autor: Pajule
Mám tě rád, a na tom se nikdy nic nezmění.
BILL
Unaveně si promnu volnou rukou oči. Je příšerné vedro, připadám si, jako bych právě skočil do rybníku. Jediný rozdíl je v tom, že to je leda tak rybník potu. Kolik že je to stupňů? Kolik to Fabi říkal? 35 ve stínu? Nedivím se, že jsem zpocený od hlavy až k patě. Jak nechutné!
„Bille?“ špitne mi někdo do ucha, až úlekem nadskočím pár centimetrů nad zem. Úplně jsem zapomněl na Toma!
„Oh, vylekal jsi mě. Co se děje?“
„Nechtěl jsem tě vylekat. Chtěl jsem se jen zeptat, zda… no… víš…“ zasekne se a pustí moji ruku. Blížíme se k placu, kde už všichni stojí v jedné veliké skupině. Aha, nechce, aby nás někdo viděl.
„Hm?“ pobídnu ho a lehce se na něj usměji. Podrbe se na týlu a roztomile našpulí pusu.
„Je vedro…“ záměrně nechá pomlku, kus času. Čeká ode mě, že za něj větu dokončím?
„To je, příšerný. A?“
„Trochu to tady po okolí znám, v tom malém městečku, kde zaostal čas, je malé koupaliště. Víš, napadlo mě, zda bychom tam třeba nemohli v těch vedrech jet. Ve skateparku je jen zastřešená U-rampa, na které ještě neumíme, a i tak je hrozné dusno, nedá se nic dělat. Tak jsem si myslel, že… no… víš…“ nervózně si pohrává s tkaničkou u svých tepláků. Dělá to často, pokaždé, když je nervózní nebo neví, co říct.
„Myslím, že to je naprosto úžasný nápad, Tomi! Dořešíme to potom, ano? Myslím, že na to odpoledne bude hodně času,“ mrknu na něj očkem, ale náš rozhovor v tu chvíli končí, protože se dostaneme až nebezpečně blízko ke skupince všech lidí z tábora, kteří postávají pod stíny stromů, aby se alespoň nějakým způsobem ukryli před pálícím sluníčkem. Všichni mají nějakou pokrývku hlavy, jen Tom vedle mě září díky svým světlounkým vlasům do dálky.
Čím blíž a blíž jsme davu, projíždím ho očima, abych se ujistil, že mladší kluci mají něco na hlavě a na sobě jen něco lehkého. Nerad bych tu měl něco na způsob úpalu, úžehu a dalších podivných věcí na tento způsob. Když zavadím očkem o Jimmyho, v tu samou chvíli se i on koukne na mě. Nakonec sjede pohledem napravo ode mě, prohlédne si Toma. Netrpělivě čekám na jeho reakci. Avšak žádná nepřijde, protože Jimmy zůstane viset pohledem na Tomovi. Dál už si toho nevšímám a svižným krokem dojdu ke skupince.
„Hey! Takže… jak jste si již mohli všimnout, dneska tu máme hosta!“ dojdu až k Jimmymu, který stále pohledem přejíždí mezi Tomem a… prostě něčím.
„A to je kdo?“ výskne z davu Adam, přičemž jeho svítící zelené oči září s jiskřičkami zvědavosti do dálky. Položím zlehka ruku Jimmymu na rameno a ten se na mě poplašeně podívá, neschopen vnímat to, co se děje. S otazníky v očích se na mě krátce podívá, ale hned na to sjede pohledem zase k Tomovi, který postává mimo, avšak slyší, vidí a zaznamenává, co se tu děje.
„A to je Jimmy. Jimmy Dickens. Je to můj manažer, chlapík krátce před čtyřicítkou.
Momentálně mně a ani nikomu z vás nerozumí ani jediné slovo, takže se nedivte a nekruťte hlavou nad tím, jaký připitomělý výraz má ve tváři. Každopádně, nevím, co bych vám o něm měl říkat, je tu jen na návštěvě, nezdrží se tu s námi až do konce soustředění, bude tu jen taková pomocná ruka pro mě. Když budete potřebovat Jimmymu něco říct nebo on bude něco říkat vám a vy nebudete rozumět, najděte si mě, Andreho nebo Toma, a my už vám s tím poradíme. Teď máte rozchod, zdržujte se v chatkách, než bude nástup na odpolední krátký trénink, kdy půjdeme na chvíli zkusit U-rampu. A hlavně nezapomeňte hodně pít. Andre, Philippe, ještě sem na chvíli pojďte!“ křiknu rychle, když se dav začne rozcházet zpět do svých chatek. Andre s Fidlajzem se otočí na podpatku a s úsměvem na tváři zamíří rovnou ke mně.
„Co se děje?“ zeptá se Andre a čeká na moji odpověď. Jimmy, stojící vedle mě, se na mě jen pitomě dívá. Nerozumí ani slovo.
„Jelikož jsi Andre z Malty a mluvíš plynule anglicky, nevadilo by vám, kdybych k vám dal Jimmyho? U mě v chatce není místo, mám tam moc věcí,“ mrknu na Jimmyho, a nakonec se otočím zpátky na kluky. Fidlajz jen mlčky přikývne a bez jediného slova se vydá pryč, pravděpodobně do své chatky.
„Oh, myslím, že to nebude problém. Hi, I’m…“ začne mluvit na Jimmyho, který rázem oživne, protože slyší svůj mateřský jazyk a pořádně rozumí. Ti dva si spolu začnou povídat a zaháknutí za sebe rukama o ramena se vydají k Jimmymu autu, kde vezmou jeho zavazadla a vydají se do chatky. Je tu ještě někde Tom? Začnu se rozhlížet okolo sebe a pohledem zavadím o osobu sedící mezi stromy, téměř až za budovou jídelny. Jehličnaté stromy zde začínají houstnout a Tom, když má na sobě tmavé oblečení, se téměř ztrácí. Není vůbec vidět. Avšak jeho vlasy ho prozradí. Doslova zabořím své ruce do svých nadměrně velkých džínů a šouravým krokem se rozejdu k Tomovi. Postřehne mě až v tu chvíli, kdy se posadím těsně vedle něj.
„Ahoj.“ zašeptá, nadále si pohrávajíc se stéblem trávy mezi dlouhými prsty. Usměje se na mě svým úžasným úsměvem, pod kterým se mi podlamují kolena. Jediné štěstí je, že sedím.
„Co tu děláš tak sám?“ ač jsem se snažil otázku nepoložit, nevypustit ze svých rtů, moje zvědavost je silnější. Tom zahodí stéblo trávy někam do neznáma a rukou mi zatlačí na kolena, abych pokrčené nohy natáhnul, tudíž i narovnal. Když tak učiním, vstane a následně se posadí na můj klín. Sem, mezi stromy, vidět není a ven téměř také ne. Máme tu naprosté soukromí, za což jsem velmi rád. Tom se mi svým zadečkem uvelebí na stehnech a ruce mi obmotá okolo krku. Natiskne se na mě, jak jen to je možné, a hlavu zavrtá někam do mého ramene. Prsty mi zlehka přejíždí po krku, příjemně to šimrá.
„Mám mazlivou náladu,“ zamumlá do mého krku a já se musím nad jeho roztomilou dětskostí usmát. Ovšem, víceméně já nemám co říkat. Myslím, že každého občas přepadne mazlivá nálada. Nezáleží na věku, nezáleží na pohlaví, nezáleží vlastně téměř na ničem. A já patřím mezi ty lidi, co je ta mazlivá přepadává. Lehce pohne hlavou, čímž mě pošimrá svými blond vlasy po tváři. Nakonec hlavu zvedne a svoje dvě čokoládky zapíchne do čokoládek mých.
„Mazlivou? Jen mazlivou?“ laškovně se usměji, načež se i na jeho tváři vyloupne rošťácký úsměv. V jeho očích zajiskří.
„Ne, jen mazlivou rozhodně ne. Sakra, dneska vypadáš obzvlášť dobře,“ řekne naplno, načež se zasměje jak dvanáctiletá puberťačka a svými rty se otře zlehka o ty mé.
„Tady má někdo dneska smysl pro komplimenty a… bože, kdybys jen věděl, co se mnou děláš,“ už to nevydržím a s hlasitým vydechnutím a nadechnutím se přitisknu k Tomovým rtům. Hraju si s nimi a v konečné fázi, když pootevřu rty, Tomův jazyk proklouzne dovnitř. Nereaguje na to jen můj jazyk a mozek, ale vášnivá hra našich jazyků vysílá signály přímo do mého rozkroku. Cítím, jak tvrdnu, ale jsem naprosto neschopen zastavit tenhle dokonale vášnivý polibek. Tom mě líbá tak, jako ještě nikdy dřív. Kruci, ten kluk je opravdu… perfektní? Dokonalý? Úžasný? Stačí tyhle výrazy? Nevím, těžko říct.
„Ou, můj bože! Bille!“ Tom se ode mě odlepí, ale jen co se zhluboka nadechne, zase se otře o mé rty, se kterými si pohrává, jazykem laská jazyk můj a tiskne se na mě čím dál tím víc. Už nevydržím ten nápor jeho těla. Jsem sice zvyklý sportovat, svaly by byly, ale mým tělem prostupuje jedna vlna vzrušení za druhou a já nejsem schopen se ovládat. Svalím se na záda, Tom se svalí na mě. Stále ve vášnivém polibku. Rukama ho zlehka hladím po zádech, občas se opovážím zajet i kousíček pod jeho triko, ale opravdu jen kousíček. Jaké překvapení pro mě je, když mi Tomi začne rukama hladit boky přes maxi kalhoty, až nakonec vyjede výše, nadzdvihne si prsty lem mého trika a rukama mi začne hladit mojí rozpálenou pokožku na břiše. Když přejede až tam, kde mám kalhoty, po celém těle, i když je tu neuvěřitelné vedro, mi naběhne husí kůže a můj mozek pošle do mého rozkroku další z mnoha signálů. Prudce natáhnu nosem vzduch do plic a obkroužím Tomovy rty jazykem. Pak už to nevydržím a s hlasitým oddechováním se od Toma odtáhnu. Tiše zakňučí a dýchá stejně hlasitě jako já. Hlavu mi položí na mou prudce zvedající se hruď. Nějakou chvíli mi trvá, než se trochu uklidním a jsem schopný popadnout jak dech, tak svůj hlas. Můj penis však nadále pod přívalem dotyků a myšlenek, dál tvrdne víc a víc.
„Když jsem v chatce říkal, po tom, co jsme se políbili, že to budeme muset dělat častěji, nenapadlo mě, že to bude ještě dnes. Že to bude za pár minut. A že to bude kurevsky mnohonásobně lepší. Sakra!“ vydechnu ještě hlasitě a pohladím Toma po jeho rozkošném zadečku. Penis na to reaguje, tvrdne, až to bolí. Snažím se všemožně ošívat a zabránit tomu, aby to Tom cítil.
„Já to cítím,“ skloní hlavu k mému uchu a lehce do něj zašeptá tuto větu. Zorničky se mi rozšíří. V tu chvíli Tom zvedne hlavu z mé hrudi a rukama mi zase zajede pod tričko. Začne mě lehce hladit po břiše. Trhavě se nadechnu.
„Co myslíš?“ polknu knedlík, který se mi utvořil v krku a snažím se jakkoli na sobě Toma posunout. Nepovede se mi to, nehnu s ním ani o kousek. Naopak, on sám od sebe se svým stehnem natiskne na můj rozkrok. Nevydržím to a se zavřenýma očima hlasitě vydechnu. Tom se o můj rozkrok otře ještě jednou. To mi dělá naschvál nebo co?
„Myslím to… no, ehm…“ otevřu oči. Tom klopí zrak, ale opět se pohne a mnou projede další vlna slasti. Chci, aby to řekl, chci to slyšet.
„Co? Řekni mi to. Prosím,“ provokativně zašeptám do jeho ucha a vydechnu na něj horký vzduch. Dál se válíme na měkké zemi pokryté mechem a jehličím, a já, ač se snažím sebevíc, zaboha nemůžu zahnat svoje sexu chtivé myšlenky.
TOM
„Cítím na svém stehně tvůj penis. Tvůj tvrdý penis.“ stydlivě zašeptám a cítím, že jsem rudý až na zadku. O tomhle jsme se nebavili ani s Erikem! Sakra! A to jsme spolu s Erikem byli dva roky. Teda, vlastně, uznávám, nějaké to téma na téma sex padlo. Dokonce jsme se navzájem dotýkali tam dole. Ale to bylo přes látku. Nikdy ne „kůži na kůži“. A teď? Kruci, kruci, kruci! Bojím se, že něco zkazím, že udělám něco špatně. Nikdy jsem na tohle nebyl dobrý, a co se týká mých sexuálních zážitků – tak nějak jsem na bodě nula. Bill se zarazí, nadzdvihne mě svými pažemi a posadí se. Posadí si mě na sebe. Jeho vzrušení mě stále lehce tlačí do stehna.
„Proč se o tom bojíš mluvit? Nebo mi to jen připadá, že se bojíš?“ lehce mě pohladí po zádech a trpělivě čeká na moji odpověď. Nadechnu se, abych mu mohl odpovědět. Mám mu to říct? Nemám mu to říct? Je těžké říct, co je správné a co správné není.
