zalapal po ztraceném kyslíku, když se od sebe po hodné době odtrhli.
„Oh, bože.“ Dostal ze sebe zadýchaně. „Bille, co to?“ Byl překvapený, ale rozhodně ne v tom špatném slova smyslu.
„Líbilo?“ Zeptal se potměšile ten ještě před chvilkou nesmělý andílek, který se mu tu přímo před očima měnil na něco pekelně žhavého.
„Bylo to fantastický.“ Ujistil ho Tom a dožadoval se dalšího takového polibku. A Bill mu ho rozhodně neměl v plánu odpírat.
„Udělej mi to, Tomi.“ Donesla se k němu další slova, když potřebovali znovu nabrat vzduch. Tomovi se rozšířily zornice. Nebyl si tak úplně jistý, zda-li správně slyšel. Bojoval se stále narůstajícím vzrušením a snažil se zůstat ve stavu vnímatelnosti.
„Co?“ Ptal se pracně. Bill přeci nemohl mít na mysli to, co on. Vždyť ještě před pár hodinami si ho držel od těla. Tom ale nevěděl, že jejich malým rozhovorem o prstenu a kletbě z Billa vyhnal veškeré obavy. Kdyby to jen tušil, prozradil by mu to již dávno.
Bill si dával s odpovědí na čas. Odhrnul z nich přikrývku a vyhoupl se do kleku. Usadil se na patách, dotýkajíc se Tomova boku a nepokrytě ho rentgenoval pohledem. Kousek se nad něj nahnul, aby dosáhl a vztáhl ruku k jeho tváři. Sklouzl prstem k Tomovým rtům a ten na něj vtisknul malý polibek. „Však víš.“ Promluvil konečně Bill. Dotýkal se jeho paží, ramen, krku. „Chci tě.“ Zamumlal a pokračoval v hlazení. Sklonil se k němu celý a tiskl tvář proti Tomovým ústům. Tom vystrčil jazyk proti Billově líci a ten si spokojeně povzdechl. „Vezmi si mě.“
Uvnitř Toma se po těchto slovech všechno točilo. Bylo to naprosto nad jeho očekávání. Skoro si myslel, že se snad ocitl v jiné realitě. V takové, kde by bylo běžné, aby tohle Bill skutečně říkal, protože v té, kde byl on, to bylo něco pohádkového.
„Myslíš… myslíš to vážně?“ Bill se usmál, kývl a téměř v témže okamžiku spojil jejich rty v dalším polibku. To byla jeho odpověď.
Tom ještě chvíli nechal Billa být v líbání tím dominantním, a pak proti němu zatlačil, zvednul se a mírným tlakem ho donutil přetočit se na záda. Teď byl Tom ten nahoře.
„Dobře. Pro tebe cokoli.“ Zlehka ho pohladil po vlasech. Bill se chvěl po celém těle, ten dotek byl tak jemný, tak plný lásky pro něj. Vzhlédl a zadíval se Tomovi do očí.
„Chtěl bych tě vidět. Můžu rozsvítit?“ Žádal Tom o dovolení. „Jen stolní lampičku.“ Dodal rychle. Bill se místo odpovědi sám natáhl po vypínači a pokoj následně zalilo tlumené oranžové světlo.
„Lepší?“
„Naprosto.“ Přitakal Tom, blaženě se usmívajíc. Musel ho znovu políbit. Potřeboval ho cítit. Jeho vůni, chuť, teplotu těla. Nepřestávajíc Billa líbat, se vzdálil od jeho rtů a zasypával polibky černovláskův krk, citlivou pokožku pod jeho ušním lalůčkem. Bill zavzdychal, jak se Tomovy řasy otíraly o jeho kůži. Přerývaně se nadechl a slastně nechal klesnout víčka. Plně si vychutnával každičký sebemenší dotyk.
A Tom pokračoval dál. Vlhká stružka se objevila na Billově klíční kosti, hrudníku a doputovala až k jedné z bradavek, vzrušeně se vypínající proti Tomovu laskajícímu jazyku. Zachvěl se a tlumeně vzdychnul.
„Oh, Tomi.“ Uniklo mu mezi rty, když ho sportovcova ruka pohladila přes tenkou látku boxerek tam dole, zatímco se Tom dál věnoval jeho druhé bradavce. Triko si Bill svlékl ještě před tím, než si vlezl do postele. Nyní malinko zalitoval, že to neudělal i s tím zbylým kouskem látky. Jeho těsné spodní prádlo v tuhle chvíli nepohodlně tlačilo. Plačtivě zasténal a zavrtěl se.
Tom ho pohledem zkontroloval.
„Děje se něco?“ Chtěl ihned vědět. Bill zafuněl a křečovitě k sobě stisknul víčka.
„Sundej to.“ Vypravil ze sebe nakonec. Tom se zaculil.
„Taková nedočkavost. Nepoznávám tě.“ Zubil se na něj pobaveně dál, ale vyhověl mu a Billovo prádlo se ocitlo povalujíc se někde na zemi. Černovlásek úlevně vydechnul.
„Děláš, jak kdyby ti to snad vadilo.“ Usmál se i on a zabodl do Toma vyčkávavý pohled. Ten ale kromě toho, že Billa pohladil prsty po břiše, načež je hned zase stáhnul, nedělal nic. Vlastně ano. Tom na něj zíral, doopravdy se díval, až to Billa malinko znervóznilo. Napadla ho dokonce až natolik absurdní myšlenka, že se snad Tomovi nelíbí, co vidí. Poprvé byli oba celí pod vodou. Teď se mohli vidět velmi zřetelně. Bill na kratičký moment litoval toho, že tak ochotně rozsvěcel tu lampu. Rozpačitě sklopil oči.
Tom to vycítil.
„Vypadáš nádherně.“ Zaševelil Billovi přímo do ucha. Ten sebou bezděčně cuknul. Nečekal ho tak blízko.
„Pořád chceš být nedočkavý?“ Zazněla tichá otázka. Bill se ošil, stydlivě usmál a pak sotva znatelně kývl. Tom to ale postřehl a potměšile se ušklíbl. Půjde tedy rovnou na věc a uvidí se, jestli Bill vydrží tak náhlý příval vzrušivé stimulace. Teď už neměl strach, že by svoji rozkošnou květinku nějak pomačkal. Bill to chtěl zcela očividně stejně jako on, tak proč tomu nedat trochu šťávy a od mazlivých něžností nepřejít k něčemu víc?
Rychle, že to Bill ani nestihl postřehnout, se od jeho ucha přesunul mnohem níž a bez jediného otálení udělal, co zamýšlel. Bill hlasitě vykřiknul a prohnul se v zádech jako luk. Před očima měl černo s pár poskakujícími hvězdičkami. Bojoval o dech a zatínal nehty do prostěradla. A Tom nepřestával. Připravoval ho o rozum, jak hluboko bral jeho penis do úst a mocně sál. Tohle bylo poprvé, kdy mu někdo něco takového dělal a on si dřív ani v těch nejdivočejších snech nemyslel, že by to mohlo být tak dobré. Sténal jeho jméno a neuvědoměle ještě hlouběji přirážel do jeho pusy.
„Ó, bože, T… Tome. Já…“ Vyrážel pracně ze sebe. „Asi.. asi… udělám se.“ Snažil se ho upozornit na svoje blížící se vyvrcholení, případně donutit Toma přestat, aby ho tak mohl ještě oddálit, ten ho ale nejspíš neslyšel. Nebo ho možná ignoroval. Jednoduše chtěl, aby se to stalo, proto ještě zintensivnil své počínání. Bill si připlácl obě dlaně na obličej ve snaze utlumit v nich ten poslední táhlý výkřik. Mravenčila mu snad každá částečka těla, jak jím prostupoval jeho vrchol. Celý se chvěl a po spáncích mu stékaly krůpěje potu a slepily pár pramenů vlasů rámujících jeho obličej. Pokoušel se uklidnit, ale zdálo se to být nemožné. Tom způsobil, že snad definitivně zešílel. Tak mu to alespoň připadalo. Nebyl schopný vrátit svůj dech do normálu, přestat se třást, nebo alespoň otevřít oči. Byl uvězněný v tom nejúžasnějším orgasmu, jaký doposud zažil.
„Bille… Billí…“ Doléhalo k němu jakoby zdálky. Jen neochotně zvolna sestupoval ze svého obláčku opojení. Pracně od sebe odlepil víčka, takže teprve teď mohl vidět, že Tom leží vedle něj, hladí ho po hrudníku a sází spoustu drobných pusinek po celém jeho obličeji.
„V pořádku?“ Zeptal se, když si všiml, že ty dvě hnědé duhovky se už na něj konečně dívají. Bill se zavrtěl a namáčkl se Tomovi do ještě těsnějšího objetí.
„Bylo to úžasný.“ Brouknul a jeho rty začaly pátrat po těch Tomových. Chtěl se líbat. Tolik mu to za tu krátkou dobu chybělo. Tom líně vplul svým jazykem do úst svého protějšku a mazlivě jej laskal. Chutnal slaně.
„Chtěl bys pokračovat?“ Zajímal se Tom, když se pro pár budoucích chvilek nabažili rtů toho druhého a byli schopní se od sebe odtrhnout.
„Hmmm, jo.“ Kývl Bill a trochu se zarděl. „Ty ještě nejsi a já chci… chtěl bych tě v sobě.“ Pípnul a zabořil tvář do Tomova krku. Bylo skoro k nevíře, že potom všem se ještě pořád styděl. Tomovi zatrnulo ve slabinách. V tohle doufal, a už teď cítil, jak moc je tvrdý už jen z pouhé představy, že se noří do Billova těla.
„Miluju tě, Bille.“ Řekl těsně před tím, než se vášnivě vrhnul na jeho rty.
…
To bylo snad prvně, co nejel do školy autobusem. Tom zaparkoval své auto vedle budovy univerzity a umlčel motor. Vytáhl klíčky ze zapalování a významně se zadíval na svého spolujezdce.
„Připraven?“
Bill se zhluboka nadechl a pak odpověděl. „Jo. Jdeme.“ Řekl odhodlaně a otevřel si dveře. Ráno, když mu Tom nabídl, že ho odveze do školy, v něm ještě tolik odhodlání nebylo. Nezdálo se mu jako dobrý nápad, aby se on jako naprostý outsider a pošuk, objevil po boku místní basketbalové hvězdy. Ne snad kvůli sobě. On jen nechtěl kazit reputaci Tomovi. Ten ho ale ujistil, že mu na tom, co si myslí ostatní, nezáleží, a Bill měl nakonec ohromnou radost z toho, že se za něj nestydí.
