autor: Majestrix
Je změna opravdu odpovědí? Občas ano. Pokud vede k lepšímu.
Bill otevřel oči a okamžitě se podíval na svoje břicho. Stále byl těhotný. Zoe byla stále naživu, a on také. Ta noční můra byla opravdu jen noční můra. „Tomi?“ zachraptěl a rozhlédl se po nemocničním pokoji. Slyšel spláchnutí ze záchodu a Tom se za minutku objevil, utíral si ruce do papírové utěrky. „Tomi!“
„Bille, jsi vzhůru!“ usmál se Tom a vzal Billa za ruku. „Hrozně moc lidí jsi vyděsil,“ řekl roztřeseně.
„Co se stalo?“
„Měl jsi špatnou reakci na anestetikum a tvůj krevní tlak přesáhl mez.“
„Co to znamená?“ zamračil se Bill.
„Znamená to, že možná máš toxemii, nebo to mohl být jen ten stres.“ Obě dvojčata se otočila ke dveřím, když se v místnosti ozval nový hlas. Doktor Robert zavřel dveře a na oba se trochu usmál.
„Hrozně jsem se o tebe bál, Bille.“
„Já se taky bál, abych byl upřímný. Co je to toxemie?“ zeptal se Bill, Tom mu ruku stiskl víc.
„Je to nebezpečně vysoký krevní tlak během těhotenství. Obvykle to trvá jen během těhotenství a je to vysoce nebezpečné pro rodiče i pro dítě.“
„Takže, jak můžeme zjistit, jestli ji opravdu má? A ovlivní to nějak datum operace?“ Tom se snažil být klidný, ale představa toho, že by jeho dvojče mělo ležet tady na posteli, tak bledé… dalo mu to hodně práce.
„To by mohlo, ale dneska se opravdu operovat nebude. Musíme udělat nějaké testy. Zaznamenali jsme špičku tlaku zrovna, když ses poprvé probudil; na co jsi proboha, Bille, myslel?“
„Já… Prošel jsem celou tou operací… nic jsem přes tu pitomou plentu neviděl… a skončilo to špatně. Jediné, co jsem slyšel, byl křik a Zoe umírala… začala se mi motat hlava a před očima jsem viděl fleky, a Tom tu byl a on… brečel, protože se narovnal, aby viděl, co se děje, myslím, že jsem… Jen omdlel…“ Billovi po tvářích tekly slzy, když si vzpomněl na strach, který cítil, když doktor říkal, že ztrácejí Zoe.
„Um…“ Polknul Tom a utřel nějaké slzy z tváře svého bratra. „Jak moc pravděpodobné tohle je?“ zeptal se po chvilce.
Robert se zamračil a pevně v ruce sevřel Billovu kartu. „No… máme padesátiprocentní šanci, že se stane to, co jste viděl,“ řekl tiše. „Řekl bych, že dokud neuděláme vyšetření, tak operaci nijak plánovat nebudeme. Musíme vám oběma dát tu nejlepší šanci, jakou můžeme.“
„Když budu čekat déle, bude mít Zoe větší šanci?“ podíval se Bill na doktora klidně. „Pokud počkám až do termínu, nebo alespoň nejblíže k němu, co bude možné, budu schopen jí dát lepší šanci na přežití?“
Robert pomalu přikývl. „Ano, ale ještě musíme otestovat tu toxemii; pokud byste ji nedej bože měl, tak by vás to mohlo vystavit nebezpečí, kdybyste ji nosil déle. Myslím, že rozhodnutí se vším všudy se bude dělat až později v mé kanceláři, po kontrole. Jsem velmi rád, že přemýšlíte o tom, že byste čekal, ale nemám jen jednoho pacienta, ale dva.“
„Jednoho, na kterém opravdu záleží, doktore.“
Tom se na svého bratra nevěřícně podíval a otočil se zpátky na doktora. „Nemusí to takhle být, že ne? Jeden nebo ten druhý?“ zeptal se zoufale.
„Nemyslím si, že by to mohlo zajít až tak daleko, vážně si to nemyslím. Ale nemůžu vám nic slíbit“ zapsal Robert pár poznámek na Billovu kartu a povzdychl si. „Připadáte mi ostražitý a až moc napjatý; měl byste jít na pár hodin domů, jen si chci být jistý, abyste byl odpočatý. Někdy se to projeví později, a proto byste mohl mít k věcem větší averzi než předtím. Odpočiňte si, já se vrátím.“
Bill přikývl a podíval se Tomovi do obličeje. „Co je, proč se na mě tak koukáš?“
Tom zaprskal a zvedl se od postele, aby začal pochodovat. „Proč bych se na tebe nemohl takhle koukat? Vždyť jsi vlastně řekl, že na tobě nezáleží.“
„Pokud to bude znamenat, že Zoe bude v pořádku, pak ne, na mně nezáleží.“
Tom se zastavil. „Jak můžeš být tak klidný a něco takového říct?“
Bill pokrčil rameny a povzdychl si. „Myslím, že když jsem spal, tak se moje priority změnily.“
„Bille, takhle už nemluv. Bude to v pořádku, tak prostě už přestaň mluvit o píčovinách, který se stejně nikdy nestanou.“ Kývl Tom rychle.
„Neříkám, že se to stane, ale musíme čelit faktům. Někdy to muži nezvládají. Musíme-„
„Ne.“ Zavrtěl Tom hlavou a posadil se na kraj Billovy postele. „Ty to zvládneš. Zoe to zvládne. Všechno bude fajn,“ řekl rychle.
Bill se na svého bratra podíval a lehce se pousmál. „Okay.“
„Okay?“
„Okay.“
Tom se usmál a jemně ho políbil. Bill v polibku cítil útěchu, ale nemohl říct, jestli byla pro něj nebo pro Toma.
~*~
„Balil jsem si dopředu, a nakonec se ukáže, že to nepotřebuju,“ zabručel Bill s dobrou náladou.
„No, jestli ti to pomůže, pořád máme v ledničce ten tvarohový koláč s malinami a bílou čokoládou. Můžeme ho sníst, až se vrátíme domů.“
Bill vypadal, jako když se stydí. „Ne, nesníme. Já ho snědl.“
„Bille! Vážně jsem chtěl alespoň ochutnat!“ zabručel Tom a zmáčkl tlačítko výtahu.
„Promiň.“
„No jasně, můžeme si objednat další,“ řekl, když vyšli ven.
„Čeká na nás Saki?“ zeptal se Bill a hlasitě zazíval.
„Ne, paparazzi nemají povolení, aby byli na pozemku nemocnice. Takže to pro nás bude lehké se dostat domů.“
„Tomi?“
„Hmm?“ otočil se ke svému bratrovi s otazníky v očích.
„Omlouvám se.“ Bill vypadal, že mu je opravdu trapně.
„Za c- do prdele!“ Tomovi se zvedl žaludek, chytl si rychle nos. „Sakra, Bille, cos jedl?!“
„Řekl jsem, že se omlouvám, ježiš.“ Protočil Bill oči. Tom chtěl odpovědět, ale rozhodl se, že ne.
Nechtěl, aby se mu to dostalo do pusy.
Dveře se konečně otevřely a oni byli vypuštěni v přízemí. Na půli cesty k východu před nimi začaly blikat blesky a Tom zalapal po dechu. „Jsou do háje přímo tady!“ rozkřikl se naštvaně. Asi dvacet fotografů se tlačilo u vchodu, přímo k nim. „Hej, myslel jsem, že sem mají vstup zakázán,“ řekl Tom ochrance, která stála vedle něj.
„Už jsme zavolali policii. Řekli, že nemůžou nic udělat, dokud nebudou nějaké problémy s tím, že by blokovali příjezd nebo odvoz pacientů.“
Tom zíral na toho muže s otevřenou pusou, dokud ho Bill nechytl za ruku a nezatáhnul ho zpátky. „Tome, uklidni se; vypadals, jako bys ho chtěl uhodit.“
„Chtěl,“ zafuněl. „Do prdele, kdybych věděl, že to takhle dopadne, poprosil bych Sakiho, aby pro nás přijel!“
„Prostě se tím davem nějak prorveme, bude to v pořádku,“ zauvažoval neobratně Bill.
„Já tě nevezmu mezi tyhle lidi. Někdo do tebe vrazí, a pak bych asi opravdu někoho zabil.“ Promnul si Tom čelo a zamyslel se.
„Kde je auto?“
„Venku na parkovišti. Za reportéry.“
„Tak půjdeme zadem? Možná je tu východ pro personál?“
„Být vámi, tak to nedělám, jsou tam také.“ Dvojčata se otočila na sekuriťáka. „Pardon,“ řekl omluvně.
