autor: Lady Kay
Parádně jsem ho vylekal, jen co je pravda, a to jsem měl v úmyslu. Za tu sprchu, co mi uštědřil, si zaslouží, abych ho malinko poškádlil. Kouká hezky vyděšeně, a abych byl upřímný, je u toho tak… tak strašně roztomilej. Nezlobím se na něj, vždyť mi oplatil jen to, co jsem udělal já jemu. I když to, co jsem předvedl já, byla nevinná sprška, v podání Billa to byla vlna tsunami. Triko mám mokrý, po obličeji mi teče voda a o koupelně ani nemluvím. Pěkná potopa, to se mu povedlo. Někdo to bude muset vytřít a je jasný, kdo to bude.
„Víš, co jsi?“ schválně nasadím přísný tón a obličeji dodám na vážnosti. I když sám sebe přemáhám, abych se nezačal smát, zvlášť když vidím Billův vyděšený pohled. „Víš to?“
Bráška jen zavrtí hlavou, prameny vlasů se mu roztančí kolem obličeje a připomíná mi uličníka, kterého někdo přistihnul při nějaké lumpárně. Nakloním se blíž k němu, už je to hodně dlouho, kdy jsem mu byl takhle blízko.
„To nejlepší, co mě v životě potkalo.“ Ta věta ze mě vypadla s takovou samozřejmostí, až se tomu sám nestačím divit. Nikdy jsem nebyl typ, co by uměl nějak dobře dávat najevo svoje city. Gesty jsem to ještě zvládal, ale jak došlo na slova, byl jsem v koncích. To je zřejmě způsobené Billem…
Billovi se tak zvláštně zableskne v očích a objeví se v nich opět to neznámé „něco“, co se mi nepodařilo do dnešního dne pojmenovat. Dvojče se začíná přibližovat blíže ke mně, přivírá oči a… políbí mě? S vykulenýma očima pozoruji svého bratra a jeho počínání. Co to ksakru dělá? Tohle je ujetý, divný, směšný a zakázaný! Prudce se od něj odtáhnu a s tisíci otazníky v očích se na něj dívám. Co to mělo znamenat?
„Tome, já… Promiň mi to… Já…“ koktá Bill, zatímco vstanu. Nejraději bych se sebral a vypadnul odsud, abych to mohl rozdýchat. Copak ale můžu? Musím se nejdříve postarat o něj, a teprve potom se můžu zabývat sám sebou.
„V pohodě, Bille. Donesu osušku, hned jsem zpátky.“ Vystřelím z koupelny rychlostí blesku. V mojí hlavě střídá jeden obraz druhý. Jako první se v mysli přirozeně objeví kresba, pak Billův pohled na mou osobu v kuchyni, následně jeho výraz, když mi vyčítal moje úlety, a nakonec i jeho přibližující se obličej… Tome!! Sám sebe musím v duchu okřiknout! To, co mi teď přišlo na mysl, je přece naprosto absurdní, nedávající smysl! Přece by do mě Bill nebyl…
Ne, ne a ještě jednou ne! Byla to jen bratrská pusa, nic víc. Tak nač to zbytečně rozpitvávat? Sice si nějak nepamatuji, že bych někdy od Billa nějakou pusu dostal, když teda vynechám ty dětské uslintané, a pak ty, kterými mě obdarovával každé narozeniny. Jenže v té době mu bylo pět nebo šest, teď je to dospělý… Proboha, Kaulitzi, nelži sám sobě! Máš prostě to štěstí, že tvým bratrem je Bill, citlivá bytost, která potřebuje fyzický kontakt se svým okolím, a tohle byl JEN důkaz, že tě má rád. Třeba to původně ani neměl v úmyslu udělat a prostě mu to ujelo. Tak a je to, tečka.
Uklidnivší sám sebe sbalím osušku a vracím se zpět. Měl bych pohnout kostrou, jinak mi dvojče zmrzne. Celé to pitvání se v mých myšlenkách a i ten telefonát, se krapet protáhly a voda už musí být docela chladná.
A stejně mi to přijde ujetý! Tome?!?!
..::Bill::..
