autor: Lea
Naděje na záchranu
Byla hluboká noc. Měsíc byl schovaný za mraky, a tak byl pokoj bratří Kaulitzů ponořen ve tmě. Nikdy nemohl vidět drobného chlapce, který byl natisklý na stěnu a třásl se, a nikdo taky nemohl vidět druhého chlapce, který ležel na druhé půlce postele a sjížděl svého vyděšeného bratra žádostivým pohledem. Nikdy nemohl vidět to zoufalství černovlasého klubíčka, které se odehrávalo v jeho hlavě. A nikdo taky nemohl nikdy spatřit ďábelsky úchylné myšlenky, které proletovaly hlavou chlapce s rasta copánky…
„Bille? Spíš?“ zašeptal najednou Tom. Bill ztuhnul. Dech se mu podstatně zrychlil, ale snažil se nedýchat moc nahlas. Doufal, že když si bude Tom myslet, že spí, tak mu dá pokoj. Po chvíli cítil, jak se postel na jeho straně trochu zhoupla. Roztřásl se, když na svém krku ucítil horký dech. On mu snad nikdy nedá pokoj…
„Vím, že nespíš,“ řekl Tom a odhrnul Billovi vlasy z krku. Vzápětí přitiskl rty na jeho bělostnou šíji a lehce ji sál. Dredatému chlapci se to nezdálo. Na jeho vkus byl Tom zatím až moc hodný…
Tlumeně vyjekl, když ho Tom odtrhl od stěny a přetočil na záda. Nadechoval se, že zakřičí, ale byl umlčen bratrovou dlaní.
„No tak, mamka nemá tvrdé spaní, přece nechceš, aby přišla sem,“ zašeptal Tom a přejel Billovi prstem po rtech. Ten tlumeně vydechl. Tom lehce vklouzl prstem do jeho úst. Bill byl z toho zmatený. Tak pěkně se k němu Tom nikdy nechoval, že by… že by se v něm hnulo svědomí? Ne… tomu nevěřil!
Tom vyndal ukazováček s Billovy pusy a něžně ho políbil. Bill zalapal po dechu. To nebyl Tom! Tom by mu nikdy tak krásný a něžný polibek nedal!
„Copak, Billí? Nelíbí se ti to?“ usmál se Tom, a Bill si jen pomyslel, jak může takový hajzl jako byl Tom, vypadat jako anděl.
„J-Já nevím,“ vykoktal popravdě a bratr ho pohladil po tváři.
„Třeseš se,“ prohodil k němu a svlíknul mu tričko na spaní. Dlouhými prsty jemně dráždil jeho bradavky. Bill se neudržel a potichu vzdychnul. To, co mu Tom dělal, se mu líbilo.
Zasténal, když Tom vklouzl pod jeho boxerky a stisknul mu penis. Přivřel oči. To není možné… to není možné, aby ho Tom, ten hajzl Tom, vzrušoval… co se to sakra děje?
Tom se jemně položil na svého mladšího brášku a hladil ho po tváři. Přitom pořád udržoval oční kontakt, jako by nechtěl dredáčka vyplašit. Vítězoslavně se usmál, když cítil, jak se mu Bill nepatrně otřel o rozkrok. Jeden den tvrdí, že ho nenávidí, a druhý den už by po něm žádal uspokojení?
Bill nevěděl, co si má myslet. Ještě před pár hodinama ho Tom tvrdě nutil do orálu, a teď se k němu chová skoro láskyplně? To nesedí… ale ty jeho doteky byly tak příjemné… Bill totiž nikdy žádnou přítelkyni ani přítele neměl. Tomovo neustálé znásilňování v něm vyvolalo strach z jakéhokoliv bližšího kontaktu. Bál se dokonce i normálního sebeuspokojování. měl prostě ze všeho, co bylo spojeno se sexem, panickou hrůzu. A nebylo divu. A teď, když ho Tom tak krásně hladil a dráždil, tak konečně mohl i on pocítit ty krásné pocity vzrušení, a tak se nikdo nemohl divit, že i tyto nepatrné doteky od člověka, kterého z celého srdce nenáviděl, v něm dokázaly probudit chtíč a touhu…
Když Tom přitiskl své rty na Billovy, tak se černovlasý chlapec vůbec nebránil. Byl vděčný za to, že mu Tom neubližuje. Proto ochotně pootevřel pusu a nechal bratrův mrštný jazyk vklouznout dovnitř. Nebránil se, když mu hladil ruce od zápěstí, až k ramenům, nevnímal, že mu je dává za hlavu, necítil, že mu je dává přesně k pelesti postele a neslyšel, jak něco kovového zlověstně cinká v Tomově ruce…
„C-Co to… “ zakoktal se Bill, když cítil, že se nemůže hýbat. Tom se ďábelsky usmál. Právě totiž bratříčka připoutal železnými pouty k posteli, aby mu neutíkal. Vzrušoval ho pohled na brášku, který byl absolutně v jeho moci.
„Pusť mě!“ vypískl Bill a zacloumal rukama. Co udělal špatně, že se to všechno tak zkazilo?
Tom se nad něho s úšklebkem naklonil, že se jeho hedvábné copánky otřely o Billovy tváře.
„Naivko,“ zašeptal posměšně. „Ty sis opravdu myslel, že to bude jiné? Že jsem se změnil? Že dneska tě to nebude bolet?“ vysmíval se mu. „Omyl, Bille. Za to, jaká jsi nechutná děvka, tě to dneska bude bolet ještě víc!“ S posledními slovy přiletěla Billovi facka.
Chlapcovi se chtělo brečet. Tak takhle to bylo. Tom si chtěl jenom pohrát. Chtěl mu navodit falešný pocit bezpečí, aby byl povolný, a pak… ho přicvaknout k posteli a trestat za to, že se mu líbilo, jak ho hladil. Už neudržel slzy a propustil je přes okraj svých víček.
„Ale copak, copak,“ mlaskl Tom a otřel se rty a Billovu tvář. „Ty pláčeš? Uch, jak rozkošné,“ zašklebil se a slzy mu nedbale setřel. Nedojímalo ho to ani v nejmenším. Na Billovy hysterické záchvaty pláče byl už zvyklý.
„P-Proč jsi tak zlý?“ vzlyknul tiše Bill.
„Protože mě to baví. Baví mě ti ubližovat a hrát si s tebou,“ zasyčel Tom a přejel chlapci dlouhým nehtem po břichu, až mu tam zůstala hluboká rýha.
„Prosím… nech mě,“ zaprosil Bill, ale jeho zoufalá prosba zůstala bez odezvy. Tom se jen chladně zasmál a stáhl Billovi boxerky.
„No to se podívejme. V jednu chvíli řveš, jak mě nenávidíš, ale přitom se ti to líbí,“ šklebil se a ukázal na Billův polovzrušený penis. Dredáč okamžitě zrudl. „No to je ale opravdu roztomilý. Tobě se snad líbí mučení, nemám pravdu?“ zašeptal Tom a v očích se mu nebezpečně zablesklo. Bill se zachvěl. Děsil se každého okamžiku, kdy ležel před Tomem takhle odhalený. Vyděšenýma očima sledoval, jak se Tom také svlékl donaha.
„Mám na tebe každým dnem větší chuť,“ prohodil a roztáhl Billovi hubené nohy. Ten jen pevně zavřel oči a čekal. Už věděl, co přijde…
„Bille, to vypadáš, jako kdybys celou noc nespal,“ zasmála se Simone druhý dne ráno, když viděla, jak Bill tupě zírá do své misky s cereáliemi a nejí.
„Promiň mami,“ zamumlal Bill a vložil do úst lžičku s lupínky. Nemohl ani polykat. Strach mu prostě svazoval celé tělo.
„Dobré ráno,“ ozval se na první pohled příjemný hlas. Ovšem jen Bill věděl, jak je ten hlas i člověk na druhý pohled bezcitný netvor.
„Ahoj, miláčku, pojď, máš tu snídani,“ usmála se laskavě Simone a mávla rukou ke stolu. Tom se posadil vedle Billa a neodpustil si, aby mu rukou nenápadně nepřejel po zadku. S potěšením zjistil, že na to Bill reaguje záchvěvem strachu.
„Co budete dneska dělat, kluci? Máte něco v plánu?“ vyzvídala mamka.
„No, přemýšlel jsem, že bych třeba s Billem jel někam, třeba tam, kam jsme chodívali jako malí,“ usmál se nevinně Tom, takže Simone v tom nemohla zpozorovat sebemenší faleš nebo postraní úmysl.
Bill se málem udusil, když to slyšel. To si snad dělá srandu? On mu nedá pokoj ani jeden den? Už se chytal něco namítnout, když se ozval zvonek.
„Kdo to otravuje takhle po ránu,“ zabručela Simone, zvedla se a šla otevřít. Vzápětí se ozvalo potěšené vyjeknutí a Simonin radostný hlas. Vzápětí se ozval ještě jeden hlas, klučičí a na první poslech veselý a bezstarostný…
Bill zbystřil. Na tváři se mu rozlil široký úsměv, když se podíval do kalendáře. Jak mohl zapomenout…
„Bonjour!“ ozvalo se od dveří a do místnosti vešel opálený blonďatý chlapec, asi tak ve věku dvojčat.
„Andy!“ vypísknul Bill a vrhnul se jako neřízená střela ke svému nejlepšímu příteli. Skočil mu kolem krku a objímal ho. „Úplně mi vypadlo z hlavy, že se dneska vracíš!“
„Jak jsi na mě mohl zapomenout?“ smál se Andy. Bill se po chvilce odtáhl a prohlédl si ho. Po měsíci ve Francii se zdál být neuvěřitelně opálený. Spolu s blonďatými vlasy a zelenýma očima to byla krásná kombinace.
„Vypadáš skvěle,“ usmál se na svého přítele. Ten se na něho pozorně zadíval.
„Za to ty ne. Máš kruhy pod očima, zhubl jsi… to už se ti tak stýskalo?“ šklebil se vesele.
„To si řeknem jinde,“ zarazil ho Bill a otočil se na Simone. „Mami, můžu dneska přespat u Andrease? Prosíím.“
„Samozřejmě, myslela jsem si, že budeš chtít být s ním,“ přikývla s úsměvem Simone. Andyho znala od doby, kdy byl malý, a měla ho moc ráda.
„Děkuju,“ zapištěl Bill šťastně a utíkal si vzít nahoru pár věcí. Simone za ním zamyšleně hleděla, když byl vedle Toma, zdál se být tak smutný a nešťastný, a sotva se objevil Andy, tak z něho byl zase ten starý a rozjívený Bill, kterého měli všichni rádi…
Tom zuřil. Plánoval si, jak dneska Billa odveze někam pryč z domu a bude si s ním celý den užívat. A teď to všechno zkazí tady ten namyšlený blonďák? To je k vzteku!
Vzhlédl a jeho hnědé oči se střetly s těmi zelenými. Andy ho propaloval pohledem. Věděl, že je to Tom, Bill se o něm párkrát zmínil, ale vždycky, když se zeptal na něco podrobnějšího, tak stočil rozhovor jinam. Bylo to zvláštní. Připadalo mu, jako by Billa něco ve spojitosti s Tomem trápilo, ale dredáček mu odmítal říct co…
„Už jsem tady!“ ozval se Bill a seběhl ze schodů. Vypadal tak šťastně. Po třech dnech se mu zase vrátila do obličeje trochu barva. „Tak zítra, mami, pa,“ rozloučil se a spolu s Andym vyšel ven. Chlapci se na sebe usmívali, a aniž by si něco řekli, tak oba zamířili stejným směrem. Do jejich oblíbené pizzerky, kde budou moci nad pizzou a láhví coly všechno probrat, Vždyť si toho museli tolik říct…
Dva chlapci leželi na posteli a dívali se na film. Uzobávali popcorn a smáli se. Bill se spokojeně usmíval. Cítil se najednou takový… bezstarostný. Tady nebyl Tom, který ho mučil, děsil a znásilňoval. Tady byl jen veselý a bezstarostný Andy, který mu vždy, když potřebuje, pomůže.
Film skončil a Andreas se otočil k Billovi. Zadíval se do jeho hlubokých očí.
„Bille, co tě trápí?“ Oslovený chlapec sebou trhl.
„Cože?“
„Jsem tvůj nejlepší přítel. Poznám to na tobě. Řekni mi, co ti je,“ naléhal blonďák. Bill zavrtěl hlavou.
„Nic mi není,“ zamumlal, ale do očí se Andreasovi nepodíval. Poznal by to.
„Hele, Billizno, já ti chci pomoct. Nechci, aby ses mi ztrácel před očima, ale když nevím, o co jde, tak ti těžko pomůžu,“ snažil se ho přesvědčit Andreas.
Bill polknul. Co má dělat? Pravdu mu říct nemohl. Andy by šel okamžitě Tomovi rozbít hubu, a to by pro Billa nedopadlo vůbec dobře, ale na druhou stranu, Andy byl jediný člověk, kterému by se byl ochotný svěřit. Věřil, že by mu pomohl. Vždycky mu pomohl, ale to nejde. Nemůže to říct…
„Opravdu se nic neděje,“ šeptnul Bill a cítil, jak se mu do očí tlačí slzy. Slzy beznaděje z toho, že se nemůže svěřit, i kdyby chtěl.
Andreas Billovi jemně nadzvednul hlavu a palcem setřel zbloudilou slzu, která si našla cestu ven.
„Je to kvůli Tomovi, viď?“
Bill na chvíli vyděšeně ztuhl. Váhal. Pak ale pomaličku přikývl.
„Bille… on ti ubližuje, viď?“
A v tu chvíli se něco v Billovi zlomilo. Nedokázal se dál schovávat za tou lhostejnou maskou. Propukl v zoufalý pláč a vrhnul se Andreasovi do náruče. Plakal, vzlykal a naříkal. Andy ho hladil po zádech a konejšil ho slovy, že se všechno spraví. Nevěděl, o co jde, ale věděl, že to z Billa musí dostat stůj co stůj, když se chlapec neuklidňoval, tak vstal, nalil mu skleničku vodky a přitiskl mu ji k pláčem stisknutým rtům.
„Vypij to, uleví se ti,“ řekl tiše a pohladil ho po vlasech.
Bill po chvíli vzal skleničku do ruky a alkohol vypil. Okamžitě cítil, jak ho pálí v krku, ale zároveň jak ho vyvádí z otupělosti, kterou způsobovala ta ničivá bezmoc. Dal si ještě jednu skleničku a cítil, jak se mu vrací cit do těla.
Když Andy viděl, že se Bill natolik uklidnil, že může mluvit, tak ho opět jemně pobídnul. Viděl, jak se jeho hrudník rychle zvedá v rytmu zběsilého dechu.
„Andy… pro mě to není lehké,“ vydechnul po chvíli Bill a Andy souhlasně přikývnul.
„Já vím. Pomůžu ti, Bille, ale první mu musíš říct, co se stalo.“
Bill se asi pět minut jen kolébal tam a zpátky, váhal, a když už chtěl Andy něco říct, tak souhlasně přikývnul.
Andy se opřel o stěnu a povzbudivě na Billa mrknul.
„Tak vyprávěj.“
A Bill vyprávěl…
autor: Lea
betaread: Janule
aaa Leo ty mučitelko… xDxD napnutá .. očimá litá z řadku na řadek a ono konec aaa daall honeeemm nebo vypustím duši xD
prvnííí….pěkná povídka…… doufam zhe Andy Tomovi pořádně rozbije hubu…..take nervy!!!!…ale jinak fakt pěkně napsané
Tak to jsem zvědavá co mu na to Andy řekne až to z něj vyleze.Honem dáál 🙂
Super že přijel Andy =) A Tom má po srandě, snad už Billovi nikdy neublíží! =)
Leushko mám ráda násilní tak at se pořádne porvou jak psi jasný!
Jsme ráda,že byl Bill aspoň na chvíli štastný
No konečně to někomu řekl!!!!!!A ne že to Tomovi projde!!!Zmetkovi!!! >:(
Ja sa z tejto poviedky zbláznim…som už asi totálna naivka keď som asi v kútiky dušičky dúfala že sa zmenil a budú spolu…
Ale to tak ľahko nepojde ja viem…
Som strašne nedočkavá aký bude ďalší diel…
Dúfam že Bill sa Tomovi kruto pomstí lebo si to fakt zaslúži!!!
Tuhle povídku miluju<3 jsem na ní prostě závislá <3
sem zvědavá co Andy Tomovi idělá až se to dozví xD
ať žije Andy!!! záchrance…
a ja uz se chtela radovat, ze to Tom konecne udela nezne a ono ne. Ovsem tak blbe to useknout……..to sis taky mohla odpoustit :DD Jsem rada ze tam je Andy a jsem moc zvedava jak se k tomu postavi. Jen mam ted trochu obavu, aby ti dva (Bill a Andy) spolu nechytli nejaky pletky. Moc se tesim na pokracko
no aspoň že ho Andy teď zachránil x)
Sakra!! To je desna zavislost tohle! Awww ♥
Andy záchránce 😀 Oh jsem ráda, že přijel a tím zachránil Billa ze spáru Toma. Každopádně jsem zwedawá jak to tihla dwa pořeší. Teda hlawně jak to wezme Andy.
Je to napínawý jako kšandy 😀
A už teď se nemůžu dočkat dalšího díku takže honem dáál..
Utíká to děsně rychle. Jsem si už fakt myslela že se Tom změnil proto na něj byl tak hodný, ale jak mu zvedl ty ruce tyk mi to už docvaklo… dřív než Billovi xD
A myslím že teď bude Bill s Andym. Rychle dál x)
Bože, že ta povídka bude mít happy-end? Prosím, prosím, prosííím! :DD Konečně jiskřička naděje… už jsem si říkala, že je Bill naprosto ztracený ve spárech svého zvrhlého bratra, ale Andy – zachránce je na scéně 😀 No, prostě, úplně mě to pohltilo a nemyslím, že jen mě… dáál ♥