„Stydím se. A… bojím se,“ přitakám. Oh, připadám si tak trapně! Vsadím se, že Bill už má mnoho sexuálních zážitků za sebou. A já? Nic. Maximálně tak sebeuspokojování ve sprše, když nikdo nebyl doma a já si se zavřenýma očima představoval, jak se mě někdo tam dole dotýká rukou nebo pusou. Nebo jsem si představoval nějakou malou prdelku sexy kluka, když to tak řeknu. Nikdy nic víc. Jen já sám se svojí rukou. Je tohle to pravé pro kluka? Pro plnoletého kluka? Když si představím, že v dnešní době, ač je doba poblázněná sebevíc, mají děti sex už v deseti a kolikrát si při tom udělají dokonce i dítě, přebíhá mi mráz po zádech. Já se ještě vůbec nikoho tam dole ani pořádně nedotýkal. Bože!
„Proč se stydíš? Proč se bojíš? Vždyť je to naprosto přirozená věc,“ zakroutí hlavou a vlepí mi jednu dětskou pusu, ze které doslova srší jeho náklonnost ke mně, na čelo. Pak na nos, na rty a poslední dětskou pusu mi věnuje na bradu. Nad tím vším se usměji. Je právě ON ten pravý? Je to tak, že cítíme to samé? Opravdu se tomuhle říká láska? Pravá láska? Funguje ta chemie tak, jak by měla u perfektního páru fungovat? Je to tak? Mohu mu věřit? Ještě si nejsem docela jistý, ale pravděpodobně bych odpověděl možná. Možná, že doopravdy ano.
„Nejsem si jistý, jestli o tom umím mluvit,“ prozradím pravdu. Co bych tak měl říkat? Že čas od času se uspokojuji svojí rukou nebo že čas od času, když se mi zdají obzvlášť erotické sny, mám tzv. mokré sny? Měl bych mu říct právě tohle?
„Co si o tom promluvit na rovinu? Co kdybychom si o tom promluvili společně? Já vím, známe se nějakých… deset nebo jedenáct dní, políbili jsme se teprve včera, asi je to moc rychle, já vím. Pokud nechceš, nemusíme o tom mluvit, Tome,“ ujistí mě, že pokud opravdu o tom mluvit nechci, nemusím. Zakroutím hlavou na nesouhlas a snažím se vymyslet nějakou odpověď. Důvěřuji mu, opravdu mě k němu přitahuje neuvěřitelně magické kouzlo. Že by bylo na čase si ho pustit blíže k tělu, aby mě poznal takového, jaký skutečně jsem? Pravděpodobně ano. Vždyť jsem téměř stejný, jako on.
„Oukej, ještě jsem nešukal.“
***
„Že by se slupka odloupla?“
„Počkej, teď ti nerozumím.“
„Mám na mysli Toma. Že by konečně začal odhalovat sám sebe?“
„Sám sebe? Myslíš jako…“
„Myslím, že začíná být sám sebou. Že přestává mít tu svoji masku, tu přetvářku, kterou používá na veřejnosti. Byl hodně nedůvěřivý, co se lidí týká, že?“
„Ano, jen tak se s nikým nebavil, jen tak se někomu neotevřel. Musel si ho ten člověk opravdu získat, opravdu mu musel ukázat, že mu na něm záleží. Bylo to těžké, to ano. Klukovi, který se skrýval pod jménem Tom Kaulitz, bylo zatraceně těžké se zalíbit.“
„A Bill?“
„Co Bill?“
„Jak na tom byl Bill? Dařilo se mu to? Byl to ten člověk, který si Toma získal? Byl to ten člověk, kterému Tom věřil?“
„To se dozvíš.“
„Jak mezi nimi fungovala ta chemie? Opravdu se tak přitahovali? Opravdu chtěli být tak moc spolu, že si připadali, jako by na sobě byli závislí? Skutečně existuje to, co se pořád dokola říkám před celým světem? Pravá láska?“
„Nemyslíš, že je ještě moc brzy na to, aby se dalo poznat, zda to, co mezi nimi bylo, se dalo nazvat pravá láska?“
„Asi ano. Oh, mám tolik otázek!“
„Ty máš stále pořád hodně otázek. Neustále. Nevím, na co ti odpovídat dřív. Musíš jen vyčkat, vše se dozvíš.“
„Vše?“
„Samozřejmě, že úplně vše to nebude, ale to hlavní se dozvíš určitě. A nějaké ty detaily k tomu, to ano. I detaily jsou totiž někdy velmi podstatné.“
„To už jsem si všiml.“
„Znervózňuješ mě tím, jak jsi netrpělivý a nervózně upíjíš po malých locích ze svého šálku kávy každé dvě vteřiny.“
„Omlouvám se, zrovna se Tom přiznal, že je panic a ty jsi udělal tak velikou pauzu. Kdo by nebyl nervózní? Nikdo, kdo by byl v klidu, by se pravděpodobně nenašel.“
„Ano. Ke všemu jsi zapomněl dodat, že ty jsi extrém. Jsi nervózní, až je to nesnesitelné. Raději budeme pokračovat, ano?“
„Ano, ano, ano!“
***
BILL
Překvapeně otevřu pusu dokořán. Chvíli jen zaraženě koukám před sebe a pořád dokola si opakuji větu, kterou mi Tom právě řekl. On? Pávě on? Tak božské stvoření? Nešukal… Zavřu pusu a následně ji zase otevřu. Jsem jako bez hlasu, nevychází ze mě jediný tón, jediná hláska.
