Das Ziel Nr 483 6.

autor: Bitter
„Tome, co se děje…“ Tom neodpověděl, pouze odjistil zbraň, potichu přidělal tlumič a dal si prst na rty.
Bill jen vyděšeně zamrkal a doslova se přilepil na jeho záda. „Tak, Tome…“ Šeptl naprosto vyděšeně a bylo znát, že zadržuje pláč, ještě nikdy se takhle nebál. Srdce mu tlouklo jako splašené a Tom zřetelně cítil, jak se chvěl.
„Zůstaň tady.“ Šeptl a udělal pár kroků ke koupelně. Bill se jen vyděšeně tiskl k futru a napjatě ho sledoval. Tolik se bál, nejen o sebe, ale i o Toma. Měl sto chutí něco udělat, ale co? Vždyť se neumí ani prát, jen by Tomovi přitížil, než aby mu pomohl.
Tom udělal ještě jeden krok vpřed a na chvilku se otočil na Billa. Gestem mu naznačil, ať zaleze do pokoje, ale Bill jen nesouhlasně zavrtěl hlavou.
Tom si jen těžce vydechl a pomalu vzal za kliku koupelny…

„Ááááááá!!!!“ Zaječelo hnědovlasé děvče, sotva se místo dveří, za kterými poslouchalo, objevila hlaveň revolveru a zacouvalo víc do koupelny.
Tom okamžitě zbraň sklonil a za loket ji vytáhl do obýváku.
„Můžeš mi říct, co jsi zač?!“ Křikl na ni a zacloumal s ní.
„Já… já jen… jen jsem… chtěla jsem… vidět… vidět Billa…“ Zakoktala se a pořád pošilhávala na zbraň v Tomově ruce, zatímco jmenovaný se podél futer složil na zem, úlevou a šokem zároveň.

„Tak to je paráda… tak slečna chtěla vidět Billa… a jak jsi se sem dostala?!“
„Ma- maminka tady pracuje…“ Pípla, teď už se slzami v očích, a Tom jí prudce usadil do křesla. Byl vzteky bez sebe.

„Bille, to nic… pojď…“ Šeptl mu něžně do ucha a pomohl mu vstát. „Pojď si lehnout…“ Odvedl ho pomalu až do postele. Uložil ho, konejšivě ho líbnul na čelo, protože Bill se pořád ještě chvěl.
Přikryl ho až po bradu a zavřel dveře. Pak naprosto vytočeně zavolal Sebastianovi, který ihned i s matkou té dívky naklusal do pokoje. Nakonec se ukázalo, že matka byla pokojská a dcera, která za ní přišla na návštěvu, jí ukradla univerzální kartu od pokojů.
Stálo to sice hodně přemlouvání, ale jak Tom, tak Sebastian slíbili, že se to její nadřízený nedozví.

„No… a pak že máte vše pod kontrolou…“ Ušklíbl se Tom ironicky, když ty dvě odešly, a sedl si do křesla.
„A co vy, pane Zwingere… jste snad osobní strážce…“ Oplatil mu Sebastian stejným tónem a Tom byl ve vteřině zase na nohou.
„Tím chcete říct co.“
„Nic… jen, že někoho těžko ochráníte z postele…“ Sjel ho pohledem a Tom si afektovaně založil ruce na prsou.
„Do mého soukromého života vám nic není.“
„Ale je, pokud to ohrožuje život mého svěřence, tak je, pane Zwingere.“
„Já Billa neohrožuju!“
„Ne? A jak je možné, že se sem ta holka dostala, když jste u Billa dvacet čtyři hodin denně? Nebo, že byste byl indisponován…“ Ušklíbl se a spokojeně zaznamenal, že Tomovi došla slova. Jen stál na místě a vraždil ho pohledem.

Byl rád, že zítra je tady Zwinger naposled. To on dostane to místo, ne nějakej debílek, co si přijde na pár týdnů a každýmu jen rozkazuje, jak kdyby on věděl všechno nejlíp. Měl sice výcvik u F.B.I., ale co na tom? Doteď taky všechno zvládali sami, tak proč by se to mělo změnit. Doslova se modlil, aby milej pan Zwinger zase zmizel do Ameriky a nechal je dělat svou práci.
„No jo, inflagranty se někdo střílí blbě, co…“ Rýpl si ještě jednou a konečně opustil pokoj. Tom zůstal ještě chvilku na místě, než se otočil a otevřel dveře ložnice. Musel se pousmát, když mu málem Bill spadnul k nohám.
„Víš, že poslouchat za dveřma není slušný.“ Napomenul ho, ale to šlo mimo Billa, ten se k němu jen pevně natiskl a položil si hlavu na jeho rameno.
„Není to tvoje vina, že se sem dostala… Toho by si nevšim nikdo a kór, když maj pokoje vedle…“
„Jenže já byl tady… přímo tady, a vůbec jsem nezaznamenal, že by se sem někdo dostal… Vždyť jsem ten pokoj ani nezkontroloval, když jsme přišli… co kdyby to nebyla jen fanynka? Tohle jsem zvoral…“
„Každej dělá chyby.“ Pousmál se Bill a pohladil ho po tváři v domnění, že tím Toma alespoň trochu uklidní.
„Jenže moje chyba tě může zabít.“ Odvětil Tom, vymanil se z jeho obětí a šel si lehnout. Bill ho jen se sklopenou hlavou následoval a stulil se k němu.
„I kdyby to nebyla fanynka, zachránil jsi mě… všimnul sis toho včas, takže není co si vyčítat.“
Tom si jen povzdychl a stočil Billa pod sebe.
„Ty musíš mít vždycky pravdu, viď.“ Usmál se na něj a pohladil ho po tváři.
„Jo… já mám vždycky pravdu.“ Mrkl na něj Bill a za týl si ho přitáhl, aby ho mohl políbit.