Počkal, až Tom zamkne auto a vložil svou dlaň do té basketbalistovy. Ruku v ruce se vydali ke vstupním dveřím. Už teď jim neuniklo, že je zaregistrovalo pár očí a zvědavě se po nich ohlédlo. Zatím žádné posměšky. Bill ale nechtěl být moc velkým optimistou. Ty lidi byli jednoznačně prozatím jen v šoku. Chlapci vešli dovnitř a ve vestibulu se dali chodbou vlevo. Billova učebna byla až úplně na konci. Zastavili se před dveřmi a Tom se k Billovi přitočil
„Já musím běžet na svoje vyučování. Ty jsi říkal, že končíš ve dvě, viď?“
„Přesně.“ Potvrdil mu Bill.
„Tak já tě tu v tu dobu vyzvednu, OK?“
„OK.“ Usmál se Bill.
„Budeš mi chybět.“ Ujistil ho Tom ještě před tím, než ho políbil na rozloučenou.
„Ty mě taky.“ Pípnul Bill, když byly jeho rty propuštěny.
„Ahoj.“ Řekl ještě Tom, pohladil ho po ruce a pak už Bill viděl jen jeho vzdalující se záda.
Teprve nyní Billovi došlo, že chodbou procházela spousta lidí, navíc ti, co už seděli v učebně, na ně měli po celou tu dobu perfektní výhled. Vyplašeně se kolem sebe rozhlédl, aby zjistil, kolik rozruchu způsobili. Ti, co postávali na chodbě, se dali do pohybu a ti, jež seděli v lavicích, sklopili zraky do svých učebnic. Nikdo nic neříkal, žádné jedovaté poznámky nebo šuškání. Pár jedinců snad i dokonce obdivně zíralo. Už pro ně zřejmě nebyl taková nula. Do Tomovy přízně se chtěl dostat každý, kdo o něm jen zaslechl, a on ji měl. Dokonce mnohem víc. Billovi se na tváři usadil pyšný úsměv. Měl navrch. Už ho nikdo nebude mít za méněcenného, nebude slýchat posměšky, protože každý z nich moc dobře věděl, že Tom by to jen tak nenechal. Byl vítěz. Usadil se v lavici a čekal na příchod vyučujícího.
…
Uběhly téměř 3 týdny, co byli ti dva spolu. K Billově nadšení s ním Tom trávil každičkou volnou chvilku, kterou oba našli, a byl tak neuvěřitelně pozorný. Bill si prožíval svoji malou pohádku. Dnes ráno se ale Tom choval poněkud tajemně a černovlásek z něj nedokázal vytáhnout, co se děje.
„Sejdeme se dnes po škole ve tři hodiny v Růžové kavárně.“ Dostalo se Billovi jen téhle informace, když se ráno rozcházeli každý na svoje hodiny. Celý den mu to vrtalo v hlavě, a když se dožadoval mínění Elke, ta se jen rozpustile usmívala. Dal by krk za to, že věděla mnohem víc, než přiznávala a jeho dopalovalo, že se ti dva proti němu spikli. Dost často se totiž vídali dohromady, protože Bill se nedokázal vzdát času, který mohl strávit s Tomem, ale na druhou kolej nechtěl odsunout ani svoji nejlepší kamarádku, takže pokud to bylo jen trochu možné, podnikali spoustu věcí ve třech. A Elke se s Tomem docela za tu dobu sžila. Přinejmenším v něm už neviděla nepřítele a hrozbu pro Billa.
„Máš poslední šanci! Dozvím se konečně, co na mě Tom dnes chystá?“ Tahal z ní opakovaně, a teď už i dokonce na oko výhružně, když se spolu ti dva po obědě v menze loučili a Bill se chystal ještě na poslední dnešní přednášku.
„Přestaň. Nenuť mě si vymýšlet. Nemůžu ti to říct. Ale buď si jistý, že budeš rád.“ Mrkla na něj zelenka a hopkala směrem na zastávku autobusu. Párkrát se na Billa ještě otočila, aby se ujistila, že nepoběží za ní a nebude se snažit dál to z ní vytáhnout, ale černovlasý chlapec to už nejspíš vzdal a šouravě se vydal směrem k univerzitě. Byla ráda, že to ustála, protože ji skutečně svrběl jazyk. Tom by ji ale nejspíš zaškrtil, kdyby to vyžvanila. Ano, věděla o tom. Basketbalista se s ní, jakožto s člověkem, který zná Billa nejlépe, chtěl poradit, jestli ho s jeho nápadem nepošle Bill ke všem čertům. Zelené třeštidlo se pro to ale nadchlo stejně jako on a ujistilo ho, že Bill ten „malý dárek“ mile rád přijme, takže mu už nic nebránilo v tom mu ho předat.
