Hlavně mi neříkej, že mě máš rád…

autor: Elis

Vím. Hledím teď jako idiot. Stojím tu na místě s otevřenou pusou a koukám se překvapeně do tvých vystrašených očí, čekajících na…

Ne. Nevěřím tomu. Všechno je určitě jenom sen.

Zesmutníš. S každou promlčenou vteřinou se vzdáváš naděje. Nemůžu se přesvědčovat, že všechno se mi jen zdá. Před… ani nevím, jak dlouho to je. Jak dlouho tu stojím. Řekl jsi tři slova. Jen tři slova, Bille! Jak tři zatracený slova můžou člověku převrátit život…

Já vím. Měl bych něco říct. Ale nejde to. V krku mi vyschlo.

Konečně mi všechno dochází. Vracím se ve vzpomínkách zpátky. Je mi vše jasné. Tvůj vyplašený pohled, když jsem tě nachytal, jak hypnotizuješ mé rty. Tvá reakce při každém sebemenším doteku. Usmál jsem se na tebe a tváře ti malinko zčervenaly. Každé ráno jsi vletěl do koupelny přede mnou a nalíčil se, i když ses zrovna nikam nechystal.

Ach, Bille. Stalo se to, o čem jsem byl až doteď přesvědčený, že se stát nemůže. Ne nám. Ne tobě.

Jsem zmatený. Bože můj!

Stále tu stojíš a čekáš. Čekáš, co udělám, protože jsi mi právě řekl: „Miluju tě, Tome.“

Proč, Bille? Proč?

Sklopíš hlavu. Už se dál nezvládneš dívat do mých očí. Chvěješ se. Vím, že skrýváš pláč. Ještě v poslední chvíli se snažíš být silný. Tak jako já. Kdybych se ti tu teď vyznal jako ty před chvílí, hnusně bych ti lhal. Dal bych ti falešnou naději, která by zmizela stejně rychle, jako se objevila. Ovšem kdybych ti teď řekl, jak se mi hnusí ta představa… Zabodl bych ti dýku do srdce a to já nechci.

Tak co mám dělat?

Už to nevydržíš. Pláčeš… Slzy ti kanou po lících. Přistoupím k tobě.

„Bille, neplač.“ Pohladím tě po tváři. „Bráško, mám tě rád.“

Ale já vím, že to ti nestačí…

autor: Elis

betaread: Janule

Počet zobrazení (od 15.6.2021): 3