autor: Lea
Můžeš si za to sám
Čas, který Bill strávil schoulený na posteli do klubíčka, se zdál být nekonečný, až když všechny slzy vyschly a on neměl dál sílu plakat, tak teprve pak vstal. Vyhoupl se na štíhlé nohy a vzápětí bolestivě zaúpěl. Bolest po Tomově nájezdu byla neskutečná. Billův obličej se zkřivil bolestí a námahou, když se snažil dostat do koupelny tak, aby to bolelo co nejmíň. Netušil, jak dneska bude před matkou předstírat, že se nic nestalo, když se nemůže pořádně postavit, a posadit se vůbec nepřicházelo v úvahu.
V mírném předklonu si vlezl do sprchového kouta a zapnul horkou vodu. Byla to taková úleva, když kapky vody dopadaly na jeho tělo. Potřeboval ze sebe smýt tu špínu, kterou cítil, chtěl, aby voda odnesla všechno špatné. Vzal sprchový gel, nakapal ho na měkkou žínku a omýval své bolavé tělo. Byla to úleva, cítil se, jako by ze sebe smyl Toma. Už ho na sobě necítil. Teď cítil jen tupou bolest v srdci a ostrou bolest na těle.
Ani nevěděl, co dělá, ale najednou se svezl po studených kachličkách na zem, přitáhl si kolena k bradě a znovu se rozvzlykal. Nevnímal bolest, která mu prostupovala tělem. Vnímal jen tu bolest, která mu ničila srdce. Proč nemůže být jako ostatní? Ostatní také mají sourozence a nic takového se jim neděje. Ano, nadávají na ně, ale přál by jim, aby srovnali drobnou rvačku, která vyvrcholí matčiným ostrým slovem a domácím vězením, a každodenní teror v podobě strachu a znásilnění. To se nedalo srovnávat.
Dřív to bývalo jiné, když byli malí. To se měli rádi. Tom dával na Billa pozor a Bill mu na oplátku se vším pomáhal. Nekřičeli na sebe, a když se hádali, tak se často hned usmířili. Tedy, spíš Bill ustoupil. Raději v sobě dusil to, co mu vadilo, než aby musel poslouchat Tomovy výčitky.
Všechno by dokázal snést, jen ne to, co se právě dělo.
Bill potlačil další srdceryvné vzlyknutí a nastavil svůj obličej zkropený slzami horké vodě. Zavřel oči a s pocitem jakési úlevy si nechal masírovat tělo. Věděl, že za chvíli bude muset ze sprchy vyjít a přetvařovat se, jak je rád, že se mu bratříček vrátil. To určitě. Nebyl tu ani jeden den, a už ho stačil znásilnit. Mohl mu ještě vůbec říkat bratr? Vždyť jediné, co je spojovalo, bylo pár litrů stejné krve a podoba v obličeji. Nic jiného je už nespojovalo.
„Ale ano, spojovalo,“ pomyslel si hořce Bill, když si pomyslel, kolik bezesných nocí ho ještě čeká. Nemohl se dočkat, až zase odjede do Ameriky. Rozhodl se, že jakmile odjede, tak se nejspíš odstěhuje. Hodně daleko, aby mohl začít noví život, aby ho Tom nenašel.
I přes tekoucí vodu slyšel hlasitý smích a hlasy. Rodiče byli doma. Zhluboka si povzdechl a vypnul sprchu. S námahou vstal a osušil své tělo měkkou osuškou. Chvíli váhal, pak se ale postavil před velké zrcadlo, které bylo v koupelně a natočil se tak, aby viděl na zadní část svého těla.
Tiše zaúpěl, když viděl svá záda. Byla pokryta hlubokými škrábanci. Ano, Tomovi se nejspíš vždycky líbilo, když mu mohl přinést bolest, ale když se ho zeptal, čím si ji zasloužil, tak se mu nikdy nedostalo odpovědi…
Rychle se oblékl do volnějšího oblečení, a tak rychle, jak jen mu to bolest umožňovala, sešel dolů.
„Ahoj, Bille,“ usmála se Simone. Na první pohled bylo vidět, že ji něco potěšilo. Jorgen se také usmál a chlapec si všiml, že objímá Simone kolem pasu. A oba se, až moc nadšeně usmívali.
Vrhl rychlý pohled na Toma. Ten se tvářil, jako by mu do klína spadl celý svět, když zachytil Billův pohled, ušklíbl se. To, co se dozví, bude pravděpodobně pro Billa velký šok…
„Posaď se, Bille, chceme ti něco říct,“ začala Simone.
