Čas vypršel 8.

autor: Elis

Čekal jsem úplně jinou reakci. Čekal jsem, že mi třeba vynadá, že mě nazve totálním magorem a kdo-ví-čím-ještě za to, jak pitomý nápady mám, jak se jako úplný pako nechám chytit. Opravdu jsem čekal, že pronese něco v tom smyslu jako – Dvojnásobně stoupne výkupný… nebo …Super. To ti to zas jednou myslelo.
Jenomže nic takovýho se nestalo. Bill teď už vůbec nevypadal naštvaně, Bill…
…Bill se prostě najednou postavil a ty svý svázaný ručky mi převlíkl přes hlavu, přitiskl se co nejvíc to šlo ke mně a hlavu mi zabořil do ramene. Jo. Tak tohle jsem absolutně naprosto nečekal. Proto jsem tam asi stál jak solnej sloup, neschopnej pohybu, a překvapeně hleděl před sebe.

Jakmile jsem se vzpamatoval z prvního šoku, snažil jsem se taky brášku nějak… jak bych to definoval… podpořit. Bohužel jsem ho nemohl taky obejmout, protože moje ruce byly spoutaný stejně jako ty jeho. Prakticky by to ani nešlo. Akorát bychom se do sebe zamotali.
A tak jsem se k němu jen víc (teda víc už to skoro nešlo) přitiskl. Po dlouhé době jsem se cítil… tak jakoby… nadřazeně. Nebo spíš víc jako starší bráška, co ochraňuje mladšího. Já vím, deset minut není nic moc. Ale je to alespoň něco…
Bill se pohnul a pak začal huhlat: „Já sem tak rád, že seš tady.“
„C-cože?“ Fakt to říkal, nebo se mi to jen zdálo?

Prudce zvedl hlavu: „N-ne. Já nemyslel, jako že… že sem rád, že oni tě… že tě… Já myslel, jako že já tě rád…“ koktal, dokud jsem ho nepřerušil: „Ale jo, Bille. Já vím, jak to myslíš…“ Jak to sakra myslí?
„Fakt? To jsem rád.“ Usmál se a zase mi položil hlavu na rameno.

Stáli jsme tam dlouho. Ani jeden z nás se neměl k tomu, aby toho druhýho pustil. Sakra! Začínaly mi dřevěnět nohy. Jenomže Bill se mě očividně nehodlal vzdát a stále mě objímal, až jsem se lekl, jestli mi tam vestoje neusnul. Trošku jsem se odtáhl. Úplně lehoulince. Omyl. Nespal. Ale nejspíš měl po tom únosu nervy tak v kýblu, že se potřeboval na chvíli odreagovat. Teď se na mě dokonce usmíval.
„Promiň.“ Řekl a ručky zase vyvlíkl. „Asi si sednem, ne? Jsem nějakej ospalej.“ A na důkaz svých slov zívl.
Bože, jak on je roztomilej. Ten jeho úsměv a klížící se očka. A v těch železech vypadá tak… tak… sexy
Proboha! Na co to myslím???

autor: Elis
betaread: Janule

6 thoughts on “Čas vypršel 8.

  1. Tomik nám začal mať hriešne chúťky, jo???
    No sa nazdá…som zvedavá čo tam tak spolu budú asi robiť.
    Ja byť Billom by som Tomovi poriadne vynadala…ale niesom tak to aspoň takto vypadá tak sladko…jééé…

  2. Tome, už máš zvrhlé choutky…? 😀
    Já na jednu stranu toho Billa chápu, že Tomovi ani nenadával a že je rád, že tam je s ním…:-)
    Moc krásnej dílek…už se moc těším, až je pustí..:-) Jestli je teda pustí..:D

  3. hej tak to je moc. Tom vidi svyho spoutanyho brasku a uz mysli na to jak je sexy :DD No ja padnu. To jsem moc zvedava co se tam semele

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Verified by ExactMetrics