autor: Jájinka
Chtěla bych moc poděkovat lidem, kteří tuhle „slátaninu“ čtou 🙂 jste můj motor a inspirace k dalším dílům. Děkuji moc všem za komentáře a věnovaný čas Forgive me..:) Jájinka.
Vystupujeme z auta. Kdo je ta osoba? Asi mám naivní strach, že by to mohla… ne, to není ona. Bille, není všude, opakuji si pro sebe stále. Přicházíme ke vchodu, když nás dívka osloví.
„Bille, paní Kaulitzová.“
Oba na ní nechápavě koukáme, co po nás chce.
„Lutzová Anita. Tomova přítelkyně.“
Krve by se ve mně nedořezal. Tak je to ona. Můj šestý smysl nezklamal. Ale co tu chce? To má tu drzost přijít až sem?
„Co po nás chceš? Víš, kolik holek mi včera psalo, že je Anita?“ chrlím slova, která mě napadají.
Vím, že se mnou mluvila včera, a byla to jediná Anita, která se mi ozvala, ale to vědět nemusí. Ne teď.
„Bille, včera jsme spolu mluvili. Prosím, nech mě ho aspoň vidět.“
Nechápavě kývu hlavou, nedá si ta holka říct?
„Milá dívenko, teď ne. Můj starší syn je ve stavu, ve kterém nevím, zda by na něj nebyla přítěž tolik lidí. Přijď jindy, zařídíme u doktorů, aby tě pustili,“ usmívá se na ni máma.
Co to dělá? Anita na ni kývá a děkuje jí. Otočíme se a necháváme ji jejímu osudu.
„Mami, myslela jsi to vážně?“ šeptám k ní.
„Samozřejmě, že ne… nevěřím ji,“ usmívá se vychytrale.
Dojdeme k recepčnímu pultu.
„Dobrý den, Elen,“ zdravím známou sestřičku.
„Dobrý den, Bille, paní Kaulitzová. Tom je na pokoji 8, na neurologickém oddělení.“
Dlouhou chodbou se dostáváme k Tomovu pokoji. Od sestřičky víme, že Tom již spí. To je pro nás velké plus.
„Já ještě jdu za doktorem Steinem,“ vzpomene si máma, že za ním chtěla jít.
Kývnu hlavou na souhlas. Zůstávám sám přede dveřmi.
Tom
Ležím na posteli. Nepřítomně se dívám na zeď přede mnou a přemýšlím. Chtěl bych si vzpomenout na svůj život. Včera jsem byl na terapii. Ukazovali mi fotky rodiny, abych zhruba věděl, kdo na mě mluví, až za mnou někdo přijde.
Flashback
„Tak, Tome, kdo je tohle?“ ukáže doktor už po třetí dokola na fotku.
Na ní se usmívá černovlasé stvoření, o kterém jsem si myslel, že je to má přítelkyně.
„To je můj mladší bratr. Jmenuje se Bill, je stejně starý jako já.“
Tuhle pitomou terapii mám jen já jako standard. S jiným člověkem to sjedou jednou denně, řeknou mu jen jméno a tím to hasne. Muž, doktor Stein, jak má na jmenovce, se spokojeně usmívá.
„Máma a Gordon, můj nevlastní otec.“
Další fotka.
„Gustav, Georg a David. Bubeník, basák a manažer skupiny Tokio Hotel, ve které hraju na kytaru.“
Připadám si jako blbec.
Konec Flashbacku
Tohle bylo to nejblbější cvičení, co jsme dělali. Slyším cvaknutí kliky. Někdo sem zase jde s léky. Do dveří vkoukne osoba, zatím vidím jen černé vlasy. Už vidím do obličeje. Ano, je to on. Můj bratr.
„Bille,“ chraptím na něj.
Usmívá se a jde ke mně. S úsměvem se na mě vrhne, objímá mě, div ještě dýchám.
„Tome, lásko, jsi v pořádku.“
Lásko? My si s bratrem říkáme tak důvěrně? Nebo je tak v šoku?
„Proč jsi mi, Bille, řekl lásko?“ ujišťuji se oslovením, že je to on.
Vyděšeně na mě kouká, začíná se usmívat.
„To ti ani nemohli říct, nikdo neví, že spolu máme jakýsi vztah.“
Vztah? Já spím se svým bratrem? Ale… ale to není možné. Doktor Stein mi tu nechal nějaké časopisy jeho dcery a v nich se píše, že jsem děvkař.
Bill
Jsem šťastný, že je vzhůru a já rozjíždím svůj plán. Oslovení „lásko“ ho vykolejilo, to jsem potřeboval. Takže o Anitě mu nikdo nevyprávěl.
„My máme nějaký vztah?“ vyděšený pohled se vrývá do mé tváře.
Musím se pro sebe usmát. Vždyť on je teď tak roztomilý, když neví, o co jde.
„Ano, ale tím se teď nezatěžuj… jak ti je?“ odvádím řeč, abych odpočinul jeho „vymazanému“ mozečku.
„Bolí mě ret,“ ukazuje na svůj piercing.
Vše je na svém místě. Jeho tunel v uchu, pierc, prostě vše.
„Museli ti ho sundat. Jinak ho máš už…“
Teď si sakra nejsem jistej. Co mám říct?
„Od 12-ti,“ plácám první věk, který se mi jeví v hlavě.
Vím, že si ve 12-ti dělal dredy, tak nevím, jestli i pierc. Tenkrát mě to moc nezajímalo. Kývá hlavou, doufám, že si tohle třeba nepamatuje. Asi ne, když nic.
„Bille, jak dlouho spolu něco máme?“ ptá se mě opatrně.
Rychle mi to šrotuje v hlavě.
„No, už nějaký ten pátek, asi rok a půl, ale aby to mezi námi nevypadalo, že spolu něco máme. Máš přítelkyni Anitu. Nevím, vždycky jsi mi říkal, že miluješ jen mě, ale… bydlíte spolu v Hamburku, ale odteď, bráško, až tě pustí, budeš bydlet se mnou. Tady v Berlíně,“ dokončuji svůj výlev srdce.
Že je to pravda, mu dokážu polibkem. Skláním se k němu, v jeho očích cítím, že tuší, co přijde. Pootevírá ústa a já se do nich vpíjím těmi svými. Jazykem mi vychází vstříc. Je to náš první opravdový polibek. Jsem tak nervózní, ale cítím, že se Tom chvěje, je nervóznější než já. Tak to má být, aby to nepoznal na mně. Cítím, jak jeho ruka stoupá po mém stehně, přes bok na záda a odtud pod vlasy, a zůstává na zátylku. Mírním tlakem jeho rukou na můj krk zvyšuji intenzitu polibku. Skousává můj jazyk, jen lehce, což mi přivádí vlny vzrušení do celého těla, včetně mého klína. Klepání? Sakra někdo klepe. Rychle se od Toma odtahuji, ruka mi střelí po rtech. Tom se usmívá a očima nenápadně klouže k mému klínu.
„Dále,“ vyšle ke dveřím.
Tohle ti, Tome, brzy vrátím…
autor: Jájinka
betaread: Janule
wooow….Billíí je lháář…xD
twleee nooo tohléééé … tak to je maso 😉
tak já nwm jestli mam bejt ráda že bude Tom s Billem anebo mam bejt naštvaná že Bill takhle lže a ještě k němu Anitu nepustí.. no nic už se moc těšim na další díl 😉
dobré :)) rychle dál sem zvědavá jaké to bude mít pokráčko :))
Ten Bill je pěkně hnusný!!!Že lže té holce bych ještě pochopila,ale ty nesmysly,co nakecává Tomovi…vadí mi to..
Docela se začínám bát 🙂 začátek a už tady čtu kritiku na Billovo chování 🙂 tak to se bojím toho co budete psát na to co mám v hlavě 😀
[6]: Nestraš nás!! My chceme hodňoučkého Billího…xD
No to jsem zwědawá, co bude až si Tom wzpomene.
Tak teďka jsem opravdu zvědavá, jak to bude dál… xD On to Bill docela solidně zamotal. xD Jestli si Tom pak na všechno vzpomene, tak Billa asi zabije. xD