autor: MußiQ-May
Tom
Dneska se s Billem chystáme někam na výlet. Bill pořád jenom sedí doma, a tak jsem se prostě rozhodnul, že ho vytáhnu ven. Myslím, jako že s Billem někam půjdeme, nemyslím jako tam toho dole… No, a tak se Bill teda rozhodnul, že si uděláme výlet do ZOO!
„Billí, už jsi nachystaný? Ty vláčky tam jezdí jenom do šesti!“ Volám na Billa do koupelny. Zase bude tak rozkošný, překrásný, dokonalý… Ale to on je i bez make-upu, a hlavně bez těch jeho hadříků!
„Počkej, Tomí, vždyť už jdu! A je dost času! Ty vláčky v klidu stihneme, a můžeš si koupit i… hm… tak třeba z takového toho automatu, co tam jsou. Víš, ne? Jak tam hodíš peníze, a vysypou se ti ty granule nebo co to je, pro zvířátka!“ Zasmál se.
„Hahá, lásko… Jsi opravdu vtipný! Ale já bych si raději dal tebe!“ Ušklíbl jsem se. A šel směrem ke koupelně. Stoupnul jsem si ke dveřím, zavřel oči, našpulil jemně rty, a čekal…
Poskočil jsem, když mi po tváři přejela hrubá látka, která zrovna moc pěkně nevoněla.
„Tomane! Už zase?“ Když jsem otevřel oči, Bill tam stál s rukou v bok, a zamračeně na mě koukal.
„B-Billí… Promiň! Já už to nikdy neudělám! Přísahám!“ Nahodil jsem štěněčí výraz, a koukal na Billa, který drží v ruce před mým obličejem moje ponožky.
„To říkáš pořád! Už mě to nebaví po tobě pořád uklízet!“ Hodil mi ponožky k nohám, a šel se posadit na sedačku. ZASE! Když je naštvaný, nebo tak, tak to dělá vždycky. Není to pěkný pohled, dívat se na brášku, jak se takhle trápí!
„Ale Billí… Lásko, přece se nebudeš trápit kvůli ponožkám, ne? Pojď, radši už půjdeme, hm?“ Usmál jsem se, a šel jsem k Billovi. Políbil jsem ho na tvář, a chytil ho za ruku. Dobrovolně vstal, a namačkal se ke mně. Šli jsme na naši malinkou verandičku. Obuli jsme si boty, vyšli z bytu, a zamkli.
„Ehm… Kaulitzi a… Ehm… Teď si nemůžu vzpomenout na to vaše jméno. No nevadí! Nemůžete při svých dlouhých milostných scénkách být trošičku potichu? No, vaše řvaní jde slyšet snad až na druhý konec Berlína, a nezapomínejte, že máte sousedy, ano?“ Podíval se na mě soused tím svým hnusným pohledem přes ty jeho obří brejličky. Nechápu. Jak to myslel, že si nemůže vzpomenout na Billovo jméno? Vždyť má úplně stejné. No jo, jak vidím, tak paměť má jenom na Billovo sténání, hm? Jen jsem se ušklíbl.
„Nashle…“ Zasmál jsem se, a šel ruku v ruce s Billem k výtahu.
Otevřel jsem dveře výtahu, a nechal nastoupit Billa, a hned za ním jsem šel já. Byli jsme v pátém patře, a teď pojedem… Ehm… Sjíždím ukazováčkem všechny tlačítka… Do přízemí.
Bill se na mě namáčknul, a políbil mě.
„Tomí… Jestli ještě někdy najdu ty ponožky hozený v koupelně… Půjdeš nahej před barák!“ Šeptl a skousl mi ouško.
„Hm… Ale Billí, toho nejseš schopnej, lásko…“ Zasmál jsem se, a chytnul ho za uzounké boky, které mu obepínaly tmavomodré džíny.
„Myslíš? Můžeme to vyzkoušet hned!“ Usmál se, a políbil mě letmo na rty.
„Ne, ne… Až něco provedu…“ Vpil jsem se do jeho rtů… Naše jazyky se mezi sebou proplétaly, a párkrát jsem lehounce skousnul Billův spodní rtík. Vyrušil nás zvuk výtahu, a otevírající se dveře.
„A-Asi už jsme dole….“ Pípl Bill, a odtáhl se ode mě. Chytl mou ruku, a vyšli jsme ven před bleděmodrý činžák.
„Ehm… Tak pojďme, hm?“ Táhnu Billa k mému autu, které je zaparkované na parkovišti před domem.
„Jojo…“ Pípl, a následoval mě. Otevřel jsem Billovy dveře na sedadlo spolujezdce, a pak jsem se šel posadit za volant.
„Billí, pořád máš ale šanci! Místo ZOO…“ Mrkl jsem na něj.
„Tome! Vysvětloval jsem ti aspoň dvacetkrát, že do nějakého Night Clubu nelezu… A navíc večer! Možná jindy! Teď chci prostě do Zoo…“ Zapnul si pás, a položil si ruce na stehna.
„Hm, jak myslíš, brouku…“ Ušklíbl jsem se, připoutal, a rozjel…
U Zoo
Bill
Stojíme před velkou bránou, nad kterou je nápis ZOO. Kouknem na sebe s Tomem, a jdeme k pokladně.
„Dobrý den… Dva pro dospělé.“ Usmál se Tom na tu starší paní za ‚přepážkou‘.
„Ehm… bude to 7euro.“ No, to není tak moc! Na to, že tady chci být do večera. Chci si to tady užít! Naposledy jsem byl v Zoo… Asi v deseti! Je to hodně dávno.
„Pojď…“ Pípl na mě Tom, když zaplatil. Prošli jsme bránou, která se otevřela, a já jsem se vrhl k mapě.
„Jů, Tomí… Podívej! Tady jsou i menší mapky! Vezmem jednu? Plosím! Musíme se nějak orientovat, hm?“ Usmál jsem se.
„Oká… Vezmi rovnou dvě, kdybych se ztratil!“ Zasmál se. Vytáhl jsem z košíku u velké mapy dvě menší, a jednu podal Tomovi.
„Tak, kam nejdřív?“ Usmál jsem se, a otočil k mapě. Prstem jsem po ní začal bloudit, a zastavil jsem se u jednoho místečka.
„Tomí! Pojďme za tučňákama! Prosím!“ Prosil jsem a kňoural jak malé dítě! Tom ke mně přicupital.
„B-Bille! Vždyť je to na druhém konci Zoo!“ Zvedl obočí, a vykulil na mě ty čokoládové očka.
„Tomí… Potom můžeme jít na ten vláček! Svezeme se… k… ehm…“ Hledal jsem na mapě vyznačenou trať vláčku. Narazil jsem na malý obrázek mašinky.
„Ahá…“ Zaradoval jsem se potichu, a prstem jel po trati vláčku.
„Dostaneme se buď ke lvům, pštrosům, tuleňům, tygrům… Vyber si, hm?“ Otočil jsem se na Toma, který vedle mě stál s výrazem jako ‚Vůbec mě to nebere…‘, ale neřešil jsem to.
„No, já bych šel na ty tygry, zlato… A nejede ten vláček i k tučňákům?“ Ušklíbl se.
„I kdyby, já chci jít pěšky! Pěkně si to tady prohlídnem, a cestou si můžem něco koupit. Třeba zmrzlinu, kofolu…“ Dal jsem ruku, kterou jsem držel na mapě, zpět k tělu.
„… nebo pivo… Viď?“ Uculil se.
„Tome! Přijeli jsme sem na výlet, a ne chlastat, jasný?“ Přicupital jsem blíž k němu, a omotal mu ruce okolo ramen.
„Dobře… Dnešek je tvůj den, lásko.“ Usmál se, a hluboce se mi vpil do rtů. Jednou se mnou tak nějak propletl jazyk, a odtáhl se ode mě.
„Tak, vyrazíme ne?“ Usmál se. Chytl jsem ho za ruku, a šli jsme směrem k tučňákům.
„Hm, Tome… Kolik si měl asi holek?“ Snažil jsem se navázat na nějakou konverzaci, když máme takovou dlouhou cestu před sebou.
„Rhm… Moc ne. No, jako neměl jsem moc vztahů, spíš takový ty rychlovky… Znáš to…“
„No, jo znám. Tak v tom bordelu to ani jinak nešlo…“ Zasmál jsem se.
„Billí, promiň…“ Políbil mě do vlasů.
„Nemáš se za co omlouvat, byla to moje hloupá otázka!“ Zasmál jsem se opět.
„Nemyslím tu otázku… Ale že jsem tě nechal jít za Jess. Víš, já… Nechtěl jsem, aby si s ní šel. Ona si s tebou jen tak hrála. Neznal jsi ji moc, ale já ano. Nechtěl jsem ti nijak bránit, abys s ní byl, byla to tvoje volba, a já jsem ti do toho nechtěl mluvit. V té době jsme byli pohádaní, že? Když tě… unesli.“ Sklesl mu hlas.
„Tomí, nebyla to přece tvoje vina. Byl jsem hloupý! Moc hloupý. Měl jsem vědět, jaká je Jess, než jsem si s ní něco… ehm… začal. Vlastně, byl jsem do ní šíleně zamilovaný, ale byl vždycky někdo, koho jsem miloval nejvíc! Víc, než kohokoliv jiného!“ Políbil jsem Toma na tvář.
„A můžu vědět, kdo to byl?“ Usmál se.
„Eum… Tom, Tom Kaulitz!“ Zasmál jsem se.
„Toho neznám! Jaký je? Jak vypadá?“ Provokoval mě.
„No, je to ten nejlepší bráška na světě! Lepšího bys nenašel. A… Mám ho rád. Moc! Je krásný, milý, hodný. Dokonalý!“ S úsměvem jsem pohled nasměroval na mé nohy, a sledoval, jak pravá střídá levou.
„Aha. Tomu bráchovi závidím…“ Přitáhl si mě blíž k sobě.
„Závidíš? A co prosím tě?“ Zasmál jsem se.
„Tebe, lásko…“ Políbil mě do vlasů. Zachvěl jsem se.
„Ale Tomí… Ty mu nemáš co závidět!“ Zvedl jsem na něj pohled.
„Tak, jak myslíš. Billí, běž si stoupnout tam k těm zvláštním zvířátkům, ju? Vyfotím tě!“ Ukázal na klec s malými opičkami.
„Zlato? Ty nepoznáš ani opici?“ Zasmál jsem se, a šel k té kleci. Udělal jsem nějakou pózu, co jsem odkoukal z časopisů, a vrátil se zpět za Tomem.
„Ty nosíš po kapsách i foťák? No, chtěl bych vědě,t kolik se ti tamtoho ještě vejde.“ Stoupl jsem si vedle něj, a podíval jsem se na fotku, kterou Tom vyfotil.
„No, to hlavní tam už přežívá dvacet let.“ Zasmál se, a ramenem do mě žduchnul.
„Tome!“ Začal jsem se smát.
„Pojď, jdeme dál, ať nám ti tučňáci neutečou!“ Vzal jsem ho za ruku, a táhl dál k tučňákům.
autor: MußiQ-May
betaread: Janule
Klikni na anketu, díky J. :o)
Sladkíí rychle dáál.. 🙂
Ten Tom je snad na hlavu,ještě ho tahá do nějakého Night Clubu….
v ZOO sem taky dlouho nebyla….x) naposledy před rokem…xD
To je dokonalý..:)
Já už se těším na další díleček! ^^
Rozkosny. Miluju ZOO. Kazdej rok ji pravidelne navstevuju. Ovsem romantiku jsem tam jeste nezazila 😀 |Moc hezky