Je ne regrette rien 16.

autor: Iwča

Uběhlo pár dalších hodin a kluci se ocitli v šatně. Bill se domluvil s učitelkou, že bude o volné hodině tam, aby nemusel sedět někde v kabinetu nebo ve třídě. Oba seděli mlčky na lavičce a ani jeden nevěděl, jak by začal. Snad se ani nedalo začít…
„Uhm… no… takže…“ Tom se zamyslel, musel říct něco… ne úplně blbého, „ty jsi… no, měl jsi to jen včera?“
Bill slabě přikývnul a koukal do země. Necítil se moc dobře, nechtěl o tomhle s Tomem mluvit…
„A… no… jak ti po tom bylo? Myslim tim, jestli ti nebylo špatně, když ses probudil, nebo tak něco.“
„Ne, bylo mi fajn,“ odvětil tiše černovlásek.
„Okay… A ty vážně vůbec nevíš, od koho jsi to koupil? Přece jsi nemohl někam jen tak přijít a prostě to koupit, ne?“
„Mohl,“ pokrčil Bill prostě rameny.
„No dobře. Tak… někdy si uděláš čas a půjdeme ke mně, jo? A když budeš teda chtít, tak ti něco dám.“
„Ok. Ale nevim, kdy mě mamka někam pustí, nebo tak…“
„No, to já taky nevim…“ Tom se jen zvednul a začal nervózně chodit sem a tam. Nechtěl mu nic dávat. Vážně nechtěl…

*Flashback*

„Bereš někdy i něco tvrdšího?“ ozvalo se potichu.
„Jak tvrdšího? Nejsem feťák, Bille…“
„Tak jo nebo ne?“
„Když… třeba s někym pařim nebo tak, tak třeba extázi, párkrát koks, ale z toho nic nemám. Závislej nejsem na ničem, opravdu.“
„Nikdy mi nic z toho nedávej. Nikdy, nikdy…“
„Nedám,“ přikývl Tom. „Když to sám nebudeš chtít…“

*Konec flashbacku*

Celý týden Bill svou matku plačtivě prosil, aby mohl aspoň na dvě hodiny k Tomovi, že se budou učit, a že ho tam může klidně odvézt a pak vyzvednout, až nakonec Simone kývla. To, že měl Bill drogy, prostě překročila. Zavřela oči, zacpala si uši a zapomněla na to. Radši to ignorovala, než aby si musela přiznat, že Bill možná…
„Tak v sedm mě tu vyzvedneš, jo? Pa,“ usmál se černovlásek a vydal se ke dveřím bytovky, zazvonil na Tomův zvonek a čekal, než dredáč seběhl dolů.

„No, takže pojď nahoru,“ pokrčil neochotně rameny a pustil ho dovnitř. V bytě se Bill vysvlékl z těsné bundičky a zůstal jen v krátkém tričku, které dokonale obepínalo jeho tělo. Tomovi naskočila husí kůže; tenhle pohled nepatřil jemu, to byl pohled pro Bohy.
„Jsi dokonalej. Nikdy nedovolim, aby se ti něco stalo,“ šeptnul skoro neslyšitelně blonďák a Billa zezadu jemně objal. Bill se pousmál a lehce se o Toma opřel.
„Já vím, že nedovolíš,“ šeptnul nazpět.
„Miluju tě,“ krátce Billa políbil na krk a odtáhnul se od něj, přesunul se do ložnice a po chvíli byl zpět s malou taštičkou. Sedl si na gauč, a když černovlásek udělal to samé, ukázal mu věci, které pro něj koupil.
„Máš nějaký… extra přání, co bys chtěl? Rovnou ti říkám, že ti nedovolím nic, co by sis měl píchnout. To ty dělat nebudeš.“
Černovlásek přikývnul. „Nevím, já se v tom nevyznám. Co máš rád ty? Chci, aby sis to vzal se mnou.“
„Já… hm, třeba tohle,“ vzal jeden z pytlíčků. Vlastně všechny vypadaly stejně, Bill by rozdíl nikdy nepoznal.
„A co to je?“
„No normální koks. Nic jinýho na šňupání tady vlastně ani nemám, perník je pro tebe nebezpečnej.“
„Dobře. Tak… ty první?“
Tom se trochu ošil, ale kývnul. Vysypal trochu na stůl a udělal dvě lajny, stočil menší bankovku, nadechl a za vteřinku byla jedna lajna v jeho těle. Přivřel oči a prudce se opřel. Bill ho chvíli jen pozoroval, ale pak udělal to samé.
„Kurva!“ vydechl nahlas a taky se opřel. Byla to vážně síla, něco úplně jiného než to, co měl před pár dny v tom parku.

Chvíli oba jen seděli, museli to… ‚vstřebat‘. Najednou Tom ucítil, jak mu Bill rozepíná kalhoty, šokovaně se na něj podíval.
„C-co děláš?“ chytil ho za ruku a odtáhnul ho dál od sebe.
„Cejtim se úžasně!“ odpověděl se smíchem černovlásek. „A chci, abys mě píchal. Hned,“ dodal a hladově dredáče políbil.
„Bille… ježiši, ty seš nejlepší!“ Tom chytil Billovy boky a posadil ho na sebe, zatlačil a tím přimáčknul Billa tvrdě na svůj klín, táhle zasténal.
„Já vím, protože jsem nejvíc sexy,“ zazubil se černovlásek a rychle se z Toma zvedl. Stoupnul si před něj, začal pobrukovat jednoduchou melodii a do jejího rytmu se svíjet a hladit se všude po těle. Blonďák jen vykulil oči a s napnutým klínem pozoroval, jak Billovy věci odlétají do různých koutů obýváku, až se před ním ocitl úplně nahý. Začal rukama přejíždět přes svoji hruď a bříško, až k rozkroku, kde se sám začal uspokojovat. Ale takhle lehce ho Tom nenechá, on chce víc… Zvedl se a přiskočil k nahému klukovi před sebou. Chytil ho kolem pasu a natiskl ho na sebe, vzal jeho ruku a dal si ji do klína.
Když chce Bill píchat, budou píchat…

autor: Iwča
betaread: Janule

11 thoughts on “Je ne regrette rien 16.

  1. TOMANE!!!!! ty…tys ho zkazil!!!!, ale pořád lepší, aby bral s tebou než nějáké svinsvto, které ani nezná….Bille, Bille, doufám, že z tebe nebude ztroskotaná fetna

  2. shit, Bille,co to děláš?!…

    Uuuh Tom by měl mít předevšim rozum,..Měl mu dát moučkovej cukr, nepoznal by to xD

  3. Já toho Toma nenávidím a normálně ho zabiju!!!!!Věděla jsem to už od začátku,že přivede Billa do maléru,ale to se ho tady všichni zastávali!!!!Jestli udělá z Billa narkomana,tak tady s čtením končím!!!!
    Asi jsem vadná,to je už druhá povídka,co takhle vyhrožuju,ale když já si nemůžu pomoct,tyhle dějové vývoje mě hrozně rozčilují!!!!

  4. [5]: Taky si to vždycky strašně beru. A říkám si, že tohle už číst nebudu. xD
    Měli by mít rozum oba, tohle nemůže skončit dobře.

  5. [3]: no neasi..:D…….bože u téhle povídky mi dycky upe buší srdce…………
    oh..jak já mám ráda tyhle témata……….dál dál…:-)…

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics