autor: Jájinka
Tom
Při polibku s Billem mám zvláštní pocit. Pocit, který jsem ještě nikdy nepoznal. Mým tělem, prostupuje pocit něhy, vzrušení a… chtíče. Chci ho, chci Billa mít teď někde, kde bychom byli sami. Cítím napětí po celém těle, v konečkách prstů, v každém nervu… a hlavně v klíně. Doufám, že teď nikdo nepřijde. Billovu hlavu si k sobě přitahuji blíž a blíž. Jako by místo mého jazyku byl můj penis. Skousávám mu jazyk, podle jeho reakcí se mu to vážně líbí. Do háje, klepání. Billova hlava zmizela tak rychle, že jsem si ten konec ani nestihl užít. Oči mi kloužou k jeho těsným riflím a jeho vyboulenině v rozkroku. Usmívám se nad jeho roztomilostí a očima těkám z jeho tváře na jeho klín. Bill si toho taky všímá a já tomu asi teď dodám korunku.
,,Dále,“ zvýšeným hlasem houknu ke dveřím.
Ještě stíhám registrovat Billův nechápavý, zlostný, až lítostivý pohled. Do dveří vchází doktor Stein, mamka a nějaká cizí dívka.
,,Co vám tak dlouho trvalo?“ mluví k nám mamka divným podtónem.
,,No… dlouho jsme se s Billem neviděli. Měli jsme tu nějaký problém… a kdybyste nepřišli, asi bychom si ho vyřešili,“ mrknu spiklenecky na mamku.
Pohledem střelím k Billovi, jeho tváře zrůžověly. Ani se mu nedivím, vzrušený, a ještě na to upozorňuji, ale on si s tím polibkem začal.
,,Tome, poznáváš tuhle dívku?“ ptá se doktor.
Dívám se na brunetku s mikádem, modrýma očima a nějak nevím, kam si ji zařadit. Střelím pohledem po Billovi, ten se ke mně mírně nakloní a šeptne.
,,Ta, o které jsme mluvili.“
,,My jsme mluvili?“ přisadím si.
Billovy ruce se kříží na prsou, ale pán nepřístupný. Miluju ho, proč si zrovna tohle nepamatuji.
,,Anito, miláčku. Jsem rád, že tě vidím,“ nahazuji ten nejmilejší obličej co umím.
Bill
Tohle Tomovi nedaruji, takhle na nás ještě upozorňovat. Naštěstí to mamka ví, a doktor si určitě myslí, že je to tím, že jsme dvojčata. Ale jakým tónem mluví na Anitu, takový, cítím z něj přetvářku, a přitom ji rok a půl miluje víc než kohokoliv jiného. Hlodá mě trošku pocit z podrazu.
,,Tome, jak ti je?“ přejde k němu a políbí ho.
Na rty, které jsem před chvíli líbal já. Teď prostě na pár týdnů patří Tom mně, s tím ta holka nic neudělá. Tom se na ni poslušně a mile usmívá, jako by to byla jeho role.
,,Bille, pojď, necháme je o samotě. Domluvíme se s doktorem, kdy Toma pustí domů,“ mluví ke mně máma.
Vstávám z postele, mamka s doktorem jdou napřed.
,,Bille, kam jdeš?“ slyším Tomovo volání.
Otáčím se na ty dva.
,,Abyste měli soukromí. A jdeme zařídit, kdy si tě odvezeme domů.“
,,Tak dobře. Přijdeš ještě?“ ptá se mě dál.
Hrábnu do kapsy, vytahuji mobil, jediným tlačítkem rozsvítím displej.
,,Uvidíme, mám ještě čas. Podle vás dvou, hrdličky,“ usmívám se a mizím za dveřmi.
Ať si Tom poradí. Jdu chodbou k pracovně doktora Steina. Beru za kliku a plnou rychlostí do někoho vrážím. Zelenooká blondýnka se na mě široce usmívá, že by nějaká fanynka. Podle jejího obličeje asi ano. Sesbírá si věci, upraví si ofinku a už stojí přede mnou.
,,Jsem Katharina Steinová. Dcera pana doktora,“ podává mi hned ruku.
Vyděšeně natahuji tu svou.
,,Jsem…“
,,Bill Kaulitz, já vás znám… jsem vaše dlouholetá fanynka,“ skáče mi do řeči.
No a je to tady. Nejdřív jsem si myslel, že je to pěkná dívka, ale teď? Fanynka a ještě k tomu ,,miss lady namyšlená koza“ už jen podle jejího vzhledu. Fuj, kdysi Tom řekl v rozhovoru, že je děvkař, a skoro každá třetí jeho fanynka chodila na koncerty jako šlapka. Tahle není výjimkou. Když se probírám z transu, je už pryč. Doktor Stein se na mě usmívá.
,,Pěkná, viďte?“
Pozvednu obočí, ale je to nevychované, tak to musím zahrát do autu.
,,Ano, úplně mě vykolejila.“ nahodím úsměv, který hážu na novináře a podobné vlezlé lidi.
Tom
Anita sedí u mě na posteli a pořád mě hladí po tváři.
,,Tvůj bratr je milý, ale nechtěl mě za tebou pustit.“
To je prostě můj čumáček. Určitě na ni žárlil, ani se mu nedivím. Ta holka je docela kus, příroda jí toho nedělila nemálo, ale moje úplně plochá kočička s nádobíčkem je lepší.
,,Měl možná strach, stihl jsem vás vůbec představit?“ ptám se.
Po té ráně do volantu si fakt nic nepamatuju, a kdo taky. Rána jak, když kopne kráva, to aby si člověk pamatoval i jak se jmenuje.
,,Právě, že nestihl. V tu noc jsi jel za Billem, abys ho pozval k nám do bytu, který máme mimochodem v Hamburku, ale nějak si tam nedojel.“
Kývu hlavou, abych to stíhal pobrat. Musím se potom zeptat Billa, jak to bylo po pravdě, beztak jsem za ním jel, protože jsem na něj měl chuť a né ho pozvat ke mně a k Anitě.
,,Aha, to mě mrzí. Jestli se ještě vrátí, představím vás,“ usmívám se omluvně.
Ale už aby tu byl, nevím, co si s ní mám povídat. Ještěže ví, že jsem ztratil paměť, jinak by tu do mě jela to svoje a já bych byl tak v háji, že bych se asi rozbrečel jako malej kluk. Teď se na mě pro změnu zase vrhá, Tome, no tak, chodíte spolu, musíš to udělat. Vyšel jsem jí vstříc, omotává své paže kolem mého krku, líbáme se dravě. Není to jako s Billem, ani mnou neprojíždí ten zvláštní pocit.
,,Ou… pardon“ slyším známý hlas.
Odtáhnu se od Anity. Ve dveřích se otáčí Bill a už už chce odejít.
,,Ne, Bille, zůstaň,“ houknu ke dveřím.
Anita si vzorově sedá a těká očima ode mě k Billovi. Ten prochází pokojem směrem k nám, když už je u postele, chmátne po židli, švihem a s doprovodným rámusem si ji přisune k sobě. On se snad zlobí.
,,Co takhle nás představit, Tome,“ promluví na mě náhle.
,,Jasně. Anito, to je můj bratr Bill, Bille to je moje přítelkyně Anita.“
Scénář jako z červené knihovny. Všichni tři se známe, ale stejně hrajeme tohle divadlo. Na Oscara by to nebylo, ale Zlatý Glóbus by to získalo. Ti dva se na sebe jen usmějí a tím to hasne.
,,Však my jsme si spolu telefonovali,“ vyhrkne Anita
Cože si spolu? Proč mi to Bill neřekl? Zachytí můj pohled.
,,Neboj, chtěla za tebou, ale já nevěděl, jestli je to ona.“
,,Aha, už chápu,“ usmívám se omluvně.
,,Já už půjdu, je pozdě.“
Přitiskne své rty na mé a s ‚ahoj‘ mizí za dveřmi. Jsou teprve tři. Bill si sedá namísto ní, nutím své tělo ještě k poslouchání, abych si mohl sednout a třeba jen letmo ochutnat bratrovy rty. Rukou hmátnu za jeho krk a přitahuji si ho k sobě. Bráška chápe, a zase se konečně líbáme. Cvaknou dveře, otevírám oči a střelím s nima po dveřích, pomalinku se otevírají. Bill rychle uskočí a sedá si zpět do židle. Co to mají dneska všichni za den, vždycky mi do líbání s Billem někdo vleze. Teď je to pro změnu máma.
,,Tak, Tomi, zítra nebo pozítří tě pustí domů,“ usmívá se jako měsíček na hnoji.
Kvůli tomu, mi leze do polibku? Střelím pohledem po Billovi, je vidět, že ho to těší, jako pomstu za to, co jsem mu předtím udělal.
Neboj se, Bille, ještě jsme neskončili.
autor: Jájinka
betaread: Janule
zase je v nějaký povídce nějaká koza … doufám že se sní rozejde a budou spolu já jí tam nechci ,,, achjoooo
[1]: taky jí tam nechci
sem zvědavá jestli až si Tom vzpomene tak jestli zůstane s Anitou nebo bude z Billem
Počkej až si wzpomeneš, to budeš čubrnět.
to jooo to se ještě pobavíme…xD
Tak to bude jěště pěkný tanec!!!
Túto poviedku som ešte nečítala, ale úplne ma dostala… Máš skvelé trefné komentáre xDDD
Teším sa na ďalšie diely a hneď si idem prečítať aj predošlé