Odplata v nemocnici 13.

autor: KaKiNkAaA ^_^

Tom po chvíli uklidnil svůj dech, a konečně otevřel oči. Pohled mu utkvěl na Billovi, který se pořád tak spokojeně a taky tak nevinně usmíval. Až teď při pohledu na něj mu konečně docházelo, co se stalo. Nejen, že se znovu spolu líbali ale on, jeho bratr, ho dokonce vykouřil. A o co horší pro Toma bylo, že se mu to líbilo. A kdyby jen líbilo. Ztěžka vydechl a snažil si to urovnat ve své hlavě. Chvíli ani nevěděl, jak se má chovat, a hlavě zda v tomhle dokáže vůbec sám pokračovat. Bylo mu nechutně. Nechutně nejen ze sebe, ale především z Billa. Byl to přeci jeho bratr. Jenže přestat taky nemůže. Jednou si řekl, že se svému bratrovi pomstí za to, že mu vzal jeho lásku, kterou žádal o ruku, a díky němu se všechno zkazilo. Tohle mu neodpustí, a proto musí pokračovat. Bude se dál schovávat za masku.

„Ty jsi mi teda dal.“ Usmál se hraně a koukal po Billovi. Ano, bude dál pokračovat v téhle hře. Nemíní s tím jen tak skončit. Skončí, až dosáhne svého. Ne dřív.

Bill z Toma nespouštěl svá očka a lehce zamrkal. Jemu samotnému to přišlo šílené, a hlavně taky to, co právě před chvíli udělal, a že se to stalo takhle rychle. Sám od sebe. Vlastně není to chvíle, kdy si spolu něco začli, a on hned Toma vykouří. Musel se ale nad tou myšlenkou tiše zasmát.

„Jsem rád, že se ti to líbilo.“ Lehce si skousnul ret a pak krátce políbil Toma na rty, a nakonec si položil hlavu na jeho hruď.

Tom nic nenamítal a přehodil jednu ruku přes Billova ramena a lehce ho začal hladit po zádech. Už nic neříkal. V tuhle chvíli ani nevěděl, co by měl říct. Byl lehce nervózní a snad poprvé nevěděl, co má udělat. Zda takhle to mělo zůstat, a nebo v tom má pokračovat. Zariskoval a volnou rukou zamířil k Billovým kalhotám. Nebyl si tím jistý, a ani tím, co dělá, ale i přesto se nezastavoval. Pomalu začal Billovi stahovat kalhoty. Ten to však vycítil a chytil Toma za ruku, aby ho zastavil.

„Tommy, ne.“ Špitnul tiše. Tohle nechtěl. Sice mu přišlo krásný, že i Tom tohle chce, ale on tohle nechtěl. Ještě nikdy nedovolil nikomu, aby se ho nějak dotýkal. Nikoho si nepřipustil blízko k svému tělu, proto na tohle nechtěl spěchat. Byl z toho nesvůj. Možná Toma vykouřil, ale tohle bylo pro něj zdaleka jiné.

„Bude se ti to, zlato, taky líbit,“ usmál se Tom. Tuhle situaci lehce nechápal. Přišlo mu to nelogické, to jak se Bill chová. Vykouří ho a tohle nechce?

„Já tomu věřím, že by se mi to určitě od tebe líbilo, ale ještě se na to necítím.“ Omluvně se podíval do Tomových očí. Doufal, že jej pochopí a nebude mu to nijak zazlívat. Přeci ho také pořádně ještě neznal, a tak nevěděl, zda si tím u něj nepoškodí a všechno krásné tím neskončí. Doufal, že Tom ale takový není.

„Bojíš se?“ tiše vydechl Tom a pousmál se. Možná právě, že chtěl, aby se Bill bál, ale přeci jenom se takhle chovat nemůže. Musí počkat.

„Ne, to ne, jen na to nejsem připravený.“ Trošku zklamaně se na Toma Bill podíval a pořád se k němu tisknul. Bylo mu hezky v jeho náruči. Když cítil jeho blízkost, jako by věděl, že mu nic nehrozí.