Bill svou dnešní přednášku vyloženě přetrpěl. Hlavou mu běželo nespočet výmyslů toho, co na něj tak může Tom chystat, že ani nevydržel odsedět si to celé a vyplížil se z posluchárny 15 minut před koncem hodiny. Když se dostal k oné kavárně, bylo 14:28. Moc brzo. Ušklíbl se nad svou horlivostí, ale vešel dovnitř. Přece jenom tam bylo poněkud tepleji, než kdyby měl postávat na chodníku. Usadil se k malému stolku pro dva v rohu místnosti a u číšníka, který byl pohotově hned u něj, si objednal čaj. Při čekání na Toma tu tak alespoň zatím rozmrzne. Rozhlédl se kolem. Tenhle podnik byl malinko kýčovitě vyzdoben, spousta květin, dekorativních svícnů a růžové barvy, ve které tu bylo téměř vše od závěsů, přes ubrusy až po stěny. Tenhle podnik byl vyhlášený tím, že se tu scházely zamilované páry a o to víc ho to nutilo uvažovat nad tím, proč by se měli střetnout právě tady. Ne, že by snad oni dva nebyli zamilovaní, přeci jen ale romantika a hezké chvíle se daly najít i jinde. Možná chtěl jen Tom ke svému záměru něco více tradičního. Bill se rozhodl, že se pokusí nad tím tolik nedumat. Vždyť zbývalo už jen – koukl na hodinky – 23 minut a dozví se to.
Šálek s kouřící tekutinou mu donesli téměř vzápětí. Nasypal do něj oba dva cukry a jal se to celé horlivě míchat, až se mu povedlo pár kapek vycmrndat na podšálek. Protočil nad sebou oči, hodil loket na stůl a podepřel si bradu. Druhou rukou začal bezděčně oždibovat dekoraci z umělých růží, jež stála na každém stolku v restauraci. Byl netrpělivý, a co dvě minuty kontroloval čas. Když se velká ručička přiblížila k číslu dvanáct, jeho zrak se čím dál častěji stáčel ke dveřím, kterými dovnitř a ven proudili hosté. Tom ale nikde. Labilně poklepával nehty o desku stolu a pokoušel se zabavit pomalým usrkáváním čaje, nad kterým se po každém doušku nepříjemně zašklebil. Nechutnal mu. Nepodávali zde ovocný, ale černý, navíc ještě bez citrónu.
„Ahoj, lásko.“ Ozvalo se nad ním. Tom se u něj objevil právě ve chvilce, kdy výjimečně nehypnotizoval dveře, ale nepřítomně zíral na dno svého téměř prázdného hrnku.
„Tomi.“ Roztáhla se mu pusa v širokém úsměvu a nastavil se, aby ho mohl Tom na přivítanou krátce líbnout.
„Čekáš dlouho?“ Zajímal se Tom, zatímco odkládal svoji bundu na věšák.
„Ani ne.“ Odvětil Bill neurčitě. Přeci mu nepřizná, s jak velkým předstihem tu byl. Tom se naproti němu posadil a chytil Billa za ruku, kterou měl volně položenou na stole.
„Jaký jsi měl den?“ Nenuceně dál pokračoval v konverzaci.
„Docela fajn.“ Dostalo se mu strohé odpovědi. Bill si na židli poposednul o kousek dopředu a koulel na Toma očima v nedočkavosti. On nechtěl mluvit. Chtěl se konečně dovědět, co je to za překvapení.
„Dobrý den, co to bude?“ Vyloupl se nad nimi číšník, aby obsloužil nově příchozího. Tom stočil svou pozornost na něj. Krátce se zamyslel.
„Vídeňskou kávu a sýrový koláč.“ Poručil si. „A ty Bille? Máš skoro dopito.“ Všiml si jeho prázdného šálku. Bill se ošil a hlasitě vydechl.
„Nevím.“ Pokrčil rameny.
„Dej si něco. Máme čas. Pohár, nějaký dobrý kafe, nebo jakoukoli jinou sladkost. Koukals na lístek? Mají tu docela výběr.“
„OK.“ Rezignovaně svěsil ramena. „Vafle a capuccino.“ Nahlásil. Zřejmě bude muset nejdřív poslušně něco sníst, nebo se nic nedozví.
Číšník si vše zapsal a se servilní úklonou se vzdálil.
„Je nějaký problém?“ Všiml si Tom, že Bill není ve své kůži.
„Vůbec ne.“ Pokusil se ho ujistit, ale i on sám cítil, jak nepřesvědčivě to znělo. Tomovi se zkrabatilo čelo.
„Bille,“ začal malinko káravě. „Ven s tím. Víš, že poznám, když je něco špatně.“ Bill si skousl spodní ret a pak vyhrknul.
„Řekni mi, proč tu jsme?“ Tom se v duchu zaculil. Došlo mu, odkud vítr vane, ale rozhodl se to ještě chvíli protahovat.
„No, abychom si dali něco dobrýho.“ Objasnil jednoduše. Bill našpulil rty.
„A co dál?“ Nevzdával se.
„A co bys chtěl dál?“ Nepovoloval Tom.
„Tomi, prosím.“ Zaúpěl až téměř zoufale. „To překvapení. Řekni mi, co je to. Moc prosím. Z Elke jsem to tahal celej den, ale mlčela jak zařezaná. Zrádkyně! A to si říká kamarádka.“ Zabručel si pod nos takovou menší vsuvku na brčálkovic adresu. „Prosím, prosím. Já umírám zvědavostí.“ Skuhral. Toma to rozesmálo, ale konečně se nad nebohým Billem slitoval. Zalovil v kapse od svých kalhot, ale dříve než to vytáhl ven, dodal.
„Abys díky tomu svému přehnanému očekávání nebyl zklamaný. Není to nic velkolepého. Jen taková drobnost.“ Řekl a položil před Billa malou úhledně zabalenou krabičku.
„Ale já nic neslavím.“ Vypoulil na ni Bill oči, ale přesto po ní nedočkavě hmátl. Bylo mu to jedno. Kvůli téhle věci si lámal hlavu už od rána, a teď chtěl bezpodmínečně vědět, co je uvnitř. Odstranil malou červenou mašli a nešetrně roztrhl lesklý stříbrný papír, pod nímž bylo semišové otevírací pouzdro. Takové, do kterého se většinou ukládají šperky. On měl ale uvnitř něco dočista jiného.
„Klíč?“ Zvedl k Tomovi zrak plný otazníků. Ten kývl a pobaveně se na něj šklebil.
„To je náhradní klíč od mýho bytu. Chtěl bych totiž, aby ses ke mně nastěhoval.“ Vysvětlil a čekal na Billovu odpověď.
„Oh, Tome.“ Vypadlo z něj.
„Já vím. Je to brzo, ale stejně u mě trávíš spoustu času. Takhle bys alespoň nemusel pořád přenášet svoje věci a mohl bys…“
„Říkám ano.“ Skočil mu Bill do řeči a na řasách se mu zatřpytilo pár kapek dojetí. Elke měla pravdu. Byl skutečně rád. Možná mnohem víc, než jen rád.
…
„Hotovo?“ Vyzvídal Tom, který se objevil za Billovými zády a omotal mu ruce kolem pasu. Černovlasý chlapec se ale nelekl. Vycítil jeho přítomnost ještě dřív, než k němu Tom stačil dojít.
„Jo, tohle bylo poslední.“ Potvrdil a více se položil do Tomova objetí. Stěhování proběhlo skutečně rychle a Bill právě uložil do skříně zbylé kousky svého oblečení. Cítil se moc dobře. Posledních pár let neměl hnízdo, které by mohl nazvat domovem, a teď si byl jistý, že ho našel tady. Nebylo to tím místem, bylo to hlavně přítomností Toma. On teď představoval všechno, co bylo pro Billa důležité.
„Napustil jsem nám vanu.“ Zašeptal Billovi do ucha a jal se ho popostrkovat směr koupelna, aniž by ho pouštěl ze sevření. Teprve teď Bill zaregistroval, že Tom má na sobě už jen svoje trenýrky a dělá všechno proto, aby na tom byl i on podobně. Jen co se jejich bosé nohy dotkly kachliček, přetáhl přes hlavu Billovi tričko a už se vrhal po gumě jeho domácích tepláků. Zahákl za ně palce a jediným pohybem je donutil dopadnout až k chlapcovým kotníkům.
Otočil si ho k sobě čelem a políbil ho v předzvěsti toho, kam měla celá tahle koupel směřovat.
„Víš, že tohle je první noc, kterou tady strávíš jako plnohodnotný obyvatel tohohle bytu?“
„Vím.“ Kývnul Bill a nechal si od Toma svléknout i spodní prádlo.
„Chci tě tu malinko přivítat.“ Prozradil mu Tom a přešel k vypínači. Když zhasnul hlavní osvětlení, všimnul si Bill, že v místnosti záři ještě něco jiného. Spousta malých svíček v čirých skleněných kelímcích, které byly rozmístěné po celé koupelně. Jejich světlo plápolavě tančilo, odrážejíc se v lesklých kachlíkách a na hladině vody ve vaně.
„Páni,“ vydechl obdivně Bill. „Vypadá to… kouzelně.“
„To rád slyším.“ Usmál se něžně Tom. „Vlez si do vody.“ Vybídl ho a Bill tak s chutí učinil. Byla příjemně teplá a provoněná nějakým aromatickým olejem. Tom v rychlosti ještě ze sebe stáhl prádlo a ponořil se vedle Billa. Když se ale černovlásek pokusil v prostorné rohové vaně přemístit blíž k Tomovi, aby se mohl natisknout do jeho náruče, byl zadržen a do ruky mu byla vtisknuta sklenička s vysokou nožkou. Tom hmátl do kyblíku, který byl postavený v koutě vedle vany naplněný ledem a vytáhl z něj láhev šampaňského.
„Měli bychom to i stylově zapít, nemyslíš?“ Bill nevycházel z údivu. Tom se vážně vytáhl a celé to korunoval mísou čerstvých jahod. Vložil Billovi jednu do pusy, aby ho tak zabavil, zatímco on krátce bojoval se špuntem lahve. Měl chuť začít sakrovat nad tím, proč to musí dělat tak neprodyšně zapečetěné, ale nechtěl kazit tuhle chvíli, tak jen trpělivě pokračoval v otevírání. Špunt povolil a on mohl naplnit skleničky.
„Tak na nás.“ Pronesl krátký, zato výstižný přípitek, a oba trochu usrkli.
„Ty jsi skutečně neuvěřitelnej, víš o tom?“ Kroutil Bill hlavou nad tím přívalem drobných překvapení. Vznášel se v sedmém nebi. Tohle bylo nad jeho očekávání.
„Nene, to ty. Já jsem jen neuvěřitelně zamilovanej. Do tebe.“ Dodal a nahnul se pro polibek s příchutí jahod a šumivého vína.
„To se krásně poslouchá.“ Vrněl Bill blažeností a sunul se Tomovi na klín. Obtočil opatrně ruce kolem jeho krku tak, aby nerozlil své pití a vyžádal si mnohem delší a žhavější polibek.
„Ještě něco dalšího na programu, v tomhle tvém uvítání?“
„Jasně.“ Ujistil ho Tom a vymanil se z Billova sevření, ale jen kvůli tomu, aby mu mohl z ruky vzít jeho poloprázdnou skleničku a odložit ji stranou. „Teď přijde hlavní bod v celém tomhle programu.“ Mluvil Tom malinko nakřápnutým hlasem.
„Vážně? A co to bude?“ Držel se Bill scénáře, s kterým Tom začal, i když moc dobře věděl. Prozrazoval mu to lesk plný touhy v Tomových očích.
„Nejdřív tě budu dlouze a vášnivě líbat, dokud nám nedojde vzduch,“ líčil mu Tom a sunul Billa pryč ze svého klína, kleknul si a přesunul ho až k protější stěně, o kterou ho opřel a oddálil mu od sebe nohy, aby se mohl usadit mezi nimi, co nejblíže k němu. Bill mu bez problému, nadnášen vodou, obtočil stehna kolem pasu a dál poslouchal. „A pak si tě vezmu, líně a mučivě, dokud nebudeš prosit o víc.“ Chraptěl už viditelně vzrušený Tom a tisknul se klínem proti tomu Billovu.
„O, jo. Udělej to.“ Pobídl ho Bill a navlhčil si rty jazykem v očekávání polibku. Toho se mu vzápětí dostalo. Oba byli tou svou malou hrou natolik vydráždění, že se jejich líbání stalo zuřivým soubojem o nadvládu jazyků, maximálně se k sobě tiskli a voda jim umožňovala, aby jejich roztoužená těla po sobě klouzala bez sebemenšího odporu. Oba zasténali do úst toho druhého, když jejich napjaté klíny do sebe narazily s o něco větší razancí a oni tak mohli zřetelně cítit sílu vzrušení toho druhého.
„Po… pojď už… do mě. Tomi, pro… prosím.“ Mezi jednotlivými hltavými nádechy ze sebe vypravil Bill a bezděčně podsazoval boky, tlačíc se tak blíže k Tomovu penisu.
„Neboj, dočkáš se. Jen… musíš být připravený.“
„Já jsem.“ Ujistil ho Bill a ponořil ruku mezi jejich těla, aby tak mohl sám navést Tomovu chloubu tam, kde ji chtěl mít.
„Bille.“ Napomenul ho Tom, popadl obě jeho zápěstí a pevně je přišpendlil vedle Billovy hlavy. „Paličáku. Neublížím ti jen proto, že si usmyslíš, že chceš mít něco teď hned.“ Pokáral ho, ale nepřestal s pohupováním pánve proti Billovu klínu. Byl to bezděčně automatický pohyb a je oba udržoval v neopadávajícím roztoužení. „Navíc si tě chci ještě chvíli vychutnat.“ Přislíbil s hladovým výrazem a vzal mezi zuby tu bradavku, na které měl Bill malý stříbrný kroužek. Dredatý chlapec hlasitě zalapal po vzduchu a pokusil se vymanit z Tomova sevření, které nepolevovalo. Nelíbila se mu ta stoprocentní podřízenost. Chtěl se ho také dotýkat.
Tom po jeho bradavce přejel jazykem a začal ji silně cumlat. Věděl, jak moc je Bill na tomhle místě citlivý, a proto jim věnoval patřičnou péči. A Bill zapomněl na to, že je uvězněný. Už na tom nezáleželo. Důležité bylo, aby Tom nepřestával, a to on neměl v úmyslu. Naopak. Dělal mnohem víc. Aniž by to Bill zaregistroval, pustil jednu jeho ruku, aby tak uvolnil tu svou a dlaní mapujíc celou délku Billových zad, sjel až k jeho vstupu. Prsty se dostal mezi půlky a ukazovákem opatrně zatlačil proti jeho dírce. Díky teplé vodě byly Billovy svaly maximálně uvolněné, takže se nesetkal s pražádným odporem. Když přidal i druhý, Bill si hlasitě vzdychnul a sám se víc přirazil proti jeho ruce.
„Ještě.“ Uniklo mu tiše. Tom přidal třetí, kroutil s nimi a roztahoval je s cílem černovláska maximálně připravit na jeho vpád.
„Tome, už můžeš. Prosím, pojď.“ Žádal znovu a tentokrát bylo jeho přání splněno. Prsty z něj vyklouzly a Bill nespokojeně zafuněl nad tím překvapivým pocitem prázdna.
„Pospěš.“ Vybídl Toma a mnohem více od sebe oddálil kolena.
„Pojď blíž.“ Naváděl ho Tom, uchopil ho za boky a vytáhl si ho po svých stehnech výš, aby se dostal k jeho zadku. „Malinko se nadzvedni. To je ono.“ Pochválil ho, uchopil svůj penis a přiložil ho k jeho vstupu. Zvolna proti němu přirazil a Bill maximální spokojeností zasténal. Tohle bylo ono. Tohle spojení tak moc miloval. Byli si nejblíže, jak jenom mohli být.
Z Toma opadla ta prvotní křečovitost, kterou prozatím zažíval vždycky, když docházelo k jejich spojení. Dřív ho ani nenapadlo si s něčím podobným lámat hlavu, ale nyní se mu příčila myšlenka, že by se mohlo stát, že Bill ucítí bolest, pokud by to udělal nešetrně. To už ale nehrozilo. Bill si to plně vychutnával a pobízel ho k rychlejšímu tempu. I Tom se tedy nechal strhnout vášní, která se neovladatelně zmocňovala jich obou a nutila je nahlas ventilovat všechny ty silné pocity rozkoše, jež způsobovali jeden druhému.
Bill se z posledních sil snažil lokty opírat o okraj vany, aby nesjel pod hladinu. Tom do něj již silně a rychle přirážel, vynášejíc je oba k nezadržitelnému vrcholu, takže za chvíli nebylo možné to celé kontrolovat. Svaly na rukou ochably a on je nechal klesnout do vody. Tom by ale nedovolil, aby se mu cokoli stalo, jistil ho. S posledním silným přírazem se Billova hlava zvrátila nazad a zůstala bezvládně ležet na okraji vany. Oba mocně oddechovali a vstřebávali poslední zbytky doznívajícího orgasmu. Tom si opřel hlavu o Billův hrudník a snad až křečovitě objímal pažemi Billův trup.
„Nikomu tě nedám.“ Mumlal, napůl si to neuvědomujíc. „Budu tě bránit. Už navždycky.“ Možná jen následek jeho občasných zlých snů, které měl párkrát od té doby, co byl s Billem, a ve kterých ho děsila ta nepřející harpie, možná jen silný ochranitelský pud vůči člověku, kterého nadevšechno miloval. Nebo ta slova byla bez zdánlivého významu. Faktem ale zůstávalo, že jejich štěstí bylo tvrdě vydobyto, a oni oba za něj byli ochotni kdykoli bojovat znovu, pokud by se snad chtěl vynořit temný stín z jejich minulosti a ničit jim spokojený život. Byli na něj připraveni. Na jakoukoli překážku, protože maximálně věřili v sílu lásky, již mezi sebou pěstovali, a která den ode dne více sílila.
KONEC
autor: Ainikki
betaread: Janule
Fňuk 🙁 Nevyhnutelné přišlo..konec
Ach jo..tento příběh jsem zbožňovala od samého začátku až do konce..když jsem se nudila tak jsem si ji kolikrát přečetla 🙂 A teď je konec…
miluju tvůj styl psaní Ainikki 🙂 Fakt se mi hrozně líbí, a tvoje povídky jsou vždy krásné. Těším se na další od tebe.
jedna z nejlepsich ff co sem kdy cetla, strasne krasny ^^ ))
Hrozná škoda,že je konec,tahle povídka je skvělá a moc se mi líbí!!!A konec?….prostě nádherný ♥♥♥
naprostá nádherná a dokonalá povídka, miluju ji, neuvěřitelně úžasné!!! 🙂
Tahle povídka mi úplně oživila Egypt, který jsme ve škole sice probírali už dávno, ale při názvu reinkarnace jsem snad začínala mít dějepis i docela ráda – přesto, že už probíráme Indii. 😀 Moje učitelka by ti byla asi vděčná, stejně jako teďka já, že jsem mohla tuhle povídku dočíst – a byla jsem nadmíru spokojená. Věřím, že určitě budeš pokračovat se svými výtvory dál a že je nezapomeneš zveřejňovat i tady na blogu. Tohle jsem si maximálně užila. 😉
Takže, jak bych začala. Když jsem to celé četla asi jsem malinko přehlídla nadpis konec nebo jsem si to potom neuvědomila, protože když jsem dočetla, zahlédla jsem v prvním komentáři slovo konec a potom následovala šoková reakce "To byl konec?" ×D takže jsem z toho byla malinko mimo mísu. A teď k celému příběhu. Byl prostě poutavý už od začátku, takže se mi nikdy nestalo, že bych se u nějakého dílu nudila nebo něco takového. A ať byl jakkoli dlouhý, mě to uteklo velmi rychle, jelikož jsem to doslova hltala. S koncem jsem nadmíru spokojená byl hezký:-) a co je hlavní, šťastný. Tahle povídka mi tady bude chybět, ale všechno jednou končí. Myslím, že se k ní určitě někdy v budoucnu vrátím a budu se těšit na další tvoje povídky.
moc miluju tuhle povídku…je prostě dokonalááá..x)myslím, že se k ní ještě mnohokrát vrátím..x) děkuju za ní…x)
Holky, jsem moc ráda, že se vám to líbilo a hlavně, že jste také nezůstaly jen u anonimního přečtení a věnovaly pár minutek navíc k napsání komentáře. :o)
Mám ohromnou radost z toho, že máte tak rády můj styl a tak moc ho tu vychvalujete, i když já osobně bych řekla, že zdaleka není tak bezchybný, jak vy ho tu líčíte, každopádně to ale zahřeje na duši. :o)
A nebojte, já dřívě či později určitě přijdu s něčím novým. ;o)
Vaše Ainikki
Nyaaa! Tohle si nemůžu vynachválit. Opravdu to bylo moc krásný. Ainikki, palce nahoru. Tohle se tak pěkně četlo, že mě mrzí, že už je konec. Ale zase lepší být nemohl. =)
Nemohla jsem odolat a přečetla jsem si všech 20 dílů naráz. Málem jsem si u toho odpálila oči, protože jsem to tu hltala ve tmě 😀 ale stoprocentně to za to stálo.