Tak tohle jsem dokonale podělal! Tom se sice chová jako předtím, tváří se, jako by si myslel, že je normální, že se sourozenci líbají, ale… Nepřestávám ho pozorovat, snažím se v jeho chování najít něco neobvyklého, něco, co by mi dokázalo, že ho událost z koupelny, vyvedla z míry, jenže marně. Tom se jeví jako ukázkový bratr. Mluví, jedná se mnou a dívá se na mě pořád stejně, jako na mladšího bratra. Vlastně bych měl být rád, že to vzal takhle a nerozmazává to. Mohlo to dopadnout hůř, hlavně pro mě. Kdyby se začal vyptávat a snažit se přijít všemu na kloub, byl by se mnou amen. Jak ho znám, dřív nebo později by mu to docvaklo. Na první pohled se to možná nezdá, ale můj bratříček je pěkně prohnanej a mazanej, a dost dobře mu to pálí!
Co jsem čekal? Že mu vlepím pusu, jemu něco přeskočí v hlavě a dojde mu, že mě vlastně celou dobu miluje, jen si to dřív neuvědomoval? Sám sobě se musím smát, jak jsem směšný. Tohle už se snad ani nedá nazývat naivitou, tohle je vyloženě už blbost!
Kdyby byl můj bratr ošklivý, jednooký, a ještě k tomu hrbáč, bylo by všechno jednodušší. Ale to ne, jak naschvál musí být mé dvojče v každém ohledu dokonalé. Bylo, je a bude tomu tak vždycky. Už když jsme chodili do školky, byl tím, s kým se všichni chtěli kamarádit, Tom. Když jsme přešli do školy, zůstalo to tak a jak jsme rostli, nebyl Tom jen týpkem, kterého každý chtěl za nejlepšího kámoše, ale také tím, komu všechny holky doslova ležely u nohou a všechny se mohly přetrhnout, aby je brácha pozval na rande. Já byl vždycky ten druhý. Jeho kámoši mě víceméně brali, spíš trpěli, protože jsem jeho mladší sourozenec a Tom nade mnou vždycky držel ochrannou ruku. Všichni tenkrát věděli, že ponižovat mě, ubližovat a nadávat mi, znamená mít problémy s Tomem a to nikdo nechtěl. A o holkách bych se raději neměl moc vyjadřovat… Buď si ze mě chtěly udělat srandu, nebo se přese mě chtěly dostat k Tomovi. Ne, že by mě to nějak trápilo, ale…
„Jak se ti něco takovýho může líbit…“
„Co?“ opustím svět vzpomínek a otočím se na Toma vstávajícího z postele.
„Říkám, že nechápu, co na tom filmu máš.“
Hm, filmu…Teď si rychle vzpomenout, co že jsem si to vlastně vybral. Vím, že mi navrhoval asi dvacet titulů a já ho pokaždé nějak odbyl. Jenže, co jsem nakonec zvolil… Jasně, Město andělů. Znám to i pozpátku, takže zatímco jsem donutil Toma sledovat děj, mohl jsem 114 dlouhých minut využít k přemítání nade mnou… jím… námi…
„Náhodou je to krásnej film,“ bráním snímek. Je to jeden z mých nejoblíbenějších a dívám se na něj pokaždé, když mám tu svoji náladu. Když lásku nemůžu prožívat, chci se na ni alespoň dívat. I když ani láska Cage a Ryanové neměla happyend a ta scéna, kdy Meg umírá, mě vždycky dostane a jen horko těžko bojuji se slzami, vyjma dneška. Dnes jsem film prakticky vůbec nesledoval.
„Úžasnej…“ ušklíbne se dvojče. Jasně, on by se raději díval na komedii, ale fakt nemám náladu se smát. „Chceš tam ještě něco pustit?“
„Nechám to na tobě.“ rozhodnu se být velkorysý a nechám mu volnou ruku, když už musel přežít dvě hodiny u filmu, co zrovna není jeho šálek čaje.
„Billi, jsem mrtvej… Vyber si ty, protože já si půjdu lehnout.“
„Aha, tak nic… Jen tu telku nevypínej.“
Tom si přisedne na postel a podá mi ovladač, abych televizi mohl později vypnout. „Tak dobrou, bráško,“ cvrnkne mě do nosu. „Ať se ti něco hezkýho zdá.“
„Dobrou noc, Tomi. Tobě taky…“ usměji se, a zatímco sleduji jeho vzdalující se záda, pomyslím si, že by bylo krásné, kdyby se mu zdálo o nás. Když už za sebou zavírá dveře, neovládnu se. Musím se ho zeptat i za cenu, že mě pošle k čertu.
„Tome?“
„Copak?“ otočí se na prahu.
„Můžu tě o něco poprosit?“
Bratr se opře o futra, se založenýma rukama na mě hledí a jistě je zvědavý, co ze mě zase vypadne.
„Zůstaneš tady?“ Tom nadzvedne úžasem obočí, překvapil jsem ho. Jedna tím, že to ze mě nemusel páčit a jistě i svou prosbou.
„Bráško,“ osloví mě láskyplně, aniž by měl sebemenší tušení, že to slovo je pro mě nesnesitelné, „jsem unavenej, a každou chvílí odpadnu…“
„Mně to nevadí. Klidně můžeš spát. Jen… Já… Nechci tu být sám…“
„A kam si asi tak…“
„Sem přece,“ poklepu na místo vedle sebe. Moje postel sice není moc prostorná, ale my dva bychom se tam jistě nějak poskládali.
Tom se usměje a odlepí se od prahu: „Budeš mít málo místa.“
„Nebudu,“ důrazně vrtím hlavou. Klidně bych si ustlal i na zemi, jen kdyby tu zůstal se mnou přes noc. „Prosím, pořád jsem sám.“
„Fajn, ale opovaž se si ráno stěžovat, že ses kvůli mně nevyspal!“ pohrozí mi s pusou roztaženou do širokého úsměvu, když si lehá vedle mě.
Triumfálně se zazubím, tak to bychom měli. Snad zabere brzy… Rozhodnu se zkrátit si dobu, než Tom usne, přepínám z jednoho kanálu na druhý. Děs, co v tuhle dobu vysílají. Buď je to samej teleshopping nebo ještě líp – soutěž, kde blonďatá nanynka čeká, až jí někdo zavolá a správně poskládá písmenka, aby vytvořila smysluplné slovo. Nakrucuje se u toho, jako kdyby měla nějakou křeč a když jí nikdo nevolá, zvyšuje nabídku a mává s falešnými euro bankovkami před kamerou. Sledováním té slepice strávím nejvíce času, u jejího trapčení mi minuty utíkají spíš jak u zázračných pásů, co si stačí jen nasadit a problémy se zády jsou pryč jako mávnutím kouzelného proutku nebo u skvělých strojů, dík nimž každý získá svou vysněnou postavu za pár týdnů, a stačí k tomu jen deset minut cvičení denně. Když mi slečna oznámí, že jackpot zůstává do zítra, mrknu nejprve na své dvojče a pak vypnu televizi.
Když moje oči konečně přivyknou tmě rozprostírající se všude kolem, položím se vedle bratra. Lehnout si je jedna z mála věcí, co za tu dobu zvládám s přehledem. Tom leží na boku tváří ke mně a spokojeně oddechuje. I když se i mně zavírají oči, snažím se s únavou bojovat. Nechci usnout, ne teď. Žádný sen, co by se mi mohl zdát, by se svou krásou nemohl vyrovnat tomuto spícímu zázraku po mém boku. Zlehka pohladím Tomovu tvář. Jak to tak vypadá, spí tvrdě, což je samozřejmě plus pro mě. Můžu ho nerušeně pozorovat, jak dlouho je mi libo. Jeho pokožka je přesně tak sametově jemná, jak jsem si představoval. Dal bych cokoli za to, kdybych mohl zastavit čas a zařídit, aby tento moment trval věčně.
Opatrně vezmu Tomovu dlaň, pomalinku s ním propletu prsty a tetelím se blahem. Při pohledu na ně se pousměji. V mých očích jsou naše propletené prsty tou nejdokonalejší symetrií, nikdy jsem neviděl nic, co by působilo nádhernějším a čistším dojmem. Dlouhé minuty se kochám podívanou na ně, čas od času palcem pohladím Tomovu dlaň. Když se nabažím pohledu a zvednu zrak připraven jít spát, krve by se ve mně nedořezal. Pár mandlových očí mě totiž upřeně pozoruje…
autor: Lady Kay
betaread: Janule
aaaa neeeee..ježiši..tohle čekání na další díl nepřežijuu
Skvělé,moc se těším další díl ♥♥♥
doufam že se Tom do něj zamiluje…. už se moc těšim na další dílek 😉
Pane Bože. Pane Bože! Pane Bože!!! Tys… tys… tys to UTLA!!! Uaaaa!! To si děláš srandu? Co bude? Jsem napnutá jak struny na kytaře! =)
uff uff… to neee!! proč je konec teď?? pane bože! rychle dál, nebo se picnu!!
Čo!? On nespal??? No ty kokso asi si už myslieť nebude že sú naozaj "len" bratia…
Tak tohle bylo něco xD
Zklamal mě ale Tom, měl mu to oplatit, nebo ať teď on udělá další krok! A rychle, si to zase usekla!xD
no a co teď? x)
Ty to je dokonalé