„No, do háje.“ Hodil Tom zlým pohledem k východu a blesky znovu zablikaly. „Tak se odsud dostaneme, nechci, aby tě dál fotili, sráči.“
„Uklidni se, Tome; prostě zavolej Sakimu.“ Snažil se Bill schovat za rukama zívnutí, ale nepovedlo se mu to.
„Je v Hamburku, Bille. Bude to trvat hodiny, než se sem dostane.“
„A co parkovací garáž? Můžeš tam auto dostat a dostaneme se odsud,“ zauvažoval Bill.
„To zní dobře. Je mi jedno, jestli je budu muset zajet. Můžeš tady počkat, nebo u vchodu. Stojí tam hlídač; může tě hlídat, a když nikoho neuvidíš, můžeš se sem rychle vrátit.“
„Dobře.“ Přikývl Bill. „Půjdu čekat, ty se dostaň do auta.“
„Dobře.“ Zašklebil se Tom a odešel k východu. Automatické dveře se otevřely a Bill okamžitě slyšet otázky a cvakání fotoaparátů. Čekal, dokud všechna pozornost nebyla na Tomovi, a pak šel zpátky k výtahům. Rychlý výlet o patro výš a Bill byl v krásně chladné parkovací garáži patro č. 1. Bylo tam ticho a skoro prázdno.
Rozhlédl se a uviděl světla v kabince, kde seděla ochranka; muž uvnitř měl oči na televizi a pil kávu. Bill protočil oči a posadil se na lavičku, která byla vedle výtahu, a nahlas vydechl. „Přestaň se hýbat, Zoe,“ zamručel a promnul si břicho. „Jdi spát.“
Když mluvíme o spánku, nemohl přestat zívat, každé další zívnutí bylo lepší a po chvilce už zaklonil hlavu a opřel si ji o stěnu. Bill se ani nemohl soustředit na to, co se mu ze zdi dostávalo na vlasy. Jediné, co chtěl, byla jeho postel, jeho polštáře, a jeho Tomi. Trpělivost byla ctnost, které se Bill málokdy mohl dočkat. Zoe ho opravdu bolestivě kopla a on usyknul, rychle si promnul bříško. „Spi,“ zaúpěl.
Uslyšel pohyb po svém levém boku a otevřel jedno oko. K výtahům šel nějaký člověk a zastavil se, díval se na něj. Nejdřív mu to nevadilo, ale když se ten člověk přiblížil ještě blíž, Bill si uvědomil, jak bezbranný vlastně teď je.
„Bill Kaulitz?“
Polknul a přikývl. „Ano, to jsem já.“
„Sakra, myslel jsem si, že tu možná budete, ale nebyl jsem si jistý. Tohle je úžasný!“ ten muž byl starší, možná tak starý jako David, a vypadl opravdu nadšeně, že ho vidí.
„Jste fanoušek?“ zeptal se Bill trpělivě.
„Oh ne. Ne normální průměrný fanoušek. Jsem váš největší fanoušek,“ vydechl. „Byl jsem na všech vašich koncertech tady v Německu a na většině show vaší poslední evropské tour.“
„No, ceníme si vaší podpory,“ řekl Bill ztěžka.
„Tak dlouho jsem vás chtěl potkat. Vážně nějak nemám v oblibě Meet&Greet, myslí si, že jsem na to moc starý. Ale jak vás může zastavit něco tak malicherného, jako je věk, když se snažíte potkat svůj idol?“
„Já jsem váš idol?“ poposedl si Bill nepohodlně, když muž přistoupil blíž.
„Oh, ano! Jste překrásný, zábavný, chytrý a tak talentovaný. Musím vám říct, líbíte se mi víc než jen trochu,“ řekl spiklenecky.
„To je hezké. Um… Jsem teď celkem unavený, byl to dlouhý den.“
„Jasně! Je Zoe v pořádku?“
Billovi moc dobře nesedělo, že se ho cizí člověk ptá na to, jak se má jeho nenarozené dítě. „Je… fajn. Jen musíme počkat na operaci.“
„Četl jsem o mužském těhotenství. Psali, že pokud můžete počkat ke konci termínu, tak byste měl.“
„Ano, díky za vaši radu.“
Pán se zaradoval.
„Vidíte? Můžu být nápomocný! Chtěl jsem vás vidět ještě před operací, ale oni mě nechtěli pustit na porodní oddělení, pokud jsem jim nedokázal, že jsem tam za pacientem, ale oni nevěděli o našem spojení.“
„Našem… spojení?“ podíval se na něj Bill a snažil se zůstat klidný. Už se dříve setkal s šílenými fanoušky, ale to bylo předtím, když ještě mohl utíkat nebo se nějak bránit.
„Ano!“ byl jsem na vašem koncertě ve Varšavě. Díval jste se přímo na mě, když jste zpíval ‚Wo Sind Eure Hande‘. Díval jste se mi přímo do očí.“
„Um… páni. Dobře.“ Bill nevěděl, co mu má říct, takže se začal zvedat, aby se mohl vrátit dovnitř.
„Nechoďte! Jsme váš největší fanoušek, dlužíte mi váš čas a pozornost,“ sykl pán a udělal krok dopředu.
„Dobře,“ řekl Bill rychle a posadil se, přemýšlel, jak rychle by se sem ten pán z ochranky dostal, kdyby začal křičet. „Co ode mě chcete?“
„Můžu být váš nejlepší přítel! Můžu se starat o Zoe, až budete na cestách. Můžete mi věřit, bral jsem kurzy první pomoci, když jsem se dozvěděl, že jste těhotný. Má to takhle být. Můžu se dotknout vašeho břicha? Musím poznat dceru svého Boha.“
„Prosím, nedotýkejte se mě. Pokud o mně víte všechno, tak víte, že nejsem rád, když na mě lidé sahají.“ Zakryl si Bill obranně břicho.
„Ale děláte výjimky. Lidem, na kterých vám záleží. Jen se uklidněte a nechte mě-„
Velká ruka chytla pána za zápěstí a odtáhla ho. Tobi toho chlapa přimáčkl na auto a něco rychle říkal do své vysílačky.
„Bille, jsi v pořádku?“
Nikdy nebyl tak šťastný, že slyší Sakiho chraplavý hlas. „Saki!“ natáhl k němu ruce a bodyguard ho objal. „Tolik jsme se bál… myslel jsem, že kdybych křičel, tak že bych Zoe ublížil,“ popotáhl.
„Je to v pořádku, Bille. Jsem tady.“
Bill zpoza Sakiho sledoval, jak toho chlápka odváděli pryč, křičel a prakticky mu z pusy lítala pěna. „Kdo to byl?“
„Šílený fanoušek. Máš jich víc, než si myslíš,“ řekl tiše. Oba se otočili, když přijel Tom, byl v obličeji celý bledý.
„Bille! Jsi v pořádku?“ zeptal se, když vyskočil ze svého auta a rozeběhl se tam, kde stál Bill v Sakiho náručí. Vokalista se vymanil z bodyguardova náručí a skočil do lepšího místa na uklidňování, hlasitě vydechl do Tomova krku, zatímco mu Tom hladil záda. „Co se stalo? Otočil se na Sakiho.
„Chyba, která se už nikdy nestane. Už nikdy nenecháš svýho bratra o samotě; speciálně ne, když jsou kolem novináři. Mohli snadno přijít na to, že jste tady. Oba vás odvezu domů, je tu někdo, koho chci, abyste potkali.“
Bill neochotně Toma pustil, aby mohl vlézt dozadu do auta, ale rychle se k němu zase přimáčkl. Tom se posadil vedle něj a držel Billovy ruce ve svých. Jak mohl být tak hloupý a myslet si, že může nechat Billa o samotě, v takovém stavu, s novináři pobíhajícími po nemocnici? Když se snažil probojovat si cestu k autu, narazil ještě na pár fanoušků, a jelikož do nich vždycky David cpal, aby měli po ruce neustále fixu, začal se jim podepisovat, aby ho lidi rychleji pustili.
Něco se Billovi a Zoe mohlo stát.
„Neobviňuj se,“ zašeptal Bill, Tom se podíval na svého bratra, který mu ležel na rameni.
„Co?“
„Znám tenhle pohled. Neobviňuj se. Oba jsme udělali chybu a oba se teď poučíme, že už se to nebude opakovat.“
„To určitě,“ vydechl Tom a stiskl jeho ruku pevněji. „Proč jsi ohledně toho tak vyrovnaný? Já si pořád představuju, co hroznýho se mohlo stát…“
„Jen se teď opravdu cítím klidně. Jsi tady, Saki je tady a jsme pryč z nemocnice. Jo, špatný věci se mohly stát, ale nestaly.“ Otřel se Bill nosem Tomovi o krk a nasál jeho vůni. Ta vůně byla uklidňující, a to Billa uspalo ještě víc. Kdekoliv byl Tomi, všechno bylo v pořádku.
A s touto myšlenkou usnul.
„Bille, jsme doma.“
Bill zasténal a zabořil si hlavu víc do Tomova ramene. „Ne, teď ne.“
„Bille, budeš spát v opravdové posteli,“ řekl Tom tiše a odpoutal své dvojče. Bill zvedl pohled a slepě zamrkal, zazíval mu přímo do obličeje. „Oh, to bylo vážně atraktivní,“ zauvažoval.
„Promiň.“
„Kluci, než půjdete do postele, Bille; chci ti někoho představit.“
„Neee…“ zanaříkal Bill, když mu bodyguard pomohl ven z auta, ale nebylo v tom moc velké přesvědčení, jelikož do toho zíval.
Tom se zamračil na cizí auto u nich na příjezdové cestě. Opírala se o něj hnědovlasá paní, ruce zkřížené na prsou a rozhlížela se. „To je ta tvoje kamarádka, co? Naše nová hospodyně?“
„Jo, jaks to poznal?“
„Má stejný výraz v obličeji,“ řekl Bill a chytl bratra za ruku.
„Ano, no, vždycky ve střehu. Tak pojďte,“ usmál se Saki a potřásl si s ní rukou. „Melindo, rád tě vidím.“
„Dostala jsem tvůj vzkaz. Ahoj, já jsem Melinda Carlislová, ráda vás poznávám.“ Usmála se mile na dvojčata a potřásla jim rukama.
„Půjdeme dovnitř?“ zazíval Bill, když Tom vyndal klíčky.
„Dobrý nápad,“ řekla a přikývla.
„Měl jsem dojem, že k nám nastoupíte až po tom, co se Zoe narodí,“ řekl Bill, když se usadili v obývacím pokoji. Tak nějak se cítil pyšně, že našel pro tenhle pokoj další využití.
„Popravdě, je lepší, když se seznámím s pracovištěm, ještě než se dítě narodí; až se narodí, tak toho bude tolik na práci, a já se postarám o to, abyste měli všechny potřebné věci a dům čistý a hezký. Dvě velké věci, o které se nebudete muset starat.“
Všichni čtyři se otočili k chodbě, odkud bylo slyšet ťapkání. Zpoza rohu do pokoje připelášil Puppy, spadl a okamžitě se narovnal, valil očka. Jednou štěknul a všem očuchal boty, pak se dostal ke kozačkám Melindy. Začuchal a naklonil hlavu na stranu, pak na ni naskočil a začal jí obskakovat, jako by na tom záležel celý jeho život.
„Je… nadšený,“ řekla, když si ho sundala z nohy. Bill pro něj natáhnul ruce a Melinda Puppyho pohladila, pak mu ho podala. „Jak se jmenuje?“
„Puppy,“ řekl Bill hrdě.
„Páni.“
„Já vím, ale prostě to sedělo,“ řekl Tom stydlivě. Puppy nadšeně zaštěkal a olíznul Billovi krk.
„To chápu. Vypadá na to, že by měl být Puppy.“ Puppy znovu zaštěkal a Melinda se zasmála. „No dobře, jak jsem řekla, ještě než nás tamten poklad vyrušil, bylo by lepší, kdybych u vás začala pracovat dřív, než se miminko narodí; takhle se můžeme zbavit nějakého stresu předem, a věřte mi, že to se bude hodit.“
„To zní dobře,“ souhlasil Tom. „Nebudete tady bydlet, že ne?“
„Ne, mám ve městě apartmá; jestli mě budete potřebovat, do deseti minut tu budu.“ Dala si nohu přes nohu a z kolena sundala smítko. „Umím výborné Cordon Bleu, a všechno, co nebudu vědět, jak uvařit, tak si najdu recept. Můžeme udělat rozvrh, v kolik mě tu budete chtít, kdy mám plnit úkoly a ostatní detaily mojí práce. S každým klientem je to jiné, a tak potřeby můžou být taky rozdílné.“
„To zní, že jste myslela na všechno,“ řekl Bill s malým úsměvem. Puppy souhlasně zaštěkal.
„Snažím se. Jestli chcete, můžu začít už zítra. Saki mi už dal klíče od domu.“
Tom střelil po bodyguardovi pohledem, ale ten se na něj ani nepodíval.
„Páni, dobře. Zítřek zní skvěle, mám dojem. Můžeme si všechno projednat. Uh, myslím, že brzo asi spadnu na obličej, takže se omlouvám, ale budu muset jít.“ Zvedl Bill ruku, aby mu Tom mohl pomoct se zvednout.
