Únos, bordel a láska 10.

autor: Kiki

„Budeme špinaví, Tomi,“ vydechl.
„Já vím. Říkal jsem ti, že tě umyju.“ Zajel mu prstíky do jeho černých vlasů.
„Nemůžu se dočkat.“ Zaradoval se.
„Já taky ne.“ Zase si ho přetočil pod sebe.

„M-myslím, že bychom měli jít dál malovat.“ Začal Tom, když se dlouho jen líbali.
„Proč?“ najednou ucítil něco tvrdého na svém stehnu. „U-Už vím proč.“
„Nenutím tě do ničeho. Proto raději přestaneme. Na chvíli. Ano?“
„Děkuju.“ Políbil ho.
„Není za co. Počkám, jak jen dlouho budeš chtít. Nespěchám na tebe. Chci, abychom to chtěli oba. Miluju tě.“
„Já tebe taky.“ Usmál se a pohladil jej po tváři.
Tom s něj slezl a pomohl mu na nohy.

„Chce se ti pokračovat?“ zeptal se Tom.
„Ani ne, ale co chceš dělat?“ Pokrčil rameny.
„Nevím, ale už mě z toho bolí ruce.“
„Mě taky. A celkem i nohy.“ Postěžoval si a sedl si na zem. Bylo mu to jedno. Byl už tak celý špinavý. „Ale je jedno místo, které mě bolet nikdy nebude.“
„Jaké?“ posadil se vedle něj.
Bill na nic nečekal a políbil ho. „Už víš?“
„Myslím, že ano…“ uculil se a polibek opětoval.
„To nestačí.“ Zaprotestoval. Nehodlal se smířit s tím, že dostal jen jeden polibek.
„Ne?“
„Ne. Chci jich víc.“
„Řekl sis o to.“ Začal ho líbat.
„Já vím.“

„Nepojedeme domů?“ zeptal se unaveně černovlásek a hlasitě si zívl. Přišel k Tomovi, chytil se ho kolem ramen, hlavu položil na jedno z nich a zavřel oči.
„Je teprve šest.“
„Já vím, ale mně se chce spát.“
„Tak dobře. Mám ti pomoct se převlíknout?“
„Myslím, že to zvládnu sám.“
„Myslíš?“ zeptal se, když se ho pustil a málem spadl na zem. Tak tak ho zachytil.
„Díky moc. No, tak mi pomoz, když na tom tak trváš.“ Pokrčil rameny a mezitím ho jeho starší bráška vzal do náruče.
„Fajn. Počkej tu.“ Posadil ho na schody.
„Nikam neuteču.“
„To bych ti radil.“ Zahrozil prstem se smíchem a zmizel v místnosti. Pozavíral barvy, aby nezaschly, a pak se vrátil k Billovi.
„Pořád čekám, vidíš?“
„Vidím.“ Zase si ho vzal do náruče a sešel s ním schody.
„Teče tady voda?“
„Jo.“
„Chci si umýt aspoň obličej.“
„Dobře. Umyju si ho taky. Tohle by nedopadlo dobře.“ Zasmál se a otočil směr do koupelny. Postavil Billa na nohy. „Dobrý?“
„Jo. Myslím, že jsem se trošku probral.“
„Tak fajn.“ Pustil vodu. Trošku nabral do dlaně a pokoušel si tím umýt obličej. Bill ho sledoval. „Chceš pomoct?“
„Ne. Zvládnu to.“ Tom pustil Billa k umyvadlu a ten ho napodobil. Obličej měl čistý, ale byl tady jeden detail. Nejsou tady ručníky. Nad ničím nepřemýšlel a utřel se do trička. Dredáč se mu začal smát.
„Co?“ koukal na něj.
„Přemýšlíš ty vůbec?“
„Proč bych neměl?“
„Protože ses utřel do špinavého trička, takže máš obličej tak, jak jsi ho měl před tím, než jsi použil tu vodu.“
„A kruci.“
„Ukaž, prosím tě.“ Nabral si znovu do své dlaně vodu a tentokrát umyl obličej Billovi.
„Díky.“ Políbil ho.
„A ne, že se zase utřeš do toho trička.“
„Už budu přemýšlet.“
„Nepřemýšlel jsi?“
„Dělal jsem to automaticky.“
„Automaticky?“
„Tak nějak.“ Poškrábal se na krku.
„Proč?“
„Tam jsem se utíral do trička. Ručníky byly pro poslušné… a to já nebyl… Jen nám dávali čisté oblečení a sprchu jsme měli společnou…“ stekla mu slza.
„Nemluv o tom.“ Objal ho.
„Co-co když mě najde, Tomi? A odvede zpět?“
„Nenajde a neodvede. Slibuju. Nepatříš mu.“
„Patřil…“
„Cože?“
„On byl první, Tomi… Ne ty… Promiň. Bránil jsem se.“
„To je hajzl… On ti to vzal? Samozřejmě, že mi nezáleží, kolikátý budu. Nejde mi o sex. Jde mi o tebe.“
„Jo… vzal. Nemohl jsem nic dělat. Moc mě to mrzí.“
„Jsi mladý. Máš být šťastný a ne myslet na minulost.“
„Nejde to.“
„Pomůžu ti.“
„Děkuju. Tak moc jsem rád, že tě mám.“
„Já jsem taky rád, že tě mám. Nemysli na to.“
„Budu se snažit.“
„Tak pojď. Jdeme se převlíknout.“ Ruku v ruce se vydali do místnosti, kde měli odloženy věci…

betaread: Janule