„Co? Chceš se mi začít smát? Chceš teď se smíchem říkat, že jsem buzerant, co ještě neměl ani sex? Prosím, jen si posluž,“ zašveholí rozhněvaně Tom a snaží se vstát. Mé paže, které ho silně chytí okolo pasu, aby se mi nevysmekl, mu to prostě nedovolí. Naopak si ho přitáhnu blíže k sobě. Svůj stisk trošku povolím a otočím si ho k sobě tváří. Ač nechce, jsem silnější než on.
„Tome, Tome, Tomi. Tome, no tak! Otoč se na mě, prosím. No, tak, Tomi. Prosím! Podívej se mi do očí, prosím…“ otočím si ho k sobě tváří. Oči má smutné, plné něčeho, co jsem u něj ještě neviděl. Smutně mi padne okolo krku, rukama mě za krkem svírá jako klíště. Rozpláče se.
„Já… pr-prostě… j-jen,“ škytá mezi jednotlivými vzlyky. Takové střídání nálad a pocitů jsem v životě u nikoho neviděl. Je extrémně plachý, což se odvíjí i na vnímání světa okolo něj. Je neuvěřitelně citlivý.
„Ššš, Tomi, jen klid. Je mi jedno, co jsi zažil a co ne, je mi jedno, co umíš a co neumíš. Od toho jsme dva, abychom to zvládli společně, ano? Hlavně nebreč, jen to ne,“ jeho stisk náhle povolí, až se na mě uslzenýma očima podívá. Ještě párkrát popotáhne. Prsty mu zlehka setřu slzy z tváří.
„A-a… ty jsi-jsi s ně-někým už s-spal?“ zamumlá potichu a dál popotahuje.
„Ehm… ano,“ avšak víc to raději rozvádět nebudu. Nemyslím si, že by to bylo dobré pro jeho psychiku. A já bych se možná raději propadl do země, než tohle říct. Před ním.
„Aha.“
„Ale to, že jsi se s nikým ještě… ehm… nemiloval, nic neznamená. Mám tě rád a na tom se nikdy nic nezmění. Ano? Tohle si pamatuj.„
autor: Pajule
betaread: Janule
Tohle je prostě sakra úžasný ♥
moc moc moc hezký 😉
mm,,sladké ^^
já ani pořádně nevím,co k tomu říct..prostě nádhera^^
<3
No to byl masakr. Skoro po každém odstavci, teda spíše u té situace, co mezi nimi nastala jsem si musela dávat přestávku, jinak bych to sand ani nedočetla×D bylo to hustý prostě. Já jsem snad i za Toma byla červená až na prdeli×D bylo to prostě hustý, jen by mě zajímalo proč tak Jimmy zíral na Toma? Beztak něco tuší…
Sladký!! Jako… lízatko… *Muck*
Už se nemůžu dočkat dalšího dílu…
Dude brzo, že jo?? XP
Taky se mi to moc líbí!!!!V téhle povídce mají tak trochu otočené role,a má to něco do sebe..♥
miluju tuhle povídku!! honem rychle další dílek 😀
Všem velmi děkuji za všechny komentáře :o)
[4]: Že by zvědavost? :oD
[5]: Právě jsme ho poslala, už to záleží jen na Janul ;o)
máš fakt super díly už se těším na další díííííl!!!
mhm…tedaa Tom se nějak odvázal…xD