autor: Cera
První sluneční paprsky tančily po klidné mořské hladině. Jako lesní nymfy bosými chodidly lehce našlapovaly na vlny, v zarudlém svitu pohazovaly svými slámovými vlasy a pozvolna mířily k útesům.
Černovlasému chlapci stekla po tváři osamělá krůpěj rosy a nechala se pohltit příbojem, kde se ztratila mezi tisíci svých sester…
Už tu nebyl sám. Stála vedle něj, Abigail… Podávala mu svou teplou dlaň, šeptajíc slova útěchy a proseb, zanikající v dunění moře.
Nevšímaje si jí, mlčky pozoroval obzor a svůj poslední východ tolik milovaného slunce, jehož světlo mu bylo upřeno, počítaje na jeho jednotlivých paprscích poslední zrnka v přesýpacích hodinách svého zmařeného života.
Pak se na ni však přeci jen otočil a pln smutku jí pohlédl naposledy do tváře. Oči se jí leskly od slz, které nedokázala skrýt.
„Zabil jsem ji… svou lásku. Jediné, pro co jsem doposud dokázal žít… Nechal jsem Toma, aby mi umřel v náručí… Mou vlastní vinnou…“ sklopil hlavu a pohlédl na stébla trávy zalité světlem jen kousek od něj.
„Bille…“ vydechla Abigail. Další slova se jí zadrhla v hrdle.
Slabě se pousmál.
„Co myslíš? Ucítím na své tváři ten lehký polibek slunce?“ a s nadějí se na ni podíval.
„Určitě.“ Zašeptala a mlčky sledovala Billovy oči plné očekávání, jeho alabastrovou tvář a první paprsek, který se jí lehce dotkl svými motýlími křídly. Chlapci se na rtech usadil jemný úsměv…
A skvěl se na nich i ve chvíli, kdy jeho tělo pohltily plameny …
Vánku z mořských dálav…
Nes jeho duši za obzor…
Nechť pod tvými křídly…
Najde věčný klid…
KONEC
autor: Cera
betaread: Janule
To néééééé!!!!!Bylo mi jasné,že v případě Cery nemůže být o nějakém případném šťastném konci ani řeč,ale tohle jsem teda nečekala!!!Ale je to překrásné,když se vezme úplně první odstavec u prvního dílu a dá se k epilogu….,je to nádherně tragické,mezi tím ten děj…nemůžu se ubránit slzám,úžasné,ale je to čtení pro sebevrahy …..
no tohle??? Tak to sem vážně nečekala takhle smutnej konec…ale bylo to krásný…x)
[2]: nwm co bych k tomu dodala xD
neudržela jsem se a pobrečela si.. tohle byla snad ta nejkrásnějšejší povídka, jakou jsem kdy četla.. mělo to svoje kouzlo, který člověka prostě vtáhlo hluboko dovnitř…
bylo to vážně dokonalý, piš dál, takovýhle povídky… <3<3
prečo ja všetko objavím tak neskoro…toto bolo krásne 🙂 upíriu tématiku zbožňujem ♥ krásny nehappy end 🙂 veru som nemala ďaleko od sĺz.
Hmm… Krásne, depresívne smutné.
Nádherně napsana povídka i když moc smutna.