Perfektní příběh, krásně napsaný. 😉
Teda… Ne, ne, začnu od začátku! 🙂
Nevím, jestli si čteš zpětně komentáře, ale i kdyby ne, musím to napsat! 😀 Na tuhle povídku jsem dostala doporučení potom, co jsem začala číst Se mnou se bát nemusíš. Prý "Podle autora, ne?" 😀 Tak jsem se do ní ve volném večeru pustila a jelikož tvůj styl psaní nabádá člověka vždycky k tomu, aby četl první i poslední písmenku, trvalo mi celé dva dlouhé večery celou povídku přečíst, ale nelituju, nemám důvod!
Zaprvé: zápletka… Nemám slov! Dokonalá, vážně… nejvíc jsem asi pocítila všechny fakta a důsledky při tom jejich bazénovém dobrodružství. To, že se k němu Tom přibližoval bylo zvláštní, to že ho najednou políbil a potom… To mi vzalo dech. Nejhorší byla ale ta krutost, se kterou odešel. Dokázala sis zachovat povahu postav, to obdivuju, je to těžký a někdy prakticky nemožný. Tom se hned neroztál a vážně byl pořád ta… svině… 😉
Dál: postavy. Další věc, která byla dokonalá, profesor působil naprosto živě, až bych si řekla, kdo tě na vysoké učil 😀 No a Elke… Bezděky jsem si vzpomněla na kamarádku, která měla ještě nedávno vlasy na modro a byla podobně šílená, jako Elke 😀
Prostředí bylo reálný. Ještě sice nejsem na vysoké, ale kamarádčina ségra je i moje kamarádka a běhání po kampusu a obědvání v menze zná taky 😀
Ale zpátky… konec. Ten bych chtěla řešit. Krása! Vážně jsem nevěřila, že může Tom roztát. Bylo to neočekávaný. Tím, žes mu zachovala charakter vypadal až do konce zabedněně 😀 I když ne do úplného konce 🙂 Klíčky od bytu, krásnej dárek, pro milovanou osobu 🙂
Chvíli jsem myslela, že se k tomu ani nedostanou,když se objevil Sebastian, ale Tom to srovnal a Bill mu uvěřil 🙂
Asi jsem sentimentální, ale mám ráda happy endy 😉
Díky moc, za super povídku a za to, že pokračuješ v psaní 🙂
Opravdu moc krásná povídka! Egypt zbožňuju, takže se mi to líbí ještě víc 😀 Všechno je skvělé – zápletka, povahy postav, konec… Jen tak dál 🙂
Bála som sa, že v tejto poviedke, keďže sa jednalo o naozaj hnusnú kliatbu, budú obaja trpieť a že to budem zvládať ťažko, Bill sa síce trápil, ale to krásne čo bolo pred tým a potom všetku bolesť zmiernilo. Je to krásna poviedka, úplne nádherná a to spojenie so starým Egyptom je zaujímavé. Tutanchamón a jeho zvláštny osud a jeho spojenie s Billom je fascinujúce. Nádherné. Ďakujem :)♥
Krásny príbeh… netradičný nápad a skvelé spracovanie… fakt dobrá práca 🙂 Vďaka za úžasný zážitok.
Ako som už písala, prednedávnom som bola na výstave o Tutanchamónovi a tvoja poviedka bola dosť presná. Čož je super, keď si človek môže porovnávať / pripomenúť svoje vedomosti nejakým zaujímavým príbehom.
Čo sa Toma týka, som rada, že začal vnímať Billa omnoho skôr, ako sa dostal k tomu prsteňu. Robí to jeho city reálnejšími a trochu mu aj odpúšťam. Hoci nemusel byť sviňa ku každému, predsa len, mohlo to byť nutkanie spôsobené tou kliatbou… No a nakoniec – to je fakt koniec? By som celkom uvítala nejaký dôvetok. Predsa len Tom mal svoju povesť aj medzi kamarátmi a tak a ja by som ich rada "sledovala" aj tam, medzi priateľmi. Nehovoriac o tom, že okrem tej veci s Egyptom vlastne nemajú nič spoločné… Mohlo by to byť ešte zaujímavé. Takže keby ťa náhodou ešte niečo napadlo… Rada si to prečítam, :-p
Tohle je naprosto boží povidka. Je plná napětí a emocí – skutečně jsem cítila Billovi bolest a neubránila sem se ani pár slzickam… Utkvěla mi v mysli. A nyní sem si ji musela znovu přečíst. Skvělý originální pribeh. Nádhera.
To bylo drama, vzrůšo, napětí … a spousta hlubokého citu osudové lásky. Moc dekuji za hezkou povídku ❤️💛🖤.