„Ty jsi ještě nikoho neměl, viď?“ pochopil Tom a sledoval svého bratra a ten jen lehce přikývl. Trošku se za to styděl, ale nemohl se tlačit do něčeho, co sám nechce a není připravený. On takový nebyl. Chtěl počkat na ten správný okamžik. Nejen na jeho první milování, ale taky na to, že by jeho tělo poznal někdo jiný. To, že by patřil někomu.

„Nepoznal jsem toho pravého.“ Přiznal Bill svému bratrovi. V srdci doufal, že by ten pravý mohl být právě Tom. Možná, že to dokonce cítil, ale bylo to pro něj něco nového. Bál se toho, že se může zmýlit.

„Neboj, lásko. Počkám, až budeš připravený a budeš to sám chtít, ano?“ usmál se Tom. Hrál to naprosto skvěle. Dokonce použil i slova, která říkal pouze jedné osobě. Své lásce, o kterou ale přišel. Díky němu. Nikdy na ni ale nezapomněl, tak jako ani na to, co mu Bill provedl.

„Ty jsi mi řekl lásko?“ zahleděl se Tomovi do očí a u srdce ho při tom, jak ho oslovil, zahřálo. Ještě nikdy mu takhle nikdo neřekl.

„Vadí ti to?“ pohled mu opětoval, a přitom svého bratra hladil dál po zádech.

„Ne, to ne. Jen jsi mě překvapil. Mile překvapil.“ Usmál se černovlásek a procítěně políbil Toma na rty.

„Tak to jsem rád, protože ti tak budu říkat,“ špitnul tiše Tom a polibek bratrovi oplatil. Poté si zase položil hlavu na polštář a tiše vydechl. Byl z toho nesvůj, ale nedával na sobě nic znát. Dál se držel.

Bill si znovu položil hlavu na Tomovu hruď a zavřel oči. Bylo mu ve skutečnosti vážně nádherně. Snad nikdy se ještě necítil šťastnější. Tak jako teď. Věřil na lásku na první pohled, a tohle jako by to dokonce dokazovalo, i když to bylo trošku jinak. Ale už od první chvíle se mu Tom líbil. Jen se to bál říct a dát to nějak najevo. Teď ale věděl, že se neměl čeho bát.

V pokoji nastalo ticho a bylo jen slyšet oddechování obou chlapců. Ani jeden nevěděl, co by řekl, ale nelámali si s tím hlavu. V tuhle chvíli slova byla zbytečná. Oba vnímali přítomnost toho druhého, i když u každého to bylo jiné. Jediný Tom věděl, jaká je pravda. Nikdo jiný. Jen on sám.

„Tommy?“ prolomil po chvíli to ticho, Bill ale nezvedal hlavu. Jen se k Tomovi tulil a blaženě se usmíval.

„Hm?“ brouknul Tom a měl zavřené oči. Nechtělo se mu je otevírat, i když na něj Bill mluvil. Potřeboval si taky trošku odpočinout, ale přesto nepřestával Billa hladit po zádech.

„Já… musím ti něco říct,“ špitnul tiše Bill. Věděl, že k Tomovi něco cítí, jen nevěděl, co to přesně je. Možná láska. Takhle se ještě nikdy necítil. Nikdy se necítil ještě tak krásně, jako by se vznášel v oblacích. Spolu s Tomem. Přesto než si tím bude zcela jistý, chtěl Toma poznat víc. Vlastně o něm ani nic nevěděl. Znal jen jeho jméno a to, že tady pracuje. Nic víc o něm nevěděl.

„Copak?“ zajímal se Tom a lehce i otevřel oči. Netušil co by mu jeho bratr v tuhle chvíli chtěl říct. Nebo spíše ani nad tím neuvažoval.

„Povídej mi o sobě. Nic o tobě ani pořádně nevím.“ Špitnul tiše Bill a pořád ležel Tomovi na hrudi a poslouchal, jak mu bije srdce.