„Ne, já postojím,“ zavrtěl Bill hlavou a opřel se o zeď. Neušel mu Tomův vysmívající pohled. On jako jediný věděl, proč se Bill nemůže posadit…
„Chceme ti něco říct. Jorgen a Tom se rozhodli k zásadnímu kroku, a proto… “ rodiče se na sebe usmáli a Bill zbystřel. Cítil v tom zradu.
„Jorgen a Tom už zůstanou v Německu, tedy konkrétně tady v Magdeburku.“
„C-Cože?“ vykoktal zděšeně Bill. Co to povídá? Vždyť se měli nějak za dva týdny vrátit do té zasrané Ameriky! Nemůžou zůstat ve stejném státě, natož ve stejném městě!
„A já se rozhodla, že než si něco najdou, tak zůstanou tady… nevylučuji, že by to tak mohlo být napořád,“ usmála se Simone a Jorgen jí vlepil pusu na tvář, až se zachichotala.
Bill cítil, jak ho začíná polévat studený pot. Tohle byl jistě jen špatný sen… z kterého se probudí… štípl se do ruky a to ho usvědčilo v tom, že tohle je až příliš děsivá skutečnost.
„Ne!“ vykřikl zoufale a rozběhl se nahoru do svého pokoje. Slyšel udivený hlas své matky, cítil tázavé pohledy obou rodičů, cítil pohled, kterým ho jeho bratr propaloval…
Prudce rozrazil dveře od svého pokoje a s hlasitým třísknutím je zabouchl. Opřel se o ně a zlomek vteřiny jen hlasitě oddechoval a zíral před sebe, než se s pláčem sesunul podél dveří na zem a zabořil si hlavu do dlaní. Bylo to až neuvěřitelné. Včera to byl ještě poměrně šťastný člověk, a dnes? Pokolikáté už dneska brečel? Vždyť takhle to dál nešlo!
Jak to, že tu zůstávají? Rodiče se snad jednou rozvedli, a tak to musí zůstat! Musí zůstat oddělení! Nebo ho to zabije! Nemůže bydlet s člověkem, co ho postupně ničí… co ho zabíjí…
„Otevři,“ ozve se děsivě známý hlas. Bill už chtěl začít protestovat, ale nakonec jen setřel poslední slzy, vstal a tiše otevřel dveře. Hlavu však nechal sklopenou. Nedokázal se mu dívat do očí… ne po tom všem…
Tomovy studené dlaně se mu omotaly kolem boků a na chvíli ho držely téměř láskyplně.
„Slyšel jsi to, bráško? Teď budeme navždy spolu,“ usmál se Tom, ale nebyl to upřímný úsměv. Jen si s bratrem hrál. „Řekni, nemáš radost?“
Bill zarytě mlčel. Připadalo mu to jako stupidní otázka. Copak by mohl mít radost z toho, že s ním zůstává člověk, kterého nenávidí?
„Tak máš radost, ty děvko?“ ztvrdl Tomovi hlas a prudce Billa přirazil na dveře. Černovlasému chlapci se zrychlil dech a se strachem v očích sledoval Toma, který mu s jakousi zuřivou nenávistí hleděl do obličeje.
„Teď máme na sebe spoustu času,“ pokračoval chladně Tom. Bill hlasitě zakňučel, když se Tom o něho otřel svým klínem.
„Nech mě… prosím… udělám cokoliv,“ pípne vyděšeně Bill. Tom se zašklebil a dělal, že přemýšlí.
„Cokoliv?“ Bill horlivě přikývl. Co kdyby náhodou…
„Fajn, tak mi ho můžeš vykouřit,“ řekne Tom se smíchem v hlase. Bill na okamžik ztuhl. Pád na podlahu, kam ho poslal Tom, ho ale rychle probral. Zděšeně sledoval, jak si rasta rychlým pohybem rozepl obrovské džíny.
„Já nechci, ne, ne,“ zaskučel Bill jako raněné zvířátko. Rukou začal nenápadně šmátrat za sebou, aby nahmatal kliku. Tomovy bystré oči to ale uviděly a vzápětí dal Billovi pěstí do obličeje. Ten vykřikl a z očí se mu opět spustil vodopád slz. Třesoucí se rukou si setřel krev z nosu. Neodvažoval se zvednout oči k Tomovu rozkroku. Bál se toho, co uvidí.
„Dělej, ty jedna couro. A běda, jestli mi zasviníš rifle,“ zavrčel Tom a namáčkl si Billovu hlavu do rozkroku. Ten ale odmítal otevřít pusu. Nehodlal se Tomovi opět podřídit. Snažil se ho od sebe odstrčit. Nenáviděl ho a odmítal mu dělat děvku. Už na to prostě neměl sílu. Hnusilo se mu to.
„Ty nebudeš poslouchat?“ zasyčel Tom a Bill nestačil uhnout další facce. Bolestivě zakvílel, když ho bratr prudce popadl za vlasy a zvrátil mu hlavu dozadu. „Okamžitě uděláš to, co ti říkám, nebo tě zabiju!“
Bill ztuhl. Poslední tři slova se mu zarývala do mozku jako dýka. Věděl, že výhružky, kterými Tom nešetřil, se často splnily. V hlavě mu zněla jediná otázka. Byl by ho Tom schopný zabít?
Poraženě svěsil hlavu a vzal si Tomův penis do pusy. Bylo mu špatně. Dusil se. Chtělo se mu z toho všeho zvracet, ale nemohl. Musel dál poslušně přinášet bratrovi uspokojení jako děvka. Vlastně ani nemohl říct to, že je děvka. Děvky přece za to dostávají peníze, nedělá jim to vlastní bratr a netrpí u toho jako zvířata. Na rozdíl od něho. V Tomových rukách nebyl nic.
Vytryskly mu slzy, když mu Tom přirazil, až hluboko do krku. Byl to šílený pocit. Tom sténal čím dál tím víc a za chvíli už Bill měl plnou pusu bratrova spermatu. Chtěl to znechuceně vyplivnout, ale Tom si k němu dřepl a dvěma prsty mu držel pusu zavřenou.
„Spolkni to,“ řekl přísně. Bill jen tichoulince zavzlykal, a s velkým sebezapřením polkl. Bratr se pochvalně ušklíbl, vstal a natáhnul si kalhoty.
„Nenávidím tě,“ zašeptal dredatý chlapec. Tom k němu sklopil oči.
„A proč, Bille?“ zeptal se. Oslovený vzhlédl, jako by se Tom zbláznil.
„Za to, co mi děláš… za to, jak mi ubližuješ,“ vydechl zničeně. Starší z bratrů se zatvářil divně, snad zamyšleně.
„Jenže ty si o to svým vzhledem říkáš, Bille. A kdybys nebyl v sexu tak dobrý, tak tě dávno odkopnu,“ znovu se k němu sehnul a na tváři mu pohrával zlý úsměv.
„Můžeš si za to sám.“
autor: Lea
betaread: Janule
Bože,to je ale parchant!!!!!!Nechápu,proč to Bill neřekne!!!!Zuřím!!!!
no jistě a ještě si za to může sám…x(
Miluju tuhle povídku…♥ Ale je to strašně smutný 🙁 🙁
Můžeš si za to sám
Tom je taková svině až mě z něj mrazí v zádech.Jujky kdybych uměl tak psát.Moc se ti to povedlo
[3]: nenapsala bych to líp
Hnusák Tom… snad se to bro zlepší ne?
Je mi líto Billa… takhle jsem ho ani já netrápila xDDD Teda myslím xD
Beztak to Tom dela proto, ze si mysli ze tak prestane Billa milovat. Neco takovyho v tom bude. Ovsem je to od toma hnusny. Ale aj tak to miluju. ano Bille muzes si za to sam….kdyby se do tebe Tom uz jak davno nebouchnul…tak by tohle nedelal 🙂
hmm uzasna ff ^^
Tedka jsem dočetla všechny tři díly. Je to skvělá povídka, ale Billa je mi děsně líto…
Jžš toe zase jednou díl… Ae oprawdu tuhle powídku jsem si zamilowala už od začátku. Chudák Bill. Tom je wážně hazl a jsem sama zwědawá jak se to bude dál wywíjet. Beztak za tím něco z Tomowy strany je, že se tak chowá.
Každopádně se těším na další díl 😉
No teda Tom je fakt hnusnej!! Jinak je to vážně úžasná ff ♥♥
Billa je mi celkem líto.Doufám,že to Tomovi trochu vrátí a pak se nějakým způsobem spolu usmíří :D.Honem dááál
[12]: Žádný usmiřování! XD
Ja už len čakám ako sa mu Bill pomstí za toto všetko…
A teším sa keď bude Tom za Billom zoliezať aby mu odpustil…kokso veď to ani není možné…
Myslím si že Billa Tom miluje ale má strach mu niečo povedať preto mu robí toto…a dúfam že bude Tom veľmi za toto trpieť!!!!!!!
[4]:hej to mas pravdu je to svine ja mam toma ve skutecnosti rada ale hej tohle uz je moc :-DDD chudacek bill :-(:-( sam jak sam si za to jak vypada nemuze nikdo 🙁