Krankheit, Familie und die Liebe 3.

Tom

Konečně jsme došli k těm černo-bílím Emouškům, co si říkají tučňáci. Vůbec se mi ty stvoření nelíbí! Jsou divní. Ale jak vidím, tak Bill je z nich úplně hotovej!

„Tomí, podívej na tam toho, jak plave!“ Ukazoval na jednoho z tučňáků emařů. Jde vidět, že je tady šťastný. Nebo aspoň šťastnější, než kdyby seděl celý den doma.

„Jojo… To je pěkný, lásko.“ Přišel jsem k němu, a zezadu mu opřel hlavu na rameno, a chytl ho za pas.

„Slečno, vyfotíte mě tady s maminkou?“ Ozval se dětský hlas, vedle Billa- Byl tam nějaký malý chlapec, a tahal Billa za kalhoty. Bill na něj chvíli vykuleně koukal.

„Jistě, chlapče.“ Usmál se, a vzal foťák, který mu chlapec podával. Chlapec si stoupnul s jeho maminkou k výhledu na tučňáky, a Bill je vyfotil.

„Děkuji, slečno…“ Poděkoval.

„Vezměte si to.“ Nabídla mu ta paní (chlapcova maminka) dvě eura.

„Ne, děkuji. Jen si to nechte, chlapec bude určitě chtít něco k pití. Znám to. Když jsem byl malý kluk, taky jsem si pořád chtěl něco kupovat.“ Když dořekl tu větu, začal jsem se uchechtávat. Malý kluk? Sakra Bille, oni si myslí, že seš ženská!

„J-Jistě…“ Podívala se na něj ta paní, a rychlostí blesku odvedla toho malého kluka pryč.

„Co jsem řekl blbě?“ Podíval se na mě Bill se zvednutým obočím.

„Bille… ty sis asi nevšimnul, jak tě oslovovali, viď?“ Uchechtával jsem se.

„N-ne… Jak?“ Usmál se, a přicupital ke mně.

„Slečno…“ Začal jsem se smát.

„Tse!“ Sykl, a umlčel můj smích polibkem.

„Hm?“ Usmál se na mě.

„Tak pojď, slečno, taky tě vyfotím!“ Usmál jsem se, a věnoval jsem mu jeden něžný polibek na jeho růžové rtíky.

„Ale já chci mít fotku i s tebou.“ Uculil se.

„Ale, nás dva asi nikdo nevyfotí, zlato…“ Zasmál jsem se.

„No, tak se vyfotíme sami, ne?“ Vzal mě za ruku, a táhl mě k těm emáčům.

„A-a jak to chceš jako udělat, ty blázínku, co?“ prohrábl jsem se mu v černých vláskách.

„Eh… Sleduj!“ Chytil mě okolo ramen, a namačkal k sobě. Roztáhl doširoka úsměv, a foťák nasměroval z vrchu na naše obličeje.

„Tomí, sýr!“ Zasmál se. Ušklíbl jsem se, ale to už se zableskl blesk na foťáku.

„Billí! Musíš mě varovat!“ Sykl jsem, když se Bill smál té fotce, co vyfotil.

„Ehm… Tomi, to je pěknej výraz!“ Ukazoval na můj obličej na té fotce.

„Nechceš už jít na ten vláček, brouku?“ Snažil jsem se odvést pozornost od mého sexy výrazu.

„Jo, jdeme…“ Podal mi foťák, a namačkal se pěkně vedle mě. Ruku v ruce jsme šli cestou k tomu ‚nástupišti‘ vláčku.

Bill

„Tomí, bolí mě nohy…“ Zastavím se asi po půl kilometru. Ten vláček je ještě daleko.

„Tak se pojď posadit tady na tu lavičku…“ Ukázal jsem na malou barevnou lavičku na dětském hřišti. Mlčky kývl, a vydali jsme se k lavičce. Posadil se, mě si stáhl k sobě na klín.

„Pohodlný?“ Usmál se.

„Nádherně…“ Položil jsem mu hlavu na rameno.

„Lásko… Já… Víš… Chci se tě na něco zeptat.“ Nervózně jsem si hrál s jeho dredama.

„Nic ti nebrání, zlatíčko…“ Pocuchal mi ofinku.

