autor: Elis
Bill se pomalounku položil na pohodlné lůžko a svýma čokoládovýma očima pohlédl stydlivě nahoru.
„Tak kdepak to bolí?“ ozval se hlas nad ním.
„Tady, pane doktore…“ ukázal černovlasý chlapec ostýchavě na čelo a sledoval, co se bude dít dál.
„A copak s tím uděláme?“ otázal se pan doktor se zájmem.
Mladík na lůžku vyčkával.
„Pofoukáme?“ nadzvedl pan doktor tázavě obočí. Bill zavrtěl hlavou a zatvářil se rozpustile. Pan doktor se jen ušklíbl.
„Nebo…“ naklonil se těsně ke svému sladkém pacientovi a rty se zlehka dotkl bolavého čelíčka. Bill zavřel očka a zavrněl jako kotě.
„Tak kdepak to bolí?“ ozval se hlas nad ním.
„Tady, pane doktore…“ ukázal černovlasý chlapec ostýchavě na čelo a sledoval, co se bude dít dál.
„A copak s tím uděláme?“ otázal se pan doktor se zájmem.
Mladík na lůžku vyčkával.
„Pofoukáme?“ nadzvedl pan doktor tázavě obočí. Bill zavrtěl hlavou a zatvářil se rozpustile. Pan doktor se jen ušklíbl.
„Nebo…“ naklonil se těsně ke svému sladkém pacientovi a rty se zlehka dotkl bolavého čelíčka. Bill zavřel očka a zavrněl jako kotě.
Dredatý pan doktor se s úsměvem napřímil a laškovně se zeptal: „Kdepak to ještě bolí?“
Chlapec havraních vlasů se prstíkem dotkl špičky nosu a rozkošně na pana doktora zamrkal. Pan doktor se podruhé sklonil a rty se lehce dotknul malého nosíku. Bill na něj roztomile zašilhal, a jakmile se pan doktor opět vzdaloval, nasadil prosebný výraz.
„Tady to taky bolí…“ přejel si bříškem prstů rty a nedočkavě se na pana doktora podíval. A pan doktor se pomalounku blížil s tajemným úsměvem, rty se zlehka otřel o ty Billovy a zahleděl se do čokoládových duhovek, v nichž plály ďábelské plamínky.
„Tady to taky bolí?“ zeptal se pan doktor šeptem a motýlími polibky laskal hebkou pokožku Billova obnaženého krku.
Chlapec havraních vlasů se prstíkem dotkl špičky nosu a rozkošně na pana doktora zamrkal. Pan doktor se podruhé sklonil a rty se lehce dotknul malého nosíku. Bill na něj roztomile zašilhal, a jakmile se pan doktor opět vzdaloval, nasadil prosebný výraz.
„Tady to taky bolí…“ přejel si bříškem prstů rty a nedočkavě se na pana doktora podíval. A pan doktor se pomalounku blížil s tajemným úsměvem, rty se zlehka otřel o ty Billovy a zahleděl se do čokoládových duhovek, v nichž plály ďábelské plamínky.
„Tady to taky bolí?“ zeptal se pan doktor šeptem a motýlími polibky laskal hebkou pokožku Billova obnaženého krku.
Černovlasý mladík zavřel oči a nechal se unášet krásným pocitem, který se mu tělem rozléval.
Dredatý pan doktor se mezitím přesunul na ploché bříško, které teď zasypával polibky tak jemnými, až se Billovi zdálo, že se ho dotýkají hebké měsíční paprsky.
„Tady to taky moc bolí…“ ukázal Bill na bouli pod kalhotami, která mu tam během snažení pana doktora vyrostla.
A pan doktor se jen záhadně pousmál a vydal se na průzkum dalšího z bolavých místeček…
Dredatý pan doktor se mezitím přesunul na ploché bříško, které teď zasypával polibky tak jemnými, až se Billovi zdálo, že se ho dotýkají hebké měsíční paprsky.
„Tady to taky moc bolí…“ ukázal Bill na bouli pod kalhotami, která mu tam během snažení pana doktora vyrostla.
A pan doktor se jen záhadně pousmál a vydal se na průzkum dalšího z bolavých místeček…
autor: Elis
betaread: Janule
jéé tak to bylo rozkošnýýý…x)
ah^^
roztomiléé,,provokativní,,,rozkošné ♥
ježiš to je sladkýýýýýý 🙂
Oh bože! Já se málem rozplynula! 🙂
To je perfektní!!!!
Tak to je krátké ale roztomilé a perfektní 😀 sice jsem něják nepochytila kdo to je ten doktor ale budiž :DD
pekné, jedna z mála poviedok, kde je menej viac 😀
Ježiš… a pokračování by nebylo??? Skvělej nápad! Rozkošný! x) Moc hezuu x)
[8]: to je pro tebe utrpění co? 😀 Půjdu ti asi dopsat tu ozdravku xD
Já chci taky pokráčko. Skvělý nápad, fakt že jo.
[6]: no kdo by to asi mohl být? přece Tom, ne? xDD
krátký, nádherný, výstižný…<3
[6]:: no kdo by to asi mohl být? přece Tom, ne? xDD
krátký, nádherný, výstižný…<3
To je tak roztomilý, mám pocit, že na tu obrazovku začnu dělat takový to ťuťuťu a ňuňuňu, jak je ta povídečka rozkošná. Vážně úžasný, Elis. 🙂
To bylo roztomile.