„Samozřejmě,“ řekla Melinda, a také, se zvedla. „Měl jste těžký den.“
„Řekni nashledanou, Puppy.“ Puppy zaštěkal a znovu olízl Billovu tvář. „Dobrou noc všichni.“ Zamával Bill a odešel pryč i se svým mazlíčkem.
„No, myslím, že se tedy uvidíme zítra.“ Natáhl Tom ruku, aby s ní mohl potřást s Melindinou, ale Saki zavrtěl hlavou.
„Musíme si ještě o něčem promluvit; o něčem, s čím nechceme dělat Billovi starosti,“ zabručel.
Tom se zamračil a stáhl ruku pryč. „Co se děje?“
„Tvému bratrovi přišlo pár výhružných dopisů od někoho, o kom se domníváme, že je to nějaká extremistická křesťanská sekta. Přišlo to přes fan mail a je to pořád to samé; neoznačená obálka, žádná známka, žádné psaní, nic.“
„A proč si myslíte, že je to sekta?“
„Protože se o vašem bratrovi zmínili na jejich webu. Jak on a jeho dítě jsou ohavností, a jeden člen se tam chlubil tím, že posílá dopisy.“ Pokrčila Melinda rameny. „Nejsem tu jen tak. Mám černý pásek v Tae Kwon Du, Dai Jutsu Do a Wu Shu Kwan. Mám certifikát na obrněný vůz a mám zbrojní průkaz.“
Tom si ji změřil pohledem. „Máte teď nějakou zbraň u sebe?“ zeptal se skepticky, když viděl její přiléhavé oblečení.
„Dvě,“ ušklíbla se Melinda.
Dredatý chlapec se podíval na Sakiho. „Až takhle?“ zeptal se s legrací v hlase.
„Ano.“
Tom čekal, jestli bude pokračovat, ale bodyguard nic neříkal. „No… dobře, pokud byly nějaké výhružky smrtí, proč jsme neměli ochranku?“
„Měli; byli jsme schovaní.“ Řekl Saki.
„Takže tyhle lidi to vážně myslí vážně?“
„Nechceme nic riskovat.“
„A měl bych to říct Billovi?“ zeptal se Tom.
„Jestli mu to řekneš, tak mu prosím neřekni, proč vybrali Melindu, nebo ho nijak víc nestresuj. Držíme tu situaci, jak jen to jde, v tajnosti.“
„Dobře.“ Přikývl Tom. „Ještě něco?“
„Ne. Melinda se vrátí zítra ráno v osm; pak si můžete promluvit o jejím rozvrhu. Kdyby se tu objevila neočekávaně, buď si vědom, že je to jen kvůli bezpečnosti. Nechci, aby ses jí plel do práce, Tome.“ Podíval se na něj Saki ostře.
„Hej, pracuje ona pro mě nebo já pro ni?“ opáčil.
„Dobrou noc, Tome.“
„Dobrou noc, Saki.“
~*~
„Už jsem si myslel, že nepřijdeš,“ řekl Bill ospale a podrbal Puppuho na bříšku.
„Jen jsem měl na Melindu pár otázek,“ zalhal Tom, když si sundával triko.
„Jako například?“
„Jestli umí udělat omelety s extra sýrem.“
„Mmm, to zní hezky.“ Zazíval Bill a zachvěl se.
„Zima?“
„Ne. Jdeš do postele?“
„Jo. Jen se rychle osprchuju.“ Naklonil se k němu Tom a políbil ho jemně na tvář. „Nečekej na mě.“
„Nemyslím, že bych toho byl schopný,“ přiznal se Bill a usmál se, když se Puppy přitulil blíž. „Puppy s námi dneska chce spát v posteli.“
„Myslím, že pro jednou může,“ zamručel Tom a sundal si ponožky. „Oba vás tak rozmazluju.“
„Jo, to jo.“ Usmál se Bill, když ho Tom znovu políbil. „Pořád se kvůli dnešku zlobíš?“
„A ty?“
„Ne, jen jsem teď už opravdu ospalý. Nemám náladu na to, abych vůbec byl rozladěný.“
Tom se podíval na svého bratra, který pomalu usínal a povzdychl si.
K němu spánek dneska v noci opravdu jen tak nepřijde.
~*~
„Takže ses rozhodl, že s operací počkáš?“
Bill se usmál svým širokým, otevřeným, falešným úsměvem a přikývl. „Chtěl jsem udělat to, co je pro mé dítě nejlepší.“
„To je dobře. Moc jsme tě od rozhovoru s Oprah neviděli. O co jde? Schováváš se snad?“
„Jsem tady, nebo ne? Neřekl bych, že se schovávám.“
„Tak, co to tvoje náhlé zmizení?“ změnil moderátor téma zpátky k předešlé otázce.
„Jen jsem se bál o zdraví, nic víc,“ řekl Bill zlehka.
Reportér Chris se usmál a nakrčil obočí. „Zjistili jsme, že to bylo víc než jen malé zdravotní potíže a máme fotky!“
Bill zblednul a otočil se, aby uviděl obrázek v nadživotní velikosti, spal na něm, v nemocnici v Chicagu. „Kde jste to vzali?“
„Žurnalista nikdy nepráská své zdroje,“ řekl Chris a mrknul na něj. „Co říkáš lidem, kteří tohle prohlašují za reklamní tah?“
Bill se zhluboka vdechl, aby se uklidnil. „Ať to fotil kdokoliv, tak to bylo bez mého svolení. Já jsem byl v posraný nemocnici, proč byste si někdo měl něco takovýho kupovat?“
„Odmítáte odpově-„
„Už jsem do prdele unavenej z toho, jak mi lidi říkají, že cokoliv udělám, co se týká mě nebo mého dítěte, je nějakej posranej reklamní tah. Je mi jedno, co si myslíte, cokoliv je pro moje dítě nejlepší, to udělám. A jestli se chcete chovat jako kretén,“ zavzlykal Bill, „pak vzhůru do toho, ale já tu nehodlám,“ zanaříkal Bill, zatímco se snažil zvednout se z křesla, „sedět a poslouchat!“ dal si vlasy z čela a kopnul nohama. „A pomozte mi, kurva, někdo z tý podělaný židle!“ zakřičel.
~*~
„A tohle všechno jsi mu řekl?“ zeptal se nevěřícně Stephen.
„To teda jo,“ zaúpěl Bill s hlavou v dlaních. „Myslím, že Davida chudáka málem kleplo.“
Terapeut se snažil nesmát, ale nešlo to.
„To není legrační!“ zasténal Bill. „Je to všude na YouTube!“
„No, tak to mi je líto.“
„Ne, není, smějete se.“
„Ne, nesměju,“ ujistil ho Stephen a odkašlal si. „A co se ještě stalo?“
„Tomi se smál.“
„To chápu.“
~~
„Protože to bylo tak dokonale vtipný!“ vykřiknul Tom. „On řekl všechno to, co jsem si já jen mohl přát, abych tam mohl říct. Mimo to, ten pitomej reportér byl hnusnej! A kdo sakra je, aby mohl být hnusnej na těhotnýho člověka?“ zeptal se. „Ten čůrák dostal, co si zasloužil.“
„Čůrák… dostal… co… si… zasloužil…“ zvedl Stephen pohled od zápisníku a zazubil se. „Bill říkal, že váš manažer měl infarkt.“
„Málem. Sjel dolů po zdi a říkal, že se mu motá hlava a je mu slabo.“ Pokrčil Tom rameny.
„Pomohl jsi mu?“
„Dával jsem pozor, aby se neuhodil do hlavy, když padal.“
„No, to je dobré.“
~~
„David říkal, že společnost byla naštvaná. Je to ten ‚typ publicity, který teď naše společnost ani skupina nepotřebuje‘, a taky říkal, že se musím naučit kontrolovat, i s hormonama.“
„A co jsi řekl Davidovi ty?“
„Že si tyhle kecy může strčit třeba do prdele.“
~~
„Další, naprosto dokonalý moment.“ Přikývl Tom.
„A Billovi to taky takhle přijde?“
Tom znervózněl. „Myslím, že ano.“
„Proč jen myslíš? Neptal ses ho?“
~~
„Ptal se mě,“ přiznal Bill.
„A?“
„A…“
„A…?“ Bill se nervózně zajíkal.
„A Tom začal jíst Puppyho jídlo?“ řekl Stephen.
Bill se pousmál. „Ne, jen… Nevím.“
„Co jsem ti o tomhle říkal?“ zeptal se Stehen přísně.
„Že vím, jen pro to nemůžu najít správná slova.“
„Tak vidíš. Vždycky mi naženeš slzy do očí, když zopakuješ něco, co jsem ti říkal. Připadá mi pak, že všechno, co ti tu říkám jen tak nevypouštíš.“ Předstíral Stephen, že se utírá slzy a pokračoval. „Nemusíme o tom mluvit, dokud nebudeš chtít.“
„Ne, myslím, že chci,“ zašeptal Bill.
~~
„Nevím, proč si Bill myslí, že nemá právo na to, aby si dělal starosti o tom rozhodnutí, že donosí Zoe do termínu.“
„A to mu dělá starosti?“
„Vsadil bych na to Comet, že je to ono,“ řekl Tom přesvědčivě.
„Proč?“
~~
„Je to hloupé.“
Stephen se na něj letmo podíval.
„Připadám si hloupě, když o tom přemýšlím,“ opravil se Bill.
„Tak co to je, já ti pak řeknu, jestli je to hloupost,“ zažertoval Stephen.
„Můj čej je tustej.“
„Cože?“
„Můj obličej je tlustej!“ vyjekl Bill.
„Bille,“ řekl Stephen trpělivě, „vždycky jsi byl velmi hubený. Jsem si jistý, že trochu kil navíc je jen pro dobro věci.“
„Ne, to není k dobru; to je naprosto příšerný! Můj obličej je tlustý, moje prdel je tlustá a mě už to nebaví.“
~~
„Ale mně se to líbí!“ vysvětlil Tom. „Ale nemůžu to říct jemu, protože by mi ukousal hlavu, a pak jí namočil do burákového másla a snědl ji.“
„Snažil ses mu to nějak vymluvit?“
„Už jsem udělal všechno, včetně toho, že jsem mu zadek políbil.“
~~
„Tomi je s mými výkyvy nálad celkem v pohodě. To jen já se chovám jako hovado.“
„Ale musel jsi vědět, že přibírání na váze je součástí toho, že bude Zoe zdravější.“
„Jo, ale když to teď vidím, je to jiné.“
„Pravda,“ přiznal Stephen. „Lituješ svého rozhodnutí?“
„Nikdy.“
~~
„To by nikdy neudělal. Je teď tak… odhodlaný. Chce, aby Zoe byla zdravá, ať už si nadává, jak chce.“
„Dobře. Ví ale, že se může kdykoliv rozhodnout jinak, že jo? Testy už přišly a on toxemii nemá, takže to znamená, že operaci může mít kdykoliv bude chtít.“
~~
„Kdybyste mohl vidět to, co vidím já, tak byste tohle neřekl.“ Otřásl se Bill.
„To je myslím fér; a jak se daří Melindě?“
„Tom se z ní snaží udělat část naší rodiny po tom, co uvařila ty báječný párky tří druhů, sýry tří druhů, lasagne. Bylo to prostě… báječné.“
„To zní, jako že sis to užíval.“
„Pálila mě po tom žáha,“ zalamentoval Bill. „Ale měl jsem dva pomocníky. Tom ji sledoval v kuchyni, když domů přinesla domácí tvarohový koláč s broskvemi.“
Stephen se zasmál.
~~
„Takhle zlobivý jsem nebyl.“ Zabručel Tom.
~*~
„Do prdele!“
Tom bral schody po dvou, když vyběhl nahoru do ložnice. Další zoufalý výkřik zazněl. Puppy se mu propletl mezi nohama a pelášil za tím zvukem nářku. „Uhni, Puppy.“ Zahučel Tom a otevřel dveře. Bill stál před zrcadlem, bez trička. „Co se děje, Bille?“ zeptal se rychle.
„Ty pojebaný strie!“
Komentujte prosím anglicky, díky J. :o)
autor: Majestrix
translate: Lil.Katie
betaread: Janule
ohh… striae XD
Bože Bill je taká hysterka 🙂
A hey, co znamená ta sekta?! Bojim, bojim :'(
striae???LOL:D
Im scared what about that sect!!!
Vysoký tlak v těhotenství je hrůza,v podstatě vám nic není,ale musíte ležet v nemocnoci,no děs…
[2]: Počkej,až budeš těhotná ty..xD
I love it! <3 Thx lilkatie (my darling) for translate:) because her english is very very special 😉 (sehr gut 😛 ) Tom is so cute, how worry about Bill 🙂 And I am glad, that Bill deppends to Zoe:) – finally xD and his crap is cool xD when he said something about ass to Dave.. THX! <3
Hezký:)
prej : … nehýbej se Zoe … jdi spát 😀
I love it so much (oh, my english XD)
a překlad opět výborný (jak jinak ^_-)
Bill´s stretch marks, Bill´s incredible interview, Bill´s fat face, Bill´s crazy fan, Bill´s housekeeper with a black belt… another great chapter. 🙂
Another great chapter