„Ehm… Vím, že sice tady už s tebou nebudu moc dlouho…“ Začal jsem se skleslým hlasem.

„Lásko… To neříkej! Už tohle od tebe nechci nikdy slyšet Billí, dobře?“ Zahrnul mu vlásky na pravé straně za ucho, a podíval se mi do očí.

„Dobře…“ Usmál jsem se.

„Tak… Pokračuj….“Pohladil mě po rameni.

„No… Tomi, nechtěl jsi si třeba někdy… Založit rodinu? Víš… Jako myslím… Já, ty… A…“

„Bille, j-jak to myslíš? Vždyť…“ Přerušil mě.

„Myslím jako dítě! Miminko.“ Zasmál jsem se.

„A-le Bille. Vždyť na to bys opravdu… musel být… slečna, ne?“ Vykulil na mě ty jeho čokoládové kukadla.

„Tomí… Ty jsi nikdy neslyšel o adopci, lásko?“ Pohladil jsem ho po tváři.

„Eh… Ah tak. Ale, Billí, jak tě to napadlo? Vždyť, si můžeme vystačit sami, lásko! Nechceš si to ještě promyslet?“ Políbil mě na tvář.

„Tome… Nebylo by to úžasný? Mít takové malinké stvoření? O které se budeme starat, bude jen naše, budeme za něj mít odpovědnost. Budeme mu ukazovat svět. Naučíme ho první krůčky a slova, a pomůžeme mu dospívat. Pomůžeme mu překonat všechno, budeme tady pro něj v těžkých chvílích, a budeme ho nade vše moc milovat. Tak moc jak jen můžeme! Není to nádherné? Přijde za námi, když bude mít problém, a my mu rádi pomůžeme, přijde se nám svěřit s první láskou, pusou, a možná i s prvním milováním. Co tomu říkáš, lásko?“ Přitulil jsem se k němu ještě víc.

„A-ale… Taky mysli na to špatné, Billi. Co myslíš, že si o něm budou myslet, kdyby měl ‚taťky‘ teplouše? Hm?“ Když tu větu dořekl, přejel mi z neurčitého důvodu mráz po zádech. Asi z toho slova… ‚Teplouše‘?

„Tome! Tohle je naprosto lidské! No, tak je prostě někdo zamilovaný do stejného pohlaví. No a co? Prostě každýmu se líbí něco jiného.“ Pronesl jsem do smíchu dětí na hřišti.

„Ale zlato, my… My jsme bráchové, chápeš? Dvojčata! A navíc…“ Ztichl.

„C-co? Co navíc?“

„Víš… Vím, že ty bys byl pro to dítě dobrý rodič, a dokázal bys jej dobře vychovat. Ale, bojím se… Chápeš? Na tohle já nemám, Bille!“ Pevně mě objal.

„Čeho se bojíš, lásko?“

„J-jestli… Jestli se ti něco stane… Já… Sám bych se o něj nedokázal postarat. Chápeš?“ Přejela mu po dokonalé tváři slza.

„Tomí, já ti nikdy neodejdu, budu pořád s tebou, rozumíš? Hm?“ Pohupoval jsem s ním trošičku.

„Ale… Bille, chci, abys byl šťastný. Chci, a udělám pro to opravdu cokoliv. Když jsi nemohl mít těch sedm let… Opravdu, cokoliv…!“ Políbil mě letmo na rty.

„Pane? Podáte mi prosím ten balón? Spadl nám na strom. Prosím, pane!“ Tahala malá holčička Toma za jeho dlouhé triko. Tom se na mě podíval, a krásně se usmál.

„Jasně! Tak pojď, ukaž mi, kde je…“ Sesednul jsem z něj, a Tom šel s tou holčičkou pro její balónek. Pozoroval jsem je. Tom si k ní kleknul, a něco jí řekl. Ona zakývala svojí zrzavou hlavičkou, a on se na ni usmál. Chytl ji okolo pasu, a nadzvedl ke stromu, aby si mohla vzít svůj barevný balónek. Opravdu krásný pohled. Tom s malým dítětem.

„Billí…“ Volal, když utíkal ke mně zpátky na lavičku. Na tváři se mi vykouzlil úsměv.

„Pojď, půjdeme dál, ne?“ Vstal jsem z lavičky, a chytil Toma za ruku.

betaread: Janule