autor: Lea
Nevydařené plány
V pokoji panovalo naprosté ticho. Ticho, které jen občas přehlušil tichý vzlyk anebo vzdech. I když bylo ticho, tak jste mohli cítit tu bolest a beznaděj, která visela ve vzduchu.
Andreas dlouho mlčel. Jediné, čeho byl schopný, bylo to, že si Billa tisknul k sobě a poskytoval mu pocit bezpečí, alespoň na chvíli. Moc dobře věděl, co se stane, až se Bill vrátí domů.
„Bille… proč jsi mi to neřekl už tenkrát?“ ozval se konečně blonďák. Bill popotáhl.
„Bál jsem se… nedovedeš si představit, jak dokáže být krutý,“ zašeptal. Andy ho pohladil po vlasech. Díval se na to zhroucené a zničené stvoření, a do očí se mu draly slzy, když si pomyslel, co všechno musel Bill vytrpět. A za co trpěl? Za to, že je krásný, nebo sex s ním je dobrý? Jak nespravedlivé, ale přesto pravdivé.
„Hlavně už se netrap. Slibuju ti, že už ti nikdy neublíží,“ konejšil ho.
Bill si povzdechl a zabořil svůj obličej ještě víc do Andreasova trička. Jak rád by věřil jeho slovům…
„Zítra zajdeme na policii a… „
„Ne!!“ vykřikl Bill a prudce se posadil. Andy na něho nechápavě hleděl. Nic nechápal.
„Bille… uklidni se. Jen nahlásíme, že tě Tom…“
„Říkám, že ne!!“ zaječel Bill téměř hystericky. Andreas ho chytl za ruce a podíval se mu do očí.
„Co se děje? Proč nechceš na policii?“ zeptal se ho naléhavě. Bill sklonil hlavu.
„Rodiče by mi to nikdy neodpustili. Nevěřili by mi. Dávali by mi to za vinu a nebo mi řekli, že jsem Toma vyprovokoval. Vyhodili by mě z domu. Neměl bych kde bydlet. A nemám důkazy,“ vzlykl tiše Bill, a ještě víc se k příteli přitiskl. Potřeboval cítit, že je někdo u něj. Někdo, kdo ho chrání, a kdo mu kdykoliv řekne milé slovo nebo ho obejme, aniž by mu ublížil.
„Ztratil jsem bratra,“ pípl najednou. „Nechci ztratit ještě rodiče.“
Andreas si povzdechl. Tušil, jak se Bill cítí. Kdyby si měl vybrat on, asi by volil stejně. Byl to hrozný pocit, že mu nemůže nijak pomoci. Jen ho utěšit a uklidňovat milými slovy…
Objal ho a Bill se k němu vděčně přitiskl. Teplo Andyho těla a jeho hřejivé ruce, které ho hladily po zádech, mu dávaly chuť žít.
„Mám tě moc rád, Andy,“ zašeptal a z očí mu znovu tekly slzy. „Kéž bych se nikdy nemusel vracet domů… „
„To je ono!“ vykřikl najednou Andreas, až Bill polekaně nadskočil. Zadíval se na blonďáka. Zelené oči mu žhnuly vzrušením a celý se třásl nedočkavostí.
„C-co se děje?“ zeptal se vyplašeně Bill. Kamarád ho uchopil za drobnou ručku.
„Bille, řekni rodičům, že se chceš odstěhovat. Můžeš se třeba nastěhovat ke mně. Bylo by to nejlepší, pomohl bych ti, protože Tom se nebude chtít tak lehko vzdát. Anebo bychom se mohli složit na nějaký byteček daleko od Magdeburku. Byl bys ve větším bezpečí. Pokud bys chtěl, mohli bychom nějak zmizet z Německa, vzpamatoval by ses, a pak by sis někoho našel, bydlel bych s tebou a bylo by nám dobře…“
Bill poslouchal Andrease jako ve snách. Hnědé oči měl mírně vykulené a pusu pootevřenou překvapením. Nikdy ho nenapadlo, že by se mohl odstěhovat. To určitě není tak snadné. Tom to nedovolí. I když… mohlo by se to povést…
Uvědomoval si, jak by to bylo všechno krásné, kdyby utekl od Toma a už ho nikdy neviděl. Kdyby se mohl zase klidně vyspat beze strachu, že ho někdo probudí a znásilní. Nedokázal si představit, že by ho už nikdy nemlátil, nikdo by mu nezpůsoboval bolest. Nikdo by mu neubližoval…
„Andy, to by bylo… nádherné,“ šeptnul tiše a slzy dojetí se mu třpytily na řasách. Andreas se zářivě usmál a pevně kamaráda objal.
„Řekni to rodičům, ještě dnes. Mají mě rádi, budou souhlasit. Vydrž tam ještě dnes poslední noc, a pak už tě nic trápit nebude,“ navrhl Andreas a Bill souhlasně přikývl. Jedna noc a bude svobodný. Neuvěřitelné.
„Ahoj, mami,“ ozval se Billův hlas ode dveří na druhý den. Zul si boty, svlékl bundičku a šel políbit mamku na tvář. Ta na chvíli přestala míchat jídlo, které měla na sporáku a usmála se.
„Jak bylo u Andrease?“ zeptala se zářícího synka.
„Skvěle. Měl se ve Francii úžasně, nechtělo se mu ani vracet,“ zasmál se. Simone se usmála. To byl celý Andreas.
„Podívej, co mi dovezl,“ pochlubil se Bill a ukázal mamce přívěšek ve tvaru písmena B na tenkém řetízku. „Je to z Paříže,“ dodal zasněně. Paříž ho odjakživa uchvacovala.
„Nádherné, Bille, Andy má vkus“ přikývla s úsměvem Simone a zamíchala omáčku, aby se nespálila. „Ty dneska jenom záříš,“ podotkla.
„No jo, vlastně… “ začal Bill, ale pak se zarazil. Přes matčino rameno zahlédl Toma, který byl opřený o futra a propaloval ho pohledem. Zatajil se mu dech a sevřelo srdce. Tomův pohled byl naplněný zlostí a chtíčem. Černovlásek se roztřásl.
„Řeknu ti to u večeře,“ zašeptal. Simone vycítila změnu v jeho chování. Viděla, že upírá pohled někam za ní. Otočila se a usmála se.
„Ach, to jsi ty, Tome,“ usmála se mile na synka, kterému okamžitě zmizel vztek z očí a nahradil ho pohled milujícího synka. Usmál se.
„Ahoj, Bille,“ pozdravil svého brášku a ten se roztřásl ještě víc. „Měl ses dobře?“ pokračoval dál v přetvářce. To poslední, co potřeboval, bylo, aby Simone pojala podezření.
„No tak, Bille, co mlčíš jako zařezaný,“ šťouchla Simone do svého mladšího synka. „Že ty jsi celou noc s Andreasem prokecal? To by vám bylo podobný. Mazec nahoru a jdi se trochu prospat než bude večeře.“
Billovy oči se naplnily hrůzou. Věděl, že jakmile vejde do svého pokoje, tak se ocitne v děsivé pasti, z které nebude úniku, ale nedokázal odporovat. Pomalým a roztřeseným krokem se rozešel ven z kuchyně, ke schodům. Než stačil vyjít první schod, ucítil, jak mu něčí ruce šahají na zadek. Bolestně přivřel oči. Neudržel se a vzlykl.
„No tak, proč brečíš?“ ozval se Tomův chladný hlas. Bill neodpověděl, jen strachem znovu vzlykl.
„Bože, ty jsi fakt jak holka. Jdi nahoru,“ syknul naštvaně a popostrčil bratra nahoru. Ten vyděšeně zamrkal a poslušně šel do svého pokoje. Bylo mu špatně samo ze sebe, že Toma poslouchá jak pes, ale nic jiného mu nezbývalo.
Vešel do svého pokoje a zhluboka se nadechl, a čekal, kdy ho hrubé dlaně hodí na postel a strhnou z něj oblečení…
Nic takového se však nestalo. Bill zamrkal. Pak se zhluboka nadechl a odvážil se pootočit hlavu. Ke svému překvapení zjistil, že Tom tady není. Nechápal, jak je to možné. Vždyť… on myslel… že ho jde…
Zaslechl matčin hlas a Tomův smích. Sevřel se mu žaludek. Bylo až k podivu, jak byl Tom k ostatním milý, přátelský a ochotný. Proč si vybral zrovna Billa? Proč ne někoho jiného? To chce opravdu tolik, když chce normální život se svým bratrem?
Asi ano. Osud rozhoduje za něho.
„Bille, večeře!“ křikla Simone. Bill zaklapl knížku, kterou si četl a s povzdechem vstal. Před zrcadlem si lehce upravil vlasy a pomalu šel dolů. Vůbec se mu tam nechtělo z prostého důvodu. Byl tam Tom.
Vešel do kuchyně. Simone zrovna rozdala talíře a chlapec si zděšeně uvědomil, že si bude muset sednout vedle Toma. To snad ne… nedá mu pokoj ani u večeře. Nikdy mu nedá pokoj. Na krátký okamžik semknul víčka tak pevně, jak jen mohl, a pak si poslušně sedl vedle svého bratra. Ten pootočil směrem k Billovi hlavu a zašklebil se. Moc dobře věděl jaká bouře se v Billově nitru odehrává.
„Dobrou chuť,“ usmála se Simone a všichni začali večeřet. Tom si povídal s Gordonem a Simone se k nim občas přidala, jen Bill se mlčky nimral ve svém jídle.
„Bille! Jez pořádně,“ okřikla ho matka, ale pak se na Billa starostlivě podívala. „Musíš jíst. Jsi kost a kůže. V poslední době vypadáš unaveně a ztrhaně,“ řekne starostlivě. Bill sklopil oči. Copak mohl klidně jíst, když věděl, co ho za chvíli čeká? Copak mohl být šťastný, když měl bratra, který ho nenáviděl a ubližoval mu tím nejhorším způsobem?
„Nechtěl jsi mi něco říct?“ ozvala se po chvilce Simone. Bill se zhluboka nadechl a odložil příbor.
„Ano, chtěl.“
„A co?“ zeptala se máma se zájmem a pohlédla na synka.
Bill se znovu nadechl, i když se mu dech silně třásl. Cítil na sobě Tomův spalující pohled. Měl strach. Strach z toho, že mu ublíží dřív než odejde.
„Stěhuju se.“
Kuchyní se rozhostilo ticho. Nevěřícné ticho. Nikdo nevydal ani hlásku. Nikdo nedokázal pochopit, proč se Bill chce odstěhovat, když se mu vrátil bratr a táta. Nechápal to vůbec nikdo. Nikdo, až na Toma. Tomu začaly oči nebezpečně jiskřit zlostí. Ten malý podrazák mu chce utéct. Hodlá se před ním schovat.
„Bille… to je… nečekané,“ vykoktala konečně Simone. Bill mlčky hleděl do stolu, aby nemusel snášet naléhavé pohledy obou rodičů.
„Myslel jsem, že tu zůstaneš, po tom, co jsme přijeli,“ přidal se Jorgen. Bill konečně zvedl hlavu. Věděl, že vysvětlení se nevyhne.
„Plánoval jsem to už dlouho. Andreas dostal nabídku na práci v Hamburku. Není to zase tak extrémně daleko. Řekl, že by mi taky sehnal práci a byt bychom si našli,“ řekl s povzdechem lež, kterou si s Andym vymyslel. Pravý důvod jeho odjezdu nikdo nesmí vědět.
„S Andreasem? Netušila jsem, že chce odjet,“ podivila se Simone. Bill jí na to odpověděl pokrčením ramen.
„Bille… nechceš si to ještě rozmyslet?“ ozval se Tomův smutný hlas. Bill se na něho otočil. Ačkoliv měl jeho bratr smutný hlas i obličej, v obličeji mu tančily plamínky zlosti. Byl odjakživa výborný herec.
„Ne. Nechci,“ řekl rozhodně a snažil se, aby to vyznělo tvrdě.
„Já… myslel jsem… že když jsem zase našel brášku, že budeme spolu.“ Tom vypadal, že se málem rozpláče. Simone se na něho soucitně podívala, a pak se obrátila zpět ke svému mladšímu synkovi.
„Bille, nedělej ukvapená rozhodnutí. Jestli se budeš chtít opravdu odstěhovat, nebudu ti tedy bránit, ale… chci, abys tu zůstal,“ promlouvala k němu a snažila se ho přivést k rozumu.
Černovlasý chlapec zavrtěl hlavou a chystal se říct, že je pevně rozhodnutý, když v tom ucítil pevný stisk na rameni.
„Já si s bráchou promluvím, mami,“ navrhl Tom nevinně. Rodiče souhlasně přikývli, nevšímajíc si hrůzy v očích svého mladšího synka. Viděli v tom jen snahu nepřijít o bratra.
„Pojď nahoru, Billí, jen ti něco řeknu,“ usmál se mile Tom.
Bill se chvěl hrůzou jako ještě nikdy. Litoval, že chodil vůbec domů. Mělo ho to napadnout, že ho nepustí. Třásl se jako osika a skoro nevnímal, že ho Tom zvedl ze židle a směruje ho ke schodům. Do očí se mu tlačily slzy, strach ho témě ochromoval, nemohl se skoro hýbat. Kdyby ho Tom nevedl, zůstal by stát na místě a ani se nehnul.
„Toho budeš litovat,“ zasyčel mu najednou Tom do ucha. Bill ztuhnul ještě víc. Otevřel pusu, aby vykřikl o pomoc, aby přivolal rodiče, ale Tom mu zacpal pusu a strčil ho do pokoje, až chlapec upadl, a zabouchl za nimi dveře.
Bill klečel na zemi a podíval se na bratra přes clonu černých vlasů. Věděl, co ho čeká. A taky věděl, že to bude horší než obvykle.
Nechtěl to udělat, ale už nemohl dál. Bude to muset udělat, když mu nepomůžou rodiče, pomůže mu někdo jiný.
Snad…
autor: Lea
betaread: Janule
CHudinka Billís až tohle dočtu a když budu chtít být smutná tak si tohle určitě přečtu znova.Škoda že mojí opovídku neumím tak psát jako ty svojí
ja uz to ant nepreziju to je hrozny jak mu muze takhle porat ublizovat uz any se Amdy vzal Billa pod svoje ochrana kridla…
Uh.. Nee…sakra, ať se nic hroznýho nestane x(
Na jednu stranu s emi to líbí,ale na druhou stranu je to strašně krutý…jsem divná xD
Úžasný díl..Andy je zlato.:)
šupky šupky další dííííl :D♥
Jo Bille správně! Pryč! Tomovi to pak dojde! To ještě přileze… to bude teď drama? Se těším…. honem další dílek… doufám že jich bude hodně x)
Já teda nechci ani náhodou,aby byli spolu!!!!!Toma vykastrovat a hodit do mraveniště,parchanta!!!
[5]: Líbí! Líbí! Naprosto souhlas! xD
Bude brzo pokráčko? Bude? Nyaaa! Já chci, aby Billovi Andy pomohl… =)
júú rychle dál 😀 jáá chci aby se Tom změnil :)) takovýhle prase mi k němu nejde :))
Ty vole, tohle je prostě… uf. Nevim ani, komu mám držet palce. 😀
Ouha. Tak teď myslím, že si to Bill pěkně odnese teda. Raději měl říct o tom stěhowání když tam nebude u toho Tom. Takhle se mu určitě pomstí a bůhwi co mu udělá chudáčkowi 🙁
Sama jsem zwědawá jak tohle dopadne. Na jednu jsem pro a na druhou proti 😀
Jsem ae ráda, že si Andy bere k sobě Billa ae bůhwi w jakém stawu bude.
Každopádně jsem dost zwědawá a nemůžu se dočkat dalšího dílu 😉
Je dobře,že si ho bere k sobě,snad se z toho trochu dostane a Tomovi dojde,že to jeho znásilňování je odporný honem dááál
Od Andyho je to strašně hezký, tam to vypadá nadějně – fascinuje mě, jak krásný vztah s ním Bill má, ale ten konec… to bude kruté, skoro se bojím příštího dílu :/ – ale zároveň se nemůžu dočkat! 😀 Skvělá povídka… a opět musím dodat – Tom je NEHORÁZNÝ hajzl.
ja jsem nekde cetla, ze pry ma byt zvrat v tehle povidce, a ono zatim nic :DD Ja si teda nechci stezovat. Me se to takhle libi i kdyz je mi to na druhou stranu i lito. Hned mi tu naskakuje nekolik variant co by se tam jeste mohlo vsecho odehrat. Bud ho ted Tom pekne krute potresta a nebo se to v nem nejak zlomi prave v tenhle moment a neudela mu nic. A co me uz od minulyho dilu napada, ze tam bude neco mezi Billem a Andym. Kazdopadne se necham prekvapit od autorky. Je to paradni povidecka
[12]: Doris ten důležitý zvrat bude až v 7 kapitole x)
Jinak děkuju, děkuju, děkuju moc moc moc moc moc moc moc moc za komentáře x)
[13]: TAk to si do tej doby nervama vyskubu vlasy a okousu nehty :DD
To je strasny, tak uz to vypadalo, ze to bude konecne dobry a ono zas nic…
Uzasna povidka x))
ten ho domlátí tak, že se přestěhuje leda tak do nemocnice…
ty jo zase sem to minule neokomentovala já sem ale…