„Pane Klossi… domluvili jsme se snad, že budu kontaktovat já vás a ne vy mě.“ Rozčílil se Tom do telefonu, sotva poznal Klossův hlas.
„To ano, ale začíná mi docházet trpělivost. Kaulitz už měl bejt dávno po smrti. Všechny časopisy jsou toho vašeho románku plný, tak jak to, že ještě žije? Máme snad nějakou dohodu!“
„Ano, to máme, ale co se píše, není pravda… nastoupil jsem jako jeho bodyguard, o tom, že budeme na veřejnosti pár, rozhodl managment, to šlo naprosto mimo mě, a ač se snažím, ten kluk je jen rozmazlená primadona, kterou tak, jak chcete vy, nedostanu, i kdybych se na hlavu stavěl… ne za tak krátkou chvíli…“ Namítl Tom a zničeně se sesunul do křesla. Věděl, že to přijde, věděl, a stejně ještě nebyl připravený…

„No dobře… budu muset z některých nároků slevit… takže, zabijte ho, je mi jedno kde, ale máte na to tři dny, pak to za vás dokončí někdo jiný.“ Sykl Kloss do telefonu a Tom jen zalapal po dechu. Tři dny… jak má proboha během tří dnů vymyslet něco, aby se Billovi nic nestalo a Kloss si myslel, že ho zabil…
„No dobře… do tří dnů bude Bill Kaulitz mrtvý, nemusíte se namáhat se sháněním někoho jiného, já svůj úkol splním, radši si připravte peníze.“ Sykl Tom do telefonu chladně a zavěsil.
„Sakra!“ Křikl a skleněná váza, která stála na konferenčáku vedle něj, ve chvíli letěla vzduchem přímo proti zdi, o kterou se roztříštila na tisíce střípků.
Ani to ho ale neuklidnilo, naopak, byl vytočený na maximální možnou míru. Otočil se, vzal si mikinu a chystal se vrátit do Billova pokoje, když však zvedl pohled ke dveřím, zůstal v němém šoku zírat před sebe.

Bill se mu vydal naproti a naprosto mu stačilo slyšet poslední větu hovoru, aby všechno pochopil.
Tom není ochranka, ani jeho přítel, to on je ten vrah, za kterým se honil. To on ho má zabít…
Neschopný jakéhokoliv pohybu stál ve dveřích a po tváři mu samy od sebe začaly stékat slzy.
Tom udělal první krok vpřed a Bill vyděšeně zamrkal.
„Bille, pojď dovnitř a zavři za sebou dveře.“ Rozkázal tiše, avšak pevně.
„Ne…“ Špitl Bill a couvl.
„Bille, prosím… nic se ti nestane…“ Naléhal Tom a natáhl k němu ruku.
„Ne… nevěřím ti…“ Šeptl a udělal další krok vzad. To už Tomovi došla trpělivost, vytáhl svůj revolver a namířil na Billa. Ten se okamžitě nalepil na zeď za sebou, a ač otevřel ústa dokořán v domnění, že když bude křičet, někdo mu pomůže, nic z jeho úst nevyšlo. Byl naprosto ochromen strachy a Tom se ještě víc přiblížil, aniž by mu přestal mířit přímo mezi oči.
„Říkám ti, pojď dovnitř a zavři za sebou dveře…“

autor: Bitter
betaread: Janule

13 thoughts on “Das Ziel Nr 483 6.

  1. Já ani nedýchám,tak Bill už to ví…myslím,že mu Tom neublíží,a že spolu něco vymyslí!!Doufám!!

  2. já jsem v tom upa zamotaná 😀 … njn tolik povídek … musím si to zase přečíst od začátku abych věděla o co go 😀

  3. taky doufam že mu to jenom vysvětlí a pak najdou společný řešení prosíííím ať to tak je já to fakt do dalšího dílu asi nepřežiju

  4. Zastřeel hoo :)…ne sranda 🙂 100% a další k tomu, že se mu nic nestane…tak to nemůže skončit 😀

  5. no ja se picnu. Tohle me proste jednou zabije. Takhle debilne to utnout. To neni normalni toto. Ja se poseru. To jsem moc zvedava jak tohle dopadne.

  6. áááááááááááááá!!!!!!!!! Nééééééé jako hned další díl… to nevydržím teď zrovna takoví drama!!! Dokonalá povídka! Love!

  7. Omg takowý konec! Mě omejou fakt jednou ztohodle… No tak teď jsem oprawdu zwědawá jak to bude dál. Už teď se nemůžu dočkat dalšího dílu a toho co Tom nakonec oprawdu udělá. Doufám, že newystřelí a pokud ano, tak ať mine 😛
    Takže honem dááál…

  8. do pc! Takto to skončíš? Ty si ale zlá! Nechápem prečo práve teraz. Nevedela si to skončiť skôr alebo neskôr? Teraz aby som mala infarktové stavy a čakala na ďalšiu časť :(. Akoby nestačil ten dnešný hokej xD.

  9. Wow… tak to je mazec… Jako až taaak? Ten Tom není normální. xD Ale asi proto se mi to tak líbí. 😉

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics